Falquar
přečtené 297
Ten, kdo stojí v koutě
2012,
Stephen Chbosky
Špatně napsané: holé, opakující se věty záhy bolí víc jak facka. Slovní zásoba taky není kdovíjak oslnivá, bo všichni jsou buď "veselí", nebo "smutní" (respektive "happy", "sad", kdoví, třeba se překladatel vytáhl), což ovšem neumějí (Charlie především) dát najevo jinak než pláčem, a proto bylo po padesáti stranách do breku i mně. Úděsnost stylistiky ale naprosto bledne vedle té NEÚCTY - autor sype z rukávu jedno lidské neštěstí za druhým, aby je vzápětí několika málo větami smetl ze stolu a už se k nim nikdy nevrátil. Přitom při patřičném přístupu by každé z nich vystačilo na samostatnou knihu. Dvě hvězdy za pěkný nápad s dopisy a čupr písničky (The Smiths!), které bych sama jen tak neobjevila.... celý text
To
2016,
Stephen King
Příběh o dětských přátelstvích, dobrodružstvích a prvních láskách, o dospívání, stárnutí, vzpomínání a konečně i zapomínání - obyčejný příběh, přítomností kontrastního všeobjímajícího zla nabitý (nabobtnalý? jakmile si na něj vzpomenu, je mi v hrudním koši pojednou těsno) neobyčejnou silou. Proto King přestřelil, když celou tuhle myšlenku (těsně před finišem!) poplival; hvězda dolů. Ale klobouk jakbysmet.... celý text
Jíst zvířata
2015,
Jonathan Safran Foer
"To, jak se k velkochovům postavíme, je především zkouškou toho, jak se stavíme k těm, kteří jsou bezmocní, k těm, kteří jsou daleko, a k těm, kteří se nemohou sami ozvat - je to zkouška toho, jak se zachováme, když nás nikdo k žádným činům nenutí. A není nutné, abychom byli důslední. Je nutné, abychom projevili zájem." Přečtení téhle knihy mi pomohlo ujasnit si mnoho věcí, i když pár otázek ještě zůstává: Jak je to s velkochovy u nás v EU? A čím krmí autor svého psa?... celý text
