dia.riedl
přečtené 328
Oběť bez tváře
2017,
Stefan Ahnhem
Oběť bez tváře nabízí opravdu nabitý a obsáhlý rozjezd, hned jsme uvedeni do víru dění. Na mě bylo ale v příběhu až příliš jmen a švédských názvů a bohužel se mi vedlejší postavy pletly a špatně zařazovaly. Bohužel ani styl psaní mi tolik nesedl a u čtení jsem se více než méně nudila. Motiv, který byl u prvních dvou vražd skvěle vykreslený a měl na čtenáře i na postavy v příběhu ten správný dopad a pocit "tady je něco strašně špatně", bohužel postupem vyšetřování vyzněl úplně do ztracena a ztratil na vážnosti. Při odhalení vraha a jeho cíle jsem si jen říkala "A to je všechno?" Některé scény mi navíc přišly velice nevěrohodné a v ději se stejně neřešily jejich následky. Rozčiloval mě Fabianův vztah s rodinou, především s jeho synem. A vůbec jsme zpětně nepochopila prolog a vránou. Samotný Fabian Risk mi připadal takový nemastný neslaný, jako taková karikatura knižního detektiva. Nemůžu mu ale upřít to, že měl často velmi zajímavé a originální nápady a způsoby vyšetřování. Dalšími plusy téhle knihy jsou za mě ostatní vyšetřovatelé: hlavně Tuvessonová, Lijlová, Dunja a taky samotné vraždy - připadaly mi správně promyšlené, brutální, mrazivé. Hlavní zvrat ve vyšetřování byl taky hodně povedený. Největším překvapením byl tajemný deník, jehož odhalení jsem teda absolutně nečekala. Mínusem je pro mě nezáživný styl psaní, zdržování se spoustou detailů a naopak nedostatečný prostor pro zásadní zvraty a neuvěřitelnost některých momentů. Autor tady navíc na můj vkus zkombinoval až moc věcí dohromady. Máme dvě vraždy s velmi jasným motivem, pak ale najednou umírají nevinní, do toho řešíme znásilnění, sebevraždu, únos, obtěžování na pracovišti, prostě už tam toho bylo na mě moc.... celý text
Loutkové divadlo
2019,
M. W. Craven
Tak tohle bylo famózní! Je pro mě těžké zhodnotit v krátkosti to všechno, co se mi na knize líbilo. Kdybych měla vybrat jeden hlavní důvod, tak to, že celá kniha je především o vyšetřování případu, ne o osobní lince detektivů/policistů a jejich bolístkách, jak k tomu někteří jiní autoři sklouzávají a z detektivky se rázem stává dramatická telenovela. Tady sledujeme vyšetřování krok po kroku. Známe každý detail, stopu, nalezený důkaz, vše sledujeme společně s vyšetřovateli a díky tomu je případ a tedy i celkový příběh celistvý, věrohodný a logický. Samotné postavy příběh vlastně ještě vylepšují! Jsou skvěle a uvěřitelně napsané, chovají se profesionálně (no skoro všichni ) a hlavně se všichni zaměřují na vyšetřování případu. Ano, dozvíme se i něco o jejich životech, ale příběh na tom není postavený! Bála jsem se podobnosti analytičky Tilly s Lisbeth Salanderovou, ale nedávejte na předsudky, vůbec tomu tak není. Tillyina osobnost je jiná a mezi ní a detektivem Poem byla celou dobu úžasná přátelská chemie! Bezvadné je také místo, do kterého je příběh zasazen - zelená kopcovitá Cumbrie (severozápadní Anglie) s často neprostupnou mlhou a tajemnými kamennými kruhy. Případ sériového vraha byl zapeklitý, a přestože jsem měla podezření, které se naplnilo, konec mě stejně ohromil. Oceňuji taky, že autor si hodně věcí zjišťoval a prověřoval.... celý text
Ti, co vidí
2023,
J.R. Erickson
