eraserhead přečtené 1399

Steny záhrobí 2024, Veronika Fiedlerová

Záhrobní trilogie završena nejlepším dílem. Svižný, strhující, místopisně, charakterově, mytologicky a akčně natolik dobře propracovaný děj, že i ten závan kýče v závěru je jen mžitkovitý záblesk nepříjemného světla na jinak potemnělé knize. Jsem rád, že se domácí horror dopracoval k takovéto podobě, zde není prakticky co vytknout a srovnání se zahraniční produkcí (jsou-li někomu třeba) jsou zcela na místě.... celý text

Anekdoty pana vrchního 1971, Jaroslav Štěpánek

„Povídali v hospodě, že jsi decentní dáma.“ „Opravdu? A co to je?“ „Nevím. Pro jistotu jsem jim dal pár facek.“ Většinou vyčpělé, jak ze čtvrté cenové, ale občas to zaperlí a zapění. „Poslechněte, paní Bumbálková, ten jejich ale dnes v noci řval, co?“ „To se ví, že řval, paní Nazunkaná, když upadl přes toho vašeho, co tam ležel opilý.“... celý text

Slovenské temno 2022, * antologie

Slovenské t(aj)emno. Spíše mystérium, tajemno, napětí a atmosféra, než syrový horror. Ale to bylo (splněným) účelem. Tradičnější postupy i zápletky. V mnohých případech však ukazující, že jsou pořád funkční. Nejednou odhalená krása slovenského jazyka. Zaujaly hlavně PRDIMUCHA, SESTRY, HELEMENT, MUŽ V MOKROM ODEVE a KRV NIE JE VODA. 3,5*... celý text

Legenda H + Z - První cesta 2010, Jiří Hanzelka

Moc hezky zpracovaná kniha, zajímavá hlavně tím, že se odehrává z dnešního pohledu v historii, v době, kdy ještě nežili nebo se narodili mí rodiče. Hází to celému obsahu zajímavý odstup a případné srovnávání. Kniha místy zábavná, místy smutná. Trochu mi v ní chybí přesun z Afriky do Jižní Ameriky. Alespoň letmo tam ta cesta mohla být zmíněna. A ke konci už je to takové trochu zkratkovité, v samotném závěru až lehce zmatečné.... celý text

Vlhká místa 2008, Charlotte Roche

„A tak jsem poprvý v životě pila po litrech cizí zvratky. Smíchaný s mýma. Střídaly jsme se. Až byl kýbl prázdnej. Takový dny asi odumře hodně mozkovejch buněk.“ Recenze na knihy, které bych si mohl nebo se chystám přečíst, prakticky nečtu a knihy si podle recenzí nepořizuji. Až, samozřejmě na výjimky. Na tuto knihu mě nalákala velmi, opravdu velmi negativní recenze. I přesto, že byla kritická a negativní, byla ta recenze napsaná tak dobře, že mi ukázala, že tohle by mohla být kniha přesně pro mě. Elitářství a snobství stranou, jako chápu, že na tohle musí mít člověk trochu vytříbenější vkus, ale už po nějakých dvou třech odstavcích mě kniha měla zabaleného a uloženého v patřičném oddělení spokojeného zákazníka. Příběh o cílevědomé holce, která ví, co chce a jde si za tím, to se prostě musí ocenit. Obzvláště, když její cíle, cesty a uvažování jde často proti obecnému myšlení společnosti (obzvláště některé postřehy o hygienických fanaticích mi přišly hodně podnětné a souzněl jsem s nimi). Jo, tahle kniha mi fakt sedla. Ke svému překvapení jsem těsně před jejím dočtením zjistil, že jsem před lety viděl filmovou adaptaci. A co myslíte, stejně jako kniha, za plný počet. Tohle je prostě cajk.... celý text

To nejlepší z poezie 19. století 2005, * antologie

Něco sedlo, něco potěšilo, něco zklamalo. „Již mrtvo vše, již mrtvo vše, kraj ani nezavzdýchá – a marno vše a marno vše – ten tam je vzdor a pýcha, ryk msty již nikdy nezazní zde do mrtvého ticha.“... celý text

