deathofstjimmy
přečtené 40
Pod skleněným zvonem
2018,
Sylvia Plath
Je těžké jednoduše popsat tento román. Je to vhled do mysli člověka, kterého tíží závažné psychické problémy a myšlenky na ukončení vlastního života? Částečně ano, vše je ale popisováno z první osoby, tedy neobjektivně a bez hloubky, které mají romány psychologické. Jde o obraz americké společnosti v 60. letech a jejího vztahu k ženám a dospívajícím dívkám? Také by se to tak dalo označit, autorka nám ale neposkytuje komplexní popis společnosti či jejich problémů, jen skrze hlavní postavu nastiňuje celkovou atmosféru - vztah k mužům, tíhu očekávání, pracovní příležitosti, první sexuální zkušenosti... Vše ale stále vidíme jen očima vypravěčky Esther, slyšíme pouze její příběhy, čteme o jejích pocitech či vztazích k okolí. Tohle všechno však knize neškodí. Naopak to z ní dělá velmi osobní a osobitou zpověď člověka, který vede těžké bitvy hned na několika frontách současně - s lékaři, kamarádkami, muži, se vztahem k rodině i s vlastní hlavou. Čtenáři je vše odhalováno postupně skrze historky vypravěčky. Poté však přijde zlom a ocitne se spolu s Esther ve světě vykachlíkovaných ordinací, elektrošoků, nedůvěry a rezignace. Celý román je psán poněkud strohým a přímočarým stylem, bez složitých obrazů či vykonstruovaných metafor, zároveň však realisticky k povaze hlavní postavy. Když už metafory autorka používá, jde o několik opakujících se obrazů, jejichž význam se mění a prohlubuje v závislosti na tom, jak se vyvíjí samotný příběh. Román ve svém průběhu neprovokuje k hlubokému uvažování, což čtenáři umožňuje na chvíli opravdu vnímat svět očima Esther. Díky tomu čtenář prožije její příběh společně s ní, tedy lidsky a bez přerušování pro filozofování. Při srovnání s životem samotné autorky dostává celá kniha ještě další, tragičtější rozměr. Bez této hloubky by možná románu něco chybělo. Při takové osobní zpovědi však nelze jen tak oddělit autora od díla a posuzovat ho čistě samostatně. Je tedy třeba "Pod skleněným zvonem" hlavně prožít, vnímat Sylvii Plath i Esther jako reálné lidi a možná na chvíli potlačit racionální uvažování a nechat průchod emocím a empatii. Tohle se mi, myslím, povedlo, a společně s krátkou biografií autorky tak kniha vytvořila zajímavou (ač chvílemi emočně náročnou) čtenářskou zkušenost, která se nedá srovnat s žádnou jinou.... celý text
Myši Natálie Mooshabrové
2004,
Ladislav Fuks
Mé třetí (a teď už nejoblíbenější) románové setkání s Fuksem. Groteskní a zároveň tajemné prostředí, které je naprosto nezařaditelné časově i geograficky, vás vtáhne a už nepustí. Stále chcete vědět víc, ale čím více poznáváte svět Natálie Mooshabrové, tím zvláštnější se všechno zdá. Přetrvávající podtóny úzkosti a nepokoje ještě posilují neustále se opakující popisy vzhledu hlavní postavy, dialogy, které se z velké části skládají z těch samých frází stále dokola, i jednotlivé motivy - hřbitov, jed Marokan, Rekviem. Tahle „divnost ale není odrazující, jen dostatečně znepokojující na to, abyste se zvědavostí četli dále. Vzhledem ke všudypřítomné absurditě se nabízí srovnání s Kafkou. Zároveň však Myši vyobrazují společnost absolutistického státu, ale trochu jiným způsobem, než s ní pracují známé antiutopistické romány - i to zde totiž probíhá skrze neustále se opakující básničky a popisy. Nakonec se to, co bylo původně zdrojem zmatení, stává jakousi jistotou v podivném světě paní Mooshabrové. Víte, co si další den oblékne, jak bude vyprávět o svých dětech, co poví ostatním o své minulosti... Závěr je opravdu odpovídajícími vyvrcholením celého tohoto divného zážitku, a konečně po něm (téměř) vše dává smysl. Fuks zkrátka naprosto ovládá grotesku, prvky hororu i trpký humor. Myši Natálie Mooshabrové si určitě zaslouží takovou pozornost, jaké se dostává i známějším románům autora.... celý text
