kap66 přečtené 2752

Striptease Chicago 1992, Jan Novák

Obsahem i vyzněním zajímavá knížka povídek s různými vypravěči, tedy i odlišnými styly. Striptease Chicago je opravdu striptýzem: striptýzem Čechů hledajících nový život v Americe. V celé nahotě vystoupí jejich buranství, omezenost a absence morálky, což často vzbudí u diváků - Američanů (a nás čtenářů) - smích. Jenže; několikrát jsem si uvědomila, jak neohrabaně jsem si vybojovávala své místo v životě, a to pouze na domácí půdě. O co těžší to musí být, když jste mimo ni. "Cpali se všichni mastnou pizzou, celá ta společnost českejch reků, a ďáli si drsnou prdel ze židů a černejch." - primitivní rasismus - zcela jistě, ale taky hledání těch ještě slabších. "Proč nemůžeme být normální banální rodina. proč se u nás musí dělat něco creative,..., abysme si dokázali, že my sme něco special." - sebestřednost, předvádění se - ano, ale taky touha po tom, abychom něčím zaujali. A to vše, aby nás, cizáky - čížky, přijali. Neomlouvám nic nemorálního, jen motivaci trochu rozumím - a nezapomínám Gogolovo (parafrázuji): "KOMU se smějete? Sami sobě se smějete." Hořce vtipné.... celý text

Vánoční zpověď 2013, Martin Goffa

Skvělé čtení. Sympatický psycholog klade otázky a inteligentní zločinec, schopný sebereflexe, odpovídá tak, že ho chápeme a soucítíme s ním (tedy do chvíle, než se dozvíme konkrétní podrobnosti o vánoční zpovědi; někdo možná i potom). Ale on zřejmě - i díky těm posezením - naplní ono zmiňované "gnóthi seautón" (tak si já vykládám konec). Příběh je i formálně výborně vystavěný, nikde nedrhne, letí dopředu díky dialogům (bez uvozovacích vět) probíhajícím v přítomnosti i díky pohledům do minulosti hlavní postavy. Ještě dvě poznámky: zatím nemohu dostat z hlavy hledání odpovědi na to, kam až bych byla schopná zajít já; ale říkám si (a doufám), že do plného Adamova předvánočního finále ne. A komu zní "fair money" (a dejte si místo toho jakoukoliv jinou lichvářskou obměnu) jako "pomoc" či "záchrana", měl by si tuto knížku přečíst. Goffu uznávám čím dál víc.... celý text

Hadí doupě 2002, Agatha Christie

"Později jsem se divil, jak jsem mohl být tak slepý," říká vypravěč zapletený do vyšetřování coby snoubenec dívky z rodiny zavražděného a syn vyšetřovatele; musí vám být ale jasné, že ho tam nastrčila sama autorka, ta mazaná potvůrka, jen proto, aby nás mátl a vodil, kudy ona sama chtěla. Jeho úvahy o vrahovi vám budou připadat naprosto logické - a zavedou vás téměř vždy do slepé uličky. Agatha Christie uměla vymyslet v naprosté většině svých knih skvělou zápletku a často téměř neodhalitelného vraha - a já její knížky miluji. Ale: jakmile je součástí příběhu zápletka milostná, ojoj, skřípe mi to, obsahově i jazykově. Bohužel tady k tomu přispěl i překlad Karla Voleského, který jako by byl starší než kniha sama (jen namátkou: "Byl zavražděn jaksepatří." "Je pln žárlivosti na Rogera."). Stejně je ale Agatha Christie britský národní poklad. Provází mě od dětství - a až začnu zapomínat, ale fakt pořádně, budu ji číst znovu a znovu.... celý text

