broskev28
přečtené 2205
Dívka, která chtěla zachránit knížky
2018,
Klaus Hagerup
Nevím, jak se mají hodnotit knížky pro děti, prostě to beru podle sebe: buď mě kniha "chytí" a já jsem vděčná, že jsem se s ní neminula, ačkoli už dávno nejsem dítě. Nebo se naježím a knihu neberu, něco mi na ní nesedne; v poslední době jsem právě tohle zažila například u knihy Vránova neobyčejná dobrodružství. Ze školy a z několikaleté praxe knihovnice vím, jak dnešní děti odrazuje kniha plná textu - malá písmena, husté řádkování, minimum obrázků a k tomu 180 stran. Takovou knihu okamžitě odkládají a můžu jim o jejích kvalitách napovídat cokoli, tohle zkrátka nehodlají ani zkusit. Při čtení Dívky jsem si uvědomovala, jak skvěle to tady autoři vymysleli: 1. Písmenka tak akorát, ani velká, ani malá. 2. Často by se na stranu vešlo víc textu, ale přesto ho tam nikdo nenamačkal, jsou tam (zbytečně) velké volné plochy. 3. Kniha nemá stránkování - což je na jednu stranu špatně, protože pro vás nemohu uvést, kterou stranu mám zrovna na mysli, ale slabého čtenáře takhle neodradí trojmístná cifra na poslední straně, geniální! 4. A jak už napsala Tyrkysová, vlastní příběh je většinou vyprávěn pomocí jednoduchých krátkých vět. Čtenář se nemusí potýkat s žádnými dlouhými a složitými souvětími. Nenajde tady ani náročné a neznámé výrazy. Takže když je scéna takto úžasně připravena, potom už malému čtenáři nic nebrání všímat si toho opravdu podstatného: nádherných ilustrací a vlastního příběhu. Troufám si tvrdit, že ani tady nebude zklamán, stejně jako my dospělí. A já spěchám tuhle bezvadnou - a to doslova a do písmene - knížku objednat do naší knihovny, protože září se blíží . . .... celý text
Slepá hrozba
2009,
Stephen Booth
Souhlasím se všemi komentáři. Kniha mě příjemně překvapila, děj se nežene kupředu hlava nehlava, naopak. Emmou celý příběh začíná a Emmou taky končí, ale mezitím se na téměř 440 stranách dozvíte spoustu zajímavých věcí, alespoň pro mne byly zajímavé. Autorova znalost místního prostředí výborně doplňuje vlastní příběh. Historie se opakuje, ale lidé se z ní nikdy nepoučí - už v roce 1847 škudlil dodavatel při ražbě tunelů na všem, především na "lidském faktoru", jak by se řeklo dnes. Ben Cooper je sympaťák, o tom žádná, a ty jeho kočky!!! Vůbec jsem se nedivila, že nakonec Lucas Oxley vyměkl a dopustil se mírné konverzace . . . Pro dlouhé letní dny, například u vody, je to skvělé počtení, doporučuju.... celý text
Prašina
2018,
Vojtěch Matocha
Budu první, kdo téhle knížce pokazí její skvělé hodnocení. Mně až tak skvělá nepřipadala, ale chyba je asi ve mně. Občas jsem měla takový "vykradačský" pocit - tu Rychlé šípy, tu Váleček a spol. Považuju se za zkušeného čtenáře, ale občas jsem zatoužila knihu odložit a už se k ní nevracet, prostě mě místy fakt nebavila. Naštěstí tyhle chvilky rychle pominuly, zvlášť když jsem narazila na citát, který uvádí ve svém komentáři mySaints. Jako dítě jsem milovala sérii Artura Ransoma Boj o ostrov a myslela jsem, že v dnešní mobilní době už tahle nálož 12 dílů u dnešních dětí nemá šanci. Jenže v červnu přišel do knihovny desetiletý školák, který právě dočítal 5.díl!!! Takže jsem rozhodnuta Prašinu vyzkoušet na něm, a pak se uvidí. A abych nezapomněla: kvituju s povděkem grafickou úpravu a absenci gramatických chyb - tohle naopak pro mě činí knihu čtivější, takže díky za to. Těším se na další příběh téhle autorské dvojice, třeba mě mile překvapí.... celý text
Vílí křídla
2011,
Renata Štulcová
