broskev28 přečtené 2205

Poslední rituál 2007, Yrsa Sigurðardóttir

Když jsem dočítala pro mne nepříliš vydařenou Poslední plavbu, slibovala jsem, že dám autorce ještě jednu šanci. Jsem ráda, že jsem tak učinila. Poslední rituál je její první detektivní příběh a já jsem se až tady dozvěděla, proč Tóřina právnická kancelář nevyběhne s tak nepříjemnou a neschopnou sekretářkou, jakou je Bela. Vlastní detektivní příběh je pro mne také mnohem stravitelnější a informace o inkvizici na Islandu jsou velmi zajímavé: naprostá většina upálených "čarodějnic" byli muži!!! Co mě naopak zklamalo, to je nedokonalá práce nakladatelství Metafora. Datace jednotlivých kapitol svádí k předpokladu, že se celý příběh odehrál v pouhých sedmi dnech: 6.12.2005 - 13.12.2005. Vzhledem k tomu, že jedna kapitola nese datum 9.9.2005 (a vzhledem k samotnému příběhu), je jasné, že jde o chybu, které si nikdo v nakladatelství nevšiml. Tahle drobnost ale nic nemění na tom, že tuhle detektivku doporučuju, a to velmi. Humor a jiskření mezi Tórou a Matthiasem jsou velmi osvěžující, Tóřina nová genderová role opravdu šokující. No přečtěte si sami a uvidíte!... celý text

Klíč k minulosti 2007, Tatiana de Rosnay

Komentář od čtenáře jménem Rade mi mluví z duše. Ať už jde o zcela nelogicky ponechaná francouzská slovíčka, změnu názvu knihy nebo novodobou dějovou linku. Souhlasím a podepisuju. To ovšem neznamená, že kniha nestojí za přečtení, právě naopak!... celý text

Složka 64 2013, Jussi Adler-Olsen

Pokud jsou životní osudy chovanek z ostrova Sprogo pravdivé, pokud se toto všechno odehrávalo se souhlasem a pod taktovkou dánské vlády, více než 10 let po ukončení války, pak nemám slov. Vedle toho je vlastní detektivní příběh a záměr pobavit a zaujmout diváka jaksi přebytečný. Pro mě opravdu neuvěřitelná státní zvůle.... celý text

Houbařka 2018, Viktorie Hanišová

Já jsem četla dva příběhy: první houbařský, skvělý a velmi inspirativní. Autorce skládám velký hold za úžasný popis hub, jejich rozdělení, jejich životní cyklus, a to nemluvím o trasách, stálých místech podléhajícím změnám podle ročního období. Knihu si určitě budu brát na své houbařské výpravy, molitan a chladič jsou fakt boží!!! Kam se hrabou suchopárné houbařské atlasy, pan profesor Smotlacha promine. Kdo nečetl, nepokračuje! Protože druhý, mnohem těžší a náročnější, je příběh dětství Houbařky. Téma určitě mnohokrát probírané, a často právě v literatuře. Viktorie Hanišová tohle "psychické zmrzačení" malého dítěte uchopila velmi přesvědčivě; podobně jako ve většině případů, ani její hrdinka už nedokáže přijmout pomoc, natož o ni požádat. A sama sílu na překonání traumatu asi nenajde. Skvělé vyjadřování, nádherné kresby Ernsta Haeckela - bohužel jen na úvod knihy - a příběh, který vás nenechá vydechnout. Nejen houbaři se tedy mají na co těšit!... celý text

Žena prchá před zprávou 2013, David Grossman

Komentář cessy říká vše, co bych snad chtěla napsat. Nejtěžší kniha mých letošních prázdnin, a to zdaleka ne pouze ve smyslu fyzikálním. Četla jsem ji téměř dva měsíce a občas jsem nevěřila, že autorem je muž. Po knihách, které zastávají buď jednoznačně izraelské stanovisko, nebo výhradně palestinské, resp. arabské, byla tahle "obojetná" záležitost velice lidská. Chtěla bych se do Izraele podívat a projít si cestu, kterou absolvovali Ora a Avram; její popis je úžasný. Ale určitě bych tam nechtěla žít a vychovávat své děti. Jenže když o tom přemýšlím: dnes existuje mnoho zemí, kde můžete ze dne na den přijít o své milované kvůli nenávisti, rasové či náboženské nesnášenlivosti. Takže oprava: žít v zemi svých předků a určovat si způsob své existence i za cenu, že riskujeme životy, to určitě má smysl.... celý text