My proti vám 2018, Fredrik Backman

Rozhodně doporučuji přečíst obě knížky a rozhodně ve správném pořadí. Už Medvědín mě chytil: jednak za vlasy a vláčel mě s hlavními hrdiny - a bolelo to. Potom za srdce - a bolelo to taky. "My proti vám" už názvem varuje: bude ještě hůř. Backman přitvrdil: "Adrenalin. Násilí. Ty jsou jako láska." Přidal víc politiky, víc nenávisti a krev - a já pokaždé knihu otvírala s obavami. Také charaktery morálně rozmlžil a dodal: "Možná se od nás nelišíš tolik, jak doufáš." A nabil svou knížku tak silnými emocemi, že jsem si téměř neoddechla. Backmanovy knížky mě vždy lidsky osloví - díky nim chci být lepší člověk; zní to pateticky, ale pokaždé to tak cítím. Platí to i u této. Ale k ní jako jediné z nich připojím výčitku: pro mě je tak vypjatá, že to bylo až příliš: držela mě za vlasy (na rozdíl od Medvědína celou dobu), bušila do mě, a jako by to nestačilo, drásala mě svými předpověďmi ("...dnes někdo zemře."). Katarze, kterou při čtení potřebuji, přišla až v závěru, jen se tak mihla... Zajímalo by mě, jak Backman obstojí v čase. Nyní je pro mě stabilně jeden z mých nejoblíbenějších autorů a já si žádnou jeho další knížku nenechám ujít.... celý text

Úsměvy smutných mužů 2014, Josef Formánek

Josefa Formánka zatím neznám a na základě doporučení od svého známého, zaměřeného na knížky s Velkými Myšlenkami, jsem se bála, že to bude takový filozofující mudřec. Proto jsem ocenila tento prostý způsob zápisu příběhů alkoholiků a postřehů o vlastní psychice alkoholika. Naopak vidím v té popisnosti působivost - díky tomu si sama kladu otázky... V anotaci k tomuto vydání (2014) jsem opravila slovo "díky" na "kvůli": "...kdy se KVŮLI alkoholu ocitají až na pokraji smrti." Proč to zmiňuji: jaká hranice, jak tlustá nebo tenká, je mezi smýšlením: "... díky alkoholu je mi báječně, díky němu potlačím každodenní starosti, díky němu najdu odvahu k..." a situací, kdy (už ne s "díky") si řekneme: "...kvůli alkoholu nemám práci, rodinu, normální pohled na svět - a nemám život..." A pak už přijde zmíněná věta: "...kvůli alkoholu jsem se ocitl(a) na pokraji smrti." Jste si také jisti, že je to u vás nebetyčný rozdíl? No, radši si to přečtěte.... celý text

Teď, nebo nikdy 2003, Harlan Coben

Další z Cobenových tradičně umně napsaných knížek. Čtenáři znalí autorových dalších knih (a jeho fint) asi odhalí vraha, aspoň částečně, ale i tak si to mohou užít. A jeho zkušené čtenářky opět ocení vedlejší ženskou postavu, která se objevuje v mnoha jeho knížkách; tyto ženy (zde Rachel) jsou vždy něčím výrazné, mají specifické dovednosti a jsou v životě hlavního hrdiny zásadním způsobem platné. Jestli on nám ženám nechce Coben trochu podkuřovat, abychom mu zůstaly věrné... Nu což. Daří se mu to dobře a já mu věrná zůstanu, rozhodně v případě, že si chci "zatížit" mozek napínavou, dobře vystavěnou zápletkou.... celý text

