capricorn__ přečtené 441

Vražda v Orient-expresu 2003, Agatha Christie

Skvěle napsáno. Nejlépe na knize hodnotím propracované dialogy, které jsou velmi uvěřitelné a velmi čtivé, autorce se podařilo každou z postav nechat mluvit "po svém", což je skvělé. Líbí se mi, že detektivka není příliš dlouhá, nejsou v ní zbytečné odbočky či dějové linie, které by knihu zbytečně zamotaly - Agatha Christie následuje pouze vraždu a její vyšetřování, nic kolem. Hlavní postavy jsou velmi dobře vykreslené a i přes jejich vysoký počet se mezi nimi čtenář docela snadno vyzná. Nápad je taky skvělý. Jediné, za co strhávám hvězdičku, je samotné rozuzlení příběhu, příliš mi nesedlo.... celý text

Matka 2004, Karel Čapek

Pravděpodobně to nejsmutnější drama, které jsem kdy četl. Moc se mi líbí množství filozofických otázek, které v "Matce" Karel Čapek otevřel. Byť se kniha četla lehko, vím, že nad ní budu dlouho přemýšlet. Celková stísňující a frustrující atmosféra nelehké doby je vystižena dokonale. Pokud by emoce vystihovala "Matku", pak by to byla lítost. Jsem rád, že jsem knihu přečetl až v dospělosti a ne během studií.... celý text

Deset malých černoušků 2009, Agatha Christie

Agathu Christie jsem měl na sezamu dlouho a teď mě mrzí, že jsem s knihami začal až v tuto chvíli. To, jak moc ovlivnila detektivní žánr, je zřejmé. I přesto, že mám z detektivních knih načteno už hodně, mě tato velmi překvapila, byla napínavá, strašidelná a já ji přečetl skoro jedním dechem. Všechny postavy promyšlené, děj taky - někdy mi dokonce připadalo, jako kdyby Christie přesně věděla, jak manipulovat s čtenářem, protože kdykoliv jsem měl nějaké pochybnosti nebo byl přesvědčený, že vím, jakým směrem kniha půjde, zamotala mi hlavu. Přitom děj je poměrně prostý, ne dlouhý, konec, pokud se nad tím tak zamyslím, možná až moc zamotaný a i předvídatelný, ale to mu nic nebere na literárním zážitku. Vím jistě, že toto není poslední kniha, kterou od Christie čtu.... celý text

Osm 2017, Radka Třeštíková

Poslední měsíc objevuji současné české autory a zabrousil jsem i k Třeštíkové, jejíž knihy pravidelně vidím na Databázi a samotná autorka je často vidět i na bulvárních plátcích, proto jsem si řekl, že zkusím jednu z jejích knih a uvidím, jak mi sedne. Vybral jsem "Osm" kvůli nejvyššímu hodnocení. A. Au. Tohle bolelo. Zasekl jsem se asi v půlce, kdy jsem si řekl, že dál už zkrátka nemůžu. Tohle byl příběh absolutně o ničem. Třeštíková mi trochu připomíná českou verzi Liane Moriarty, ale ta se mi čte o něco lépe (byť ji taky moc nemusím). Ze začátku mě chytla detektivní zápletka, ale ta stejně v knize figuruje jako kulisa. Zbytek je jen samá nevěra, nenávist, pomlouvání, závidění, detailní popisy zbytečností... Hlavní postavy této knihy jsou přesně ty typy lidí, kterým se v reálném světě snažím vyhýbat, co to jde. Kromě toho mě rozčiloval i jazyk, hovorová čeština, kapitoly, které neříkaly nic jiného, než že je někdo nespokojený a jak nesnáší vše kolem sebe (včetně sebe samotného). Práce detektivů mi - po přečtení mnoha detektivních knih - připadala úsměvná. Asi chápu, že některým lidem se tento styl psaní líbí, ale já takovou literaturu zkrátka nedokážu strávit a ocenit. Bohužel. Hvězdičku dávám za fakt, že, byť se mi autorčin styl psaní nelíbí, stejně je originální a svým způsobem nepřehlédnutelný. Další knihy raději vynechám.... celý text

