IŠ
přečtené 316
Léčení duchem
1999,
Stefan Zweig
Zweigovo "Léčení duchem" jsem si koupila v roce 1981. Ještě mám v knize paragon. Stála mě neuvěřitelných 25 Kčs. Byla jsem nadšená tehdy a jsem nadšená i dnes, kdy jsem se po tolika letech ke knize vrátila. Zweig čtivě a lidsky popisuje profesní kariéru a osobní život tří zajímavých osobností. Mně se nejvíce líbila hned první část, která je věnována Franzi Adolfovi Mesmerovi. Významný lékař, který se narodil v době, která ho "neuměla" přijmout. Zakladatel mesmerismu, který nahradil permanentní magnet svými dlaněmi a dal tak "vzniknout" živočišnému magnetismu. Druhá část knihy je věnována Mary Bakerové-Eddyové, zakladatelce Christian Science, která dokázala zfanatizovat davy a poslední část je věnována Sigmundovi Freudovi. Určitě stojí za to si přečíst.... celý text
Zámek
1997,
Franz Kafka
Když jsem četla Kafkův Zámek na střední škole, tak jsem byla rozčílená. Ano rozčílená. Říkala jsem si, co s tím Kafkou všichni mají, když dokáže napsat něco tak naprosto šíleného jako je Zámek. Vůbec jsem nepochopila, co mi tím chce říct. Je zvláštní, jak se to vnímání v čase mění. Na Kafku musí být prostě člověk připravený nebo do něj dozrát. Pořád nevím, co mi Kafka svým Zámkem sděluje, ale už mě nerozčiluje. Naučila jsem se pohybovat v jeho abstrakcích. A hlavně v symbolice. Protože jeho knihy jsou pro mě čtivé právě skrze symboliku. Pokud je přijímám jako prostý text - jsou nelogické a pro mě nepochopitelné. A tak Zámek vnímám na jedné straně jako život jednotlivce uvnitř systému. On proti němu nebojuje. Snaží se s ním žít ve shodě a je paradox, že při plnění svých povinností, které po něm systém žádá naráží na ostatní účastníky systému, kteří mu toto znemožňují. A to je tak vysilující. Je zajímavé sledovat osobnost pana K. Jak se vyvíjí v čase a v závislosti na vnějších podnětech. A na straně druhé vnímám Zámek jako sen. Nic z toho není skutečné. Je to jen iluze. Iluze člověka, který je vypravěčem. Tím vypravěčem je sám zeměměřič K. Nebo možná sám Kafka. Kdoví...... celý text
Proměna
2007,
Franz Kafka
Člověk nesmí příliš přemýšlet nad "faktem", že se Řehoř jednou ráno vzbudí a je z něj hmyz. Pokud totiž nad tím budete příliš přemýšlet, uteče vám spousta dalších podnětů k úvaze. Je možné to brát jako jakousi abstrakci, ale také i jako symboliku, kam nás může "přivést" život prožívaný skrze povinnosti a založený převážně na odpovědnosti - a je lhostejno zda k sobě samému nebo ke svému okolí. Řehoř se zpočátku sice podivuje, že se proměnil, ale jakoby tato skutečnost stála na pozadí a jeho hlavní starostí je pokračovat v dosavadním životním stylu. Tedy chodit do práce a vypomáhat svým blízkým. Podporovat rodiče a hradit své sestře výuku na housle a splnit jí sen - studium konzervatoře. A tak den ze dne se Řehoř stále proměňuje a on postupně neschopen jakéhokoli pohybu trpí tím, že obtěžuje touto situací své blízké a že nemůže plnit své povinnosti. Matka, otec, služebná a Řehořova sestra. Je opravdu velmi zajímavé sledovat vývoj jejich emocí - od lítosti, přes různé strachy, hnus, opovržení přes sebelítost až určitou formu agrese. To nejlepší, co pro ně Řehoř mohl udělat, bylo jednoduše zemřít.... celý text
Čtyři dohody – Kniha moudrosti starých Toltéků
2001,
Don Miguel Ruiz (p)
Kniha má krásné provedení. Pokud máte rádi ilustrace a barvičky srdce vám bude radostí plesat. Stačil byl jeden list. Jeden list a na něj napsat čtyři dohody. Přečíst si je a přijmout je za své asi není tak těžké. Žít je - to už je horší. V některých okamžicích mi kniha připomíná motivační literaturu obchodníka MLM. Ale asi tomu rozumím. Je čtenář, kterému stačí si přečíst jednou, dvakrát... a pak je čtenář, kterému "duchovní dril" prospívá. Pokud se oprostím od formy sdělení, tak obsah má svou moudrost.... celý text
Květy zla
1997,
Charles Baudelaire