Sedmá funkce jazyka 2017, Laurent Binet

S postmoderní literaturou to mám tak: užiji si četbu bez častého dohledávání jmen a souvislostí a smířím se s tím, že mi někdy něco uteče, nebo porozumím všemu (a vyhledávám často), ale je to spíše intelektuální než čtenářský zážitek. (Jsou jistě lidé, kteří to mají propojené; smekám). Zvolila jsem první možnost - a ano, většinou si to užila. Co ano a co ne: - se soustředěním a požitkem jsem četla lingvistické pasáže - a říkala si, že na rozdíl od mého hloupého mládí by mě nyní studium bavilo víc - bavily mě odkazy na Eca a Jméno růže a ráda jsem srovnávala - mrzelo mě málo prostoru pro vyšetřování (což u Eca bylo naopak): Bayardovo vtipné glosování intelektuálů a jeho dialogy s Herzogem považuji za nejvtipnější části - román je pro mě spíše humoristický než detektivní - zcela jasně je to pocta Umbertu Ecovi - ale jeho uvedení jako postavy románu je vtipně (a trochu nechutně) shazující; i toto jsem oceňovala - když mi přišlo, že se ti intelektuálové berou moc vážně, nechal je autor ztrapnit a ponížit, často i jimi samými - je dobré orientovat se v 80. letech: pokud si vyvoláte v paměti jména politiků, sportovců (tenistů obzvlášť - filozofický rozbor jejich hry, nádhera), hudebních skupin a zpěváků, ubude vám dost z obrovského množství jmen, kterými je román zaplněn - a jednu hvězdičku dolů za nekonečné čtení o večírcích a pobytu v sauně; achjo, to jsem protrpěla (a nemějte mě za prudérní) Ještě malá poznámka k formě eknihy: část knihy je v italštině a angličtině. Nemožnost dostat se pomocí odkazů k překladu, který je umístěn až na konci, mi vadila, přestože nešlo o informace pro děj zásadní (což jsem zjistila až po dočtení). Sama pro sebe hodnotím román jako obohacující. (A jdu si odpočinout k nějaké povrchní, jednoduše plynoucí detektivce :-))... celý text

Krátké setkání, s vraždou 1999, Josef Škvorecký

"Krátké setkání" mě navnadilo na přečtení všech ostatních "setkání" (četla jsem zatím nelogicky jen to poslední). Pokud se na psaní tohoto dílu podíleli oba manželé, fungovala jim spolupráce výborně, lépe řečeno, výborný je výsledek: trefně zachycená komunita českých emigrantů v Torontu, zajímavá kompozice - více vypravěčů, odlišujících se jazykem i stylem, sympatická hlavní hrdinka Anna, motivovaná k vlastnímu nerozumnému (ale úspěšnému) vyšetřování manželem, který, ač také sympaťák, se vyjádřil o slečně Marplové a ženské intuici jako o nesmyslu (!). Další klad je dobře rozehraná zápletka a zajiskření mezi kanadským vyšetřovatelem a Annou. Jediná moje výčitka: mám ráda oba autory, u obou oceňuji mimo jiné jejich jazyk. Mrzí mě proto chyby, některé do očí bijící (jak to mohlo při korekturách utéct?): záměna tipu a typu, obětí a objetí, vydobil si postavení, moje a Ančiny rodiče v 1. pádě. Pro Salivarovou i Škvoreckého mám slabost a toto dílko mě nezklamalo.... celý text

Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů 2009, Mary Ann Shaffer

Je to knížka o lásce k literatuře. Ne, spíše o lásce k psanému slovu. Ani to není přesné; o lásce ke slovu, v jakékoliv formě, ale hlavně ve správnou chvíli na správném místě. Je to také knížka o lásce a přátelství mezi lidmi. A snad ještě víc o důvěře. Je také o statečnosti a o volbě, která je i není těžká; nemusí být, pro dobré lidi ne. A je také o naději, kterou sdílejí lidé, jež si zamilujete; právě oni totiž pochopili pravé hodnoty. Je to vlastně prosté (jen škoda, že jsem to nevymyslela já): je to knížka o nejdůležitějších věcech života. Jedna z nejkrásnějších, jakou jsem četla.... celý text

A každé ráno je cesta domů delší a delší 2018, Fredrik Backman

Připojím se ke všem, kteří četbu této knížečky procítili jako já a napsali k ní přívlastky plné obdivu - za mě: smutně vtipná, milá, moudrá. A přepnu na rozum: tento muž, Švéd a člověk o dost mladší než já (= možné překážky k tomu, co píšu dál) tvoří takové knížky, kterými mě zatím naprosto pokaždé (!) oslovil tak, že jsem ho během četby přijala za svého, protože cítí jako já a hovoří v obrazech mně blízkých. Po přečtení této knížky - stejně jako po přečtení všech jeho ostatních - chci být lepší člověk. (A pokud jeho umění spočívá pouze ve správném dávkování - já tomu úplně nevěřím - ale i kdyby; je to podstata správného léčení, no ne?)... celý text