V temném zrcadle 2011, Joseph Thomas Sheridan Le Fanu

Marná snaha, ale namlsán skvělou Carmillou mi cokoliv jiného, co jsem od Le Fanu četl přineslo více či méně zklamání. Jeho další věci mi prostě nepřijdou tak zajímavé a chytlavé. A tak i z této sbírky pěti příběhů, respektive tří povídek (v nichž hlavní hrdiny stíhá přízrak zvířete, podle všeho mrtvého člověka a někdejších činů/rozhodnutí) a dvou novel, Carmilla přijde jednoznačně nejlepší. Mysteriózní ty příběhy jsou, místy , v jednotlivých scénách i krásně napínavé, ale celkově… Ovšem, jak je u edice Alrúna zvykem, kniha je hezky zpracována a příběhy doplněny esejí odhalující reálné základy a události, inspirující právě Carmillu a hned několika fotografiemi. Carmilla tedy za plný počet, ostatní příběhy to knize stahují na tři.... celý text

Ve větvích Yggdrasilu 2023, Tereza Kadečková

„Ani osud, protože je falešný. Jsou to jen slova lidí, kteří se vás snaží dovést na cestu, která se líbí jim.“ Když si autorka dovolí vyrvat severskou mytologii z osidel marvelovského strojku na sračky, za to si zaslouží uznání. Když tuhle cestu tam a zase zpátky pojme tak chytlavě a zábavně, že to baví i mě, tedy někoho, komu fantasy prakticky nic neříká, zaslouží uznání. A když se jí i přes tu zábavnost, svižnost a akci její knihy povede do ní nacpat spoustu přemýšlení, zajímavých myšlenek a postřehů, zaslouží uznání. Když autorka žánru, který se fakt musí snažit, aby mě zaujal a bavil, dokáže mít u mě každou svou knihou vzestupnou tendenci, zaslouží uznání. Takže tedy milá paní spisovatelko a soudr paní učitelko Terezo Kadečková, máte mé uznání.... celý text

Pan Amanuensis na venku 1949, František Jaromír Rubeš

Krátký příběh o jednom putování, silný v dialozích, slabší v popisech.

Jaroslav Vojta vypráví anekdoty 1971, Jiří Štuchal

Možná staré, jak se říká, ale nejednou pořád úsměvné až zábavné. Poměrně pestrá směska, zpočátku doprovozená kontextním komentářem. Hodně mě bavil začátek s nepochopenými, respektive pokaženými anekdotami. Do jedné vinárny na Malé Straně přišla společnost mladých skotských delegátů v původních sukních a s patřičnými doplňky. Moc se jim tam líbilo a dlouho se jim nechtělo domů. Když však potom v noci přece jenom odcházeli do svých pražských domovů, byli vyprovázeni srdečnými pozdravy vrátného. Všichni Skotové vroucně opětovali zdravici, až poslední v řadě malebných delegátů se u vrátného zastavil a jal se prohledávat kapsy. Vrátný se cudně bránil, že ne, že to jako nemuselo být, ale Skot nedal jinak a neustával prohledávat kapsy. Hledal, hledal, až konečně vítězně vytáhl zpod sukně – pomačkaný sešitek, dychtivě v něm zalistoval a překvapil vrátného nadšeným provoláním: „Dobrou noc!“... celý text

Hladové hry 2010, Dan Simmons

Ok, čas od času se to prostě stane i nám, notorickým a chronickým dočítačům. Se Simmonsem jsem se před x lety poprvé setkal v knize TEMNÉ VIZE, kde, byť vystřihl nejlepší povídku z knihy, mě vlastně nakonec zklamal už tehdy. Opěvovaný TERROR byl fajn, ale už tam na mě začalo vykukovat cosi, co mi na jeho tvorbě prostě vadí. Stejně opěvované TEMNÉ LÉTO pro mě bylo zklamáním neskutečným a popravdě se divím, že jsem to dočetl. Nejlepší Simmons, co jsem tedy dosud četl, je ZIMNÍ PŘÍZRAK. HLADOVÉ HRY mě zpočátku opravdu chytly, až jsem si říkal, konečně Simmons, který mě bude fakt bavit. Jenže pak se začalo roztahovat ono cosi, co mi na jeho tvorbě vadí – rozplizlost, rozlehlost, vlastně uondanost. Simmons má neskutečnou schopnost uondat vás i u zajímavého nápadu a tématu. Držel jsem se, fakt že jo, říkal jsem si: „Má to 900 stran, tam se musí něco změnit“, ale když se do strany 460 vlastně pořádně nic nedělo, jen se neustále opakovaly stejné věci a příběh se nikam nehýbal, najednou se mi v hlavě ozval hlas, který prakticky neslýchám. Řekl jen pouhá čtyři slova: „Neztrácej s tím čas!“ a já vlastně neměl chuť ani sílu oponovat. A tak jsem knihu zaklapl a odložil. Musím ale knize uznat poměrně zajímavé sociální ukotvení v době a prostředí. Simmons mi prostě nesedí. To se někdy stává. Nemám mu to za zlé. Podle hodnocení a komentářů sedí spoustě lidem. Co je proti nim nějaký Jenda z Pošumaví…... celý text

