Hani77 přečtené 601

Černobyl 01:23:40 2020, Andrew Leatherbarrow

Souhlas s TheRaven: také mě minul seriál o Černobylu, proto bylo mé povědomí o havárii velice malé. Mě tedy nejdřív upoutala kniha Modlitba za Černobyl a teprve poté tato kniha, ale v této se lépe vysvětlilo, jak to tehdy bylo. Je psaná tak, aby to pochopil i naprostý laik. Vše je srozumitelně vysvětleno a prolíná se průběh katastrofy před 30 lety a současnost, což dává člověku možnost vydechnout.... celý text

Cilčina cesta 2019, Heather Morris

Asi do poloviny knihy jsem si myslela, že je to lepší dílo než Tatér z Osvětimi. SPOILER Cilka měla od začátku velké štěstí. Ale nechce se mi věřit, že by někdo mohl strávit v gulagu takovou pohodu. Vůbec se nepsalo o dřině a utrpení, jaké tam ostatní zažili. A fakt, že Josju a Natálii pustili obě z lágru mi přišel už přitažený za vlasy. Konec byl takový uspěchaný. Dostala mě hláška autorky, že "po propuštění byla Cilka poslána do pankrácké nebo ruzyňské věznice v Praze, teprve potom se vrátila do Československa". A Praha tedy ležela v jakém státě?? Nejvíc se mi líbil začátek a pak doslov Owena Matthewse. Ale 3 * dávám knihám, do kterých se musím nutit - a tahle kniha se četla sama, proto dávám i přes kritiku 4 *. A jeden citát se mi hodně líbil: "Každý, koho zasáhly válka, věznění nebo útisk,reagoval jinak, a ten, kdo to nezažil, nemůže vědět, jak by se sám v takové situaci zachoval. Nikdo z nás to prostě neví předem."... celý text

Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti 2017, Světlana Alexandrovna Alexijevič

Výpovědi lidí, jejichž život zničil Černobyl. Některé úvahy byly nezajímavé, ale pak přišly pasáže, které člověka silně zasáhnou. Musela jsem často knihu odložit a rozdýchat to. Často jsem si říkala, jestli je to vůbec možné ... A taky mě několikrát napadlo srovnání s holokaustem .... Ale zdálo se mi až nepochopitelné, jak byli lidé naivní - chodili nalehko venku, nenosili roušky ... Dobu výbuchu jsem jako děcko zažila, včetně následných opatřeních (i když také až po několika dnech), jako např. že jsme několik následujících let nesbírali houby a nějakou dobu nepili mléko. O jódu se také mluvilo, ale nevím, jestli byl k sehnání ...... celý text

Vrány 2020, Petra Dvořáková

Už delší dobu se chystám k této knize napsat můj druhý komentář: zajímalo by mě, kolik lidí z těch, kteří by chtěli Báru obejmout a pohladit, má doma dítě s problémovým chováním - ADHD apod. Při čtení jsem v Báře pořád viděla jednu z našich dcer. A je to opravdu náročné to zvládat. Jak Bára dělala řízky, úplně jsem viděla naši "Báru", jak také výjimečně dostane chuť něčím překvapit mamku a udělá přitom takový nepořádek (a neuklidí ho po sobě!!), že to unavená matka nevydrží a vyjede na ni. Ono to s tou Bárou opravdu nemuselo být lehké a myslím, že autorka chtěla ukázat i na to, že jsou problémové děti, ale není řešením chovat se tak, jak se chovali Bářini rodiče a sestra, protože to dítěti nepomůže a může to vést až k tragédii. To bylo moje ponaučení z této knihy: ano, některé děti jsou problémové, máme je stejně rádi jako ty "dokonalé" - a v případě problémů je třeba vyhledat pomoc odborníků, protože když to rodiče špatně zvládají, můžou tyto děti udělat něco, co nelze vzít zpátky a může to vést k tragédii. Ale stojím si za svým prvním komentářem v tom, že na ránu byli úplně všichni členové rodiny, vč. Báry. Jen otce bych raději vůbec nekomentovala, ten byl úplně strašný. A ještě jeden poznatek: čtu teď o životě Josefa Čapka - Poutník pod hvězdami. Napadá mě, že autorka brala inspiraci v matce Josefa a Karla Čapka!! Josef a jeho sestra Helena byli odstrkováni, Karlíček preferován ... a i ten motiv sebevraždy dětí se tam objevuje. A když se matka rozhodla přestěhovat, počkala, až manžel odjede k dceři - a šup, vracel se "domů" do jiného města. Pro mě docela síla. Stojí za to si přečíst alespoň prvních 50 stran.... celý text

Nezoufejte, jsou ještě horší děti než ty vaše 2008, Ivan Krejčí

Kouzelné povídání pro rodiče všech typů dětí. Určitě se ke knize zase vrátím.

