eraserhead přečtené 1366

Ovidiova rodina 1968, Eduard Petiška

Z hmyzu nejvíc připomíná člověka noční motýl. Vrhá se tvrdohlavě vstříc světlu, které ho zahubí. Zpočátku (LIST Z VYHNANSTVÍ) jsem se vůbec nemohl naladit, ale PROMĚNY mě během chvilky pohltily, v určitých úsecích jsou neskutečně úderné a úchvatné. Závěrečný MILOSTNÝ LIST je pak jen hezkým dojezdem. Člověk prchá a zapomíná, že při tom útěku musí brát s sebou sebe. 3,5*... celý text

Alrúna 1921, Hanns Heinz Ewers

„Pocházím ze země – a stvořila mě moc.“ Když to přeženu, zjednoduším a zlehčím, Alrúna, bytost zrozená ze semene popraveného zločince a šestákové kurtizány by mohla být matkou Damiena Thorna. Tohle není ani tak mysteriózní (jako, že jo, samozřejmě), ale spíše temné drama o jednom pokusu a jeho dalekosáhlých následcích, inspirované starými pověstmi. Dnes už to možná tak nepřekvapí a nemá to tu sílu, ale musím Ewersovi uznat jeho syrovost a ryzost, kdy, když na to přišlo a bylo třeba, nijak neuhýbal pohledem ani perem a napsal věci tak, jak probíhají a jak se dějí. To vlastně i dneska může zarazit a překvapit, což se u mě stalo, ale hrozně mě to těšilo. I to z románu tvoří nádherné ryzí temné a napínavé (v první třetině i silně atmosférické) dílo, s hodně zajímavou a působivou titulní hrdinkou. Aneb když zlo je bezprostřední a ne zcela vědom si sebe sama.... celý text

Stavitel snů 1981, Vladimír Klevis

„Petr si uvědomil, že není oslnivě krásná. Je spíš protestem proti pěstěným a tuctově dekorativním krasavicím.“ Jeden z těch případů, kdy ani nevím kdy a jak se to dostalo do mé knihovny a když jsem knihu otevíral, vůbec jsem nevěděl, o čem to je a do čeho jdu. Podobná rande naslepo mám ale hodně rád, protože nejednou je z toho velmi příjemné setkání. Tento příběh z doby ještě před mým narozením je na jednu stranu dobově tendenční – hlavní postarší hrdina řeší své milostné problémy se zkostnatělou a zlatokopeckou milenkou a novou mladou novinářkou, která v něm probouzí něco nového a dávno ztracenou radost ze života, osobní problémy staromládeneckého života i pracovní problémy, neboť byl povýšen a naráží na zajeté zvyklosti molochu jeho ústavu i „vyšších“ sfér socialistické společnosti – na druhou stranu dokáže zaujmout psychologií a bezútěšností postav. Trochu jsem nechápal prokládání současného příběhu retrospektivním ohlížením do hrdinova předválečného prvorepublikového dětství, pokud to mělo nějaký význam, našel jsem v tom jen odraz toho, jak si dokáže člověk život postupem času zevšednět a uzavřít do šedé vyjeté koleje. Shrnuto, příběh stejně šedý jako tehdejší doba, průnik do mysli postav chytlavý a hlavní hrdina ve své obyčejnosti vlastně nakonec i sympatický.... celý text

Týden v tichém domě 1948, Jan Neruda

Úplně první vydaný svazek z mé nejoblíbenější knižní edice. Ejchuchu. Prostě lidské, lidsky prosté, tu a tam až smutně komické. A ta stará čeština…

Smečka 2024, * antologie

O tomhle bylo slyšet tak, až to už někomu mohlo začít lézt na nervy. Ale cesty propagace a reklamy jsou nevyzpytatelné. Normálně bych to asi nechal na později, ale… chápeme se. V rámci nakladatelství autorsky až reprezentativní záležitost. Kniha mnoha pozitiv, minima negativ. Za největší, nejpotěšující a nejuspokojivější pozitivum považuji její pestrost. Horror má mnoho tváří a tahle antologie nastavuje hned několik z nich. Opravdu, od až drsně nechutných věcí, po dojímavé mysteriózní věci. Jak už to tak u antologií bývá, některé povídky zaujmou více, než jiné, ale i ta (obsahově) nejslabší povídka tady je formálně dobře napsaná. Dvě povídky mě dokonce mile překvapily, rád jsem si konečně přečetl nějaký (a dobrý) horror od Terezy Kadečkové a poměrně vážný horror od věčného vtipkaře Michala Březiny. Nejvíc mě zaujaly povídky KŘÍŽENEC, AFÍK, PANOPTIKUM DOKTORA MARROWA, BENÁTSKÝ MOR, HERMANITO A BO, PŘÍPAD ČERTOVY ROKLE a V ŠERU SVÍTÁNÍ. I ty ostatní však jsou fajn. Dalším pozitivem je zpracování autorských medailonků. Fakt skvělý nápad. Obecně celé zpracování knihy je potěšující. Mizivým a bezvýznamným negativem je lesklá obálka. Při tmavém motivu se až moc leskne a odráží světlo. Hodila by se spíše na světlejší motiv. Ale na to sere Goro bílý pes…... celý text