Slepí ptáci 2016, Ursula Poznanski

Po výborné knize Pět pro mě byl tento detektivní příběh mírným zklamáním - zdaleka ne tak čtivý, dlouho nedávající smysl, místy i trochu nudný. Ale vydržela jsem až do konce a byla jsem odměněna rozuzlením. Autorka se vrací k historii ne tak dávné, ale o to neuvěřitelnější, bohužel. A spravedlnost je slepá, jak konec konců všichni víme. Nevím, zdali si troufnu na Hlasy, nemám ráda příběhy z psychiatrické léčebny. Ale přesto si myslím, že autorka psát umí a její knihy určitě stojí za přečtení.... celý text

Skočný příliv 2013, Rolf Börjlind

Pročítám komentáře a vnímám často se opakující "příliš mnoho postav". A napadá mě "příliš mnoho not" ve Formanově Amadeovi. Je na autorovi, kolik postav či not do svého díla zařadí; a je na nás, čtenářích/posluchačích, abychom tu výslednou kompozici ohodnotili. Nejsem velkou milovnicí detektivek, čtu je hlavně proto, abych věděla, co nabídnout čtenářům v knihovně. Proto jsem občas příjemně překvapena, že i tady se dají najít zajímavé příběhy, dobře vymyšlené postavy, netradiční způsoby, jimiž lze vystavět zápletku. Tato kniha splnila mé očekávání, s drobnými výhradami: některé náhody byly jaksi méně uvěřitelné; osoby bez přístřeší a jejich znovuzapojení do profesního života. Naopak velmi reálné mi připadaly "problémy" těžařské firmy v Kongu. Pro mě byla kniha čtivá a doporučuju!... celý text

Miniaturista 2015, Jessie Burton

Místo: Amsterodam. Doba: 15.10.1686 - 14.1.1687. Hned z prologu je jasné, že se žádné překvapení konat nebude. Vystavět čtivý příběh poté, co sám prozradí konec, to si většinou dovolí jen zkušený autor (napadá mě třeba J.M. Simmel). O to více tedy smekám před mladou začínající spisovatelkou; její příběh mě fascinoval. Od okamžiku, kdy jsem začala číst a vstoupila jsem do příběhu, až po poslední písmenko, po celou dobu jsem fascinovaně zírala, přemýšlela, kombinovala. Čtenář sice tuší, jak příběh skončí, ale osudy jednotlivých postav, odkazy na jejich minulost a souvislosti s miniaturistou, tam všude lze zapojit vlastní fantazii. Jak už někteří zmiňovali, velmi poučné jsou i historické údaje o VOC a především o ekonomické realitě tehdejšího Nizozemí. Tabulka s názvem Porovnání příjmů v Amsterodamu na konci 17.století je opravdu zajímavá. Začíná větou: V poslední čtvrtině 17.století bylo 42 % celkového bohatství města v majetku 0,1 % amsterodamských zámožných občanů. Nepřipomíná vám to něco? P.S. U tak báječné knihy se mi ani nechce zmiňovat překlepy a gramatické chyby, ale jsou tam, bohužel. Ani ony však nemohou pokazit úžasný dojem z téhle knížky, takže moc doporučuju!... celý text

Babičky: Mrtvý kuchař 2015, Minna Lindgren

Nejen u nás, ale i ve Finsku jsou zřejmě důchodci a péče o ně výnosným podnikáním. Pokud autorka chtěla upozornit na tuto situaci, asi měla volit jiný styl tiskoviny. Podtitul "brilantní finská variace na slečnu Marplovou" je jen další z mnoha nakladatelských blábolů, který má tomuto dílu zaručit lepší a výnosnější prodej. Přesto nelituju, že jsem knihu přečetla; občas se tam objevily vtipné a zajímavé perličky; pamatujete na "čím dál víc smrti vstříc"? Odteď si budu Astrid Lindgrenovou pamatovat trochu jinak. A obecně tady najdete spoustu trefných úvah na téma stáří, starý člověk v dnešní společnosti adorující mládí a zdraví. Jenže na třistastránkovou knihu je to bohužel málo.... celý text

