Carlita.cte přečtené 306

Čtyřcestí 2016, Tommi Kinnunen

Autor je nevypsaný. Z celého příběhu trčel konstrukt, který byl sice zručně opentlen jednotlivými kapitolami s tragickými názvy ulic, ale pro mě to bylo málo. Můj dojem se pak potvrdil, když jsem se dočetla, že autor v kurzech tvůrčího psaní nejprve napsal povídky, které se pak staly námětem knihy. Někdo v tom jistě uvidí mistrovsky zvládnutý román, pro mě je to průměrná kniha, která ve mně nezanechala žádný dojem. Možná má kniha snahu fungovat jako sága, ale v tomto směru jí mnohé chybí a časová rozmáchlost nejde ruku v ruce s jednotlivými postavami. Ty jsou ploché a notně „tajuplné“, aby to celé přineslo ono originální sdělení, že v každé rodině jsme si blízkými i cizinci.... celý text

Vyšetřování 2016, Philippe Claudel

Vyšetřování je kniha, do které jsem se pustila s očekáváním, přesto jsem ji dočetla s opravdu velkým sebezapřením. Problém je v tom, že je o něčem, co už bylo napsáno mnohem lépe někým jiným. Mám v literatuře ráda určitý druh imaginativnosti, rozvolněnosti, magický realismus i absurditu, kafkovství. Ale pakliže si pár takových skutečně dobrých románů přečtete, ostatní, které už nedosahují jejich kvalit, vám nic nesdělí. Vyšetřování je podle mého názoru přesně taková kniha, plná absurdit, které se vrší jedna přes druhou, až už to čtenáře nudí a otravuje. Vyšetřovatel je nesympatický a jeho snaha čelit absurditám zdravým rozumem je právě se zdravým rozumem naprosto v rozporu. Čtenář se s nikým neztotožní, postavy a „zápletky“ jsou v knize navršeny tak, jak to zrovna přišlo spisovateli pod ruku. Jaká šílenost ho napadla, to tam napsal. Kniha by chtěla pojednávat o absurdních životních situacích, frustracích a bezvýchodnosti lidské existence, namísto toho je nudná, ztrápená a banální. Alespoň už chápu, proč si nakladatelství Paseka „vypomohlo“ tím, že na zadní stranu knihy otisklo pochvalné ovace nikoli na Vyšetřování (jak by mohl jeden čekat), ale na úplně jinou Claudelovu knihu. Možná si autor chtěl udělat radost a popustit uzdu své představivosti, vznikla z toho ale nezáživná, neoriginální kniha, která chce možná sdělit něco moc chytrého, ale v podstatě nesděluje nic. Ty, které mají načteno, tato kniha neobohatí, to spíš sáhnou po Kafkovi nebo Orwellovi.... celý text

Divoši 2011, Lucie Lomová

Komiks Divoši je zajímavý o to víc, když víte, že ten příběh se opravdu stal. Je v něm dobrodružství, napětí, optimismus, ale také smutek a nostalgie. Lucii Lomové se tak podařilo zachytit téměř zapomenutý příběh o jednom indiánovi v Praze, který ve své komiksové podobě nepostrádá příjemné nápady (boj o manžela, obdarování žebráka nebo okénko s Jaroslavem Haškem, který je mimochodem autorem povídky Indián a pražská policie z roku 1913 ). Upoutá již sama obálka komiksu, která napoví, co od něj čekat.... celý text

Kniha léta 2011, Tove Jansson

Kniha je v podstatě zachycením vztahu mezi babičkou a malou vnučkou, která je občas nesnesitelná a drzá, a babičku neúnavně nutí do dobrodružných aktivit. Jsme tak svědky, jak si vybuduji v zátoce malé Benátky, nebo se vkradou do cizí chatky, apod. Každá si po svém užívá drsné ostrovní krajiny, v níž je zážitkem i prosté vypučení květiny. Janssonová zachycuje atmosféru léta a křehkého vztahu mezi babičkou a vnučkou, který je prostý sentimentality i přibarvování. Z knihy je cítit vlhký vzduch moře i měkkost zeleného mechu a není tedy příliš těžké přijít na to, jaké prostředí Tove Janssonovou inspirovalo k napsání příběhů o světě Muminů.... celý text

Velký Gatsby 1991, Francis Scott Fitzgerald

Požitkářský a velkolepý svět, který kolem sebe Gatsby vytvořil, se nutně jeví jako umělý konstrukt, který měl zapůsobit na Daisy. Otázkou je, zda je Daisy stále tou dívkou, kterou kdysi Gatsby miloval a kvůli které se vypracoval na úkor obecně přijímané morálky. Ačkoli je způsob Gatsbym nabytého bohatství diskutabilní, jeví se Gatsby jako upřímný a svým způsobem i romantický idealista, který chce díky penězům změnit minulost a získat, co kdysi ztratil. A této idealistické vidině nakonec i podlehne.... celý text

Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě 2009, Cormac McCarthy

Krvavý poledník - jeden z nejsilnějších čtenářských zážitků. McCarthyho knihy jsou často označovány za „romány pro muže“ a já s tím musím souhlasit. Nemyslím tím, že by jej ženy neměly číst, ale jeho styl je velmi přímý, čistý, bez odboček, zbytečných zápletek a tudíž nutných rozuzlení, ale také bez „citečků“ a zbytečných frází, zkrátka projev mužského chápání světa. A v tom je právě McCarthyho síla, která mě nepřestává fascinovat. Jeho knihy svým jazykem znovu otvírají prostor pro opravdový literární prožitek a uvědomění si lidské pomíjivosti symbolizované nekonečnou pouští, z jejíhož prachu se člověk pozvedá a v němž i pojde, nikým nepovšimnut a nepoznán.... celý text

Malé ženy (skrátené vydanie) 1998, Louisa May Alcott

Román vycházející z života Alcottové a jejich sester přibližuje obraz rodinného života v 19. století. Příběh je místy hodně sentimentální, ale na druhou stranu je laskavý a krásný. Je nutné přihlédnout k tomu, že román byl napsán v 60. letech 19. století a určitá starosvětskost tradičních hodnot je v něm naivně dojemná. Možná bude sentimentalita románu na někoho působit trochu rozpačitě, ale v tom je jeho síla a není nutné se těmto pocitům vyhýbat. Film Malé ženy mám velmi ráda a knihu můžu doporučit jako jeden z nejkrásnějších příkladů rodinné lásky v dějinách literatury.... celý text

Požírači srdcí - Démonické zločiny v dunajské monarchii 2010, Christa A. Tuczay

Po knize Požíračích srdcí jsem v knihkupectví sáhla vlastně omylem, ale protože se toto téma věnuje oblasti dunajské monarchie, byla jsem na ni zvědavá. Musím přiznat, že úvod je hodně chaotický a aspiruje na příklad toho, jak by úvod opravdu vypadat neměl. Vlastní text je ale hodně zajímavý a množství zmiňovaných pramenů mu dodává důvěryhodnost a propracovanost. Osobně jsem se z knihy dozvěděla pár opravdu zajímavých informací, o kterých jsem dřív neměla ani tušení a velmi mě potěšila také kapitola o Eleonoře von Schwarzenberg, velmi zajímavé šlechtičně pobývající v Českém Krumlově, jejíž příběh se měl objevit i v první verzi knihy Dracula od Brama Stokera. Z bohatého množství pramenů autorka vychází v kapitole o čarodějnicích, jejich sabatech i nejznámějších procesech s nimi, ale nezapomíná také na bohaté téma o loupežnících a jejich brutálních zločinech tak odlišné od naší představy sympatického loupežníčka Rumcajse. Velmi zajímavá je také kapitola věnující se pověře o „zlodějských světlech“, na niž se používalo useknutých rukou malých i nenarozených dětí... celý text

Mrtvá a živá 2007, Daphne du Maurier

Román Mrtvá a živá jsem si chtěla přečíst už dlouho, ale přiznávám se, že jsem měla trochu problém s tím, kam jej zařadit. Vždycky jsem měla pocit, že je to trochu červená knihovna, i vzhledem k tomu, že tento román obvykle vychází v romantických řadách nakladatelství (vyjma podařené nové řady od Motta). Zařazení románu mezi 1001 knih mě trochu uklidnilo, že se o červenou knihovnu přímo nejedná, i když mnoho pasáží je opravdu anglickou romancí se vším všudy. To čím je ale kniha jiná, jsou prvky napětí, až detektivní zápletky. Chápu, že by někdo mohl mít problémy s první částí knihy, která je možná až moc rozvleklá, ale zato druhá část knihy se čte jedním dechem. I přesto, že jsem se bavila, na víc než 4 z 5 to nebude.... celý text

Velké dobrodružství Pepíka Střechy 2012, Pavel Čech

Příběh o Pepíkovi, trochu ustrašeném chlapci, je nostalgickým výletem do chlapecké fantazie, kde vítězí křehkost a srdce na správném místě...