Naděje umírá poslední 2010, Halina Birenbaum

Autentická výpověď malého děvčátka o životě ve varšavském ghettu a poté v koncentračních táborech mě dostala. Neskutečný příběh. Nemám slov, doporučuji přečíst.... celý text

Shledání v Barsaloi 2006, Corinne Hofmann

Pro mě nejlepší ze všech 3 dílů. Zajímavé povídání o životě Samburů po 14 letech od jejího útěku zpět do civilizace. Corinne už konečně dospěla, přestala si "plést" Sambury a Masaje a taky byla schopná vysvětlit Lketingovi, že není tak pohádkově bohatá, jak o ní slyšel od lidí, že jeho a rodinu podporovala i v době, kdy na tom byla sama špatně, a to i přesto, že v její zemi není obvyklé, aby žena podporovala muže poté, co od něj odešla. K tomuto dílu se ještě možná někdy vrátím-až mi bude špatně, tak si přečtu o životě ve slumu v Nairobi-a budu hned vědět, že se mám dobře ☺. Proto jsem nakonec dala 5*, ač jsem hodně váhala mezi 4 a 5.... celý text

Zpátky z Afriky 2015, Corinne Hofmann

První polovina knihy ještě šla a konec byl taky zajímavý, ale jinak Corinne psala jen o své práci a knize. Zhruba ve 3. čtvrtině knihy už mě to strašně štvalo. Také mi vadilo, jak James v každém dopise škemral o peníze-to nemají masajští muži svoji hrdost, že se nechají živit ženou-samoživitelkou, která tvrdě pracuje na úkor své dcery, která trávila hodně času u babičky a chův? Navíc o ní autorka už skoro vůbec nepsala, což mi chybělo. A také jsem si uvědomila, že míchá Masaje a Sambury. V 1. knize mi nedošlo, že to není dvojí označení pro 1 kmen, ale že jsou to 2 příbuzné kmeny. Tak u kterého tedy žila?!? Myslím, že africká rodina Corinne využívala. Nevadilo mi to jen u tchýně, která měla podle místních zvyklostí právo na její dceru Napirai, a přesto ji nechala odcestovat. Navíc se děti mají postarat o rodiče. Ale bývalého muže a švagra nechápu. Myslí si snad, že peníze rostou v Evropě na stromě? Něco jiného je pomáhat a něco jiného je nechat se zneužívat.... celý text

Bílá Masajka 2015, Corinne Hofmann

Hodnotit tuto knihu je velice těžké. Čte se dobře, ale někdy mi přišlo, že se rozebíraly maličkosti, a důležitá věc se shrnula krátce. Ale 4* si dílo zaslouží. POZOR SPOILERY!!! Corinne jsem vůbec nechápala. Kdyby to nebyl pravdivý příběh, tak bych knihu odložila cca na 30. straně, protože se mi to zdálo úplně přitažené za vlasy, že by se někdo z civilizované Evropy mohl takhle zbláznit do Masaje a jít s ním do buše do chatrče 4 x 3 m a toaletou pod širým nebem. Na začátku jí osud kladl do cesty velké překážky a já bych to vše vzdala. A po prvním milování nebo několika prvních dnech měla zdrhat zpátky-nikdo by ji býval nedržel. Já bych nevydržela v tamních poměrech ani 4 hod., natož skoro 4 roky. Nedokázala bych žít v zemi, kde život kozy má větší cenu než život ženy. A už vůbec jsem nepochopila, proč se v případě nemoci tak moc bránila transfuzi kvůli obavám z AIDS, když se před tím milovala s Masajem, pro něhož rozhodně nebyla první ženou a na testy ho také neposílala :-). Také mi chyběl slovníček masajských pojmů (bývá to často součástí knihy, protože i když něco vysvětlí na začátku, na konci už si to často nepamatuji, a ne vše bylo vysvětleno). Dílo mi připomínalo Dominiku na cestě po Jižní Americe (také Corinne pořád bojovala s úřady, technickými problémy auta a nemocemi) a Bez dcerky neodejdu: tak v tomto případě jsem více chápala Betty Mahmoodyovou, která se do svého muslima zamilovala a žila v civilizované Americe a on se zcela změnil až po návratu do Teheránu, zatímco Corinnin Masaj byl pořád stejný a ona věděla, co čeho jde; také ji nechal vycestovat legální cestou, zatímco Betty utíkala přes hory. Upřímně, Masaj byl jen extrémně žárlivý, jinak se k ní choval slušně na to, v jakých poměrech byl zvyklý žít: tam opravdu žena nemá žádná práva a musí poslouchat muže, tak proč čekala, že si bude poroučet ona? Uhodil ji jednou (neschvaluji to a netrpěla bych to, ale v některých kulturách je to běžné), docela si uměla prosadit svou, jediné, co ji hodně omezovalo (a co bych také netrpěla), byla ta žárlivost a následné scény. Ale na to, co si vytrpěla Betty, to rozhodně nemá. Příběh mě zaujal, tak jsem začala číst i druhý díl, ač má mnohem nižší hodnocení. Tak jsem zvědavá :-).... celý text

Chlapec na dřevěné bedně 2013, Leon Leyson

Knihu jsem si dala do seznamu \"chystám se číst\", protože se mi moc líbil Schindlerův seznam. Pro letošní ČV jsem si ji vybrala proto, že se mi vůbec nelíbí obálka. Mezitím jsem ale zapomněla, o čem kniha je, proto jsem byla velice mile překvapena, když jsem ji otevřela. Nejdřív mi vadil styl psaní - strohý jednoduchý sloh. Ale pak jsem pochopila,že to vlastně odpovídá stylu vyprávění malého chlapce. Opět mě překvapilo a šokovalo chování Poláků vůči Židům. Silný příběh, ale 1* ubírám, protože to přeci jen mohlo být trochu podrobnější.... celý text

Pohádky Hanse Christiana Andersena (41 pohádek) 2000, Hans Christian Andersen

Některým pohádkám jsem dala plný počet hvězdiček a ještě mi nestačil, ale bohužel jsou v knize i takové, které se mi nelíbily. Proto musím ubrat 1*.