Příběh v knize Ti, co vidí byl zajímavý a poměrně zamotaný a mě se líbil. I když bylo ze začátku těžké se v ději zorientovat, hlavně kvůli množství postav, kterých stále přibývalo, a také třem časovým rovinám, příběh dvou sester, které se rozhodly vypátrat pravdu o své rodině, mě nakonec hodně oslovil. Všechny dějové linky jsou pro příběh stejně důležité a vzájemně propletené víc, než se od začátku zdá. Děj v psychiatrickém ústavu byl poněkud zvláštní a chování postav nedovysvětlené, ale odehrálo se tady nejvíc znepokojivých scén z celé knihy. A zakončení bylo velmi uspokojivé. Postava Hattie byla někdy až příliš ustrašená a citlivá, byla mi sympatičtější jako dítě, zvídavá a tajemná. Co mi v příběhu přišlo navíc, byla linka s Damienem... A taky pár detailů, které autorka do příběhu vměstnala, například, že bratr sester válčí ve Vietnamu - pro příběh to nemělo vůbec žádný význam, jen tam bratr skoro celou dobu nebyl no. Musím ještě podotknout, že na to, jak se kniha prezentuje, je v příběhu žalostně málo duchařiny, nebo alespoň takové, že které vám běhá mráz po zádech. Je to spíš detektivní román. A ještě dodám, že více než vyšetření dávné vraždy je v příběhu důležitější pátrání po zmizelé matce. Příběh byl ale hezky promyšlený a dobře se četl. Update (květen 2024): Knihu jsem četla již podruhé a musím říct, že jsem příběh vnímala mnohem uceleněji a některé poznámky z prvního hodnocení bych nyní přepsala. Je to opravdu hezký a podle mě poutavě napsaný příběh. Čtení jsem si užila.... celý text
Kde zpívají raci
2020,
Delia Owens
Přestože se jedná o velmi vychvalovanou knížku s krásným příběhem a prostředím, mě se bohužel zas tak moc nelíbila. Hlavním důvodem je to, že mi to celé přišlo jako velké klišé. Kniha je plná krásných poetických vět a myšlenek. Pěkné popisy přírody a nevšední citlivá hlavní hrdinka ale nevyváží, alespoň pro mě, spoustu nelogičností a již zmíněné klišé v samotném příběhu. Začátek o Kyině dětství se mi velice líbil a kapitola, kde pomalu navazovala vztah s Tatem, byla pro mě tou nejlepší částí knihy. Ale po zbytek knihy jsem marně hledala nějakou jiskru, něco, co by mě nutilo číst dál, příběh utíkal, jako pomalý proud. Vyšetřování smrti jednoho mladíka z města znělo jako zajímavé oživení, ale celý případ pozbyl napětí díky hloupým dialogům šerifa a policie... Navic mi strašně vadilo, jak byla Kya při vyšetřování apatická. Napětí jsem pocítila jen těsně před závěrečným rozhodnutím poroty... Konec knížky byl pro mě největší utrpení. Hodně situací už před tím hrálo hodně na city, ale tohle zakončení mi přišlo dost zvláštní. Omlouvám se všem, kteří knížku milují, je to pouze můj osobní pohled. Knížka je krásně napsaná, příběh je zasazený do zajímavého prostředí. Kyu jsem si i docela oblíbila, ale zbytek příběhu za mě nee.... celý text
Čaroprávnost
1994,
Terry Pratchett
Poněkud komornější příběh z Úžasné Zeměplochy o dívce Eskarině, dceři kováře, které je nedopatřením předurčeno stát se mágem...to je ale proti tra-!... Eskariny se ujímá Bábi Zlopočasná a zatímco osmiletá Esk pomalu zjišťuje, co jsou kouzla a magie, a zkouší, kam až její schopnosti sahají, Bábi Zlopočasná má plné ruce práce, aby vše držela pod pokličkou, včetně samorostlé magické hole. Druhá část knihy se odehrává na Neviditelné Univerzitě, kde poznáváme mladého učně Simona. Ze stínů se navíc začínají krást podivné a hrůzné Věci. Podaří se Esk rozbít dlouholetou tradici, že žena se v žádném případě nemůže stát mágem? A podaří se jí a Simonovi najít pravou podstatu magie a odvrátit blížící se zlo? Opět naprosto úžasný zážitek. Příběh plný dobrodružství, kouzel a geniálního humoru. Opravdu smekám před panem Kantůrkem za skvostný překlad! Úžasně vystavěný svět Zeměplochy asi ani nemusím zmiňovat. Snad jen, že při každé zmínce o Velké A'tuin, mi spadne brada.... celý text
Malibu v plamenech
2022,
Taylor Jenkins Reid