Proč o něm psát, když je možné o něm v jeho verších číst. --------------------------------- Jak anděl, maje bledé líce, se přiblížím ti do ložnice, dám opět hlavu na tvůj klín jak studený a noční stín; má krásko, snědá a tak slunná, já políbím tě jako luna a polaskám tě jako had, jenž syčí u hřbitovních vrat. A ráno nenajdeš mne jistě v svém loži na obvyklém místě, kde do večera bude chlad. Jak jiní lichotí a hladí, chci ovládat tvé šťastné mládí jen tím, že budeš se mne bát ! Strašidlo - Charles Baudelaire... celý text
Cesta člověka podle chasidského učení
2014,
Martin Buber
Veřejně se přiznávám, že mám pro Martina Bubera slabost. Jsou moudré knihy, kde se musíte opravdu hodně snažit, aby jste tu moudrost našli a pochopili ji. A potom jsou knihy, které přečtete a řeknete si jen - ACH! A víte, že ji chcete mít v knihovně a budete se k ní vracet. Přesně to je případ Cesty člověka podle chasidského učení. Čtivou, lidskou a zdravě pokornou formou seznamuje čtenáře s učením chasidů a to převážně prostřednictvím dialogů cadiků a jejich studentů. Je plná moudrosti, která jakoby mimoděk na vás vykoukne z obyčejného řádku. Je to krása a skvost ! -------------------------------------------------------- Bůh nepraví: „Toto je cesta ke mně, a to není,“ ale říká: „Vše, co činíš, může být cestou ke mně, pokud to děláš tak, že tě to ke mně vede.“ Avšak povahu toho, co má a smí dělat právě tento člověk, a nikdo jiný, může poznat jen on sám ze sebe. A jak bylo řečeno, když někdo přihlíží, kam až to dotáhl ten druhý a snaží se ho napodobit, může jen zbloudit, neboť mu tím uniká to, k čemu je povolán právě on. Bálšem říká: „Každý by měl jednat v souladu se svou úrovní. Ale děje se to jinak: kdo převezme poslání svého druha a své vlastní zanechá, neuskuteční ani jedno ani druhé.“ Cesta člověka podle chasidského učení - Martin Buber... celý text
Sethovy promluvy
2002,
Jane Roberts
Seth je osobnost, která nemá fyzickou podobu a komunikuje s naším světem skrze spisovatelku Jane Roberts. Během hypnotických sezení Seth seznamuje zúčastněné se svými názory - co nás čeká po smrti, existence minulých životů, život a "ukřižování" Ježíše Krista a spoustu dalšího. Jestli si myslíte, že zde najdete odpovědi na své otázky, tak vás asi zklamu. Právě naopak. Během četby jsem oscilovala na hraně vytváření si vlastních konspirací a přesvědčení, že jsem všechna ta popisovaná mystéria pochopila, aby hned v závěsu vše splasklo jako jedna obrovská bublina a každá otázka se několikanásobně pomnožila. Přesto tuto knihu doporučuji přečíst. Už pro tu možnost si hrát s dalšími teoriemi a pravdami. ------------------------------------ "Jste součástí dalších nezávislých já, která se soustředí na svoji vlastní realitu a mezi nimiž je vzájemný vztah. Díky nim vaše zkušenost není omezena pouze na fyzické smysly. Dokážete vnímat poznání, které přináleží ostatním samostatným já. Je ve vašich možnostech soustředit svoji pozornost mimo fyzickou realitu a naučit se nové metody vnímání, kterými rozšíříte svůj pohled na realitu a obohatíte svou omezenou zkušenost. Seth, str. 95... celý text
Strach ze svobody
1993,
Erich Fromm
K Erichově smůle jsem jeho Strach ze svobody začala číst až po jeho Mít nebo být. Oba tituly jsou takový sourozenci, které spojuje čtivá psychologická linka. Přesto Mít nebo Být osobně hodnotím jako čtivější, srozumitelnější a v předkládání svého stanoviska je zde Erich Fromm více otevřenější. Jakoby dával více ze sebe. Strach ze svobody tak o chlup zůstává v závěsu. Jde více o popisné dílo, které i když velmi výstižně analyzuje historická fakta, tak mi tam prostě něco chybí. Obě knihy však stojí za přečtení. Erich Fromm je klenot. ---------------------------------------------- „ Svoboda není jen dar, ale i umění. Nevzdat se jí ani v situaci vydírání vyžaduje dlouhou sebekultivaci. “ „ SVOBODA JE VĚC, U NÍŽ NEEXISTUJE NÁVOD K POUŽITÍ “ Erich Fromm... celý text
Mít, nebo být?