Tomie 2022, Džundži Itó

Spirálu stranou, Itó si mě získal svou povídkovou tvorbou. Pro jeho styl se myslím kratší forma hodí lépe a příběhy lépe vyniknou. Snad proto mě pro to propojení Tomie lehce zklamala a prvních cca sto stránek, obsahujících tři úzce propojené příběhy, jsem dokonce zvažoval, že to odložím. Pak se to nakonec zlepšilo, nastoupily samostatnější/uzavřenější příběhy a taková POMSTA, JEZÍRKO POD VODOPÁDEM, VRAŽDA či VLASY jsou parádní věci. Negativem je v podstatě neustálé opakování zápletky, jen tu a tam (viz jmenované příběhy) okořeněné svěžím a originálním nápadem. Asi je chyba sdružení všech příběhů do jedné knihy. Rozházené různě po časopisech by samostatně působili asi lépe a důrazněji. Tomie jako postava je fajn, její sobeckost, namyšlenost a nekompromisní rozkazovačnost je v jistém pokrouceném a zvrhlém ohledu až sympatická. A když se příběh rozjede a dojde (zpravidla) na nože nebo dřevěné válečky, je to fajn. Faktem je, že několikadílná filmová série v určitých částech a scénách působí mnohem lépe a jestli tohle budu ještě někdy dávat, tak s velkými odstupy po jednotlivých příbězích.... celý text

Pokoj č. 13 2009, Jiří Hanák

Sbírka „starých“ klasických angloamerických horrorových povídek, většinou duchařských. Výběr poměrně zajímavý a v rámci zaměření pestrý. Obsahuje např. vůbec první strašidelnou povídku, v níž se jako jeden z hlavních hrdinů objeví automobil. Kniha vyloženě potěší doprovodným úvodním a závěrečným slovem a počtem zastoupených autorek, čemuž se kontextově věnuje i doslov. Z povídek zaujaly především HRŮZY V HURLY BURLY, SRPNOVÉ DUSNO, PARTNER K TANCI a FIALOVÝ AUTOMOBIL. 3,5*... celý text

Piknik na Hanging Rock 2020, Joan Lindsay

Když jsem někdy před čtvrtstoletím viděl Weirovu filmovou adaptaci, závěrečné titulky jsem absolvoval s otevřenou hubou, co jsem to viděl za podivně krásně zvláštní věc. Fakt jeden z těch výjimečných případů, kdy vůbec nevíte, co jste to právě viděli, ale víte, že se vám to líbilo, strhlo vás to a hezky povodilo za ručičku. Prostě jedna z nejzvláštnějších a atmosféricky nejpodivnějších věcí, co jsem dosud absolvoval. Když se objevila předloha v češtině, nebylo o čem přemýšlet. Je to fajn, možná to nemá tak úplně podivnou atmosféru, jako film, ale to propojení tam je. Jako kniha je to super, jako příběh skvělé, a to mrazivé obíhání… Ještě umocněné doslovem ohledně původně poslední kapitoly. Jako… Je to skvělé jako příběh, je to skvělé jako mysteriózní horror (ano, je to horror, ať už s vyřazenou kapitolou nebo bez ní – oba konce jsou působivé). Hlavně, je to moc hezky napsané. Krásná kniha.... celý text

Prachový mužíček 2019, Peter Gajdošík

Sympatická sbírka povídek z oblasti horroru, krváku, mysteriózních a znepokojivých příběhů. Ve své podstatě oddechové a přímočaré čtení, ovšem příjemně působivé a hezky napsané. Mile zaujala např. ŠKOLA ŽIVOTA, letmá alegorie pozdně osmdesátkového béčkového sci-fi horroru Class of 1999 či makabrózně nepříjemná MOJA KRV. Škoda nevýrazné předposlední povídky. 3,5*... celý text

Stínozem 2020, Peter Straub

Mno… Příběh z ranku dětsky-dospěláckých magických horrorů (jestli taková škatulka existuje, určitě tam je tohle, Kingovo To a Bradburyho Tudy přijde něco zlého). Je fakt, že kromě fenomenálního Ghost Story mám se Straubem trošku problém. Spočívá v tom, že, stejně jako v této knize, dokáže vyseknout zajímavé, pohlcující a strhující okamžiky a scény, ale zároveň je proložit úseky, kdy se čtenářova (tedy má) mysl může volně rozletět a já tak při čtení stíhal přemýšlet nad vlastní tvorbou či jinými věcmi. Místy je ta magická fantazie asi moc rozptylující. Podstata a pointa příběhu je fajn a v podstatě striktně horrorová, ale ta cesta občas zabíhá až moc.... celý text

