capricorn__ přečtené 440

Běh o život 2011, Richard Bachman (p)

Mezi moje nejoblíbenější Kingovy knížky patří právě ty delší a popisnější, proto mě poměrně překvapuje, že jsem docela fanda Bachmanových jednohubek. Kromě toho se mi moc líbí Bachmanův cynismus a celkově jeho vyjadřování, které je oproti Kingovi vybroušenější. "Běh o život" je velmi bezbolestná kniha, která má spád, autor se nikde nezdržuje a hned vás dovede tam, kam potřebuje. "Běh o život" mi skoro připomíná filmový snímek přepsaný v románové formě. Byť jsem fanda knihy, k pěti hvězdičkám mi chyběla větší hloubka a trochu mě rozčilovala předvídatelnost a v určitých místech i nelogičnost. (Do "Dlouhého pochodu jsem se ponořil více.) I přesto příběh doporučuju, nápad je skvělý a atmosféra povedená.... celý text

Stručná historie času 1991, Stephen W. Hawking (p)

Přečetl jsem několik knížek o astrofyzice - od těch začátečnických po ty odborné, na kterých jsem se docela spálil - proto jsem si řekl, že už jsem vyzrálý na Hawkinga. To se splnilo částečně. Vždycky mi připadá úsměvné, že i ty knížky, které hlásají, že jim bude rozumět i někdo, kdo procházel s fyzikou na čtyřku (já...), jsou ve výsledku stejně složité. Zdá se, že autoři (vědci) zkrátka neumí vypnout. "Stručná historie času" mě určitě obohatila a rozšířila mé obzory, ale přiznávám, že jsem se v určitých částech velmi topil a nechápal nic. Hodnotím pěti hvězdičkami, protože mě kniha moc bavila, ale Hawking nemůže za mé neznalosti. Věřím, že po čase si z ní odnesu více.... celý text

Mrtvá zóna 2009, Stephen King

Tato kniha mě zaujala svým nápadem, nemůžu říct, že bych se u ní vyloženě nudil, ale pořád jsem měl pocit, že by kniha mohla poskytnout více na to, jak slibně vypadá začátek a anotace. Musím bohužel přiznat, že toto je jedna z mých nejméně oblíbených knih od autora.... celý text

Dalajlamova kočka 2013, David Michie

Rozmýšlel jsem se mezi čtyřmi a třemi hvězdičkami, a nakonec dávám čtyři, protože mi ničím výrazně kniha nevadila a já si čtení užil. Anotace knihy mě přilákala okamžitě: jsem typ člověka, co vždycky upřednostní kočku před psem a co se zajímá o filozofii. Kniha je velmi zajímavá a jedinečná, s čím jsem trochu bojoval, byl styl psaní autora, který mi něčím zkrátka neseděl. K tomu mi určité části připadaly příliš infantilní a autor se uchyloval k takovému efektu čarodějnického proutku, kdy rázem všechno dopadne skvěle. A to příliš nemusím. I přesto dávám vysoké hodnocení, protože kniha má svoje kouzlo, hezkou atmosféru. Je to taková pohádka pro dospělé. Filozofie a moudra jsem v ní sice tolik nenalezl (jsem zhýčkaný "Citadelou" od Exupéryho), ale přesto jsem se u ní odreagoval.... celý text

Na jih od hranic, na západ od slunce 2004, Haruki Murakami

Murakami bez koček a magického realismu, ale pořád se starou muzikou, rozervaným hlavním hrdinou a velmi explicitními scénkami. Musím říct, že je dobře, že si mezi autorovými knížkami dávám pauzu, protože věřím, že by se mi snadno zprotivil, kdybych ho četl nahusto. Díky tomu je to pořád jeden z mých oblíbených autorů a odpouštím mu i to, že v této knize tak nějak vzal to, co fungovalo u těch předchozích, a udělal z toho jakýsi (kvalitní... uznávám) koktejl. Tato kniha je dějově velmi krátká a rychlá, ale pomalá, co se vnitřních monologů a filozofie týče. K hlavní postavě jsem si kupodivu dokázal najít cestu, ale nikdy bych se s takovým člověkem asi nechtěl spřátelit. Věřím, že se mi podařilo prokouknout, co má hlavní postava symbolizovat, co taky zastupuje Šimamoto a mohl bych pokračovat dál a dál. Plný počet hvězd dávám především proto, že ano, mám ke knize výhrady (a je jich celkem dost), ale i přesto obdivuju to, co na krátkém prostoru autor dokázal a že mě přinutil o knize pořád přemítat, abych závěr lépe pochopil.... celý text