Probudím se na Šibuji 2018, Anna Cima

Na prvotinu velmi dobrý počin, v úrovni současné české literatury jde o velmi kvalitní dílo. Celá kniha je velmi čtivá, posledních asi čtyřicet stran uteklo jako voda. Nejkladněji hodnotím hlavní myšlenku, nápad a i zpracování, hlavní postavy jsou taky skvělé, velmi uvěřitelné a lidské. Konec je možná příliš zrychlený a jaksi abstraktní, ale to je u magického realismu velmi časté. Jediné, za co strhávám hvězdičku, je jazyk. Vím, že dílo je vyprávěno z pozice studentky, ale mně opravdu nejde číst hovorový jazyk v románech. (Pro tento žánr a příběh by se spisovný jazyk hodil více.) Doporučuju, Magnesia Litera je zasloužená!... celý text

Pálenka: Prózy z Banátu 2014, Matěj Hořava (p)

Knihu jsem přečetl rychleji, než jsem si přál. Nejlépe ze všeho hodnotím jazyk a atmosféru, tyto dvě oblasti má autor zvládnuté na jedničku. Každá kapitola mi připadala jiná, ale přitom všechny zapadaly do sebe. Rád se k "Pálence" ještě někdy vrátím, má v sobě jistou nadčasovost, která mě zaujala.... celý text

Macbeth 2018, Jo Nesbø

Mně celá kniha připadala jako parodie na Nesba. Nemůžu si pomoct. První část se mi poměrně líbila, říkal jsem si, že "Macbeth" není tak hrozný jak komentáře na Databázi říkají, ale nakonec jsem přišel na to, odkud jdou. Vím, že se Nesbo v tomto případě musel držet Shakespearovy předlohy, což ho možná nemuselo tolik bavit, nevím, každopádně výsledek pro mě nezněl vůbec přesvědčivě. Nesbo mě postupem času začal nudit, ale přesto napsal jedny z mých nejoblíbenějších detektivek, tady to zkrátka nebylo ono. Nejvíce mně vadilo, že postavy byly velmi ploché, neuvěřitelné a člověk jim tak nějak ani nechtěl fandit, chovaly a myslely zvláštně, jako kdyby nikdo nedokázal odhadnout výsledky svého rozhodování. Doslova mi bylo jedno, jak příběh skončí, ale snažil jsem se vydržet, protože vím, že autor má vždy esa v rukávu, takže jeho konce jsou často nepředvídatelné. Průběh děje byl... zvláštní. Bylo tam příliš mnoho tlachání a málo konání, akčních scén a zvratů bylo naopak tolik, že jsem se v nich začal ztrácet a ztratily svůj záměr. Vím, že Nesbo umí napsat podstatně lepší knihy.... celý text

Komturova smrt 2018, Haruki Murakami

Murakami mě opět nezklamal. Už ve chvíli, kdy jsem četl anotaci, jsem věděl, že tuto knihu rozhodně nesmím minout. Od Murakamiho toho mám načteno opravdu hodně, ale i přesto mě vždy překvapí. V tomto díle si všímám, že pozměnil svůj styl psaní, postavy a i jejich přemýšlení mi připadají jiné. Byť v této knize autor filozofuje více než obvykle, kromě toho tyto filozofické části mnohdy zaplňují celé kapitoly, stejně jsem se nikdy nenudil a spíš mě mrzelo, že příběh končí. Nejkladněji hodnotím velmi kvalitně promyšlený symbolismus, zápletky a celkový průběh děje. Rád bych vypíchl i to, že v knihách se poměrně obtížně znázorňují obrazy, které čtenář nevidí a musí si je pouze představit, proto oceňuji autorovy barvité popisy. Jedinečné dílo, bylo by super, kdyby dostalo tolik pozornosti jako například "Norské dřevo".... celý text

Tajný život stromů 2016, Peter Wohlleben

Jiskra života 1969, Erich Maria Remarque (p)

Jsem velmi vybíravý a skeptický vůči válečným knihám, protože se autoři často svezou na kruté době bez toho, aby do románu vložili nějakou uměleckou hodnotu. S tvorbou známého autora nejsem příliš známý a jediné, co jsem od něj přečetl, je "Na západní frontě klid", a to se mi příliš nelíbilo, protože jsem musel číst na sílu do školy. "Jiskra života" mě bavila více už kvůli dobrovolnosti. Pozitivně hodnotím, že kniha není psaná z pohledu pouze jednoho člověka, ale podává jasné svědectví o jedné části válečné historie, a to podrobně, ze všech možných úhlů. Byť čtenář od začátku ví, jak kniha pravděpodobně skončí, stejně je děj velmi napínavý. Kromě toho se mi moc líbí autorův styl psaní, jeho metafory a velmi uvěřitelné rozhovory, ale i vnitřní monology. Zaujalo mě i to, že Remarque nikomu nevnucuje svůj názor a neukazuje sympatie vůči postavám, jen vše zachycuje, jako kdyby stál přímo u toho a jen zapisoval, co viděl a slyšel. Doporučuji.... celý text