V říši mrtvých 2023, * antologie

Jo, tak tohle já můžu. Co můžu, miluju to. Staročeština ve spojení s mrazivými a strašidelnými příběhy. To je prostě nádhera. A tahle kniha nádhera je. A krása k tomu. Společně s Čuňazií nejlepší kniha, co jsem letos zatím četl. Ještě mi tak někdo může zase říkat, že český horror neexistuje a že Češi horror neumí. On nejen, že existuje, ale má dokonce i svou vlastní historii, sahající dál, než by člověk čekal. A tahle kniha je toho důkazem. Díky za ni.... celý text

Temné stránky 2023, Petr Boček

„A já ji uctíval, byla mým světlem, paprskem v světě, zapomnění…“ Funkční a povedená kombinace lokálních legend, lovení duchů, historických událostí, čarodějnického a okultního horroru a hned dvou autorských přístupů. První část funguje skvěle, ve druhé se to lehce drolí, ale to u „závěrování“ a finalizování prvotního nápadu bývá časté. Přesto to má švih, spád a tah na branku až do konce. Znáte-li styl obou autorů, je zajímavé a zábavné objevovat, co kdo napsal (ty postupy jsou průkazné). Stejně tak oba autoři v tvorbě používají specifický humor, ten se objevuje i tady, velkým kladem je, že i když pobaví, nijak nekazí a nerozmělňuje spád a atmosféru příběhu. Velké subjektivní plus za Törr. A prasata. Občas jsem se u některých scén ztrácel v tom, kdy přesně se odehrávají a samotný závěr je lehce vytušitelný, ale i tak jsou Temné stránky výbornou ukázkou domácího horroru a přístupu k němu. Funguje to jedna pohádka…... celý text

Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy 2013, Joe Hill (p)

Po třech Hillových přečtených románech se sestupnou tendencí jsem byl na povídkovou sbírku zvědavý (pár povídek jsem už od něj tedy četl). A povídkový Hill mě baví mnohem více než románový. Je nápaditý, zábavný a umí být sakra děsivý. Mám rád otevřenější konce a nepolopaticky vysvětlené závěry, v tomhle ohledu se synek naštěstí nepotatil a nechává spoustu věcí na čtenáři a čtenářce, což je hodně fajn a působí to. Přijde mi divné, jak podle ČERNÉHO TELEFONU mohli natočit celovečerák, ale tak chápu, že tam asi hodně přidali a domysleli. Naprosto skvělá je povídka POP ART, v závěsu hned PLÁŠŤ, POSLEDNÍ DECH, BOBBY CONROY…, OTCOVA MASKA a DOBROVOLNÁ INTERNACE.... celý text

Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech 2023, Karin Novotná

Když jsem komentoval první svazek edice Zrnka temnoty, Oko čarodějnice Nelly Černohorské, napsal jsem něco ve stylu, že je to dobrá kniha, když vám přestanou stačit Stopy hrůzy. No a Okřídlení tvorové jsou ještě takový mezistupeň mezi Stopami a Okem čarodějnice. Není to tak plochý a povrchně prvoplánový prostý příběh (tedy čistý konstrukt), jak Stopy hrůzy občas bývají, ale ještě trochu větší hloubka, jako právě v Oku, by byla fajn. Aby to nevyznělo špatně (jak to vůbec nemyslím), není to úplné negativum (ostatně, i svazky Stop hrůzy se dnes prodávají za troj až skoro čtyřciferné ceny a shání se po nich zájemci i starší něž já). Kladem Okřídlených tvorů je, že si je úplně stejně dobře může užít čtenář, kterému je třeba deset, jako jeho rodiče. Jde čistě o nastavení. Po technické stránce knize nelze takřka nic vytknout (jo, ocenil bych s dějem/scénou více propojené popkulturní odkazy – samy o sobě mi nevadí, ale tady občas působí, že ta zmínka jen autorce vypadla z kapsy a ona ji nechala ležet). Ono napsat něco takového, něco, co dokáže zaujmout napříč generacemi, není vůbec lehké. Okřídlení tvorové jsou… napadá mě slovo kouzelní. Ne úplně ve smyslu hodnocení, jako spíše polohy příběhu. Hlavní hrdinka je vykreslena hodně dobře a lehce pozornému čtenáři brzy dojde proč asi (pozitivum, víme?). Stejně tak rychle odhadne autorčina oblíbeného spisovatele. Zkráceně řečeno, popravdě to úplně není můj šálek horké krve, ale to, že se vám kniha úplně netrefí do vkusu neznamená, že je to špatná nebo špatně napsaná kniha. A to Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech nejsou. O čemž jistě svědčí spousta jiných komentářů.... celý text