Skřeti z podsvětí 1984, Theun de Vries

Od doby, kdy jsem knihu četla poprvé a snad i podruhé, uplynula dost dlouhá doba a musí přiznat, že už se mi nelibí tak jako kdysi. Vlastně jsem si docela jistá, že už si ji asi víckrát nepřečtu. Nemyslím, že by to bylo samotným románem, který je velmi čtivý, ale vadí mi ona fiktivnost příběhu. O Boschovi jsem od té doby četla hodně seriózních knih a studií a dovolím si říct, že o něm něco vím (nebo alespoň to, na čem se většina badatelů shodla). Například ona myšlenka přináležení k sektě Adamitů je překonaná, právě naopak se předpokládá, že Bosch byl pobožným člověkem a jeho obrazy s motivy skřetů a nestvůr byly ve své době oblíbené jakožto symbol víry v boží soud. Tento fakt silně podporuje i skutečnost, že sběratelem jeho obrazů byl Filip II., který byl velmi zbožným člověkem a jistě by se neobklopoval obrazy kacíře. Co mi také v knize chybí je větší propojení s dochovanými díly, líbilo by se mi, kdyby byla tvorba obrazů více zakomponována do děje, jako to bylo například v knize Já, Rembrandt od D. Weisse.... celý text

Maceva 2011, Iva Steinová

Koho zajímají židovské hřbitovy a výzdoba náhrobků, asi ví, že o této tématice dosud nevznikla žádná souvislá publikace, která by se této bezpochyby zajímavé tématice věnovala. A tak vznikla Maceva, krásná dvojjazyčná kniha o symbolice židovských náhrobků. Bohatý zdroj informací a krásných fotografií.... celý text

Dítě boží 2009, Cormac McCarthy

Po této knize jsem v knihovně šáhla náhodou, aniž bych věděla její děj. Přiznávám se, že po přečtení anotace se mi do čtení moc nechtělo, ale na druhou stranu jsem byla zvědavá, jak se s tak šokujícím tématem McCarthy vypořádal, i vzhledem k jeho ostatním románům, které se mi opravdu líbily. Dítě Boží je románem o hrůzných věcech, je to příběh mrazivý a vyžaduje asi i jistou dávku otrlosti, ale nelze mu upřít působivost a jako vždy svébytný a úsporný McCarthyho jazyk.... celý text

Člověk bez osudu 2009, Imre Kertész

Kdybyste si měli přečíst jedinou knihu o holocaustu, měla by to být tahle. Člověk bez osudu je výjimečná kniha, která by neměla ujít pozornosti každému, komu není lhostejný osud židovského národa, příběh morálního pádu evropských dějin ale hlavně strhující vyprávění o jednom chlapci vyhýbající se černobílým morálním odsudkům. Kniha je výjimečná nejenom tématem, ale hlavně literárním zpracováním, neboť téma holocaustu je samo osobě tragickým a šokujícím a ne vždy s sebou nese taktéž autorskou invenci.... celý text

Všichni krásní koně 2008, Cormac McCarthy

McCarthy je sice úsporný, ale svým jazykem dokáže vždy vystihnout moment či náladu, ať už popisem mexické pampy nebo prosté krásy divokých koní. John Grady je jednou z mála postav, která se dokáže sebereflektovat a zamýšlet se nad svými činy. Tento prvek mě mile překvapil, protože se vymyká klasické westernové postavě, která nemá výčitky z vraždy nebo jiného zločinu. John Grady nejedná jako klasická postava z texaských plání, ale přesto svojí upřímnou snahou žít po svém převyšuje stereotypy americké westernové literatury.... celý text

Pán much 2003, William Golding

Golding si změrně vybral skupinku britských chlapců, aby zbořil mýtus o „čestném britském chlapci“. Ne nadarmo je zde spojitost s oblíbeným viktoriánským románem Korálový ostrov s hlavními postavami Ralphem a Jackem, který popisuje, jak chlapci všem nástrahám „čelí s čítankově příkladnou britskou chrabrostí a křesťanskou ctností, takže v závěru nad jejich hlavami září aureola dokonalosti“ (Nenadál, Radoslav. Od barbarství k civilizaci nebo opačně?. In Pán much. Praha : Naše vojsko, 2010. S. 250). Elementární skupina chlapců Goldingovi slouží k popsání základních protichůdných tužeb v lidské společnosti. Na jedné straně je zde snaha žít v míru, demokracii a uznávat morální hodnoty, nakonec ale vítězí právo silnějšího, vyhrožování a prosazování vlastního názoru bez ohledu na ostatní. Pán much tak představuje mistrnou analýzu konfliktu mezi jednotlivcem a skupinou, mezi demokracií a diktátorstvím.... celý text

Franz Werfel /Příběh života/ 1997, Peter Stephan Jungk

Kniha o Franzi Werfelovi mě mile překvapila. Dočkala jsem se také drobných pasáží pojednávajících o Stefanu Zweigovi, Arthuru Schnitzlerovi a dalších. Tento životopis je vzorovým příkladem, jak by správná biografie měla vypadat. Kniha je opatřena rozsáhlým poznámkovým aparátem, který je umístěn na konec knihy, takže text rozšiřuje, ale zbytečně neruší. Samozřejmostí je chronologická tabulka a fotografie. Zpracování textu je čtivé, s důrazem na podstatné prvky určující Werfelův život. Vyprávění je citlivě uváděno do historického kontextu jako anšlus Rakouska, nástup Hitlera k moci, apod. V neposlední řadě musím zmínit poslední odstavce kapitol psané kurzívou. Ty jsou totiž návratem do současnosti, v nichž se autor knihy vydává na místa, kde Werfel žil, rozmlouvá s pamětníky a probírá se krabicemi s množstvím fragmentů Werfelova díla a života.... celý text