Běsni a zuř 2015, Becky Masterman

Nestává se mi příliš často, aby hlavní hrdinkou detektivního příběhu - možná dokonce thrilleru - byla prošedivělá dáma v přechodu. A už vůbec bych nečekala, že mě příběh s takovou hrdinkou bude bavit, ale stalo se a já se bavila velmi dobře. Navzdory zvláštnímu názvu knihy a navzdory zločinům v něm popisovaným to bylo opravdu sympatické čtení. Takže doufám, že se s Brigid ještě někdy potkám, a knihu jako letní nenáročnou četbu určitě doporučuju!... celý text

Churchillova sekretářka 2012, Susan Elia MacNeal

Moc se mi líbí grafické řešení všech knih v sérii, tak jsem se rozhodla nějakou také přečíst. Naštěstí jsem trefila správně tu první - nechápu, proč díly nejsou očíslované, abychom se my čtenáři lépe orientovali - a absolvovala jsem jakýsi úvod do válečné situace: Londýn, rok 1940. Zpočátku jsem se v těch mnoha dívčích postavách neorientovala (zvláště když např. Zlatíčko byla přezdívka), ale postupně se postavy začaly výrazněji odlišovat a hlavně se začalo něco dít, a to jak v politické, tak v rodinné linii příběhu. Takže "entrée" máme za sebou a já jen doufám - podle hodnocení zde v databázi - že další díly budou svižnější.... celý text

Konec léta 2018, Anders de la Motte

Druhá a třetí věta komentáře Zlatinka.Emily je trefa do černého. Nemůžu vyřešit záhadu, když od začátku vycházím z mylných předpokladů. Potom dlouho nic, život Veroniky/Very neposkytuje příliš zajímavé situace; odkazy na Leona působí dojmem, že snad existoval nějaký předešlý díl. Objeví se nová postava, notorický lhář s jediným cílem. A závěrečné odhalení pro mne vyznělo velmi nevěrohodně. Takže já tohle "strhující krimidrama" určitě nedoporučím.... celý text

Strážkyně majáku 1997, Diane Chamberlain

V dubnu jsem si slíbila, že se ke knihám D.CH. určitě ještě vrátím; je srpen a mně se podařilo dočíst, resp. potkat se s druhou knihu této autorky. Abych byla správně pochopena: nemám na mysli, že by kniha byla tak hrozná, ba právě naopak! Velice zajímavý román, ve kterém vystupují vlastně čtyři hlavní postavy, jejichž vztahy jsou velmi propletené. Svatá Annie - ta tíha, kterou nesla! Zvěrolékař Alec - tak chápavý, tak milující. Novinář Paul - nešťastný romantik, slaboch? A konečně Liv a její dlouho ukrývané tajemství. Jejich životní peripetie mě neskutečně zajímaly a obdivuju autorčino spisovatelské mistrovství, s nímž nás provede příběhem plným zvratů a změn. Kniha vyšla poprvé před více než 40 lety, ale nebýt omezených technických vymožeností (volání pouze na pevnou linku, žádný internet), mohla by být žhavou novinkou tohoto léta. Čtivá a zajímavá, takže velmi doporučuju!... celý text

Hledači opálů 2003, Patricia Shaw

Po dlouhé době jsem zase četla knihu, u které jsem nevnímala své okolí a žila jsem jenom příběhem. Určitě nebyl dokonalý - kolik takových znáte? - ale jako zajímavý letní román nezklamal. Hrdinové se s časem pochopitelně mění; v tomto smyslu mě zklamala Trella a naopak mile překvapila Clover. Rozhodně nešlo o červenou knihovnu, takže někdy mi bylo až do breku; bohužel, takový je život a knihy jsou většinou jeho odrazem. A jelikož miluju opály, užívala jsem si všechny pasáže týkající se těchto úžasných kamenů a představovala jsem si tu krásu . . . Takže doporučuju velmi, a to nejen opálomilcům!... celý text

Deset dětí paní Ming 2016, Éric-Emmanuel Schmitt

"Číňané neuchovávají svoji kulturu v kamenech. Tady minulost znamená přítomnost ducha, ne otisk v kameni. Monument je druhotný, nejprve platí duchovní srdce ..." Děkuju za komentář medialstar a samozřejmě doporučuju!... celý text