Nakonec přijde smrt 2007, Agatha Christie

Velice rychle jsem byla vtažena do děje a četla každou volnou chvilku. Posledních cca 60 stran jsem četla do noci, protože už jsem neuměla knihu odložit do dalšího dne. Podezřívala jsem hodně lidí a rozuzlení mě opravdu velmi překvapilo!!... celý text

Bronzový poklad 1983, Eduard Štorch

V minulosti jsem se nedostala přes 1.kapitolu. Teď se mi to díky ČV podařilo překonat a až na některé pasáže, které mě nebavily, je to zajímavý příběh. Svatbu tam tedy nenajdeme, tehdy to nebylo moderní, ale pohřbívat museli (ČV 2020, téma č.17).... celý text

Báječná léta pod psa 2002, Michal Viewegh

Knihu jsem četla v rámci ČV - název vystihující moji náladu (ale je tam i pohřeb a svatba☺). Film znám dobře, proto jsem věděla, do čeho jdu. V podstatě byl natočený přesně podle knihy, i většina hlášek je stejných ☺. Pohodová oddychvka, nic náročného. Klidně si po čase přečtu znovu.... celý text

Všední den v pražské ZOO 1990, Zdeněk Veselovský

Některé statisické údaje na začátku knihy mě moc nezajímaly, navíc je kniha přeci jen stará a neaktuální, ale příhody o zvířatech byly velice zajímavé. Celkový dojem dobrý. Jako malá jsem chtěla být ošetřovatelkou zvířat v ZOO, nejlépe u kočkovitých šelem, proto jsem si knihu vybrala do ČV.... celý text

Strakonický dudák 2004, Josef Kajetán Tyl

Díky ČV jsem si opět rozšířila povědomí o starší literatuře. Velice dobře se hra četla, a vzhledem k tomu, že jsem její obsah vůbec neznala, tak jsem byla napnutá až do konce, jak to skončí ☺. Mně se celé dílo, vč. závěru, moc líbilo. Nechápu, proč má tak nízké hodnocení.... celý text

Řvi potichu, brácho 2016, Ivona Březinová

Kniha je určena pro děti od 10 let, proto je psána jednoduše, ale potřebovala jsem knihu s hrdinou trpícím psych.poruchou do výzvy-a rozhodně nelituji, že jsem po ní sáhla. Místy by se člověk i smál některým historkám, ale ono to vůbec není k smíchu a klobouk dolů před těmi, kteří se starají o autistické dítě-nezvládla bych to! Jak moc si teď vážím drobných nedostatků svých dětí!!... celý text

Krakatit 2018, Karel Čapek

Knihu jsem četla kvůli dceři, která ji má v povinné četbě. Prvních 30 stránek byla hrůza, pak se to dalo číst a chvílemi to bylo i zajímavé, ale konec se mi zase nelíbil. Váhala jsem nezi 3 a 4 *, ale protože se mi toto dílo líbilo nejmíň ze všech Čapkových děl, dávám jen 3. Kniha se mi hodí i do tématu 20. Autor již nežije, tak nemůže mít letos kulatiny, cenu nezískal, jen jsem očekávala, zda tam nebude pohřeb nebo svatba-oboje bylo zmíněno, ale nedošlo k tomu.... celý text

Cesta na sever 2018, Karel Čapek

Úžasně popsaná cesta na sever!! Autor nádherně líčí přírodu a nadchl mě popis půlnočního slunce: člověk zatoužil tam být s nimi :-). Ale je tam i dnes ještě tak úžasná krajina a lidé? Proto raději zůstanu jen u té literatury. Ze začátku jsem chtěla dát "jen" 4*, protože se mi zdálo, že si tento cestopis více vychutnají lidé, kteří ve Skandinávii byli a ví, o čem autor píše (já jsem tam nikdy nebyla a bylo těžší se do začátku cesty vžít), ale autor vše líčí tak skvěle, že má člověk pocit, jako by tam byl s ním. Určitě se ještě k dílku vrátím :-).... celý text

Písek za císaře pána (1848–1918) 2014, Jiří Prášek

Literatura regionálního významu, už jsem četla zajímavější. Navíc psáno pidipísmenky na pozadí čb fotek, takže místy dost špatně čitelné. Zaujalo mě hlavně to, kolik bylo v Písku v roce 1896 restaurací-65 na 11 tis.obyvatel ☺. Za zajímavé fotografie přidávám 1 *.... celý text