JP
přečtené 1019
Tři kapitoly
2020,
Daniel Hradecký
Vybrat si autora a jeho knihu je časová investice. V případě Hradeckého to na první pohled vypadá nevinně. 168 stran. Vkusná typografie obálky. Jenže pak to otevřete a už ten porno přebal vám řekne, hele, něco bude jinak. Text je hutnější, než moje káva... a to je co říct. 'Dumdum' trefil pointou, 'Výlety s otcem' byly myšmaš všeho, ve kterém jsem se ztratil a 'Vikštejn' se dál topí v nastavené hutnosti, jako když necháte dojíždět nějakou omáčku, aby se provařila. Hradecký mi v tomhle připomněl Kahudu, je to, sociálně, myšlením, člověk z řad lidu, ale zároveň mající přehled. Líbí se mi a fandím tuzemským autorům, co nejsou jen nudní akademici, kteří píšou podle učebnice a kterýma jsou přecpaný knihkupectví. Hradecký si je vědom svých schopností a nemůžu říct, že by to byl úplně můj šálek, ale lyrické kvality, hraní s textem a silný styl jsou přítomné. So, go go!... celý text
Bůh krys
2021,
Richard Corben
Rozloučení s Richardem Corbenem, který pro mě na stránkách Crwe2 od mých teenagerovských let byl jednou z největších inspirací: jeho styl, silné kontury, cit pro vyjádření lidských emocí, do posledních dní věnován stále brakovému žánru, nebo adaptacím Poea či Lovecrafta. RC je přesto vnímán jako jedna z absolutních a zásadních legend. A já se teprve nedávno doslechl, že minulý prosinec zemřel. Zvláštním způsobem se mě to dotklo, asi podobně jako když zemřel Kája Saudek, jenže u toho se na to tak nějak "už jen čekalo". ___ 'Bůh krys' pokračuje v lovecraftovské tradici adaptací, ale tentokrát jde o Corbenův vlastní scénář. Vypůjčuje si ale spoustu prvků (lovecraftovský motiv rasismu - ten ale zajímavě zakončuje opačným směrem; dále pak zdegenerované obyvatelstvo odstřižené od civilizace, obdobně jako v novele Dunwichská hrůza / Hrůza v Dunwichi). I kresba je poněkud zjednodušenější, než je obvyklé, jakoby autor docházel na svůj konec, ale ten výraznější minimalismus se pořád mísí s umem, zkrátka mistr, který protíná dvě linie. Nakonec jsem rád, že jsem si tohle nekoupil, protože, i když je to pořád Corben a je to rozloučení, protože je to po nějaké době zase něco, co bych si od něj mohl koupit, první věc od jeho smrti, a jedna z jeho modernějších prací posledních let, není to asi něco, co bych nezbytně nutně potřeboval vlastnit, jenže to se tak dá říct prakticky u všech jeho prací, je to hodně o samotném stylu. Nicméně 'Bůh krys' definitivně nedosahuje, i na slušném rozsahu 144 stran, kam by mohl, ve srovnání s některými dalšími Corbenovými kousky je to zkrátka o poznání průměrnější, ale to pořád neubírá nic na poutavosti a radosti z toho neopakovatelného stylu, jakým komponoval příběhy. Bude mi chybět.... celý text
Propast a jiné povídky
1996,
Leonid Andrejev
Beznaděj, mizérie a černota ze stránek, ale mluvit o Andrejevovi jako o pokračovateli Dostojevského tradice, hmmm, připadá mi, že mu v jeho próze chybí rozměry. Má snadno se čtoucí styl, ne tak těžkopádný, jak je u ruských autorů zvykem, ale zároveň mě jeho texty příliš nezaujaly, spíš jsem proplouval řadou neurčitých, nejasných, špatných realit. Úvodní 'Fixní idea' mě zaujala asi nejvíc a 'Zeď' má mě velice povědomý nádech, i některých věcí a myšlenek z mé vlastní hlavy, ta beznaděj. Andrejev byl svého času takový rebel, ale zápasil s očekáváním čtenářů (což je taky blízký motiv), zápasil pravděpodobně se spoustou věcí, ale tohle, co se mi dostalo do rukou, asi není něco, co už bych v podobném ražení neokusil. Ještě snad zkusím 'Povídku o sedmi oběšených', Satanův deník mě po tomhle příliš neláká.... celý text
Suma
2011,
David Eagleman
Krátké úvahy (s nadsázkou) nad možnostmi toho, co nastane po smrti, ale láká to na něco trochu lepšího, než co v závěru naservíruje. Některé části mají něco do sebe, ale většinu času mi kniha jen proplouvala tou mou už tak dost zaměstnanou hlavou. 'Suma' definitivně není nic objemného, na žádné z dimenzí, co přináší. 5/10... celý text