Rybář 2021, John Langan

Docela mě pobavila autorova hláška v poděkování, kde zmiňuje, že některým žánrovým nakladatelům připadal román příliš literární, některým literárním nakladatelům příliš žánrový. Ono to totiž vlastně i sedí. Popravdě, úplně bohatě by stačila střední část knihy, první a třetí je v podstatě jen ukotvující nadstavba pro současné (až se mi chce napsat Kingem zkažené) čtenáře a čtenářky (kteří potřebují vědět o každém uprdnutí postavy před a po vyvrcholení příběhu), nijak dojem nekazí, ale vlastně mu ani nijak moc nepomáhají. I jako celek je to však příjemná četba, v oné střední části nádherně mrazivá. Na „lovecraftovský“ horror začínám být poslední dobou lehce alergický, ale tohle se povedlo. 3,5*... celý text

Hnízdo 2023, Gregory A. Douglas (p)

Patrně nejuzvracenější kniha, co jsem za poslední roky četl, rozhodně nejuzvracenější kniha, co dosud Golden Dog vydal. Jestliže první svazek edice Old School Horror mohl na první pohled lehce zmást svou podivnou jinakostí, tohle už je čistá béčková hmyzí animal attack jízda. Akce se střídá s odhalováním a předpoklady (což dodává výbornou mrazivou atmosféru) a tyhle části jsou hodně dobře vymyšlené. Malý ostrov, velká skládka a všudypřítomný opar smradu, žaludečních šťáv, syčení a armády nepřátel vrhajících se na vás stylem „nas mnogo!“ Úsvit osmdesátek, úžasná doba, kdy příběhy a jejich atmosféru nekazily moderní technologie, mobilní telefony, všudypřítomný internet a všechno se muselo dělat starou dobrou ruční prací. Prostě krása. 4,5*... celý text

Hejna běsů 2018, Cullen Bunn

Tohle mi sedlo jak zápletkou, tak jednotlivými scénami, nápady i kresbou. Má to hezkou atmosféru. Ke konci se to trochu rozmělní, ale pořád se to drží v pro mě zajímavé rovině. Komiksům moc nerozumím a tak úplně je nevyhledávám, ale když mě to zaujme, tak to ocením.... celý text

Pomiluj smrt 2023, Veronika Fiedlerová

Ač to moc hezky sub/žánrově lavíruje, tohle mě utáhlo hlavně na skvěle vedeném a podaném příběhu a parádních charakterech. V okamžiku, kdy je mi díky tomu vlastně úplně jedno, jestli čtu klasický horror, historické erotické drama či mysteriózní thriller ve steampunkovém oparu, je prostě radost držet tu knihu v ruce. Z jedenácti mnou dosud přečtených knih edice je tohle druhé nejlepší Zrnko temnoty.... celý text

O lidskou identitu 1990, Václav Havel

Kdysi jsem četl nějaké "sebrané spisy" Havlovy z podobné doby. Na téhle knize se mi více líbilo, že není ani tak o tom, co si Havel myslí, jako spíše o jeho postavení v tehdejší realitě. Spíše než o jeho myšlenkách je to o reakcích doby na něj a reckích jeho na dobu. A občas to jsou dost šílené věci (jeho zprávy o domácím vězení). Z tohoto trošku vybočuje delší esej Moc bezmocných, jejíž jednotlivé části jsou tu a tam trefné, ale jako celek to trošku skřípe (a jde na tom vidět, jak to bylo psáno trochu ve spěchu, což opravdu bylo). Stejně tak mě překvapilo, jak jsou některé jeho věci nadčasové. Zpívá celá rodina by se dala prakticky beze změn přetisknout jako současný článek o televizní kultuře. Podobně závěrečná Krize identity. Zajímavé také je, zjistit, co opravdu Havel kdysi říkal a myslel si a srovnávat to s jakýmsi jeho obecným obrazem či tím, co dělal, zastával, tvrdil a obhajoval později. Třešničkou na dortu je pak úplně poslední přetisk článku o Václavu Havlovi, který koncem sedmdesátých let proběhl rozhlasem a několikerým tiskem. To je dokonalý novinářský plivanec do tváře soudného člověka.... celý text

Upír z okrsku 2018, Andrzej Pilipiuk

Zajímavý a zábavný potenciál nápadu se vyčerpal už v první knize, takže jak se dalo čekat, druhá už je jen mlácení prázdné a naneštěstí dost často až trapné slámy. Tady si má chorobná dočítavost vytrpěla.... celý text