Smyčcový kvartet 1982, Virginia Woolf

Já byl nadšený. Jednotlivé povídky zachycují lidské emoce či postoje s velkým smyslem pro detail, vždy jsem unesen z toho, jak Virginia Woolfová umí rozebírat myšlenky a vnitřní monology postav. Pointa některých povídek byla snáz odhadnutelná než u těch ostatních, ale všechny se mi moc líbily. Věřím, že to nebylo naposledy, co jsem povídkovou knihu otevřel.... celý text

Mechanický pomeranč 2002, Anthony Burgess

Z knihy mám velmi rozporuplné pocity. (Proto to hodnocení.) Začnu tou pozitivní stránkou: moc se mi líbí nápad knihy a otázky morálky, zla a viny, které autor vkládá do knihy. Kladně hodnotím i to, jak autor pracuje s jazykem - byť bylo celkem peklo zvyknout si na to, jak Burgess dílo napsal, vždy jsem pro, když autor experimentuje a nějak se vymezuje od ostatních . Vývoj hlavní postavy mě taky zaujal. Jenže z té druhé stránky (a tady se nejspíš rozepíšu více) se mi nelíbí prkenost hlavních postav - o žádné z postav jsem nepřemýšlel jako o člověku, ale vždy jako o nástroji autorova vyprávění, a to mi připadá škoda. Kromě toho jsem si vědom, že kniha jako tato nemůže být pěkná, ale na mě to množství (neopodstatněného) hnusu bylo moc a připadalo mi, že to dělá autor jen pro efekt. A to množství otázek, které autor otevřel, bylo velmi špatně dotažených do konce. Třetí a poslední část byla jednoznačně tou nejhorší a spíš mě naštvala, než aby mi dovolila uzavřít příběh a zamyslet se nad hlavní myšlenkou, kterou dle mého autor vyjádřil velmi vlažně. Mám rád dystopickou literaturu, která varuje společnost před následky chování či ignorace, a právě proto díky Orwellovému "1984" či třeba Čapkovým "Mlokům" vím, že jde napsat lépe. (A bez tolika zbytečného násilí a hnusu.)... celý text

Zločin a trest 2004, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Těch pět set stran uteklo až příliš rychle. Nejvíce se mi na knize líbí především nadčasovost, vypadá to, že kdyby se příběh lehce poupravil, Sibiř se smázla, slovník postav pozměnil, stejně by mohl být vydán dnes a lehce by zapadl. Nechci hodnotit pouze Raskolnikova, na kterého pořád nemám stálý názor, protože se během knihy několikrát pozměnil, ale i další skvěle napsané postavy, které byly velmi uvěřitelné a lidské. Před čtením jsem věděl, o čem příběh bude, matně jsem si vybavoval i průběh knihy, ale i tak mi to vůbec nezkazilo zážitek z četby. Dostojevský je mistr na psychologii postav a hlavní myšlenka je podaná skvěle. Byť "Zločin a trest" spadá pod realismus, autor vše vylíčí dopodrobna, stejně se mu podařilo do knihy vepsat filozofii a životní otázky, které se vrací i dlouho po přečtení.... celý text

Kmotr 1990, Mario Puzo

Velmi zajímavá, nezapomenutelná kniha, která se četla sama. Nemám, co bych knize vytkl, bavila mě ve všech částech (snad bych jen podotkl, že první část mi připadala svižnější než druhá) a postavy mi přirostly k srdci. O mafii jsem nic nečetl a nevěděl, proto jsem byl příjemně překvapen. Don Corleone je legendární postava!... celý text

