Juagustin přečtené 179

Plachetnice na vinětách 2020, Jiří Hájíček

Knihu jsem četl na dovolené a byl jsem připraven odpočinkové čtení, ale netěšila mě, neotevíral jsem ji moc rád. I zde jsem sice našel hájíčkovské fluidum jihočeského venkova i zajímavé postavy, ale tentokrát mi to přišlo už příliš prototypové, idealizované, schematické, černobílé, a tedy nevěrohodné. Kurňa, přece žádný osmdesátiletý chlap z chalupy si nemyslí, že mu dnes tesaři budou dělat krovy na stodolu ručním nářadím! I ty dialogy (nejen) mezi ženskými mi přišly křečovité, neuvěřitelné. Rozpracovaných témat v knize nacházím mnoho - krize středního věku, osamocenost a strach z ní, pochybnosti o smyslu kariéry, (ne)odvaha k radikální životní změně, ale žádné dotažené; Hájíčkovo velké téma křivd z minulosti, zde reprezentované nepřátelstvím otce a souseda, vyšumí úplně vniveč... Jedno však ocenit musím: dobře zachycený vztah sester a otázku vymanění se dětí ze světa a vlivu rodičů. Po skvělé Hájíčkově jihočeské trilogii pro mě byly Plachetnice spíš zklamáním, 3* dávám s přimhouřením obou očí.... celý text

Devadesát dnů za železnou oponou 2018, Gabriel García Márquez

No, ehm... Marquezova kniha je zajímavou výpovědí jednak o době, kdy vznikly její reportáže. Je zajímavé tak živě se vrátit do té bídy materiální i duchovní a je také zajímavé číst, že u nás jsme na tom zřejmě ještě byli relativně dobře. A druhak je výpovědí o autorovi, který byl jistě podnikavý a schopný, když se dokázal dostat na tehdy tak nedostupná místa, avšak - nemohu si pomoci - poněkud povrchní pozorovatel s příliš rychlým úsudkem o tom, co vidí a slyší. Agent západu zřejmě nebyl, pak tedy musel být tím, komu festival v Moskvě namazal rudý med kolem úst;-)... celý text

Chraplavé chorály 2013, Roman Szpuk

Protože jsem tuto knihu četl hned po "A zavaž si tkaničky", neubráním se srovnání. Chorály jsou výborné, ale Tkaničky ještě trochu lepší - jsou osobnější, intimnější, pestřejší, snad i trochu hlubší, prostě vyzrálejší. I tak musím Chorálům přiznat, že mě chytly za srdce a hned po dočtení se mi po světě pana Szpuka začalo stýskat. Možná mě v té první půlce trochu bolely nohy z opakovaného stoupání na Boubín nebo se mi motala hlava ze všech těch mraků a vichrů a meteopřístrojů, ale postupně jsem si buď zvykl nebo snad je ke konci ta kniha nějaká čím dál lepší...:-) A co mi vadilo: že je kniha vysázená kurzívou. Připadalo mi, jako bych celou dobu četl poznámku pod čarou.... celý text

Jana bude brzy sbírat lipový květ 2022, Miloš Doležal

A zavaž si tkaničky 2016, Roman Szpuk

Nádherná kniha sestavená z drobných a pestrých útržků, pozorování, zamyšlení až kóanů ("Existuje duha bez pozorovatele?" [s.98]) a teologií svérázného vimperského darmošlapce, milovníka extrémního počasí a churáňovského meteorologa v jedné osobě. Má ohromnou schopnost všimnout si nepostřehnutelného detailu v přírodě i ve své duši a zachytit to na papír krásným a bohatým jazykem. Četlo se mi to skvěle, cítil jsem velké souznění a pochopení, snad až na ty alkoholové eskapády. Od přečtení si víc všímám mraků a těším se, že snad letos po dlouhé době vyrazíme na Boubín. Za pochvalu stojí také ilustrace Dobroslava Szpuka. "Chtěl jsem poznat, jak člověk v temném lese u trati čeká celou dlouhou zimní noc na světla motoráku, která jen na pár vteřin prosvítí temnotu, projedou kolem a tma se za nimi opět zavře a celé hodiny se nic neděje, jen mrholí." [s.42] Kdo tomuhle rozumí, knihu si určitě užije!... celý text

