Eslem
přečtené 687
Letopisy Vukogvazdské družiny – svazek druhý
2013,
Jan Kravčík
J. Kravčíka jsem už měla možnost ocenit jako překladatele (parádní antologie Krocení sopek) a vůbec mě nezklamal ani jako mluvčí VD. Forma vypravování je opravdu luxusní, jazykově nesmírně bohatá a s příjemně sebeironizujícím humorem. Jen škoda, že dobrodružství podávaná ve stylu Kingdom Come se občas trošku vlekla a nedokázala ze mě vyrazit větší porci hlubších emocí (smíchu a šoků nad náhlým úmrtím bylo ovšem požehnaně).... celý text
Naslouchač
2016,
Petra Stehlíková
Četla jsem rozhovor s P. Stehlíkovou a docela mě zamrzelo, jakým martyriem si u nás musí autor projít, aby mu takto slibnou knihu vydali. Obálkou vyvolává představu Duny YA žánru a určitě předčí mnoho překladovek, obsahuje pár silných momentů a celkově se mi líbila, nicméně taková pecka, za jakou je vydávaná, to určitě není. Autorka až příliš tlačila na pilu neustálým zdůrazňováním utrpení sklenařů, které přecházelo až do otravné ufňukanosti hlavní hrdinky, tak typické pro většinu YA pro dívky (scéna s podříznutím musela být opravdovou lahůdkou pro každou tragédku). Postava Ilan celkově působí nevěrohodně, i když chápu, že hlavním důvodem je snaha o kompromis mezi nevinným dítětem a někým, pro koho už pohled na kapitánův zadek něco znamená. Dalším z klasických YA nešvarů je zženštilé až idiotské chování většiny mužů, obzvláště těch, kteří by za svůj předlouhý život už měli mít čas aspoň trochu zmoudřet a navíc se profilují jako drsní chlapi a elitní vojáci. Logickou chybou je zavedené používání angličtiny, načež pak začneme řešit oslovení Ilan, Ilane apod. Aby si příběh opravdu zasloužil superlativy a nespoléhal na přimhouřené YA oko, autorka by svůj námět musela zpracovat ještě lépe, a pokračování u mě dokonce vyvolalo obavy, že moc netuší, jak s jeho potenciálem naložit.... celý text
Královna ze Železné hory
2017,
Jana Brnušáková
Českým autorům fandím a podporuju je, ale po zkušenosti s J. Brnušákovou se určitě začnu krotit a obloukem se vyhnu čemukoli, co vzbuzuje dojem samonákladovky proprané přes nakladatelství (viz také Benrok nebo Fénixova věštba). Spíše než o knihu se v tomto případě jedná o slohovou práci, kde se nám autorka jednoduchými větami a bez jakékoli plynulosti honem snaží odvyprávět svůj kostrbatý příběh dřív, než se jí vykouří z hlavy. Hodně mladý čtenář, kterému forma nic neříká, by se tím nejspíš prokousal; já jsem po dvou pokusech vzdala na straně 13.... celý text
