Eli.s
přečtené 166
Noční vlak do Lisabonu
2011,
Pascal Mercier (p)
Hlavní hrdina románu, profesor Raimund Gregorius, žije poněkud fádní a monotónní život. Působí dojmem, že v jeho životě již nemůže přijít žádná radikální změna. Pak ale jednoho dne potká neznámou Portugalku, která v něm zcela spontánně probudí život. Gregorius se začne rozpomínat na své dávné sny a nikdy neučiněná rozhodnutí. Snad je to strach z plynoucího času, možná je to touha po změně, které ho nakonec dovádějí k rozhodnutí učinit cestu. Samotná cesta je jakousi metaforou sebepoznání. Gregorius se vydává po stopách spisovatele ve snaze nalézt jeho prostřednictvím i sám sebe. "Bylo možné, že nejlepší cestou, jak se ujistit sám o sobě, bylo poznat někoho jiného a pochopit ho? Někoho, jehož život se odehrál zcela jinak a měl zcela jinou logiku než jeho vlastní?“ Na sklonku svých padesáti let shledává svůj dosavadní život nesmyslným a nudným. Touží po změně, ke které, jak sám cítí, již možná nemá dostatek sil. Tento pocit jen umocňují jeho častější závratě a paměť, která selhává. Samotný konec nechává Pascal Mercier beze směru konečné stanice, tudíž je na každém čtenáři zvlášť, jakou cestou se společně s hlavním hrdinou vydá dál...... celý text
Lolita
2007,
Vladimir Nabokov
Již od prvních stránek jsem se potýkala s rozporem mezi mým očekáváním a knihou samotnou. Nutno říct, že jak už to v případě nejprodávanějších románů bývá, společně se slávou je obvykle obepíná i celá řada stereotypů. Lolita si získala čtenáře po celém světě nejen pro svou zakázanou lásku, jako spíš pro svoji skandálnost, kterou ve své době vyvolala. Právě ona skandálnost jí propůjčila status tabu trvající celá desetiletí, přičemž dnešního otrlého čtenáře s očekáváním lechtivé literatury nakonec asi příliš nenadchne. Nabokov ve svém díle nabízí víc než „lehké“ zboží a svým osobitým způsobem nám pomáhá rozkrývat osobnost čtyřicátníka H.H., zamilovaného do mladé nymfičky. Samotná Lolita pro něj rozhodně nepředstavuje jen zdroj ukojení touhy, ale také závislost, postupně gradující v obsesi, kvůli které nakonec H.H. není schopen normálního života. Více než fyzické podobě touhy je v knize kladen důraz na onu psychickou posedlost hlavního hrdiny, která ho vede až k jisté sebedestrukci. V pozadí celého díla bezesporu dominuje Nabokovův tvůrčí um, díky kterému se svým čtenářem svádí jedinečnou hru až do poslední stránky.... celý text
Faust
2008,
Johann Wolfgang Goethe
Ach, pan Goethe. Co dodat. Jen málokdo se může pyšnit dílem o více než 1 200 verších a nesmrtelností, ke které se upsal ztvárněním tohoto nadčasového dramatu. Uplynulo více než dvě stě let od vydání tohoto díla a dalších pět století od vzniku pověsti o zaprodané duši neštěstím bloudícího profesora Fausta. Kolik se toho ale změnilo, kolik zůstalo netknuto časem? Ať už je to naše neukojitelná touha po naplnění smyslu naší existence, nebo lásce, která pomíjí. Kolik bychom byli schopni obětovat my? Faust jako hluboce filosofické dílo nutí přemýšlet nad podstatou lidského bytí. Možná ale není třeba dlouhého hloubání, když koneckonců - „Toho, co nevíme, je třeba nám, a nepotřebujeme, co víme.“... celý text
Písně starého Japonska
2008,
Jan Jíša
Zhasl den. Stezky bez lidí se valem tmí. A listí padá... Jen ve vrcholcích horských vzdálená bouře hřímá. ANONYM
Proces
2005,
Franz Kafka
Kafka zemřel dříve, než kdy mohl dílo dokončit. Tento fakt jen umocňuje celkové vyznění díla. Všichni jsme v jisté míře loutkami nějakého vyššího řízení. Jsme strůjci a zároveň otroci svých vlastních životů. Ovlivňujeme je a zároveň jsme ovlivňováni. Svádíme boje a nepokoje vůči vyšší spravedlnosti a pravdě až do soudného dne, kdy bude nad námi vynesen náš vlastní ortel. Kafka polemizuje nad myšlenkou, co je a není v naší moci, a vyjadřuje bezmoc a věčnou nejistotu, kterou je pan K. sužován až do úplného závěru, kdy vše graduje v nevyhnutelný konec.... celý text
