Jakira přečtené 238

Žízeň 2017, Jo Nesbø

Opět mě Nesbo svou knihou uspokojil a pořád můžu říkat, že narozdíl od takového Keplera to i je pojedenácté skvělé čtení. Harryho mám prostě ráda a zajímá mě, jak jeho životní příběh pokračuje. Možná, že ty knihy čtu právě kvůli tomu jeho osobnímu příběhu spíš, než kvůli vraždám. Tentokrát se skutečný vrah dal odhalit celkem brzo díky letmým důkazům, které svým čtenářům autor předhodil, ale stejně mě bavilo číst a jen čekat, kdy Harrymu dojde to samé, co mě. Těším se na 12. díl.... celý text

Tichá modlitba 2017, Angela Marsons

Angela Marsons mě napotřetí vůbec nenadchla. Knížka se mi četla těžce, chvílemi mě vůbec nebavila, a proto musím jít s hodnocením oproti předchozím dílům dolů. Dále pozor na spoilery. Nějak mi tentokrát přišlo, že se skoro celou knihu nic neděje. Vyšetřovací tým přešlapuje na místě, v podstatě až do posledních stránek vůbec na nic nepřijdou a pak je spasí nápad poohlédnout se v okolí, kde bylo propuštěno jedno z dětí při předchozím únosu. To to nikoho nenapadlo už předtím? Celkový dojem je, že 350 stran nepřijdou vůbec na nic a na posledních 70 stranách najednou o klíčové stopy byť nezakopnou a všechno jim vychází na první dobrou (Bryant najde náhradní klíče od sklepa atd.). Do té doby je to jen plkání o ničem a žádný posun v případu. Také záporáci mi přišli takoví mdlí a bez nápadu, Will úplně, Symesovy pohnutky byly aspoň jakž takž nastíněné, ale také nic, co by šlo do hloubky. Kim mě navíc štvala v závěru, kdy je zmlácená dvoumetrovým chlapem, a přesto se chová jak Superman. Konečně vedlejší linka Devaina a vlastně i přítomnost postavy reportérky Tracy mi přišla zcela zbytečná. Tak jako tak, doufám, že další knížka bude lepší, protože předchozí dvě mě bavily.... celý text

Praktická příručka pro zoufalé matky 2018, Adéla Zemanová

Slepá mapa 2013, Alena Mornštajnová

Třetí setkání s Mornštajnovou a třetí zásah do černého, i když se přiznám, že Hana i Hotýlek se mi líbily o kousek víc. Stejně jsem si ale čtení moc užila. Nechci se opakovat, ale stále trvá mé nadšení z toho, jak se mi autorka trefila do vkusu, co týče slohu a způsobu psaní. Její knihy mě hrozně baví číst a užívám si každou stránku. Už se mi mnohokrát stalo, že že jsem si před koncem knížky říkala, že ještě nechci, aby skončila, že těch pár stran do konce je zoufale málo. U téhle jsem si to říkala už v polovině a byla jsem smutná, že mě čeká posledních 200 stran s Mornštajnovou a jejími skvělými příběhy. Musím si holt počkat na další knihu. Jinak oceňuji, že stejně jako Hana má i tato kniha, a to i přes často velmi tragický osud svých postav, poslední stránky prodchnuté nadějí. To mi u Hotýlku chybělo...u něj zůstal jen smutek.... celý text

Chladnokrevně 2018, Robert Bryndza

Pátý díl s Erikou Fosterovou mě sice bavil o trochu víc než předchozí tři díly, ale je tu pořád to ale, kvůli kterému to na víc, než 3 hvězdy není. Bryndza nepíše špatně, ale jeho detektivkám zoufale chybí trochu méně předvídatelnosti a sem tam nějaký zvrat, který by knihu činil napínavější a tudíž i čtivější. Bryndza je na můj vkus moc přímočarý, knížky se sice čtou dobře, ale nějaká gradace děje tu moc nefunguje, protože je všechno moc šablonovité a prvoplánové. Jak kdyby pořád dokola opakoval jednu a tutéž kostru příběhu, která sice fungovala v první knize, ale napopáté už to nudí. Erika a její pravidelný konflikt s vedením, který už mi přijde hodně uměle vykonstruovaný (jako by si autor říkal, tak za co by jí její nadřízení mohli umýt hlavu tentokrát), její milostné eskapády, prozrazení pachatele hned zkraje knihy, velmi uchvátaný a nedotažený konec, to vše knihu sráží do průměrných detektivkových vod.... celý text