Rovněž nejsem cílová skupina, ba nacházím se spíše na opačném konci věkové úsečky, ale obvykle nemám problém s knihami pro mládež - koneckonců jako knihovnice bych měla vědět, co komu nabízím a doporučuji. Nápad "přírodní školy" mi připadá skvělý, mnohem lepší než Bradavice, a její jméno mě taky nadchlo. Knížka zaměřená na rostliny a stromy, na přírodní jevy. Začátek nové kapitoly = nádherná ilustrační kresba, jako z Mattioliho herbáře; na každou jsem se těšila a zkoušela jsem hádat, o jakou bylinku jde. Ovšem vlastní příběh, jednotlivé postavy a především hlavní hrdinka, tam jsem se opravdu nechytala. Kdyby to Marina psala jako svůj deník, tak bych to možná ještě jakžtakž chápala, ale v této formě mi to prostě nesedělo. A co mě rozzlobilo nejvíc: postava Puka. Není to poprvé, co jsem se ve fantasy žánru potkala s jeho jménem a jeho začleněním do nového příběhu, ale nikdy to nebylo tak hloupě až infantilně. Takže pro mne velmi nemilé zklamání - po Nemetonburku jsem tak nějak čekala víc. Ale kdoví, třeba se mi podaří přečíst i další díly a změním názor. Pokud má Kikulka 97 pravdu, mám se na co těšit.... celý text
Pod kůží
2002,
Michel Faber
Komentáře již zveřejněné mluví za vše. Na rozdíl od předešlých prázdninových oddychovek (detektivek a thrilerů) jsem ji četla mnohem déle, po troškách, po večerech. Dlouho jsem vůbec nechápala, o co tady jde. Ale na rozdíl od thrilerů mě při jejím čtení opravdu mrazilo. Určitě doporučuju všem, kteří souhlasí s posledním odstavcem komentátora jménem mirektrubak!... celý text
15 minus
2011,
Tomáš Zářecký
Přečteno, uf! Občas drsárna, to bych opravdu nemusela, ale v knize to člověk zvládne určitě lépe než třeba ve filmu. Postupný vývoj všech přeživších postav je velmi zajímavý, i když ne u všech zcela uvěřitelný, ale to je v rukou autora - komu se to nejeví, ať nečte, že ano. Čtivé je to určitě, takže máte-li čas, doporučuju. Jen ty gramatické chyby, ty mě teda deptaly. V tom je zřejmě autor, jakkoli mladý, nevinně. Někdo v redakčním týmu MOBA zanevřel na zájmeno MY a výsledkem jsou neuvěřitelné patvary. Teď mě napadá - že by to byl psaný projev jedince s nižším IQ? Je to totiž Hank, kdo např. na s.338 sděluje: " . . . mi všici si to pamatujeme . . ."... celý text
Mráz
2015,
Bernard Minier
Od jisté doby mám averzi vůči "orazítkovaným " světovým bestsellerům - jak mě upozornil můj kamarád angličtinář, bestseller nic nevypovídá o kvalitě knihy, pouze o její prodejnosti, tak mysli, káčo pitomá! Takže jsem vůbec neplánovala číst tohle monstrum, leč stalo se - co chcete, vždyť jsou prázdniny! A jelikož jsem líná psát, beru za svůj komentář Braenn (omlouvám se autorce a děkuju za pochopení). Ta asi nejlépe vystihla mé výhrady a pocity při čtení. A teď je to na vás, tak jen do toho!... celý text
Smrtící DNA
2017,
Franck Thilliez
Po syndromu E jsem se - bez oddychu, přiznávám - vrhla i na další díl. Podobně jako u Mendelova trpaslíka, i tady jsem si vychutnávala genetické (a následně také obecně biologické, paleontologické, lékařské a mnohé další) vysvětlivky pro laiky. Na rozdíl od předešlého dílu, kde jsem jen tu a tam natrefila na překlep či vynechávku, tady jsem měla pocit mnohem větší chybovosti, a to mě rušilo. Ovšem největší faux pas jsem zaregistrovala na s.339. Hovořit o "asi padesátiletém vědci" jako o starém pánovi, to už si koleduje o žalobu k evropskému soudu! V době, kdy se věk odchodu do důchodu posunul o 15 let za tuto hranici, je tento výraz přinejmenším neadekvátní. Tyhle drobné výtky však nic neubírají na čtivosti detektivního příběhu, tak hurá do toho a pořádně si to užijte!... celý text
Syndrom E
2016,
Franck Thilliez
Čtení skvělé a strhující, jen si celou dobu říkám, že realita je možná ještě horší. Každopádně autor opravdu překvapil. Spousta zajímavých odkazů jak z filmařského prostředí, tak z lékařské oblasti. Rozdvojený děj vás nutí číst a nepřestávat, doslova knihu hltat. Ovšem konec ve stylu "upoutávka na další díl" mě velmi zklamal; od autora tohoto příběhu bych čekala víc. Přesto velmi doporučuju, jak jinak.... celý text
Letní bouřka
2007,
Tamara McKinley
Letní bouřka se ideálně hodí na letní čtení. Z Irska do Anglie a potom do Austrálie; o každé ze zemí, resp. o životě v ní v té konkrétní době, se dozvíte něco zajímavého. Ve srovnání s "novými světy" působí Evropa velmi konzervativně a chudě, takže tehdejší migrační vlna je zcela pochopitelná. Některé dvojice jsou předvídatelné - Fiona a Jake, jiné překvapí - Chloe a Leo. Stará dáma obdivuhodná, padouši pokračují v rodové linii. Přesto je to docela příjemné čtení, vyzkoušejte sami!... celý text