Nadaný žák 1991, Stephen King

Když jsem koncem devadesátek četl knihu poprvé, NADANÝ ŽÁK mě bavil, TĚLO jsem nedočetl. Viděl jsem pak filmovou adaptaci Nadaného žáka a ušlo to, na filmovou adaptaci Těla pořád slýchám samou chválu, ale nějak se mi do ní nechtělo. Tak jsem si alespoň dal knihu znovu. A dočetl ji celou. Nadaný žák je skvěle mrazivý psychologický thriller až na okraji horroru, v tomhle se osmdesátkový King prostě nezapře. Tělo je… jako dočetl jsem to ale přijde mi to dost nesourodé a jako by King vlastně ani nevěděl, co chce pořádně psát. Ale myslím si, že tady někde se zrodil základ jeho pozdějšího TO, kde se s partou dětí stojících na prahu puberty a proti problémům, vypořádal mnohem lépe. Každopádně, do filmové adaptace Těla se mi nechce pořád. Nadaný žák (****), Tělo (**).... celý text

Black Metal. II, Předehra ke kultu 2021, Dayal Patterson

„Pokud jedinou hodnotou, kterou v sobě dokážeš najít, je tvoje rasa, a nikoliv tvoje úspěchy nebo přesvědčení, pak nestojíš na ničem.“ (Ritual Butcherer, Archgoat) Hodně povedený a zajímavý doplněk k první knize. Někdy je lepší slyšet/číst některé věci přímo od protagonistů a ne zprostředkovaně zpracované. V mnoha ohledech podnětné a k zamyšlení.... celý text

Ovidiova rodina 1968, Eduard Petiška

Z hmyzu nejvíc připomíná člověka noční motýl. Vrhá se tvrdohlavě vstříc světlu, které ho zahubí. Zpočátku (LIST Z VYHNANSTVÍ) jsem se vůbec nemohl naladit, ale PROMĚNY mě během chvilky pohltily, v určitých úsecích jsou neskutečně úderné a úchvatné. Závěrečný MILOSTNÝ LIST je pak jen hezkým dojezdem. Člověk prchá a zapomíná, že při tom útěku musí brát s sebou sebe. 3,5*... celý text

Alrúna 1921, Hanns Heinz Ewers

„Pocházím ze země – a stvořila mě moc.“ Když to přeženu, zjednoduším a zlehčím, Alrúna, bytost zrozená ze semene popraveného zločince a šestákové kurtizány by mohla být matkou Damiena Thorna. Tohle není ani tak mysteriózní (jako, že jo, samozřejmě), ale spíše temné drama o jednom pokusu a jeho dalekosáhlých následcích, inspirované starými pověstmi. Dnes už to možná tak nepřekvapí a nemá to tu sílu, ale musím Ewersovi uznat jeho syrovost a ryzost, kdy, když na to přišlo a bylo třeba, nijak neuhýbal pohledem ani perem a napsal věci tak, jak probíhají a jak se dějí. To vlastně i dneska může zarazit a překvapit, což se u mě stalo, ale hrozně mě to těšilo. I to z románu tvoří nádherné ryzí temné a napínavé (v první třetině i silně atmosférické) dílo, s hodně zajímavou a působivou titulní hrdinkou. Aneb když zlo je bezprostřední a ne zcela vědom si sebe sama.... celý text

Stavitel snů 1981, Vladimír Klevis

„Petr si uvědomil, že není oslnivě krásná. Je spíš protestem proti pěstěným a tuctově dekorativním krasavicím.“ Jeden z těch případů, kdy ani nevím kdy a jak se to dostalo do mé knihovny a když jsem knihu otevíral, vůbec jsem nevěděl, o čem to je a do čeho jdu. Podobná rande naslepo mám ale hodně rád, protože nejednou je z toho velmi příjemné setkání. Tento příběh z doby ještě před mým narozením je na jednu stranu dobově tendenční – hlavní postarší hrdina řeší své milostné problémy se zkostnatělou a zlatokopeckou milenkou a novou mladou novinářkou, která v něm probouzí něco nového a dávno ztracenou radost ze života, osobní problémy staromládeneckého života i pracovní problémy, neboť byl povýšen a naráží na zajeté zvyklosti molochu jeho ústavu i „vyšších“ sfér socialistické společnosti – na druhou stranu dokáže zaujmout psychologií a bezútěšností postav. Trochu jsem nechápal prokládání současného příběhu retrospektivním ohlížením do hrdinova předválečného prvorepublikového dětství, pokud to mělo nějaký význam, našel jsem v tom jen odraz toho, jak si dokáže člověk život postupem času zevšednět a uzavřít do šedé vyjeté koleje. Shrnuto, příběh stejně šedý jako tehdejší doba, průnik do mysli postav chytlavý a hlavní hrdina ve své obyčejnosti vlastně nakonec i sympatický.... celý text