Jákobův pokoj 2005, Virginia Woolf

Šel jsem do čtení této knihy s tím, že v ní Virginia Woolfová poprvé zkoušela své uchopení proudu vědomí, proto "Jákobův pokoj" zdaleka nedosahuje kvalit "K majáku" či "Paní Dallowayové". Pokud máte rádi tvorbu autorky, pak vás "Jákobův pokoj" zaujme, protože si všimnete autorčina vývoje, kromě toho má tato kniha ono charakteristické kouzlo a nostalgii, které paní Woolfové zjevně nechyběly už od začátku psaní. Nápad románu je velmi zajímavý - líbí se mi, že se o Jákobovi dozvídáte bez toho, aby on sám něco řekl, jenže to, co je na knize zajímavé, je paradoxně i kámen úrazu. Vy totiž o Jákobovi prakticky nevíte nic, a to vás časem začne docela rozčilovat. Tak či onak je to velmi příjemná kniha, pro fanouška Woolfové skvělá.... celý text

Odysseus 1976, James Joyce

Bohužel nedočítám. Došel jsem do půlky, a pak jsem se zcela ztratil a vůbec nevěděl, kde zrovna stojím a co se v knize děje. Jsem poměrně zvyklý číst náročné knihy (například mám za sebou "Duhu gravitace"), jenže v nich, i když jsem se ztrácel, jsem měl záchytné body a pokud jsem nechápal děj, chápal jsem filozofii a pokud zas ne filozofii, tak děj. Tady jsem nechápal nic. Joyce je velmi zajímavý autor se zajímavými myšlenkami a stylem psaní, ale možná si od něj raději přečtu něco jiného.... celý text

Směšné lásky 1970, Milan Kundera

Milan Kundera je perfektní v tom, že umí svoji hlubokou filozofii vtěsnat do povídek, ve kterých byste to čekali nejméně především kvůli zvláštním (převážně mužským) hlavním postavám, jejich přemýšlení a zacházení se životem. Já osobně jsem nenašel v této knize žádné vyloženě slabší místo, a pokud mě náhodou nějaká povídka bavila méně, pak zpravidla rychle i skončila. Pravá hloubka jednotlivých povídek se nachází právě za charakteristickou tragikomičností, vystihující název knihy, proto jsem si jejich význam uvědomil až ve chvíli, kdy se mi povídky "rozležely v hlavě". Kundera je pro mě sázka na jistotu, nikdy mě svým psaním nezklamal. (Jen mě mrzí a zaráží, jakou roli zastávají ženy v jeho knihách.)... celý text

Hollywood 1992, Charles Bukowski

Od Bukowského mám zatím načteny pouze dvě knihy, tahle se mi dostala pod ruku na doporučení známé. Začátek byl velmi slibný a svižný, líbily se mi dialogy a humor, jenže přibližně za půlkou jsem pomalu začal ztrácet zájem. Připadalo mi totiž, že děj plyne příliš rychle na to, abych si z něj něco odnesl a dokázal se do něj ponořit. Druhé dílo, které jsem od autora přečetl - "Šunkový nářez" - je podobně dlouhé, ale podstatně hlubší a intenzivnější. Hlavní postavy a situace jsou ryzejší, v "Hollywoodu" je vše jaksi povrchní, byť je hlavní myšlenka velmi zajímavá. Konec se mi líbil a jsem s ním spokojený, ale celkově mě kniha spíš zklamala. Každopádně není vůbec těžké ji přečíst, za to dávám velký plus.... celý text

Neurózy a sexualita 2016, Sigmund Freud

Pod skleněným zvonem 1996, Sylvia Plath

Na to, že autorka knihu napsala rychle a nebyla s ní příliš spokojená, jde o bravurní román, který u čtenáře vyvolá spoustu emocí. Oblíbil jsem si styl psaní Sylvie Plathové, líbí se mi její cynismus, ale i smysl pro humor - postava Esther byla velmi lidská a uvěřitelná (hlavně proto, že velmi splývá s autorkou). První část - ta mírnější, sloužící skoro jako jakési tiché doutnání pod povrchem, které praskne v druhé části - se mi zdála živější a více mě i bavila. Druhá část byla na mě docela náročná tím, jak Plathová popisy a myšlenkami Esther udeřila na hřebík. (Sebevražedné monology se mi nečetly lehko, což je ale správné.) Ve výsledku perfektní dílo, škoda, že pouze jediný román od autorky.... celý text

