Dryáda
přečtené 291
Kdo chytá v žitě
2000,
J. D. Salinger (p)
Z počátku mi hlavní hrdina, ten naivní deprimovaný puberťák, tak trochu misantrop, strašně vadil. Ke konci, kdy jsem mu alespoň trochu začala rozumět, se to zlepšilo, ale ne o mnoho. Strašně nepříjemný byl styl, jakým je kniha napsaná. S každým odstavcem jsem měla dojem, že mi IQ kleslo o pár bodů a bylo dost náročné číst delší pasáže (jednu informaci byl schopný zopakovat i 4x v jednom odstavci, úplně - samozřejmě velmi subjektivně - nesnáším, když někdo opakuje jedno slovo několikrát ve větě). Na to, že má jít o milovníka literatury a pisatele kompozic, je jeho vyjadřování víc než chabé. Rozhodně je ale třeba říci, že jeho příhody z New Yorku poloviny 20. století jsou dobrodružné a zajímavé, rozhodně nenudí a v tomto směru se kniha čte dobře.... celý text
Stručné dějiny anglické literatury
1997,
Robert Barnard
Autor knihu prezentuje jako "úvodní učební příručku pro studenty angličtiny", ovšem osobně bych ji takto neviděla. Autor často používá jen příjmení, srovnává autory s pozdějšími, o kterých se čtenář dovídá až o několik stránek dále (případně o několik kapitol). Zahlcuje čtenáře svými teoriemi a názory i předpoklady (chvílemi jsem měla dojem, že se mu John Milton se svými budoucími plány svěřoval). Některé autory a jejich slavná díla rozebírá až zbytečně na 4-5 stran, aby záhy shrnul další 3 v jednom odstavci. Možná jsem jen náročný čtenář, ale takto si skutečně "úvodní učebnici" nepředstavuji. Přesto, abych přidala také něco z pozitivní stránky, se člověk doví spoustu zajímavých faktů i klepů o spisovatelích, které sice autor limituje svým výběrem, ale rozhodně se řadí k slavným postavám anglické literatury.... celý text
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
2009,
Mary Ann Shaffer
Úžasná kniha, kterou jsem si zamilovala už na čtrnácté straně (jako kdyby psal někdo o mých návštěvách knihkupectví a antikvariátů). Ač je děj velmi předvídatelný (pouze jedna věc mě opravdu šokovala, ale nebudu ji vyzrazovat :)) a mně bylo jasné, jak to dopadne už na začátku, stejně jsem ji přečetla jedním dechem.... celý text
Soumrak
2013,
Dmitry Glukhovsky
Čtivé, napínavé, společně s Dmitrijem jsem se nemohla dočkat další části španělského deníku. Pasáž o víře, ač poněkud rozvláčná, mě zaujala, část o kávě potěšila. Jenže... s nástupem Dmitrije do výtahu jsem se i já vezla... na vlně roztáhlého zmateného závěru, který mne velmi zklamal (a když si čtu místní komentáře, zřejmě v tom nebudu sama). Závěrečnou myšlenku jsem sice jakž takž vstřebala, přestože jsem v to málem ani nedoufala, ale vůbec mi nepřijde jako uspokojivý konec knihy.... celý text