Sběratel sněhu 2018, Jan Štifter

Nikdy by mě nenapadlo, že přijdu na chuť současné české literatuře a ono se to děje. Začalo to Mornštajnovou a pokračuje u Štiftera. Zjistila jsem, že tyhle příběhy většího množství postav, které zahrnují celé dekády lidského života a které se vzájemně proplétají mě nesmírně baví číst. Štifter mi v mnoha ohledech svým stylem vyprávění připomíná Mornštajnovou, a to je jen dobře. Navíc píše o místech, která velmi dobře znám, neb mám k Budějcím velmi blízký vztah, což požitek z knihy ještě umocňuje. Celkově nevím, co bych knize vytkla, možná mi na začátku přišla trochu složitá na čtení, několikrát jsem na prvních stranách narazila na věty, kdy nebylo úplně jasné k jaké postavě se ta konkrétní věta nebo přímá řeč vztahuje, ale to se zlepšilo hned, jakmile jsem se v postavách zorientovala. Jazyk i styl vyprávění mi neskutečně seděl a knížku jsem zhltla na dva zátahy. Už jsem to myslím psala u Hany, ale musím ze opakovat...víc takových knížek a víc a takových českých autorů.... celý text

Má ji rád, nemá ji rád 2017, Sharon J. Bolton

Celou dobu čtení jsem přemýšlela, jestli je to na 3 nebo 4 hvězdičky, ale závěr byl povedený, takže to na ty 4 vyzdvihl. Přiznám se, že rozjezd knihy byl na mě docela pomalý a vlastně i většinu knihy jsem čekala, kdy se konečně šlápne do pedálů, což nastalo až na posledních cca 100 stránkách. I přesto, ale hodnotím vysoko, protože mě bavilo knihu číst, i když nebyla kdovíjak strhující a neměla zběsilé tempo. Bolton prostě umí psát. Je to moje druhá kniha od autorky, prozatím mám přečtený první díl série s Lacey Flint a ta se mi určitě líbila víc. Nicméně je těžké porovnávat obě knihy, Lacey je typická detektivka s honbou na vraha. Tahle má úplně jiný námět, vraha už máme a důležitější jsou zde jiné věci. Rozhodně tedy s Bolton nekončím a těším se na další knihy.... celý text

Kříďák 2018, C. J. Tudor

Na 4 hvězdičky to není, ale tentokrát bych dala 3,5. Určitě se mi kniha líbila víc, než Šelma, která pro mě byla velkým zklamáním. Čtení Kříďáka mě bavilo, zajímalo mě, jak to dopadne a byla jsem i překvapená rozuzlením. Byla tam ale řada věcí, které mě dost iritovaly. Třeba to, že autorka si úplně neohlídala to, aby kniha byla konzistentní. Přestože knihu vyprávěla z pohledu dospělého Eddieho, který se ve vyprávění vracel do dob 30 let zpět, přecházela pro mě zcela nepochopitelně v pasážích z roku 1986 do slovníku a způsobu vyjadřování dvanáctiletého kluka. To je samozřejmě dobře, pokud jde o přímou řeč, avšak v okolním textu je to nelogické, dost rušivé a nedává to smysl, pokud je vyprávění opravdu v minulém čase. Zřejmě zapracovala skutečnost, že se jedná o prvotinu autorky. Druhá věc, která opět souvisí s tím, že se nejedná o zkušeného autora je neustálé opakování určitých slovních spojení nebo použitých frází. Hlavně toho "později jsem se dozvěděl..." bylo na můj vkus až příliš. Poslední výtku bych měla k tomu, že mi hodně věcí a situací přišlo nedotažených do konce a nevysvětlených, například sny Eddieho, kdy se probudí a na nohou má listí, jako by sen byl skutečný nebo to, kdo nakreslil některé křídové panáčky mi přišlo nedovysvětlené. Celkově byl ale námět zajímavý a na prvotinu autorky bych řekla, že jde o celkem povedenou knihu.... celý text

Hotýlek 2015, Alena Mornštajnová

Po několika posledních knížkách, které mě i přes velká očekávání zklamaly, jsem si už konečně chtěla přečíst něco, co si zaslouží 5 hvězdiček. A volba paní Morštajnové byla trefou do černého. Knihu jsem přečetla na dva zátahy a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Paní Mornštajnová je zkrátka brilantní vypravěčka a mně její styl psaní neskutečně sedí. Obdivuji její schopnost na 300 stranách převyprávět příběh tolika postav zahrnující skoro 100 let života několika generací. V knize neexistují hluchá místa, pádí zběsilým tempem, nenajdete zde žádné zdlouhavé popisy, naopak, každá stránka je napěchovaná příběhem až po okraj a Vám nedá vydechnout. A to i přes to, že hlavní postava Václava vlastně není z mého pohledu kladná, spíše bych si dovolila říci, že jde o postavu bezcharakterního slabocha a zbabělce. Hana byla lepší, zvlášť proto, že měla velmi silný tragický příběh, který se člověka přece jen dotýkal o trochu víc, a to zejména kvůli bezdůvodně trpícím kladným postavám, ale i tak si Hotýlek zaslouží plný počet. Tohle je opravdu kniha, která si zaslouží být čtena, což se o většině v současné době vycházejících knih nedá tvrdit.... celý text