Mistr a Markétka 1969, Michail Bulgakov

Knihu jsem četl poprvé před asi 15 lety - a nepamatoval jsem si z ní nic. Zkusil jsem to teď tedy podruhé. Pocity? Asi na tu knihu nejsem dost pozorný nebo zralý... Kousky pánů z Wolandova týmu byly jiskrné a vtipné, ale bylo toho na mě nějak zbytečně moc. V ruských jménech jsem se - jako obvykle - špatně orientoval. Cítil jsem mnohovrstevnatost díla, ale neorientoval jsem se v ní, nedokázal jsem dešifrovat poselství, které knihou autor světu sděluje. Oceňuju odvahu v Moskvě žijícího autora tak okatě kritizovat tehdejší sovětský systém a zejména oficiální uměleckou scénu; velmi mě upoutalo líčení Pilátova příběhu, ale celkový dojem je, že mi něco unikalo, až uniklo. Zkusím to v budoucnu ještě aspoň jednou - buď soustředěnější četbu anebo snad audioknihu...... celý text

Da Vinciho kód 2005, Dan Brown

Hluboce smekám před autorem i nakladatelem: napsat a vydat takovou slátaninu a udělat z ní bestseller, to je opravdu vyšší umění;-) Ale vážně: kniha na mě působila jako prvoplánově napsaná předloha k filmovému thrilleru. (SPOILER) Zápletka: profesor a policistka velmi upoceně absolvují šifrovačku připravenou dědečkem, zemře při tom asi 7 lidí včetně autora celé té kratochvíle, abychom se dozvěděli, že babička a bratr žijí. Vše se odehrává v efektních historických nebo snobských kulisách, všichni se i s revolverem u hlavy chovají tak, aby hlavně co nejefektněji zapůsobili na čtenáře. Místy je to napínavé (dokonce tak, že autor občas musí napsat, komu všemu právě běhá mráz po zádech, protože čtenář to není;-). Ilustrované vydání je navíc poučné: z obrázků se dozvíte, jak vypadají egyptské pyramidy, Izaac Newton, zvířetníkový symbol ryb nebo třeba Davidova hvězda... Čekal jsem aspoň náznak nějaké duchovní nebo literární kvality, ale na to nedošlo; ploché a povrchní až hanba. Knihu nedoporučuji, číst toto je ztráta času.... celý text

Flashky 2014, Eva Zábranová

"...a mele a mele." Moc mi konvenovalo, že pan Zábrana měl podobný vztah k užvaněným lidem, jako já;-) Jinak tuto celkem čtivou knihu považuju za vydařený a hodnotný příspěvek k poznání života velkého básníka a překladatele Jana Zábrany, a to od osoby z nejbližších. Kniha z jiného zorného úhlu a velmi niterně zobrazuje to, co se dočítáme v Zábranově Celém životě, myslím tedy hlavně na vztah k rodičům, k ženě, k jeho zdraví... Dítě tyhle věci cítí silně a Evě Zábranové se tyto vzpomínky podařilo zachytit na papíře. Zároveň z knihy cítím podobnou deprivaci životem, zděděnou po tatínkovi. Čte se to dobře (a rychle). Doporučuji.... celý text

Clay-Eva volá Londýn 1992, Antonín Bartoš

Pro mě mimořádný dokument, protože jsem jednoho z parašutistů osobně znal a až dosud jsem netušil, co v životě dokázal a čím prošel. Klobouk dolů a díky autorům, že kniha vznikla. I já jsem měl problém se spoustami jmen osob a obcí, ale zde jde nikoliv o literární vybroušenost, ale o obsah, a ten mě oslovil. Nehodnotím hvězdičkami, ale knihu z osobních důvodů doporučuji.... celý text

