kap66 přečtené 2753

Až naprší a uschne 1982, Pelham Grenville Wodehouse

Aristokracie lidská i vepřová + „nižší buržoazie“ + komorníci = pobavení. Už víc než rok se mi daří nechtěně (a téměř zázračně) spojovat knížky k sobě jako korálky na šňůrku. Další přírůstek. Čtu tenhle román a říkám si: jako by z oka vypadl Wildově dramatu „Jak je důležité míti Filipa“ (což jsem zaklapla pár dní předtím) – stejně svižné a vtipné dialogy, podobně rozvržené vztahy. A pic ho! Vzápětí narážím na to, že jedna z postav si tuhle komedii přímo vzala do úst a vytvořila podle ní imaginárního Bunburyho, zde ovšem v ženské podobě. Je to všechno jen náhoda? :-) Obě knížky spojuje také to, že žádnou takovou postavu nikdy nepotkáte (u některých jste za to vděčni) a nikdo tak nikdy nemluví (to vám přijde někdy líto). Je to ale zábava. Dokážu si představit, že všechna další autorova díla mi budou možná připadat na jedno brdo, ale to moje první mě pobavilo hodně.... celý text

Mrazivé světlo 2008, Yrsa Sigurðardóttir

Líbilo by se mi mít oblíbenou islandskou autorku detektivek. Detektivky mám ráda a jsem pecivál, takže bych ráda navštěvovala Island aspoň takhle. Po druhém dílu série už vím, že v tomhle případě to nevyjde - a nejen proto, že Island jsem v knížce téměř nenašla. Autorka jako by se bála, že se čtenáři v příběhu ztratí. Do promluv proto vkládá opakovaně jména postav a jejich role: „Třeba o tom něco ví Berta, Elínina dcera." „Haló, Tóro, tady je Lára ze Snaefellsnesu. Sóldísina babička.“ Dialogy jsou tím zpomalené až k otravnosti; není to ale jejich jediná slabina (nejsem schopna posoudit podíl překladatele). Znějí knižně, nepřirozeně: „Spáchal sebevraždu plný zloby a studu za to, co udělal kvůli penězům.“ Někdy jsem se nad volbou slov pousmála: Tóra mluví s člověkem, který spadl z koně, utrpěl zranění a trpí bolestmi (jako legrace to tedy asi míněno není). Ptá se ho: „Tam jste si vypůjčil koně? Nebyl to náhodou bujný hřebec?“ Forma přebila obsah a příběh mě přestal zajímat. Zkrátka, za dva díly dohromady čtyři hvězdy, to znamená, že se zkusím pokorně vrátit k Arnalduru Indriðasonovi, abych na Islandu ještě pobyla. Jen mi ještě bude dobu vrtat v hlavě brouk: už v druhé knížce ze severu slouží LOPATA ke KOPÁNÍ (jiný autor, jiný překladatel); co to mají ti Finové a Islanďané za nářadí? :-)... celý text

Svědectví 2008, Stephen King

Strážní andělé 2000, David Jan Novotný

Chtěla jsem si připomenout 17. listopad něčím smysluplným. Co v tom případě může být lepšího, než číst knížku o době tomu datu předcházející, době, kterou jsem zažila, ale vnímala ji řekněme zkresleně? Natož knížku výbornou, působivou a čtivou? Antigone z okresního města: antické drama versus normalizační tyjátr, ve kterém jsou role jasně zadané; mladá herečka si během pár týdnů ujasní tu svou; je to celkem odhalitelné, ale vyznění to neublíží. Strážní andělé: je škoda cokoliv prozradit; perfektní povídka, koruna celé sbírky; dvě strany barikády a jejich soužití, zvraty, charaktery, „nechtěná“ vtipnost; skvělé. Horké a krátké melancholické odpoledne: hezké setkání s někým z další autorovy knížky; 20. výročí srpna ´68 vyvolává vzpomínky; zajímavá během čtení, ale rychleji ji ztrácím z hlavy. Dvacátá noc, jednadvacáté ráno: erekce + Husák + vojenské vězení + židé = humor. Flek za všechny prachy: příběh, jemuž by chtěl věřit každý dobrý člověk. Lednová ouvertura op. č. 89: jeden den z Palachova týdne, jak ho prožila pořádně nesourodá skupina „protistátních živlů“, posbíraná během demonstrace; dost dobré. A prozradím závěr celé detektývky :-). V hranatých antonech zase přijížděli zelení panáci s bílými hlavami a vodní kanonýři ládovali z hydrantů své houfnice. Schylovalo se k dalšímu utkání ducha a hmoty. A režim to pak už měl za pár. Lidská paměť filtruje v tomhle případě až moc, myslím si. Ráda si ji takovými knížkami občas osvěžím.... celý text