Šelma 2018, Andrew Mayne

Bohužel, za mě docela zklamání. Oproti pár posledním knihám, které jsem četla, to nebylo zas tak zlé, ale očekávání byla bohužel jinde. Kniha zaujme už na první pohled nádhernou obálkou a už jen za ní si zaslouží jednu hvězdu navíc. Když k tomu připočítám, že jsem o ní ze všech stran slyšela jen samou chválu a označení bestseller, asi jsem čekala opravdovou pecku. Místo toho je to dost průměrné dílo, které má aspoň zajímavý a neotřelý námět, což oceňuji. To je ale asi tak všechno, co je pozitivní. Hlavní postava Thea mi nebyla ani sympatická, ani nesympatická, nějak jsem si k ní nedokázala vytvořit vůbec žádný vztah a chvílemi jsem se i přistihla, že nečtu moc pozorně a spíš jen chci mít knihu co nejrychleji přečtenou. (Dále pozor na spoilery) Možná, že i z toho trochu nepozorného čtení pak vyplynulo, že mi spousta věcí a situací v příběhu přišla dost nelogická. Hlavně jde o samotný způsob, jakým Theo nacházel mrtvoly. Při čtení jsem měla pocit, že jen tak náhodně naťukal do programu údaje z velké části vycucané z prstu a program mu dokázal naprosto přesně vykroužit trasu, jakou se vrah pohyboval a nejen to, neboť takhle nakreslená stopa byla natolik přesná, že Theo o mrtvoly v podstatě zakopával a ani je moc nemusel hledat. Navíc mě štval i velký počet náhod, které ho dovedly k odhalení vraha...Theo dokázal vždycky na první dobrou vytipovat osobu, se kterou promluvit (o tom, že dokázal během vteřiny najít informace o jakékoliv osobě, kterou hledal, a to včetně adresy, telefonu a snad i čísla bot pomlčím), aby se dostal o pořádný kus dál. Když k tomu připočtu za vlasy přitažený konec, je to zklamání. O to větší, že na tuhle knížku jsem se fakt těšila.... celý text

Lazar 2018, Lars Kepler

Pozor na SPOILERY. Nakonec to takové utrpení, které jsem po příšerném Lovci králíků očekávala, nebylo. Ale nebylo to ani nijak extra dobré. Opět jsem bojovala s celou řadou chyb v textu, které mi dokážou zkazit čtení, i když oproti Lovci jich tam bylo méně. Co se týče příběhu, myslím, že oživením Jurka se autoři od severské detektivky dostali někam do sféry sci-fi. Jurek je nepřemožitelný jako Superman, na to, že nemá ruku a je v důchodovém věku, tak pozabíjí kohokoliv se mu zachce. Evidentně se umí teleportovat a všude byl a všechno zná, takže i v zabezpečeném krytu s nastraženými pastmi se pohybuje rychle a neslyšně. I lidé s nejlepším výcvikem jsou jím zneškodněni během několika sekund. To už si člověk říká "Ale no tak, to už je moc". Když pominu to, že celá postava Jurka se vymyká fyzikálním zákonům, najdu v knize i spoustu dalších nelogických věcí. Jeden příklad za všechny je Bobr přestrojený za zdravotní sestru. Ale no tak, Valeria má před dveřmi 2 policisty a ti do pokoje pustí dvoumetrového chlapa, který je popisován jako velmi mohutný se silným krkem, prostě chlap jak hora, a oni mu uvěří, že je to žena? To snad ne, páni autoři. Samostatnou kapitolou je pak množství mrtvol...možná mají autoři jednoduchý recept, když už nevíš, co psát, někoho zabij. A nejlépe tím nejzvrhlejším způsobem. Škoda, první knížky tohohle dua se mi líbily moc, Lovec byl totální propadák a tohle je jen o trochu lepší, zejména proto, že na tom tolik nebylo vidět, že to píšou dva autoři, což bylo největší úskalí předchozího dílu. Uvidíme, co přijde dál...... celý text

