Dáma s hrnstjm
přečtené 725
Penziopolis
2018,
Petr Mano
První část - dopis Jiřího Vogla z roku 1974. Krásné čtení, napsáno s úžasným životním nadhledem. Autor vzpomíná na nejrůznější postavičky a situace z píseckého maloměsta ve 20. a 30. letech, pro mě je to ohromná studnice informací (ač se Vogl - věřím, že jen "na oko" - distancuje od jakékoliv podobnosti se skutečností) o zaniklých místech a zemřelých osobách, často příslušnících místní židovské komunity. Kdyby tahle část knihy měla tisíc stran, četla bych stejně dychtivě každý den. Jediná škoda je, že Voglův dopis je edicí bez jakéhokoliv poznámkového aparátu - není tedy vysvětleno, co se čím a kým myslí. Já jsem ale čtenář poučený, znám jména i místa, takže jsem si mohla laskavé vyprávění náležitě vychutnat. Nevím, nakolik bude tato část čitelná a zábavná pro čtenáře, kteří se tolik nevyznají... Druhá část - dopis Petra Mano ze současnosti. Zpočátku mi přišlo, že napodobuje trochu Voglův styl - květnatý, laskavě humorný a s nadhledem. Po chvíli si ale autor už jede po své koleji... píše o době od 80. let 20. století do současnosti. Písek je pro něj opět smrdutou zahnívající dírou po granátu, jak jinak (to už poučený čtenář ví z jeho knihy Šarlák). Ale vidí ho z nečitelného prostředí písecké umělecké bohémy, zaplivaných putyk a špinavých podkrovních ateliérů. A to je pohled, který dodává jeho dopisu na atraktivitě. Sice píše o lidech, kteří nejsou úplně známí teď a nebudou veřejně známí ani za padesát let (některé jmenuje jen iniciálami), ale jinak je tato část také plná zajímavostí, i když je občas třeba poodkrýt trochu toho bahýnka... Jako celek skvělé. Ale s obrazem Písku jako smradlavé louže plné splašků se neztotožňuji a nikdy to tak - doufám - nebude.... celý text
Příběhy z válečné a poválečné Šumavy
2018,
Karel Fořt
Beletrie nebo naučná? Po přečtení si nejsem jistá... autor na to jde celkem odborně, popisuje historické skutečnosti s podrobností, která by v beletrii nudila. Ale zároveň: pracuje s odbornými termíny, které nijak nevysvětluje, chybí celý poznámkový aparát (takže nám naprosto zatajuje, odkud čerpal, i když přikládá třeba foto soudního spisu - takže tipuji klatovský okresní archiv nebo ABS), chybí úvod, sáhodlouhé citace z archivních pramenů neodlišuje graficky (což by se pro přehlednost velice hodilo) a pokud mu nějaké údaje chybí, nedoplňuje je z jiných zdrojů (ač jsou dostupné), nejisté informace neověřuje (stačilo 20 vteřin na Googlu). Navíc jsou některé pasáže vyloženě citově zabarveny - v kontextu to působí nepatřičně. Text také trpí nadužíváním třech teček a častým opakováním stejných slov. Shrnutí: Kniha na pomezí beletrie a naučné literatury, ale stačila by trocha úprav, aby se stala zajímavou odbornou prací! Velká škoda; o čtivost by se autor bát nemusel, už takhle to úplně čtivé není :) Ale nic jiného jsem od něj nečetla, tak nevím, jestli je tento způsob vyloženě jeho "stylem." Ač se kniha podle názvu věnuje hlavně Šumavě/Pošumaví, hodně prostoru bylo věnováno i Bernarticím (tragická souvislost s klatovským gestapem), potažmo Písku. Naopak pomíjí úplně problematiku agentů-převaděčů v poválečné době. Ani zmínka! Poslední kapitola je rozhovorem s pamětnicí, Němkou Ilsou. To mě bavilo nejvíc! A největší šok na závěr: V Singerově vile v Klatovech, kde místní gestapo po několik let brutálně "úřadovalo," dneska sídlí mateřská školka... když si představím, že bych tam měla dát svoje dítě, asi bych s tím měla morální problém!... celý text
Čtvrtá opice
2018,
Jonathan Dylan Barker