Hyperion 1996, Dan Simmons

Monumentální a obdivuhodné, formálně vybroušené – a studené jako led. Nevylučuji poruchu na přijímači, i když jsem sci-fi četla souběžně už s Dětmi z Bullerbynu a od Simmonse to není zdaleka moje první knížka. Omrzliny mé čtenářské duše, která touží i ve vzdálené budoucnosti po člověčině, zahojil jedině příběh Sola Weintrauba (a trochu i Brawne Lamii). Kdyby stál celý děj pouze na Solovi a Rachel, byla bych nadšená, protože to je to, co hledám: lidi, jejichž citům a jednání rozumím, bez ohledu na dobu i fantastické okolnosti. Třeba mě druhý díl rozehřeje víc.... celý text

Jak je důležité míti Filipa 2005, Oscar Wilde

Ženská na odstřel 2021, Martin Goffa

Tři kroky po zemi 1965, Miroslav Holub

„Obvyklý omyl mnoha nepřátelských kritik dnešní vědy je, že věda znamená jistotu, neomylnost a zcela neemocionální objektivitu. Mnohem blíže pravdě by však bylo zjištění, že věda je založena na údivu, dobrodružství a naději.“ (Cyril Hinshelwood) Soulad a spolupráce lékaře-vědce se spisovatelem v jedné osobě; Miroslav Holub není prvním důkazem, že je to spojení funkční a vrcholně zajímavé. Krátké medicínské úvahy proložené citáty vědců, vynálezců, filozofů a spisovatelů (z nichž jsem vybrala jeden, který končí tím, co je průnikem obou profesí, aspoň doufám). Stáří dílka není překvapivě vůbec znát. Lékařský výzkum na zvířatech, drobné příhody z praxe, ale hlavně vlastní pochybnosti a morální dilemata, ty byly, jsou a budou svázány s jakýmkoliv povoláním, ve kterém jde o lidský život. Ráz úvah je někdy čistě vědecký, někdy poetický. Moc dobře se mi to četlo.... celý text

Případ Azazel 2004, Boris Akunin (p)

Bláznův kabát 2015, Martin Fahrner

Pár autorů se mi snažilo nasázet do hlavy svou filozofii, jako by přikládali lopatou do kotle. Martin Fahrner na to jde jinak. Prostě jen tak lehce vypravuje. Propojuje postavy, nechá je, aby se citově a morálně odhalovaly – a zformuluje přímo v mé hlavě svůj pohled na svět a život: úplnou čistotu a pravdivost si zachová jen majitel „bláznova kabátu“; ale snažit se celý život o to, abych se tomu aspoň přibližovala? Ano, to přijímám bezezbytku. Milé a svěží čtení skrývající v sobě víc, než vypadá na první, povrchní pohled.... celý text

Chladný den pro vraždu 2019, Dana Stabenow

Sama nad sebou kroutím hlavou. Opravdu NEsním o Vánocích bílých a „Kateřina na ledě, Vánoce na blátě“ je až na ten led moje nejoblíbenější pranostika. Ale jak vidím „Aljaška“, získám zasněný výraz a čtu a čtu, jako kdybych neznala nic lepšího než rampouch u nosu a drkotající zuby (Velká samota, Dcera sněhu, Židovský policejní klub,…). A Dana Stabenow povýšila v téhle detektivce Aljašku na hlavní hrdinku, na kterou nemá ani Kate, ani Obluda, byť jsou to obě holky sympaťačky a chytrolínky (a Obluda je možná i větší citlivka). Hvězdičkuji opatrněji, ale klady tu vidím a věřím, že vydrží i v dalších dílech: logický případ s dobrými postavami, trocha historie a složité současnosti, působící vzhledem k autorčině původu věrohodně – a Aljaška. (A taky úsměvný autorčin doslov – on i celá knížka jsou důkazem toho, že mráz humor nespálí.)... celý text

Co si pamatuju 2019, Věra Dvořáková

Přitažlivé a čtivé vzpomínky zaznamenané kultivovaným jazykem. Ráda jsem si připomněla známé i polozapomenuté osobnosti, dávala si je do vztahů a dozvídala se neznámé souvislosti. Jméno Věra Dvořáková jsem ke své škodě do té doby nezaznamenala a během čtení jsem si víc a víc uvědomovala, jak moc by mě zajímala přímo ona. Její schopnost odsunout se zcela z centra vyprávění, udělat se skoro neviditelnou, nestěžovat si na své problémy, nelitovat se a dívat se na svou práci kriticky je mi veskrze sympatická. A nakonec jsem si o ní – i přes její snahu :-) - vytvořila přece jen jasný obrázek: byla to inteligentní a pracovitá překladatelka, žena milující svou rodinu, podporující svého muže (spisovatele na indexu), soucitná a obětavá přítelkyně a člověk pevných morálních zásad.... celý text