Magor a jeho doba 2017, Marek Švehla

Knihu jsem slupnul za dva týdny a kousek, čte se velmi dobře. Bylo to pro mě objevné čtení, o normalizačním undergroundu jsem toho dosud moc nevěděl, jejich hudební projevy mě nikdy příliš nevábily, ale vlastně jsem je znal jen z majora Zemena. Kniha možná trochu glorifikuje činnost Jirouse a jeho souputníků a straní jim, na druhou stranu věrně vykresluje stav a atmosféru společnosti v jednotlivých dobách. Smekám klobouk před úsilím, které musel M. Švehla vložit do sebrání a utřídění materiálů, do studia existujících pramenů a do vyzpovídání pamětníků, to je opravdu velká práce. Těžiště knihy samozřejmě leží mezi koncem šedesátých a osmdesátých let, ale kvituju, že autor nás provedl i porevoluční dobou, která pro Magora byla začátkem konce... Celkově na tu hrůzu to je povzbudivá kniha, a i ty Plastiky jsem si nakonec poslechl a není to vůbec špatné! Doporučuju (knihu i Plastiky:-).... celý text

Návrat do divočiny 2019, Aleš Palán

Mou chybou bylo, že jsem očekával prosté pokračování rozhovorů s šumavskými samotáři. Tím ale kniha není, je spíš vyznáním Aleše Palána ze vztahů k těmto lidem, ba až trochu ódou na jejich výjimečnost a hledáním toho nejkladnějšího na nich. Čte se to dobře, rychle, rád jsem se do světa samotářů znovu vrátil, i jsem si pak znovu zalistoval do původní "Raději zemřít...", ale nemohl jsem se zbavit pocitu, že jde o obchodní kalkul nakladatelství - prostě z toho "produktu" vyždímat, co to ještě dá, asi jako Nestlé s šizenou Studentskou pečetí;-). Že dají na obálku fotku člověka, který nepřímo prosil, aby tam nebyl, a ještě to drze přiznají, se mi zdá trochu křivácké. Kniha nemá daleko k tomu, abych prohlásil, že kdybych ji nečetl, o moc bych nepřišel. Až závěrečné shrnutí v kapitole "Jsi rád na světě" posunulo mé rozhodování mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami směrem nahoru.... celý text

Rok kohouta 2008, Tereza Boučková

Vyčerpávající, autentické, koncentrované zoufalství. Zároveň obrovsky otevřená zpověď a svědectví o tom, že dobré úmysly mohou vést do pekel a že svůj, natož cizí, život nemáte ve svých rukou. Obdivuju autorku, že šla na trh nejen se svou kůži, tedy spíš duší, ale že měla odvahu do toho zatáhnout rodinu, přátele, sousedy, kolegy. Kolik lidí si tím musela znepřátelit! Fakt klobouk dolů. Ale ještě víc ji obdivuju, že přežila vše, co prožila, a za nezlomnost; já bych to nevydržel ani týden. A do třetice má můj obdiv, že to dokázala zachytit perem. Místy mě trochu rušilo, že kniha působí jako obyčejný halabala deník, se "zbytečnými" odbočkami k fotbalu, pletí zahrádky a výletům na kole, ale ono to do té mozaiky nakonec vše patřilo. Z knihy si odnáším silný dojem a doporučím ji, ale není to čtení pro každého.... celý text

Café Groll 2016, Jan Štifter

Kniha těží z atraktivního a trochu lechtivého námětu a prostředí, ale moc velký příběh nepřináší. Je to odpočinkové a snadné čtení. Svět by byl stejně krásný a já stejně bohatý, i kdyby mi tato knížka nepřišla do ruky, takže nemohu dát víc než 3* ;-) Oceňuji a mám radost, že pozdější Stifterovy knihy (Sběratel sněhu a pro mě zejména Světlo z Pauliny) jsou zralejší a závažnější.... celý text

Musíme všichni někam na poušť: Příběh přátelství a vzájemná korespondence 2021, Bohuslav Reynek

Jak je u Miloše Doležala zvykem: naprosto precizní, pečlivá a poctivá práce. Texty, vysvětlivky, fotografie. A chytrý tah: přes známé jméno a tvář B. Reynka se člověk dostane k zapomenuté, ale zajímavé osobnosti Jana Franze. Autentická korespondence je dobrá forma, jak současnému čtenáři přiblížit atmosféru tehdejšího "petrkovského okruhu". Jak se orientovali v tehdejším kulturním světě, upozorňovali se na zajímavá díla a autory, ale i jak řešili ekonomické otázky. Jak z mnoha plánů sešlo. A vůbec, jak komunikovali: i bez telefonu a ý-mejlu to šlo, a bylo to na úrovni!... celý text