Ariel 1984, Sylvia Plath

"Ariel" jsem četl ve stejné chvíli jako "Pod skleněným zvonem", což mi usnadnilo čtení poezie a její pochopení. Sylvia Plath má specifický styl psaní, její metafory jsou velmi originální a líbí se mi i způsob, jakým dovede nastavit atmosféru. Většinu jejích básní jsem četl několikrát, protože až tehdy mi excentrická přirovnání dala smysl a já je dokázal pospojovat dohromady. Za sebe "Ariel" doporučuju - pro mě to byl opravdu příjemný zážitek (byť mnohdy depresivní a hutný).... celý text

Hodiny 2004, Michael Cunningham

Úžasná knížka, ke které jsem se dostal jen náhodou kvůli doporučení kamarádky, která mi říkala, že díky "Hodinám" lépe pochopila "Paní Dallowayovou". Kdyby se kniha netočila kolem již zmiňované knihy a mé nejoblíbenější spisovatelky, Virginie Woolfové, asi se "Hodinám" vyhnu, protože mě anotace příliš nenadchnula. Kniha je velmi nádherná a byť velmi krátká (tak, že jsem nechtěl, aby končila), stejně uvnitř sebe nese tolik, že přesně nedokážu určit, co si z knihy odnáším nejvíce. Jen vím jistě, že až se do ní podívám o pár let později, najdu v ní spoustu nového a nejspíš na mě zapůsobí úplně jinak. Určité pasáže jsou tak hezky napsané, že jsem si je musel opsat.... celý text

Boží muka 2000, Karel Čapek

Byl jsem trochu zklamán, když jsem si z knihovny přinesl útlou knížku s přesně 150 stranami. Dostat se na samý konec není opravdu těžké, zvládnete to za jedno odpoledne, ale za sebe doporučuju si mezi krátkými povídkami dělat pauzu, abyste je mohli lépe strávit. Povídky mě velice zaujaly, s Čapkovou filozofií jsem se dobře ztotožnil. Některé části byly sice trochu zvláštní a občas se mi stalo, že jsem nechápal, co čím Čapek myslí, ale ve výsledku jsem nadšený. Byť jsou "Boží muka" souborem Čapkových raných děl, stejně mě ohromil stylem psaní; nejvíce tím, jak "obyčejné" věci dokázal rozvést, nadnést je. Pro mě čtení bylo magickým zážitkem a rozhodně se ke knize někdy vrátím.... celý text

Duha gravitace 2006, Thomas Pynchon

Než jsem knihu (čtěte: obří bichli) otevřel, věděl jsem, že jde o jeden z nejtěžších románů na světě a taky jsem věděl, že se v něm autor pokoušel oprostit od tradičních literárních zásad. Překvapilo mě tedy, když jsem se během čtení docela orientoval a chápal, co čím autor myslí. Potenciálním čtenářům doporučuju, aby udělali takové letem světem období druhé světové války, lépe pak pochopíte souvislosti a určité pasáže. A ještě především doporučuju přistupovat k "Duze gravitace" jako ke knize svého druhu. Nejde o souvislý román, každá kapitola má svoji vlastní atmosféru a prostředí, což se mi líbilo. Autor má taky velmi osobivý styl psaní, který mě bavil. (Až na to sperma a vagíny na každé druhé stránce.) Za sebe doporučuju, ale - už jen délkou, stylem psaním, netradičním "dějem" - vím, že "Duha gravitace" rozhodně není pro každého.... celý text

Pán much 2003, William Golding

Konečně jsem se dostal ke knize, která prý inspirovala moji (dříve) nejoblíbenější reality-show Survivor. Román jsem otevřel včera a zavřel dnes odpoledne, nikdy jsem se nenudil a nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že bych knihu odložil. Autor píše velmi poutavě, líbí se mi, jak vygradoval děj, že vždycky šel ke středu problému a nikdy nezahltil čtenáře nepotřebnou omáčkou okolo. Nejvíce se mi líbí atmosféra a úplný závěr, to, jak promyslel symboliku a jak tento román souvisí s historickými událostmi té doby. Takže tato část je perfektní. Za co hvězdičku strhávám, je uvěřitelnost, nad kterou jsem přemýšlel celou dobu. Zkrátka nemůžu uvěřit, že by malé děti byly schopny jednat a mluvit tak, jak jednaly. Kdyby jim bylo jen o pár let víc, třeba čtrnáct-patnáct, pak bych problém neměl.... celý text