Jízda na skle ochcanou strání 2017, Miloš Doležal

Ccc, to by napsal každej. Stačí si jen vybavit pár příhod z dětství, kámoše a pár podivnejch týpků, který žijou úplně všude. Ta doba sama tomu dodala vtipnost a absurditu, není žádný umění to prostě zapsat. Natož když jseš z rodiny, která moc nepasovala do režimu, to není žádná tvoje zásluha. Zvlášť když je trochu jedno, jak ty historky naskládáš. Stačí jen umět jakžtakž psát, aby to znělo věrohodně, to umí skoro každej. Ccc. Tak proč jsem to nenapsala já?... celý text

Řekni lituji 2015, Michael Robotham

Přijdu tě zabít 1999, Kathy Reichs

Smrt v bazénu 1971, Ross Macdonald

Židovský policejní klub 2008, Michael Chabon

Detektivka z kategorie nedetektivkových, více židovská než policejní; není to rozhodně dílo komerčního detektivkáře. Originální pozadí dané alternativní historií, zvláštní tempo - střídání akce a pomalosti až lenosti, obraznost: „…zatímco heroin mu proměnil krev v cukrový roztok a mozek v mlsný jazyk.“ „Letadlo burácelo, vibrovalo a otřásalo se. Všechny čepy a šrouby v Landsmanově těle povolily, hlava se mu otočila dozadu, paže upadly a oční bulva se zakutálela pod topení.“ „Datel v lese protřepává kalíšek s kostkami.“ Druhá přečtená knížka od Michaela Chabona mě přesvědčila o tom, že je to autor hodný pozornosti.... celý text

Dívka s perlou 2004, Tracy Chevalier

Dokonale vyvážená epická a lyrická složka, obě nesou výrazné napětí. V první je to dané Grietiným „dvojím“ životem, jejím předurčením k těžkému údělu v kontrastu s jejím talentem vidět realitu jinak než ostatní, malířskýma očima; v druhé jemným prolínáním milostného citu a umění, ale i sebeobětováním se v kontrastu se sobectvím umělce (bez něhož by žádné dílo zřejmě nemohlo vzniknout). Zůstaly ve mně obrazy propojené se slovy a pocit prožité a sdílené krásy.... celý text

Podkayna z Marsu 2005, Robert A. Heinlein

Pocit rozpolcenosti až rozmazanosti mě donutil mému oblíbenému autorovi přidělit tentokrát pouze tři hvězdy. Nejde jenom o dvojí konec (jsem ale přesvědčená, že rozhodnutí o tom, jak dopadne hlavní postava, je jedna z konstant, do kterých by si autor neměl nechat mluvit). Váhám i u toho, komu je knížka určena. Podkayna je napůl dítě, pocity i prožíváním – tedy dětem? Charaktery by tomu odpovídaly, jsou tak jasně dané, jako bych četla Agathu Christie odehrávající se na Venuši: charakterní, ale naivní Poddy (v rozhodující chvíli až trochu pitomá) a bezcharakterní, ale vysoce inteligentní Clark, kteří spolu vedou zdánlivě dětskou sourozeneckou válku. Vyústění ale jde zase proti tomu. Vtipnost, kterou jindy maximálně vítám, se tluče s vyzněním. Autora kvůli tomu z oblíbených neodeberu, ale příště zvolím něco z jeho prověřené klasiky.... celý text

O psaní: Memoáry o řemesle 2005, Stephen King

Důvod, proč to číst: Kingova „učebnice“ tvůrčího psaní je nejen poučná (ano, to se předpokládá), ale hlavně vtipná, napínavá a čtivá stejně jako – no, cokoliv jiného od něho. Mě bavily obě části a obě mi připadaly stejně důležité: psaní je určeno vším prožitým + ujasněností, jak to pojmout. Není to žádný závazný návod, ale očividně funguje. Mně, člověku bez spisovatelského talentu i ambicí, skvěle slouží jako UČEBNICE ČTENÍ. U několika knížek přečtených v poslední době jsem si díky ní přesně pojmenovala důvody, proč mě štvaly. Drobnost pro pobavení: četla jsem e-knihu, která se s anglickými vlastními jmény vypořádala svérázně: že se z Hazel stalo sloveso Házel, dobrá. Ale že jméno Bruce bylo nahrazeno něčím tak málo používaným, jako je přechodník Bruče, to mě pobavilo hodně. Takže: jsouc žena, nemohu bohužel napsat: „Četl jsem Kingovo O psaní, celou dobu si spokojeně bruče pod vousy.“ Ale platilo by to stoprocentně.... celý text