Pražský hřbitov 2011, Umberto Eco

Umberto Eco vytvořil zábavný příběh po vzoru fejetonových románů, v němž vzdává hold dvěma oblíbeným autorům: Alexandru Dumasovi a Eugénu Sueovi. Příběh je prošpikovaný nenadálými zvraty, pomstami i vraždami. Simone Simoninimu není nic svaté a svých schopností falzifikátora využívá hlavně pro své obohacení. Jakmile se jedenkrát zapletl do tajných služeb, není schopen se z nich vymanit, naopak se z nich snaží vytěžit co nejvíc pro svůj osobní prospěch. S erudovanou pečlivostí nám Eco přibližuje Simoniniho chladnokrevnost a schopnost měnit kabát podle situace na pozadí místy zvířecích manýrů společnosti 19. století vyznávající satanské a okultní rituály. Neméně zajímavou kapitolou jsou praktiky tajné policie, která se nebrání sama zosnovat pouliční bouře, jen aby ve společnosti upevňovala bázeň. Zrod tajných služeb s jediným cílem: ovlivňovat a často i uměle vytvářet informace, které se mají dostat na veřejnost, jsou silnou paralelou k dnešnímu ovlivňování veřejného mínění. Pražský hřbitov byl vzrušujícím čtením, z velké části také proto, že tak jako i jindy stojí za tímto románem Ecova neuvěřitelně detailní znalost doby a literatury. Pozornost si zaslouží i osvěžení textu v podobě zajímavých ilustrací... celý text

Pražská zima 2012, Madeleine Albright

Pražská zima je rozdělena na čtyři části v rozmezí let 1939 až 1948, v nichž je vyprávěno o protektorátu až po nástup komunismu. Osobně mi nevyhovovala přílišná historická rozvláčnost příběhu, který působí víc jako shrnutí dějinných událostí v Československu než osobní zpověď. Je samozřejmě obtížné zaplnit 400 stran popisem prvních dvanácti let vašeho života, zvlášť když si většinu nepamatujete. Pokud se ale zamýšlím nad poměrem skutečně osobních informací a samotného popisu dějin, přicházím k výsledku 20:80, což by ne každému mohlo vyhovovat. Záleží samozřejmě na tom, co od knihy očekáváte a právě v tom jsem na pochybách. Aniž bych chtěla snižovat kvalitu textu nebo informací, nejsem si jista, komu je vlastně kniha určena. Ti, co chtějí číst hlavně o Madeleine Albrightové, se toho bohužel zase tolik nedozví a většinu času stráví nad popisem dějin Československa, které už bez tak znají. Historikům by jistě dějinný výklad přišel zase málo detailní, na to že tvoří většinu samotné knihy. Dle mého názoru tak kniha lépe zaujme amerického čtenáře, který toho moc o Československu neví, než čtenáře českého.... celý text

Kronika ptáčka na klíček (I.–III.) 2014, Haruki Murakami

Ačkoli jsem se na Kroniku velmi těšila, musím přiznat, že jsem mírně zklamaná. To, co se od začátku rozvíjí jako slibný příběh o více rovinách, se v druhém dílu zbrzďuje neustálými Tóruovými rozvahami na dně studně, což v podstatě příběh neposunuje. Víc než zamotaný příběh se má podle očekávání rozuzlit v posledním dílu, ale čím víc čtete tím víc vám dochází, že k žádnému rozřešení bohužel nedojde. V příběhu tak zůstává velký nepoměr otázek nad odpověďmi, což by samo o sobě nevadilo tolik, kdyby řada z těch otázek nebyla absurdních. Naopak velký potenciál mají pasáže z minulosti - o masakru v zoo i válce na kontinentu. Kdyby šel Murakami více touto cestou, bylo by to příjemným překvapením. Ačkoli mi příběh připomíná Kafku na pobřeží, nezapůsobil na mne takovým způsobem, možná i proto, že další z Murakamiho světů pro mě zůstal nepochopený. I přesto bych ráda zmínila nejsilnější moment Murakamiho trilogie a to vyprávění poručíka Mamiji o tajné vojenské misi. Tento závěr prvního dílu považuji za jedno z nejsilnějších míst nejenom Kroniky ale Murakmiho díla obecně.... celý text