Pan Teste
2008,
Paul Valéry
Hutný text, velmi hutný, vyžadující opakované čtení vět, které mnohdy skoro snad ani pochopit nejdou. Závan... Pessoa. Špetka Becketta. "Rozeznávám hloubky, v nichž se vrství mé maso; a cítím pásma bolesti, prstence, póly, třásně bolesti. Dovedete si představit ty živé obrazce? tu geometrii mého utrpení?" [25] (...) "Jak vidíte, pane, jedině ten, kdo se ve slastech nevyzná, bude je chtít oddělit od úzkosti. Přes všechnu prostoduchost umím vytušit, jak asi vyblednou rozkoše, jsou-li ochočeny a podřízeny domácím zvyklostem. Odevzdání a opanování, které doplňují, získávají podle mého mínění nekonečně, jestliže chvíle jejich naplnění se chýlí nepředvídána." [31] (...) "Vyvolat cosi jako úzkost, abych ji mohl rozptýlit." [79] (...) "Opravdu důležité pro někoho - míním někoho, kdo je bytostně ojedinělý a sám - je právě to, z čeho cítí, že je sám." [81] (...) "Bolest je cosi velmi hudebního, můžeme o ní mluvit skoro stejnými výrazy jako o hudbě. Jsou bolesti hluboké a pronikavé, mají svá andante a furiosa, táhlé tóny, fermaty, arpeggia, progrese - náhle pomlky atd. [85] (...) "A přece, jaké pokušení je smrt. Něco nepředstavitelného, co v mysli vyvstává střídavě v podobě touhy a hrůzy."... celý text
Možná že odcházíme
2011,
Jan Balabán
Možná že, možná že. Na Balabána jsem se chystal dlouho a jsem rád, že jsem nakonec neskočil po jeho sebraných spisech, abych se tím neprokousával měsíce. Několik povídek mělo něco do sebe ('U komunistů' zaujala asi nejvíc), lyrické v momentech, ale většinu času jsem se přistihl u toho, že mi Balabánův styl prosvištěl hlavou, jako sterilní, jedním uchem tam, druhým ven, aniž bych se dokázal nějak se zaujetím ponořit do jeho příběhů.... celý text
Hvězdná pěchota
2021,
Robert A. Heinlein
Hlavním záměrem pro mě bylo porovnat můj guilty pleasure film z dětství, který je adaptací a víceméně parodií, téhle předlohy. Heinleinova vize-verze je "smrtelně vážná", sledující politickou situaci v budoucnosti, očima vojáka. Koncept toho, že aby měl člověk možnost volit ve společnosti (stát se občanem), musí pro to něco udělat, službou v armádě, kde nejste nic a váš oblek má větší cenu, než váš život. K tomuhle právu, být občanem, se člověk musí prohrabat přes peklo, aby tak prokázal, jak moc mu na občanství záleží. Je to zajímavý koncept k zamyšlení na mnoha úrovních, stejně jako Heinleinovo otevřeně militantní smyšlení. Jinak velmi popisné a s jasným záměrem. Ale film si prostě užívám jinak a lépe a přišlo mi, že si z Heinleinova originálu vyzobal (hi,k.) právě ty nejlepší detaily a ty přetavil v něco zábavnějšího, jiného a ač opravdu parodií, tak to prostě má šťávu a grády - je to prostě nebe a dudy. A tenhle text, sám o sobě, spíše průměrný, ač napsaný dlouho zpátky, je více politický traktát, než fikce. Od druhé půle dost nuda.... celý text
Za sklem
2019,
Sajaka Murata
Začlenění se do společnosti a jejich pravidel, které absolutně zničí veškerý individualismus v jednotlivci. Tohle je to postmoderní Japonsko v kostce a Keiko je skrz naskrz tragická bytost, s absolutním přijetím a odevzdaností, spatřující smysl v roli, kterou je společnosti prospěšná. V krátké novele a s typickým minimalismem Země vycházejícího slunce, sledujete, jak vás společnost přetvoří, protože nemá zájem o váš individualismus. Silné, ale pod povrchem.... celý text
Falešný Kafka aneb Literární vzpoury neviditelných
2018,
Kateřina Bečková
Tohle pohladilo, stejně jako pohladil Franzův pohled ten regál s knihama. Ten závěr a hlavně skvělá falzifikace Kafkova stylu, která je neméně magnetizující, obzvláště proto, na jak malém rozsahu a s jakým málem se tu pracuje.... celý text
