Eslem
přečtené 689
Ve zdech
2014,
Martin Drtina
Šanci tomuto začínajícímu autorovi jsem se rozhodla dát po přečtení recenze T. Matouškové. Na knize bych určitě ocenila nápad světa ve zdech, rodinku chrličů a fakt, že nejde o záchranu světa. Jenže pár nápadů je samo o sobě málo. Text zjevně nevzbudil zájem editorů, takže se mi do rukou dostal neohrabaný literární polotovar, kde je redakčně nepokrocený autor v nevýhodě a já se můžu rozčilovat nad tím, že postrádá vkus a cit odhadnout, co si ke čtenáři může dovolit. To ale není všechno. Autor sice cituje hodně zdrojů, veškeré výživné látky ale pupeční šňůrou proudí od Gaimanova Nikdykde - právě tamní postavičky si M. Drtina přenesl do svého příběhu a připravil je o veškeré charisma (i když třeba ponechal jméno). Do třetice, autor naprosto nevyužil prostor, který si sám šikovně vytvořil Archivem, a veškerou invenci obětoval urputné a spíš škodlivé snaze stavět do centra pozornosti Richardovy rozchodové problémy. Z těchto důvodů knihu hodnotím jako prostou a nepříliš kvalitně napsanou fanfikci na Gaimana a nemám pocit, že by si zasloužila zvláštní pozornost. PS: Snaha kamarádů vytáhnout hodnocení je pochopitelná, ale 5* od lidí, kteří fantasy normálně nečtou a najednou skončí u knihy, která je i skalnímu čtenáři zcela neznámá (nebo mají v databázi tuto knihu dokonce hodnocenu jako jedinou), je opravdu trochu moc okatých.... celý text
Strážci dobra
2008,
Michaela Burdová
První díl budí dojem slabšího odvaru z kompilátu, který už sestavil někdo jiný, vydaného v naději, že se setrvačností sveze na úspěšné vlně. I přes přihlédnutí k věku autorky a cílové skupině je kniha nepříliš nápaditým putováním několika dvourozměrných loutek, které měly tu čest obdržet jména a jedna z nich navíc i vlohy předvést hysterický záchvat. Největším plusem tvorby MB je jednoznačně čtivost, obohacená občasným závanem smyslu pro humor.... celý text
Zrádné hory Dragor
2008,
Michaela Burdová
Plnohodnotné pokračování prvního dílu, nic se nezmění, jen se jede dál. Zamýšlené osvěžení v podobě pošťuchování Veragina a Snížka se místy daří, místy ne, draky i Veragina máte přečtené, Dargwlci se bezzubě cení, jednorožec pobíhá... a smrt slabomyslného krále je vlastně úlevou. A zase ty popřetahované nápady, vyšší forma snad z Pokémona, modří rarachové, co trýznili i Pottera...... celý text
Prokletí
2014,
Michaela Burdová
Jedna z knih, u kterých mě zaujal námět, ale zpracování zklamalo. Čekala jsem větší porci sirén a ne jen postavičky ze Syna pekel napasované na Andělskou tvář. Tak do dvou třetin knihy se mi zdálo, že vidím aspoň pokrok ve stylu psaní, ale tou dobou už mě děj nudil a závěrečné křečovité zvraty to rozhodně nevylepšily. Velkým autorčiným přeceněním byla i středověká Anglie - reálie a logika se zatím jeví jako její nejzavilejší nepřátelé. Celkově si myslím, že M. Burdové líp sedí vymýšlení variací na Eragona a Deltoru.... celý text
Žoldnéři fantasie: Tango s upírem
2010,
Michael Bronec
Pro mě jednoznačně nejslabší ze čtyř ročníků Žoldnéřů. U Barocca dost skřípalo zpracování, názvem počínaje, a děj místy nudil, i když například provázanost s písní se mi líbila. Svíčka hasnoucího plamene byla z celého sborníku nejzajímavějším experimentem, ale nepřišel mi úplně zvládnutý závěr a té poetičnosti bylo taky nadmíru. Moc pěkně napsaný byl Sluneční kruh, kterému u mě uškodilo tisíckrát omleté téma ztráty blízkého člověka v kombinaci s upíry (tím spíš ale věřím tomu, že slovo upír v názvu sborníku táhne). Další dvě povídky byly ve stylu neurazí, nenadchne, snaživě poetická V. Mayerová mě opět neoslovila vůbec, naopak dost emocí přišlo se psem a vlkem, kdy mě nepříjemně překvapil D. Tučka – snaha rozšířit si autorské obzory se mu tentokrát vážně nepovedla, počínaje čokoládou coby psím pamlskem. Svou přítomností ve sborníku dost udivuje Dnes naposled, které je rozhodně spíš než povídkou jen z kontextu vytrženou kapitolou bez špetky nápaditosti a v závěru nikam nedospívá. Z celé knihy mě opravdově potěšily jen poctivě fantazácké Z popela J. Strnadové a pojednání (byť) o upírech L. Medka.... celý text
Žoldnéři fantasie: Osamělí válečníci
2014,
Michael Bronec
Tak po pár ročnících Žoldnéřů mám pocit, že porotci rádi čtou pořád dokola to samé... Možná jim nic jiného nezbývá, protože první dvě povídky byly opravdu působivé, i když osobně moc nemusím štěkavý styl D. Ruskové ani vypravěčské průpovídky L. Müllerové. Ze zbytku už mě zaujaly jen Měděná cikáda (moc pěkně napsaná, i když dějově nic originálního) a Staré slečny, s atmosférou pěkně dotvořenou ilustrací L. Medka. Přimluvila bych se za jinou obálku, protože s výjimkou Knížat páry a ducha mi svou odpudivostí nehezky straší v knihovně. Ani novelka M. Antonína nakonec nebyla tím bonusem, na který jsem se těšila, a vyvrbila se v gemmelovské téma jako zpracované začínajícím autorem...... celý text
Návrat do Del
2005,
Emily Rodda (p)
Pěkně promyšlená série dobrodružných jednohubek s moc hezky propracovanými obálkami.
Un Lun Dun
2007,
China Miéville
Vedle Nikdykde jsem se nějak nemohla zbavit myšlenek na Čaroděje ze země Oz a obojí bylo příjemné, stejně jako potěšil Mievillův koncept Vyvolené :) Jen na té bizarnosti mohl místy trošku ubrat, podobně jako se pokrotil v Kolejmoří…... celý text