Eleanor se má vážně skvěle 2017, Gail Honeyman

Jestli tohle byla prvotina, tak to autorka s další knihou bude mít tuze těžké. Postava Eleanor jako hlavní hrdinky jí umožnila neskutečné úhly pohledu na věci zdánlivě obyčejné, ať už se jednalo o objednávku v restauraci, návštěvu koncertu nebo poprvé absolvovanou návštěvu u kadeřnice; a co teprve mezilidské vztahy, o než v této knize jde především! Průběžné komentáře, precizní po jazykové a stylistické stránce, občas prokládané francouzskými výrazy, vedou někdy k záchvatům smíchu, jindy spíš k nevěřícným pochybnostem: tohle by se přece nikomu nemělo stát! Moc se mi líbila změna, kterou si Eleanor prošla. Na konci knihy je to úplně jiný člověk, a přece je pořád stejná. Raymond, jak ho postupně poznáváme, projde podobnou proměnou, alespoň v očích Eleanor. Polly zvanou papoušek v závěru nahradí Glen. Změna je život, jak všichni víme. Takže doporučuju, jak jinak!... celý text

Pomsta 2015, Lee Child

Pro mě je to první kniha tohoto autora a musím říct, že do dalších se mi vůbec nechce. Při srovnání s podobně zaměřenou Den pro šakala je jasné, která z obou knih z měření kvality vyjde lépe. A teď nemám na mysli jen vlastní příběh, ale také překlad a jazykovou úpravu. Tady jsem nestačila zírat. Fakt, že mně osobně je bližší výraz ostřelovač (a ne odstřelovač), to je můj problém. Podle jazykové poradny jsou přípustné oba dva, i když v Kottově případě a v tomto dílu šlo spíše o ostřelovače (jako odstřelovač zafungoval pouze u Chenkina). Někdo už tady zmiňoval, že překladatelka nerozlišuje mezi výrazy ekonomika a ekonomie, což je smutné a mě to rušilo. Mám ráda krátké a stručné věty, lépe se čtou, ale odpověď typu "Ještě ne tak zcela." mě zvedla ze židle - že by 6966? A následovaly "frakce, které by nikdy nenajali Izraelce" - vida. Na s.237 jsem se dočetla: "Použijte těžce nabité zkušenosti!" Jaké ráže prosím? Jan Řehoř, který je podepsán pod jazykovou korekturou, si nezaslouží svůj plat. Pevně doufám, že v dalších dílech se pochlapí jak autor, tak ti, kdo jeho texty převádějí do českého jazyka. Do té doby spíše nedoporučuju!... celý text

Jepice 2018, James Hazel

Naprosto jsem netušila, co mě čeká. Po přečtení prvních tří kapitol jsem uvažovala o tom, že knihu odložím. Potom jsem se pochlapila a dočetla jsem ji. Stejně poctivě jsem pročetla zdejší komentáře, sioux, pobijecmuch a sirius mi mluví z duše. Teď potřebuju nějaký jemný dámský likér (na tři). Ale kde ho vzít, když jsem si v knihovně (v pominutí smyslů) rezervovala tři knihy Lee Childa?... celý text

Všechno, úplně všechno 2015, Nicola Yoon

Když srovnáván třeba s knihou Stačí jen dotyk, která má podobný námět, nemusím dlouho přemýšlet. Ta druhá pro mě měla své kouzlo, spoustu odkazů na jiné knížky, zajímavý příběh. Tady jsem byla pořád tak nějak mimo, nevěřícně jsem sledovala, co se z toho nakonec vyklube, a že se opravdu vyklubalo! Film jsem neviděla, možná ho ještě zkusím, ale kniha mě nenadchla. Zkuste sami, třeba budete jiného názoru! P.S. Madelinin slovník: SLIB - lež, kterou chcete dodržet.... celý text

Modlitba za mlčení 2015, Linda Castillo

Přikláním se ke komentáři soukrome. Amišská komunita je použita spíše jako zajímavé pozadí, když srovnávám například s knihou Jodi Picoultové Prostá pravda, kde je také hlavní postavou žena. Tady dvojici vyšetřovatelů moc nevěřím, mají dost starostí sami se sebou, jak bývá nyní často v detektivkách zvykem (takový Hercule Poirot nikdy nezatahoval čtenáře do svých problémů, o slečně Marplové ani nemluvím). Takže pro mě to asi byla první a zároveň poslední kniha této autorky. Ale nenechte se odradit a zkuste se začíst!... celý text