JendaVáňa
přečtené 74
Únava materiálu
2016,
Marek Šindelka
K téhle dnes už pozapomenuté knize od Marka Šindelky (@odeon_knihy 2016) jsem si hledal cestu několik let. Vždycky jsem se chvíli odhodlával, pak přečetl několik stran a pak ji zas na rok na dva odložil stranou. Minulý týden zcela náhodně přitáhnul moji pozornost v knihovně její hřbet, tak jsem jsem otevřel, začetl se... a o dva dny později dočetl s pocitem snad nejsilnějšího čtenářského zážitku tohoto roku. Text klade spoustu překážek. Měl jsem problém nechat se jím volně unášet - když k tomu náhodou došlo, velmi rychle mě zase uzemnila strohost a úspornost až analyticky přesného minimalismu. Právě tohle ale dělá z Únavy materiálu tak mocné dílo: estetický dojem ze čtení totiž dost věrně navozuje subjektivní vnímání protagonistů a tím nás jakoby nechá vnímat realitu jejich tělem (ne jen perspektivou, ale skutečně celým vnímajícím tělem). Často vůbec nevíme, co se vlastně děje, nebo zakoušíme děj jen z velmi úzce vymezeného úhlu - stejně tak jako postavy se snažíme na základě útržků reality poskládat celistvější obraz, ale ono se to nedaří. A stejně jako pro fikční postavy je to i pro nás velmi frustrující a bolestivé. Tentokrát jsem knihu neodložil, protože jsem věděl, že protagonisté taky nemůžou; odžil jsem si to utrpení s nimi.... celý text