2001,
Erich Fromm
Ericha jsem potkala na střední škole. Je to už let... Na nám. Svobody v Brně na rožku, bylo malé knihkupectví. Bylo teplo a těsně před prázdninami. Vešla jsem tam náhodou. Byl výprodej. Nejdříve mě upoutal Franz Brentano. Snad mi Erich odpustí, že byl až druhý. Snad to dělala ta lesklá černá obálka, která mě u Franze upoutala. Až později jsem našla světle zelenou , tenoučkou knihu a na ní bylo napsáno jeho jméno. ERICH FROMM - Mít nebo Být. Vlastně nevím proč jsem ji z toho množství knih vytáhla. Byla tak tenká. Tenké knihy jsou podezřelé. Jako by autor neměl sílu napsat více. Erich byl podezřelý. Když se chci seznámit s někým koho neznám, obvykle prolistuji pár stránek. Něco málo si přečtu. A buď mě zaujme - nebo taky ne. U Ericha to bylo jiné. Nečetla jsem a ani nelistovala. Jen jsem si ke knize přivoněla. A potom… otočila jsem ji a na zadní obálce v levém rohu uviděla malou černobílou fotografii. Zamilovala jsem se do té tváře. Tak laskavé ! Do těch vrásek, hustého obočí a brejliček. Musel se mnou odejít ! Nemohla jsem ho tam nechat ! 50 Kčs… tolik mě ten vztah stál. Kromě této světlé zelené knihy jsem s sebou vzala také sytě modrou - Strach ze svobody. 65 Kčs. Ericha jsem poznávala přes jeho myšlenky. Jeho názory, zvláště v Mít nebo Být, byly tak čtivé. Tak lidsky a srozumitelně nabídnuté čtenáři. Souhlasila jsem. Vlastně se vším. Byl to vskutku jednostranný vztah. Moudrý, starý muž a já. Nemohla jsem uvěřit, že studoval u Sigmunda. Ano u toho tvůrce Psychoanalýzy. Termínově omezeného přítele C.G.Junga. Až po přečtení jeho knih jsem ho chtěla blíže poznat. Jako obyčejného člověka. Jako obyčejně neobyčejného člověka. Chtěl být rabínem. Paradoxně se rozhodl ortodoxní judaismus později opustit. A musel utéct. Před Hitlerem. Tři manželky, mnoho práce a několik infarktů. Miloval českou filozofii. Zvláště Egona Bondyho. Vytvořil Koncept zla. Nevěřil, že by člověk byl od přirozenosti dobrý nebo zlý. Tvrdil, že jedinec má stejnou možnost stát se dobrým jako zlým a sám si vybírá, kterou cestou se vydá. Přiznal, že svou roli hraje také prostředí ve kterém se jedinec vyvíjí. Především v raném dětství. Vydání Mít nebo Být se nedožil. Knihy, která mě tak ovlivnila. Knihy, kterou by si měl přečíst každý. ----------------------------- "Kdybychom si uvědomili, co skutečně víme o sobě a o druhých, nemohli bychom dále žít tak, jak jsme žili dosud, nemohli bychom přijímat tolik lží ! " Erich Fromm přezdívaný Apoštol lásky... celý text
Ze skály med – Úvod do židovské mystiky
2012,
Lawrence Kushner