Pro mne příliš prvoplánové násilí, krutost a zvrácenost. Dějová linka ze současnosti pro mě byla zajímavější a určitě snesitelnější. Deníkové záznamy jsem četla s neklidem a obavami... V půlce knihy jsem uvažovala, že jí nedočtu, že nemám zapotřebí si tímhle brutálem zpestřovat život... ale zvědavost nad rozuzlením nakonec zvítězila. Jinak krátké kapitoly přispívají svižnosti celého příběhu, i když to chvílemi hraničí s plýtváním papírem. Asi mě trochu zaráží celková "otrlost" čtenářů (podle komentářů soudě) a říkám si, co by v knize muselo být, aby už to bylo i pro ně za čárou...? Poznámka k překladu: Slovo "džípíeska" vypadá strašně. Rozepsaný letopočet slovy vypadá taky strašně (ale dobře, takhle to mohlo být v originálu).... celý text
Škola srdce(m)
2018,
Godi Keller
Četla jsem jako člověk bez vlastních pedagogických zkušeností a nevím, jestli to nebylo na škodu. Některým pasážím jsem totiž příliš nerozuměla, měla jsem pocit, že je něco "ztraceno v překladu," převažovaly komplikované teoretické části nad konkrétními zkušenostmi autora. Hodnotím knihu jako hůře stravitelnou, čitelnou. Zajímavé pro mě byly kapitoly o školní zralosti, pubertě a vztahu školy s rodiči. A dozvěděla jsem se, proč v synově školce nemají látkoví skřítkové pusinky :) Hodnotím průměrně, ale netvrdím, že jsem byla správná cílová skupina.... celý text
Chlapec mezi dveřmi
2018,
Alex Dahl
Kniha, ve které má hlavní roli paní Náhoda... Škoda, kniha je čtivě napsaná, místy dost napínavá, místy tedy až šokující. Postava hlavní hrdinky prochází značným vývojem, který hodnotím jako zajímavý, i když prvoplánový. V dějové linii mi ale vadí, z jakého důvodu se začne tajné klubko minulosti rozmotávat. Tady si právě autorka velice usnadnila práci obsazením Náhody, působí to nevěrohodně, neuvěřitelně, určitě se to dalo pojmout jiným způsobem. Jako prvotina ucházející, ale jsem asi trochu náročnější čtenář... Pěkná obálka - tématicky lehce mimo, ale jinak vydařená.... celý text
Výstřely na šumavské hranici
2018,
Pavel Moc
Velmi dobrá kniha na to, že ji napsal člověk bez historického vzdělání. Odvedl mravenčí práci při zpracovávání dobové dokumentace a je vidět, že všechna místa tisíckrát prošel. Oceňuji také kontakt s pamětníky a perfektní obrazovou přílohu. Je to přesně ten styl populárně-naučné literatury, která je srozumitelná všem a čtivá. Mně osobně vadily ty chvíle, kdy byly popisovány myšlenkové pochody osob, kor těch dnes nežijících... to opravdu nemůže nikdo vědět, co se jim honilou hlavou, takové pasáže patří do beletrie. Za to snižuju hodnocení, bylo to v knize častěji, než bych byla ochotná jen tak přejít. Ale i přesto - skvělá práce. Jen tedy... příšerná obálka, jak z 90. let.... celý text
V lesích
2010,
Tana French
Přidávám se ke zklamaným čtenářům. Čekala jsem svižnou detektivku s lákavým tématem, dostala jsem detektivní román, ve kterém se autorka věnovala hlavně vztahům mezi vyšetřovateli. Skvělé byly vzpomínky na minulost, které se vždycky najednou vynořily, klidně uprostřed úplně jiných myšlenkových pochodů. Hlavní postavy nehodnotím, štvalo mě, jak se všechno točilo kolem nich, tak se nad nimi už nechci zamýšlet. Vyšetřování v současnosti celkem dobré, znepokojivé, zamotané, ale výsledek zas tak moc šokující nebyl. Na rozuzlení případu z minulosti jsem se těšila moc, doufala jsem do poslední věty, fakt. Mnohé bylo naznačeno... Autorka otevřeným koncem v tomto případě dost zariskovala, jak je vidno z komentářů, některé tím nadchla, jiné naštvala. Já bych raději měla jasno. A fyzické provedení knihy je opravdu šílené, tlustá těžká bichle, papírem a místem se rozhodně nešetřilo, to je tak na domácí čtení pěkně spořádaně u stolečku, žádné tahání s sebou po všech čertech v tašce nebo polehávání v posteli!... celý text
Stručné dějiny Hnutí
2018,
Petra Hůlová
Velice obscénní, vulgární záležitost... Možná zajímavá myšlenka (v teoretické rovině), ale zpracovaná způsobem, který byl pro mě téměř nečitelný, respektive nepříjemně čitelný. Několikrát jsem zvažovala, že knihu neodčtu, nakonec zvědavost zvítězila, ale k ničemu to vlastně nevedlo. Nejvíc se mi líbila druhá, třetí část, kde docházelo aspoň k nějaké konfrontaci názorů. Kladně hodnotím, že autorka se pustila do tohoto žánru.... celý text