Tisíc východů slunce
2017,
Sabina Zelená
Príma oddechovka na tábor. Kapesníčky jsem používala velmi často, ale jen kvůli senné rýmě - asi jsem otrlá. Mně osobně se nejvíce líbila postava Vilmy - už jen z listů knížky na mě dýchalo to její kouzlo a úplně jsem si do ní projektovala jednu svou známou, které říkáme teta čarodějnice. Kdyby to byl film, těšila bych se na Zbyškovy dřevěné výtvory. A kdyby byl tenhle příběh sepsán podle skutečnosti, pak bych přála hodně štěstí paní René v útulku. Zkrátka děkuju za příjemné chvíle strávené s knihou a hurá na výlet do Hor Páně!... celý text
Ve spárech osudu
2010,
Karel Cubeca (p)
Postarší čtenářka naší knihovny vracela tuto knihu s takovým nadšeným slovním doprovodem, že jsem neodolala a vzala jsem si ji na víkend domů. Na rozdíl od čilé osmdesátnice jsem tak nadšená nebyla - podobných knih, které prostřednictvím hlavní postavy mapují historii válečnou i poválečnou, socialistickou i porevoluční (kapitalistickou či demokratickou, co převažuje?), mi už prošlo rukama více, naposledy třeba Hotýlek Aleny Mornštajnové. A právě ten se mi rozhodně četl lépe než tahle knížka, vyprávění mělo větší šmrnc a postavy mi připadaly mnohem životnější a věrohodnější. Ale to je věc názoru, takže posuďte sami!... celý text
No a já
2011,
Delphine de Vigan
Už poněkolikáté během posledního zhruba půl roku se mi podařilo potkat se s knihou, která mě doslova nadchla. Navrhuju administrátorovi tohoto webu: zrušte rubriku "nejčtenější knihy v měsíci červnu" a zaveďte jinou: nejzajímavější knihy, které jsem četla třeba během posledního roku. Knihu No a já bych tam určitě hned zařadila. Těžko říct, co mě na ní tak silně oslovilo - určitě styl vyprávění, způsob, jakým autorka používá jazyk. Příběh samotný, i když jsem po celou dobu "cítila v žaludku tu kuličku, která po celou dobu rostla a rostla". Skvělý překlad a žádné chyby, díky spolehlivé práci nakladatelství Odeon. A jak už tady napsala intelektuálka: překvapilo mě, jak hlavní hrdince rozumím a že jsem na to ještě nezapomněla, na časy, které předcházely období, kdy i já odpovídám svým dětem: prostě je to tak. "Knihy mají kapitoly, aby se zřetelně oddělily jednotlivé úseky, aby se ukázalo, jak jde čas anebo jak se situace vyvíjí, a někdy dokonce i oddíly se slibnými názvy, Setkání, Naděje, Pád, jako nějaké obrazy. Ale v životě není nic, žádný titulek, žádná cedule, žádné návěstí, nic, co by oznamovalo Pozor, nebezpečí anebo Hrozba deziluze."... celý text
Pět
2015,
Ursula Poznanski
Knihu jsem popadla jako oddechovku mezi náročnými kusy (Stín větru a Pod kůží). Nebyla to dobrá volba: četla jsem celý den, na nikoho jsem nemluvila a nic jsem doma neudělala, dokud jsem nedočetla. Až když jsem si přečetla záložku, zjistila jsem, že tatáž autorka napsala Erebos, oblíbenou knihu mého syna, a už mě nic nepřekvapovalo. Kdo nemá přečteno, ať nepokračuje! Třeba fakt, že jsem více sympatizovala s ownerem (i když to slovo je mi v českém textu velmi nesympatické) nežli s jeho oběťmi. Zajímavá kompozice příběhu - mstitel potřebuje pomoc policie, aby mohl vykonat svou pomstu. Vyhraněné typy vyšetřovatelů - Beatrice, Florin (a nikoli Florian, jak se někdy v překlepu objevilo), Hoffmann, Kossar. Souřadnice mi příliš nevoní, ale tady jsem je brala jako nutné zlo, které mi nebránilo v dalším ději, vlastně spíš naopak. Takže jsem četla a četla. Jak tady někdo upozornil: pokud se příběh odehrává v komunitě keškařů, měl by překladatel oslovit tyto lidi a používat terminologii běžnou v dané zemi. Ale zase třeba hana2111 nemá námitek, tak nevím. Ale s její poznámkou na téma co je vlastně bestseller naprosto souhlasím, podle mého této knize Dívka ve vlaku nesahá ani po paty, mohu-li takto knihy personifikovat. Zkrátka lepší oddechovku bych sotva našla a proto vřele doporučuju. A jak skvěle zakončila kari.nohynkova: TFTB!... celý text