Můj rok 1980 2020, Pavel Tatíček

Hodiny z olova 2018, Radka Denemarková

Kdybych měl hodnotit jedním slovem, napíšu: nesrozumitelné. Nebo neuchopitelné? Velkou část knihy jsem bojoval s tím, že nechápu, o čem autorka píše. Na jedné straně srozumitelné, epické pasáže, třeba o hrozném fungování české rodiny kolem Programátorovy manipulativní matky, a pak celé odstavce náznaků, metafor, vícesmyslů z Číny. Těžké čtení. Přesto se mi vynořil silný dojem, který snad autorka zamýšlela předat a který snad je koncentrován v citátu (str. 329): "Čína zná my. Evropa zná já." - obludný dojem nevyhnutelného střetu dvou civilizací, které vyrůstají na zcela rozdílných axiomech, i když vnějškově se ženou za týmž. Snad mi tedy kniha měla předat zprávu: Číně neporozumíš, i když bys moc chtěl a i když se snažíš. Je to jiný svět, jiné myšlení, jiná filosofie.... celý text

Zapomenuté světlo 1934, Jakub Deml

Bože, to je chaotik, říkal jsem si při čtení skoro neustále. Přesto jsem z knihy cítil opravdovost. To není žádný předem rozmyšlený a rozvržený literární útvar, jakých dnes jsou plná knihkupectví, to je řinutí textu přímo z duše autora, obnažení a vydání se čtenáři, pozvání do největší možné blízkosti. Je to slovo, které jednou vyřčeno nelze vzít zpět, pálení mostů, kopání do všeho kolem - i do toho, co by mě mohlo zachránit.... celý text

Národní třída 2013, Jaroslav Rudiš

Knížka se mi do ruky dostala náhodou o víkendu na zapadlé chalupě v Orlických horách, přelouskal jsem ji ve volných chvilkách. Z počátečního mírného znechucení hrdinou jsem se posouval ke stále většímu zájmu o jeho osobu až po silné spoluprožívání závěru jeho příběhu. Rudiš píše o pro mě nevábném světě společenských vyděděnců, ale přesto - nebo právě proto, že to píše tak výborně a přesvědčivě - je taková exkurze do cizí hlavy ohromný zážitek. Vlastně až na ten společenský hnus tomu nemám co vytknout.... celý text

Konec punku v Helsinkách 2010, Jaroslav Rudiš

Napsaný to je výborně. Asi to tak nějak může být. Na můj vkus je tam ale té bezvýchodnosti a zmaru příliš. Říkal jsem si, co mi to jako má dát? Má to být "heč, my pankáči máme takhle zpackanej život" nebo snad "bububu, nebuď pankáčem, je to k uzoufání"? Nakonec si z knihy odnáším silný a trochu nepříjemný dojem z exkurze do světa, který asi někde existuje a jehož bych nechtěl být součástí. V druhé půlce knihy jsem se už těšil, až to skončí, hlavně teda při čtení Manifestu - jedno dlouhatánské souvětí bez tečky může vypadat hrabalovsky, ale v tomto případě pro mě bylo utrpení to číst. Konec knihy to vše trochu smíří, spojí, srovná, usadí. // Nápadité je formální rozdělení tří příběhů: s diakritikou, bez čárek, bez teček. A taky ten kontrast konkrétního času a místa v Jesu a neurčitého v německém městě. Po týdnu od přečtení musím přiznat, že se mi po hrdinech knížky trochu stýská;-) Takže: ještě dám Rudišovi další šanci, nejspíš v podobě Nebe pod Berlínem.... celý text

Světlo z Pauliny 2020, Jan Štifter

Pestrý soubor deseti kratších povídek, jedna lepší než druhá, a každá úplně jiná. V některých (Andělíčkářka, Mešuge) jsem vypozoroval Stifterovo realitu prostupující magično, které mě oslovilo ve Sběrateli sněhu; jiné byly takové "současné a civilní" (Dvakákáčko). Hodně se tu vyskytuje nostalgie po starých zaniklých ulicích a domech Budějc, jakož i nedořešené křivdy mezi Němci, Židy a Čechy. Ty nej povídky pro mě byly Světlo z Pauliny (asi i proto, že jsme nedaleko strávili pár intenzivních dní loňské dovolené) a úplně nej Rodinná sešlost, geniální pohled na vesmír!-) Doporučuji.... celý text