Týden v tichém domě 1948, Jan Neruda

Úplně první vydaný svazek z mé nejoblíbenější knižní edice. Ejchuchu. Prostě lidské, lidsky prosté, tu a tam až smutně komické. A ta stará čeština…

Smečka 2024, * antologie

O tomhle bylo slyšet tak, až to už někomu mohlo začít lézt na nervy. Ale cesty propagace a reklamy jsou nevyzpytatelné. Normálně bych to asi nechal na později, ale… chápeme se. V rámci nakladatelství autorsky až reprezentativní záležitost. Kniha mnoha pozitiv, minima negativ. Za největší, nejpotěšující a nejuspokojivější pozitivum považuji její pestrost. Horror má mnoho tváří a tahle antologie nastavuje hned několik z nich. Opravdu, od až drsně nechutných věcí, po dojímavé mysteriózní věci. Jak už to tak u antologií bývá, některé povídky zaujmou více, než jiné, ale i ta (obsahově) nejslabší povídka tady je formálně dobře napsaná. Dvě povídky mě dokonce mile překvapily, rád jsem si konečně přečetl nějaký (a dobrý) horror od Terezy Kadečkové a poměrně vážný horror od věčného vtipkaře Michala Březiny. Nejvíc mě zaujaly povídky KŘÍŽENEC, AFÍK, PANOPTIKUM DOKTORA MARROWA, BENÁTSKÝ MOR, HERMANITO A BO, PŘÍPAD ČERTOVY ROKLE a V ŠERU SVÍTÁNÍ. I ty ostatní však jsou fajn. Dalším pozitivem je zpracování autorských medailonků. Fakt skvělý nápad. Obecně celé zpracování knihy je potěšující. Mizivým a bezvýznamným negativem je lesklá obálka. Při tmavém motivu se až moc leskne a odráží světlo. Hodila by se spíše na světlejší motiv. Ale na to sere Goro bílý pes…... celý text

Tomie 2022, Džundži Itó

Spirálu stranou, Itó si mě získal svou povídkovou tvorbou. Pro jeho styl se myslím kratší forma hodí lépe a příběhy lépe vyniknou. Snad proto mě pro to propojení Tomie lehce zklamala a prvních cca sto stránek, obsahujících tři úzce propojené příběhy, jsem dokonce zvažoval, že to odložím. Pak se to nakonec zlepšilo, nastoupily samostatnější/uzavřenější příběhy a taková POMSTA, JEZÍRKO POD VODOPÁDEM, VRAŽDA či VLASY jsou parádní věci. Negativem je v podstatě neustálé opakování zápletky, jen tu a tam (viz jmenované příběhy) okořeněné svěžím a originálním nápadem. Asi je chyba sdružení všech příběhů do jedné knihy. Rozházené různě po časopisech by samostatně působili asi lépe a důrazněji. Tomie jako postava je fajn, její sobeckost, namyšlenost a nekompromisní rozkazovačnost je v jistém pokrouceném a zvrhlém ohledu až sympatická. A když se příběh rozjede a dojde (zpravidla) na nože nebo dřevěné válečky, je to fajn. Faktem je, že několikadílná filmová série v určitých částech a scénách působí mnohem lépe a jestli tohle budu ještě někdy dávat, tak s velkými odstupy po jednotlivých příbězích.... celý text

Pokoj č. 13 2009, Jiří Hanák

Sbírka „starých“ klasických angloamerických horrorových povídek, většinou duchařských. Výběr poměrně zajímavý a v rámci zaměření pestrý. Obsahuje např. vůbec první strašidelnou povídku, v níž se jako jeden z hlavních hrdinů objeví automobil. Kniha vyloženě potěší doprovodným úvodním a závěrečným slovem a počtem zastoupených autorek, čemuž se kontextově věnuje i doslov. Z povídek zaujaly především HRŮZY V HURLY BURLY, SRPNOVÉ DUSNO, PARTNER K TANCI a FIALOVÝ AUTOMOBIL. 3,5*... celý text