Tak tohle bylo opět něco! Naprosto mě ten příběh pohltil. Sledujeme příběh čtyř sourozenců - dětí slavného zpěváka Micka Rivy, který jim bohužel nedal do života pranic víc než své jméno. Každý z nich si z dětství nese vlastní břemeno, zároveň je spojuje velmi silné rodinné pouto a taky láska - láska k oceánu a k surfování. To, jak celý život drželi při sobě a jeden pro druhého by udělal cokoliv, bylo nádherné. Zároveň poznáváme i příběh jejich matky, June, o zprvu krásné romantické lásce, který vám s postupem času zlomí srdce. A znovu. A zase znovu. Myslím, že tahle část byla na knize to nejlepší. Mick Riva dokázal rozdat tolik lásky a důvěry, aby pak na další stránce všechno rozdupal a zničil. Protože nebyl jejich. Byl všech. Co mě na knize maličko zklamalo, byl konec, kde se zbytečně řešily probléme náhodných účastníků večírku a závěr, kde se konečně řeklo, co se říct mělo, na mě působil dost ufňukaně a o Mickovi jsem smýšlela ještě hůř. Zároveň jsem čekala, že onen požár bude mít mnohem dramatičtější dohru. Celkově jsem ale z knihy nadšená. Taylor Jenkins Reid mi opět ukázala, že umí sakra dobře psát (samozřejmě stejnou měrou i Dana Křepelová, překlad je výborný).... celý text
Než pravda vyjde najevo
2020,
Tošikazu Kawaguči
Druhý díl ze série o kavárně Funiculi funicula byl za mě bohužel o trochu slabší a repetetivní. V knížce jsou opět čtyři na sebe nenavazující příběhy, bohužel postavy mužů, kteří kavárnu navštíví, mi byly méně sympatické, než tomu bylo v první knize. Příběhy a především důvody 4 osudných setkání jsou opět velmi zajímavé, ale žádný z nich mě nijak hluboce nezasáhl. Ze všech příběhů pak výrazně vystupuje příběh Kazu, která v kavárně obsluhuje, který je velmi silný. Velmi zajímavou postavou je také Kjóko, která je svým způsobem vlastně otravná, zároveň do jinak klidné, tiché a malinko pochmurné atmosféry kavárny přináší trochu šťávy.... celý text
Černý dort
2023,
Charmaine Wilkerson
O tradici černého dortu jsem nikdy dřív neslyšela ani nečetla, díky tomu pro mě byla kniha osvěžující v rámci toho, co běžně čtu. Ačkoliv bych o ní neřekla, že je přímo čtivá, byla neskutečně zajímavá. Styl psaní byl pro mě často náročný na pozornost - hodně informací, hodně jmen najednou. Párkrát jsem se v knize i vracela, abych si utřídila děj, často jsem se ztrácela v určení místa (v knize se objevují ostrovy, ostrov, Amerika, Velká Británie, což jsou taky ostrovy...kolikrát jsem toto pochopila až z kontextu). Kniha je plná fascinujících informací o historii, kultuře, ochraně přírody, zároveň řeší témata přistěhovalců, rasismu, odlišností, identity, objevují se i těžká téma tykajicí se vztahů, mateřství a rodiny. Nedokázala jsem zkrátka vyjít z úžasu, co všechno příběh obsahuje. Kniha je ale především o lásce ke své rodině a rodinným tradicím. Bylo krásné číst o vášni k surfování a moři obecně, jiná postava měla vášeň k jídlu, tradiční kuchyni a umění, velmi mě zaujala profese mapování dna oceánu. Každá z postav byla něčím pozoruhodná. Hlavní myšlenkou, kterou si z knihy odnáším, je jít si za svým snem, nebát se dělat si věci po svém a nebát se vzít život do vlastních rukou, i když pro to musíte opustit vše, na čem vám do té doby záleželo. Opravdu krásná, hluboká kniha.... celý text
Hořká múza
2022,
Emil Křižka
Musím říct, že kniha se mi nakonec dost líbila, překvapila mě svou propracovaností a celkovým pojetím příběhu. Pokud znáte autorovy filmy, tak můžu říct, že příběh v knize má stejnou atmosféru a stejně postavené hororové prvky - žádné nadpřirozeno, duchy nebo strašidla ve skříni tady nečekejte, autor si hraje s vaší lidskostí a zkouší, co vydržíte. Znechucuje intimitu, popisuje takovou bolest a utrpení, ze kterého se vám zvedá žaludek. Sledujeme život Franze, vášnivého spisovatele, který se kvůli své zarytosti dostane do světa mimo čas a