Není úniku 2018, Taylor Adams

Bohužel, i na prvotinu je to hrozně slabé a hloupé. Myslela jsem, že knížka o 250 stranách bude jako jednohubka, ale nakonec jsem se s ní trápila několik dní a k dočtení jsem se musela přemlouvat. Těžko říct, co na tom bylo nejzvláštnější, štvalo mě tam hodně věcí, například naprosto nesmrtelná hlavní hrdinka a vlastně i padouch, spoustu totálně nelogických sledů událostí a "náhod". Dále pozor na spoilery. Těch nelogičností na mě bylo až příliš. Pokud mám na parkovišti zavřené dítě v dodávce a spolupachatel stále hlídá u dveří, jak je možné, že si ani jeden z nich nevšiml, že jim Darby leze do dodávky? Jak je možné, že Ed ani Sindi neslyší zápas o život probíhající na záchodcích? Darby je asi neskutečně vytrénovaná, když jsou za ní věčně jen pár kroků a stejně jim zvládne na poslední chvíli utéct i když je zmasakrovaná všemi předchozími zraněními. Jakto, že si Darby v klidu povídá s Jay o tom, jak to udělají, když Lars je s nimi v místnosti? To nic neslyší? A tak dále a tak dále... Dále úporná snaha šokovat krví a nechutnostmi, která vygradovala vytržením ruky ze zavřených dveří, kdy už si člověk chca nechca musí říct "Ale no tak!". Letos jsem bohužel nečetla nic horšího...... celý text

Policie 2015, Jo Nesbø

Hodinář 2006, Jeffery Deaver

Smrt na Nilu 2010, Agatha Christie

Klasická Agatha, první stránky knihy nám představí skupinu lidí, kteří v příběhu sehrají roli a důvody, proč se ocitli tam, kde jsou. Pro někoho možná nudný úvod, ale mě tentokrát bavila knížka od první stránky a i úvod mi přišel zajímavý. Samozřejmě mi opět chvíli trvalo, než jsem se v množství postav zorientovala, ale pak už to byla jízda. Přestože jsem překvapivě vraha uhádla dost brzo, vůbec mi to nezkazilo požitek z knihy a sledovat Hercula při práci bylo opět velmi zajímavé. Za mě plný počet. Agathiny knihy mám ráda, jsou neskutečně čtivé a zábavné.... celý text

Ďábelské hry 2016, Angela Marsons

Velmi příjemná změna oproti detektivkám, které jsem četla poslední dobou. Oceňuji, že tentokrát nešlo o sériového vraha a hon na něj, ale o mnohem složitějšího pachatele. Manipulace mysli je nakonec nebezpečnější zbraň, než cokoliv jiného. Tahle série mě zatím baví a jsem zvědavá na další díly.... celý text

Vražda v Orient-expresu 2003, Agatha Christie

Kniha, po jejímž přečtení Vám bude naprosto jasné, proč je Agatha Christie považována za královnu detektivek.

Stíny nad zálivem 2018, Lucy Clarke

Když jsem ještě před půlkou knihy uhodla co se stalo se zmizelým Jacobem, myslela jsem si, že zbytek knihy už mě bude nudit. Můj tip se nakonec potvrdil, ale i přesto mě bavilo číst dál, protože zvratů nakonec bylo hodně a kniha si tak udržela napětí až do poslední stránky. Hodnotím tedy pozitivně.... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Je těžké napsat o knize něco originálního, když už téměř vše bylo řečeno. Sáhla jsem po ní přesycená detektivkami a zvědavá na knihu, kterou všichni tolik chválí i přesto, že knihy s touto tématikou běžně nečtu. Ne proto, že by mě nezajímaly, ale proto, že knihy čtu hlavně kvůli odpočinku od běžných každodenních starostí. U téhle se odpočinout nedalo. Dočetla jsem jí včera a mám jí od té doby plnou hlavu. Bylo to krásné, ale velmi smutné čtení. I když má člověk pocit, že to, co se mu v životě děje je strašné, takové knihy Vás donutí vážit si toho, co máte, i když to třeba není vše, co byste chtěli. Hanin osud je tragický a mrazí z něj, o to víc asi čtenáře potěší (a nakonec i rozpláče) poslední věta. Paní Mornštajnová je bezpochyby velmi talentovaná spisovatelka, protože příběh běžel plynule a celkově jsem ze stylistické stránky knihy nadšená. Víc takových českých autorů a jejich příběhů.... celý text

Harry Potter a relikvie smrti 2008, J. K. Rowling (p)