Neopouštěj mě
2007,
Kazuo Ishiguro
Zajímavý námět, podivné literární zpracování. Vyprávění formou takového nějakého "vrstevnatého vzpomínání" bylo zpočátku pestré, ale později už únavné a navozovalo mi pocit frustrace z toho, že se nedozvím hned, co bylo autorem naťuknuto. Postavy mi přišly nevýrazné, nudné a jejich rozhovory neskutečně užvaněné. Svět téměř nepopsán, spousta věcí nevysvětlena, zůstává (aspoň pro mě) víc otázek než odpovědí. Škoda, prostředí internátu mám jinak čtenářsky moc ráda!... celý text
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
2018,
Aleš Palán
Zajímalo mě, jak "šumavští samotáři" žijí. Místo toho jsem se ale spíš dozvěděla, co zažívají... mystické, ezoterické prožitky, které člověk získá (tipuji) buď hlubokou náboženskou vírou nebo za pomoci různých látek. A právě tyto "látky" se táhnou jak červená nit většinou příběhů/rozhovorů, což mě předem nenapadlo a v konečném důsledku lehce zklamalo. Poutavé čtení, zajímavé osudy.... celý text
Není úniku
2018,
Taylor Adams
Celé mi to běželo před očima jako film... jako typický americký (psycho)thriller, krvák, kde se každou chvíli něco zvrtne, což platí hlavně o závěrečné části, až člověk chvílemi nevědomky tají dech a trochu se těší, až to bude mít za sebou. Kniha je svižně napsaná, téma velice znepokojivé, ale žádné velké umění to není (ani jsem ho nečekala). Hodnotím jako průměr a přidávám hvězdičku navíc, protože jsem neměla klid, dokud jsem nedočetla, a takhle to má u podobných žánrů být.... celý text
Anežka
2015,
Viktorie Hanišová
Odstrašující příklad rodičovství... Kniha se mi četla spíš těžce, vůči jednání postav (především matky) jsem neměla vůbec pochopení. Některé dějové linky mi přišly nedotažené a závěr je podivný celý. Jediná věc, která mě více zaujala (a která mě zaujme a baví vždy, nejen v knihách): věci nejsou takové, jaké se zdají - někdy se stačí zeptat (nebo aspoň promluvit), podívat z jiného úhlu, někdy není šance dokonale maskovanou skutečnost odhalit.... celý text
Lidé od vody
2014,
Jiří Fröhlich
Voroplavba - jedno z mých nejmilejších témat. Přehradářství - jedno z mých nejvíc nenáviděných témat. V této knize jsem našla obojí, ale to první je naštěstí v obrovské převaze. Autentická vyprávění pamětníků jsou velice poutavá a zajímavá, až je mi líto, že o tom jenom čtu a nikdy na vlastní oči neuvidím... nikdy nepoznám starou Vltavu, z kamenem dlážděné cesty na voraře z břehu nezamávám, o svezení nepoprosím a to velké dobrodružství na řece nezažiju. Plavecké hospody nenavštívím a šumění červenských proudů neuslyším, protože to všechno vzala přehrada. Kniha, ke které se budu celý život průběžně vracet a listovat, protože mě téma přímo bytostně zajímá.... celý text
Kříďák
2018,
C. J. Tudor
Skvělá dějová linka z 80. let, na tu jsem se vyloženě těšila, i na partu dětí, která jezdí na kolech a každý den se vrhá do nového dobrodružství. V tomto směru jsem byla celkem spokojená, jen ta slavná hra s křídami vlastně nemá v knize takový význam, který jí přikládá anotace. Události ze současnosti se příšerně vlekly, ale přinesly mnohé odpovědi. Závěrečnou akční scénu hodnotím jako vysoce nepravděpodobnou, ale rozuzlení smysl celkem dává. Ač tenhle knižní "dort" nebyl úplně dokonalý, v poslední kapitole se schovává pěkně mrazivá příslovečná třešinku, jejíž význam vrhá na některé věci nové světlo. To se mi líbilo. Hodnotím na tři a půl hvězdičky. Ještě doplním, že mi vadilo to větší - téměř slabikářové - písmo. To se v nakladatelství báli, že by byla knížka moc tenká, kdyby použili normální velikost písma? Asi je fakt "in" číst tlusté knihy...... celý text
Včelí úl
2016,
Jitka Petřeková
Nápadité, pro děti lákavé, hlavně kvůli odkrývání vrstev včelího úlu. Stejně jako u Mraveniště mi vadila přílišná stylizace včel a larev. Ale jinak hodnotím knihu jako užitečnou, vzhledem k významu včel.... celý text