realitu, kde nalezne to, po čem celý život toužil, ale i to, co by nikdy žádný člověk poznat nechtěl. Dlouhou dobu nás příběh nechává v nejasnosti, nakonec se ale ukáže děsivá a tvrdá pravda o Franzovi, osudu a smyslu života. Některé scény byly opravdu hodně drsné a zvrácené, ale ke konci se příběh posunul do jiné roviny, autor obrátil karty a my konečně pochopili záměr celého příběhu. Jsem ráda, že mě kniha po dočtení nezklamala, ale naopak překvapila tím, kam se příběh ubral. Podobné knihy asi vyhledávat nebudu, ale pokud hledáte netradiční, trochu historický horor z prostředí Česka, nebojíte se postavit se brutálním, někdy i násilným sexuálním scénám, za cenu dobře propracovaného příběhu, tak tuhle knihu zkuste.... celý text
Rychleji mluvit nedokážu: Od Gilmorových děvčat ke Gilmorovým děvčatům (a všechno mezi tím)
2017,
Lauren Graham
Seriál Gilmorova děvčata mám moc ráda, ačkoliv ho nemám nakoukaný díl od dílu. Knížka se mi líbila, četla jsem ji v angličtině, ale myslela jsem si, že bude Lauren víc vzpomínat na zákulisí seriálu, hlavně když se v poslední kapitole věnovala nově natočené minisérii po x letech. Lauren vypráví o celé své herecké kariéře, od studia herectví, přes první divadelní role až po životní role, jako byla právě Lorelai Gilmorová nebo její postava v seriálu Parenthood, který teda osobně neznám. Celé roky natáčení Gilmorek shrnula do pár odstavců, kde zhodnotila každou sérii v pár větách, přičemž ji zajímalo, co v té době nosila za oblečení a jak si upravovala vlasy...A občas zmiňovala úplně zbytečně věci, jako kdo s kým šel po natáčení na kafe. Někdy jsem opravdu měla pocit, jako bych slyšela Lorelai, osobnost Lauren je okouzlující, zábavná, inspirující a ani při psaní o svých úspěších nepůsobí vychloubačně, ale spíš pokorně, někdy ale až pateticky. Některé kapitoly šly trochu mimo mě jako třeba o dietě a hubnutí, o jejích vztazích, nebo účinkování v porotě nějaké fashion show. Hodně se mi líbil začátek, kde psala o své rodině a studiu herectví, a taky kapitola o psaní knih. Jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, není to ale nic, z čeho bych skákala nadšením. Pro fanoušky Lauren nebo Gilmorovych děvčat je to milé, nenáročné čtení.... celý text
Sedm manželů Evelyn Hugo
2023,
Taylor Jenkins Reid
Hvězdná Evelyn Hugo a jejích sedm bouřlivých manželství. Ale kdo byla skutečně její práva láska? Tady bohužel půjdu s hodnocením proti proudu. Za mě byla knížka Sedm manželů Evelyn Hugo fajn, dobrá, ale nedokázala mě překvapit a nadchnout, jako mnohé jiné čtenáře. Máme tu opět rozhovor s fiktivní celebritou tentokrát z filmového průmyslu. Jenže mi tu chybělo právě víc z té filmové branže, aby mi postava Evelyn přišla tak fascinující a talentovaná, jak se prezentovala. Hlavním tématem knihy byly Evelyniny milostné zápletky, což je fajn, ale bylo to opravdu tak zajimave a dechberoucí? Způsob vyprávění, tedy zapojení reportérky, která má z příběhu Evelyn napsat knihu, mě bavil. Bohužel ale celá ta zápletka s reportérkou Monique mi nepřišla vůbec zajímavá a pro příběh ničím přínosná. Vlastně mě moc nezajímalo, co mají Monique a Evelyn společného, zajímal mě příběh Evelyn Hugo. Naopak se mi moc líbilo vkládání bulvárních novinových článků a samotné podání tématu LGBTQ, bylo to psáno nenásilnou formou a zároveň z toho byla patrná ta tíha takového závazku. Nejzajímavější pro mě bylo manželství s Donem, kde se autorka rozepsala také o ne úplně lehkém tématu. Také se mi líbilo manželství s Rexem Northem a samozřejmě celoživotní příběhu Evelyn a Harryho. Naopak pro manželství s Robertem jsem neměla moc pochopení, přišlo mi to nepravděpodobné. Bohužel