Paní Dallowayová 2008, Virginia Woolf

Jedna z nejlepších knížek, která se mi v poslední době dostala pod ruku. Paní Woolfová mi vždycky sebere pevnou půdu pod nohama tím, jak umí rozvinout maličkost, kmitot křídel motýla či proud vody. Za krátký časový úsek stačila vepsat tak mnoho. Pro to, abyste tuto knihu ocenili, musíte být se spisovatelkou alespoň ze třetinky na stejné notě; být nenapravitelným melancholikem, kterého ani Vánoce tak docela nerozveselí, který hodiny dokáže sledovat padající listí. Pokud se vám toto poštěstí, pak si tuto - a další autorčiny knihy - zamilujete, protože budete nadšení z toho, že někdo dokáže napsat knihu o rozporuplných pocitech, které třeba neumíte ani pojmenovat a uchopit. Pokud takoví nejste, potřebujete v knize děj, jasnou strukturu, hodně přímé řeči, jasné vypravěče, pak se budete u "Paní Dallowayové" velmi trápit a pozvánka na její večírek vás moc nepotěší. Já jsem nadšený! Trochu mě mrzí, jak rychle jsem knihu přečetl...... celý text

Smrt je mým řemeslem 2005, Robert Merle

Skvělá kniha. Byť souhlasím s uživateli, kteří psali, že začátek válečného románu je o něco slabší než zbytek knihy, věřím, že bez něj by nezapomenutelný příběh tolik nevynikl. Je také fajn podotknout, že Merle i v těch horších částech byl velice poutavý a já nenašel jedinou stránku, kdy bych se nudil. Bylo zajímavé sledovat detailně rozebranou psychologii Langa, na kterou dával autor větší důraz než na historické ukotvení. Moc jsem si čtení užil, jen měl strach - jako u takřka každé válečné knihy - co na mě bude číhat na další stránce. Určitě doporučuju!... celý text

Noční směna (20 povídek) 1996, Stephen King

Od Kinga mám načteno opravdu hodně, ale nikdy jsem si od něj nepřečetl žádnou povídku, proto mě zajímalo jak autor - známý grafoman - exceluje na krátkém prostoru. Musím říct, že ve většině případů jsem se bavil a čtení si užíval. King je perfektní vypravěč a jeho postavy, dialogy a popisy prostředí jsou velmi barvité a uvěřitelné, proto mě vždycky vtáhl do děje. Nejvíce mě zaujaly povídky jako Noční směna; Kostlivec; Nekuřáci, a.s.; Poslední příčka žebříčku a Žena v pokoji. Tyhle povídky mě buď vystrašily, nebo zaujaly hloubkou a hlavní myšlenkou. Věřím, že je opravdu těžké udržet silnou nit během dvaceti povídek, ale bez povídek jako Jsem brána či Jahodové jaro bych se klidně obešel. No a nemůžu zapomenout na Trávníkáře... co je to sakra za povídku? :D ... Ve výsledku fajn kniha, na Halloween perfektní. Cením si Kingových schopností z jednoduchého nápadu udělat něco velkého, a naopak velký nápad zhustit na pár stránek. Doporučuju hlavně začátečníkům, kteří se teprve dostávají pod rukopisy tohoto velkého autora.... celý text

Mlčení jehňátek 2001, Thomas Harris

Protože moje představivost funguje tak, že i přes barevné popisy určitých situací a postupů psychopatů vše vidí mírněji, raději jsem sáhl po knize než po filmu. (Tomu se budu i nadále vyhýbat.) "Mlčení jehňátek" je vskutku jedinečná detektivka a chápu její vysoké hodnocení - postavy, motivy a celkový spád knihy jsou hodně výrazné a jedinečné. Líbí se mi i způsob, jakým Harris píše, jeho styl psaní nedovoluje hloupostem a zbytečným odbočkám. Z detektivky jsem cítil to, co jsem cítit měl: odpor, nechuť, občasně i strach. Protože jsem na detektivkách začal svůj literární koníček a přečetl jsem všechno od Browna po Nesboha, nebylo pro mě těžké předpovědět, jakým směrem se kniha vydá. Ubralo jí to však na kvalitě? To rozhodně ne. "Mlčení jehňátek" je jedna z těch knih, kterou se spousta jiných autorů pokusila napodobit, ale spadli pak na zadek. Věřím, že s postavou Lectera by se měl seznámit každý.... celý text