Taková malá, útlá kniha. Některé knihy mají uvnitř sebe spoustu moudrého a stačí jim k tomu pár listů. Lawrence je rabbi a velmi čtivou formou nás seznamuje s židovskou mystikou. I když se jedná o velmi všeobecné a základní údaje , pro člověka, který se zajímá o judaismus nebo obecně o náboženství tato kniha může být zajímavý zdroj poznání. Název knihy je inspirován závěrečným veršem 81. žalmu a kromě citací z Tóry, které jsou zde uvedeny jak v českém jazyce, tak i v hebrejštině jsou zde další zdroje jako Zohar, Midraše aj. Rabbi popisuje situace ze svého každodenního života a na konkrétních příkladech popisuje, jak se žije "vírou". --------------------------------------------------- "Pokolení odchází, pokolení přichází, ale země stále trvá. Slunce vychází, slunce zapadá a dychtivě tíhne k místu, odkud opět vzejde." Kazatel 1,4-5... celý text
Deníky Jiřího Ortena
1958,
Jiří Orten (p)
Deníky Jiřího Ortena jsem se potkala na střední škole. Bylo mi 16 a vyměnila jsem knihu karate právě za tuto sbírku. I když jsem o Jiřím ještě nic nevěděla, intuitivně jsem cítila, že to bude jedna z těch známostí, která vám vydrží celý život. Mé Deníky Jiřího Ortena mají potrhaný obal. Když si čtu informace o ceně - 28,50 Kčs - tak se jen z nostalgie pousměju. Je to opravdu tlustá kniha. Na básnickou sbírku až nezvykle. Má úctyhodných 493 stran. Je to první vydání z r. 1958. Sbírku tvoří tři deníky - Modrá kniha, Žíhaná kniha a Červená kniha. Jedná se o tvorbu z roku 1938 až 1941. Poslední zápis je ze dne 29.8.1941, kdy Jiří Orten utrpěl smrtelné zranění při tragickém střetu s německou sanitkou. Všechny básně jsou řazeny chronologicky a tak máme možnost si číst v básních tak, jak přicházely na svět. Kromě básní jsou součástí Deníku také autobiografické zápisky, poznámky, záznamy snů a jeho vlastní komentáře. Je to pozoruhodné dílo a kdo jiný než právě Jiří by měl do puntíku naplnit krásný citát Jiřího Žáčka: "Pouze nesmrtelní básníci si mohou dovolit umírat mladí." -------------------------------------- Vstaňte, prosím. Jednomyslným určením Soudu odsuzuje se obžalovaný k životu. Tak zní výrok. Protože však je snad pro přítomné třeba komentáře, uvádíme jej. Půjde od člověka k člověku a o každého se poraní. Bude nalézat ženy, aby je ztratil. Za kratičké okamžiky štěstí bude platit vlastní krví. Bude milován teprve tehdy, až přestane v lásku věřit. Pozná zradu v každém srdci, v každém slově a v každé myšlence, ale nedojde smíření, nedojde moudrosti. Pochybovat a pochybovat bude o zemi Bohem opuštěné, o kruté zvídavosti žen, o bolesti hloubkou zrazené, o všem bude pochybovat a o sobě samém nejvíce. Pokolení bez lásky, jakým písmem se zapíšeš do dějin trýzně? Pokolení bez lásky, jaký vítr fičí ve tvé duši? Pokolení bez lásky, kam půjdeš, kam se poděješ? Kde jsou dveře, které nenalezneš zamčeny? Kde jsou ústa, která k tobě blízce promluví? Kde je matka, k níž by ses mohlo navrátit? Kde je tvá milenka, kde je tvůj přítel, kde je tvé dítě, kde je tvá krajina, tvůj bratr, tvůj dům, tvůj sad, tvé dílo, tvůj strom, tvá zvířata, kde je tvoje hudba? Pokolení bez lásky! Tak zní výrok. Exode, proveďte rozsudek. Závěrečný monolog čtvrtého dějství, Jiří Orten... celý text