ani onen osudový vztah si mě bezpodmínečně nezískal tím, jak byl pro obě strany toxický, ale možná si jen nedovedu představit, jak náročné to v té společenské situaci bylo. Samotná Evelyn je bez debat zajímavá postava. V mnoha situacích byla hodně sebestředná, zároveň ale průbojná, sebevědomá a později i hodně sebekritická. Taková, kterou bych z povzdálí obdivovala, ale nechtěla si ji pustit blíž k tělu. Autorka rozhodně umí skvěle psát, kniha není průměrná a myslím si, že JE výjimečná. I přes to všechno, co tu zmiňuji, nehledě na to, že mě kniha i rozplakala, jsem u Evelyn Hugo necítila to kouzlo, že to přece musí být skutečný příběh skutečně celebrity, bohužel. A nemůžu si pomoct a nezmínit, že u Daisy Jones & The Six tohle všechno pro mě fungovalo. Daisy Jones a Billyho jsem zbožňovala od začátku se všemi jejich přednostmi i chybami. Do jejich příběhu jsem se zkrátka zamilovala až po uši a nic ho pro mě nepřekoná. Daisy a Billy byli senzace, Evelyn Hugo byla pod vším tím pozlátkem docela obyčejná žena.... celý text
Neopouštěj mě
2007,
Kazuo Ishiguro
Pořádně nevím, jak mám knihu ohodnotit. Čekala jsem od ní asi něco jiného, než nám chtěl autor dát. Musím ale říct, že doslov knihy mi to docela hezky objasnil, takže pokud dočtete s lehkým zklamáním, jako já, doporučuji dočíst i doslov o autorovi. Celou dobu jsem totiž čekala, že mě kniha šokuje, že přijde zvrat, nečekané odhalení pravdy. A ono tam to odhalování pravdy je, jenomže postavy se v tom ohledu chovají dost apaticky a všechno přijímají tak, jak je jim to podáno, jako fakt. Tím pádem to ani čtenáře nemůže nějak emočně zasáhnout. A pak jsem si uvědomila, že právě to je na příběhu tak zvláštní a že to důležité je právě to, jak byly děti v Hilshamu odstřižené od reality a přitom se dbalo na to, aby věděly všechno o sobě a o tom, co je čeká až dospějí. Co mi na příběhu začalo postupně vadit, byla hlavní hrdinka Kathy. Příběh je vyprávěn chronologicky od dětství v Hilshamu po dospělost a práci v jiném zařízení a spoustu příhod mezi tím. Vypravěčka ale stále skáče od jedné události k druhé, vždy si na "něco vzpomene". Navíc má na všechno svůj názor, ale přitom je slepá k tomu, jak to vidí nebo jak se cítí ten druhý. Všechny malicherné události rozebírá do nejmenšího detailu, ale jakmile přijde na něco podstatného, co jim bylo zatajováno, nijak jí to nezasáhne. Celou dobu se tam také mluví o dárcovství, ale nikdy vlastně není řečeno, co přesně se jim dělá a jak. Kdybych to tedy měla shrnout, kniha má velmi zajímavý námět, ale zpracováním a celkovým dojmem mě moc nebavila a neoslovila. Určitě si ale své čtenáře najde. A já bych chtěla určitě sáhnout ještě po jiné autorově knížce.... celý text
Světlo bylo dokonalé
2022,
Caréne Ponte
Knížka se četla sama Příběh nepotřeboval žádné přebytečné klišé ani dramatický zvrat, stačilo, že krásně plyne a příjemně se čte. Opravdu to bylo příjemné čtení, ale přitom mi nepřišlo prvoplánové. Hlavní postava Megg byla skvěle napsaná, stejně tak postava Romy, která do příběhu vnášela náruč světla. Akorát dialogy postav mi někdy přišly kostrbate a napsané taky, aby přesně sedly pocitům postav nebo ději. Celý roadtrip a zastávky v jihoevropských městech byly na knize asi to nejkrásnější, přestože to celé proběhlo poměrně rychle. Vybavila jsem si vlastní vzpomínky a prožitek z návštěvy Benátek před lety, úplně mě to vrátilo zpět. Pátrání po okolnostech vyvolané fotografie bylo trochu předvídatelné, ale opět žádné klišé, naopak to byl krásný, lidský a uvěřitelný příběh. K tomu všemu se v příběhu může mnoho dívek a žen vzhlédnout. Kniha má i velmi chytlavou obálku.... celý text