A uzřela oslice anděla 1995, Nick Cave

Mám moc rád Nicka Cavea. Je to jeden z mých nejoblíbenějších zpěváků, líbí se mi jeho hluboký hlas, neotřelé příběhy za písničkami, jeho všestrannost, co se hudebních stylů týče, mám ho rád i jako osobnost. Ale tahle kniha... Ehh... Vydržel jsem číst hodně dlouho, do konce mi chybí asi sedmdesát stránek, ale už jsem ke knížce ztratil jakoukoliv chuť a sympatie. Věděl jsem, že kniha nebude hezká, vím, že v době, kdy to Nick napsal, byly i jeho písničky dost temné. Já teď nekritizuju ani tak to, že kniha je brutální, odporná, lidi se k sobě chovají krutě a tak - i to může být dobře sepsáno, pokud má příběh smysl. A já mám pocit, že "A uzřela oslice anděla" ho zkrátka nemá. Z každé druhé věty mi připadá, že se Cave vytahuje nad tím, jak moc umí mluvit sprostě a kolik paseky umí lidem nasekat. Neměl jsem rád ani jednu postavu a děj mě taky tolik nebavil, protože byl strašně zmatečný a nedával vůbec žádný smysl. (Kontrast: "Valérie a týden divů" od Nezvala je taky strašně zmatečná kniha, pořád tak nějak netušíte, co se děje, atmosféra je taky docela podobná, ale Nezval mi připadá jako podstatně lepší a poutavější vypravěč... Nevím no...) Každopádně dávám Nickovi velké plus za to, jakou má fantazii a jaké umí vymyslet neotřelé metafory. Podle mě je to dobrý spisovatel, ale v této knize jsem to zkrátka neviděl.... celý text

Pravidla moštárny 2005, John Irving

Prvně jsem viděl film, ale velmi dávno, proto mi nijak "nezkazil" četbu. Chvíli mi sice trvalo, než jsem se začetl (autorův styl psaní mi totiž docela dělal problémy), ale pak jsem se do knihy položil a ani mi nevadil počet stránek. Nikdy jsem se nenudil a upřímně nemůžu přijít na části, které by mi vadily a já chtěl s četbou skončit. Kniha je perfektní jako celek a za sebe nejlépe hodnotím lidské, promyšlené postavy a celkovou plynulost románu. Dokonce i ten jediný vroubek, který jsem v knize našel, tedy to, že jde o VELMI nereálný příběh a že autor využívá různých těžkých strastí života (viz smrt) často pro to, aby nastavil tu pravou emoční atmosféru, mi příliš nevadil. Velmi kladně hodnotím i autorův přístup k otázce ohledně potratů, ale i rasismu či sirotků. Věřím, že i kdyby kniha měla 1.000 stránek, stejně by mě bavila.... celý text

Pláň Tortilla 2007, John Steinbeck

Muž jménem Ove 2014, Fredrik Backman

Tak půl na půl. Moc se mi líbí, že tato kniha není ždímárna emocí a Backman svým psaním dobře vystihuje to, jak Ove o své ženě mluvil a přemýšlel. Kniha navíc hezky plyne, není těžké ji rychle přečíst, občas se u ní člověk zasměje a občas je mu z ní smutno. Pokud bych měl hodnotit čistě to, jakým způsobem autor zpracoval život a přemýšlení starého člověka, pak bych dal hvězdiček pět. Z té druhé, kritičtější stránky mi občas připadalo, že autor se snažil být vtipný za každou cenu, i za vymýšlení "groteskních" scének, které mi připadaly spíš trapné. Autor otevřel spoustu důležitých témat, ale ne všechny dotáhl do konce. Konec byl... takový zvláštní, nevím, nelíbil se mi. Celkový dojem z knihy je takový, že ano, líbila se mi, je taková odpočinková a nenáročná, ale z té druhé jsem od ní asi čekal více.... celý text

Rodinná terapie psychosomatických poruch 2004, Vladislav Chvála

Carrie 1992, Stephen King

Ke "Carrie" jsem se dostal úplnou náhodou, kdy jsem na internetu zhlédl nějaké krátké video ze stejnojmenného filmu ze sedmdesátých let, a protože u filmů moc nevydržím, samozřejmě jsem dal přednost knize. Četl jsem i Kingův autobiografický román, kde psal o tom, že "Carrie" je jeho prvotinou, která je inspirovaná dívkou, která s ním chodila na střední školu, proto jsem už na nic nečekal. Musím říct, že na to, že jde o prvotinu, je velmi kvalitní a propracovaná, psychologie postav je skvělá, a na Carrie člověk jen tak nezapomene. Děj je předvídatelný, to ano, ale zato se mi moc líbí hlavní myšlenka a celkový koktejl nálad, který si ze čtení odnáším. ("Carrie" mě třeba vyděsila víc než "Řbitov zviřátek".) Za sebe doporučuju. Jediné, za co strhávám hvězdičku, je převis odborných článků, který mě začal ke konci už rozčilovat.... celý text