Nikdykde 2006, Neil Gaiman

V městské fantasy nejsem zběhlá (a ve fantasy jen trochu), takže jsem vzala Nikdykde do ruky bez předsudků a možnosti srovnání. A vida: nadpřirozeno a skutečno, humor a vážno, dobro a zlo, napětí a uvolnění, charaktery uvěřitelně lidské a neuvěřitelně děsivé, poetika a drsnost - to vše jsou stavební kameny příběhu, který při všech těchto protikladech drží pohromadě a při vší fantastičnosti je pro mě logický. Já na to přistoupila a opravdu si to užila.... celý text

Dívka na zabití 2005, Val McDermid

Původně jsem chtěla přirovnat tuto sérii ke knížkám Sue Grafton - hlavní postava je soukromá vyšetřovatelka - zde Kate (Hrabalův strýc Pepin by ji nazval inteligentní krasavicí), která vraždy nevyšetřuje, ale ty si ji samy nějak najdou. Potud podobnost. Když Kate řekla: "Mám s vraždou zkušenosti pouze z knih Agathy Christie" a tuto spisovatelku, nejlepší z nejlepších, zmínila víckrát, zalitovala jsem, že si z ní autorka neodnesla víc než závěrečné nahnání podezřelých do jedné místnosti, kde to Kate všem objasnila. Je to totiž jedna z nejnudnějších detektivek, jaké jsem četla. Na vině je špatné budování napětí a dlouhé pasáže, kdy se opravdu nic neděje, pouze Kate jí, poslouchá hudbu v autě či se miluje s přítelem, nebo prostě nedělá nic. Četla jsem ji v elektronické podobě, ale ruka mě svrběla, jak jsem chtěla vzít černý fix a škrtat celé věty a odstavce. Jediná věc mě bavila - Katino občasné glosování situací a lidí je docela vtipné. Ale celkový dojem - neobratně napsaná knížka.... celý text

Misery 2003, Stephen King

Nemohu se rozhodnout, zda čtu raději Kingovy knihy, o kterých nevím nic, či ty, které znám z filmového zpracování. V prvním případě čtu dychtivě, napnutá a nervózní, v druhém případě - jako u Misery - znám konec, ale zato si vychutnávám to, co autor dovedl k dokonalosti: jazyk, kompozici, charakteristiku postav, způsob budování napětí. Ještě jednou slovo, které to vystihuje: dokonalé. (Mimochodem: Kathy Bates je výborná a zahrála to perfektně. Na roli Annie, jak si ji představuji podle knížky, byla ale moc hezká, přijde mi. Nebo je to další důkaz Kingova spisovatelského mistrovství? Že bych si pod vlivem obrazu její zvrácené duše promítla představu i do postavy a obličeje? Všechno je možné. U Kinga ano.)... celý text

Hotel Bertram 2002, Agatha Christie

Nezačínejte Hotelem Bertram četbu knížek se slečnou Marplovou, nepoznáte ji v její typické, mnou tak oblíbené roli bystré pozorovatelky a pomocnice ve vyšetřování; lépe řečeno i tady má tak působit, ale já v tomto případu nevěřila vyšetřovateli, že zrovna ji by si na pomoc vybral. Zdála se mi kvůli změně prostředí vykolejená (i když i v jiných případech se ocitla mimo St. Mary Mead), a přestože opět vraha odhalila, nesedělo mi to. Jednu hvězdičku přidávám za to, že Agatha Christie je pro mě i přes několik málo výkyvů nejlepší.... celý text

Ve vyšších kruzích 2013, Viveca Sten

Varuji: nečtěte tento díl před prvním, pokud si i ten chcete přečíst - je tam jeho rekapitulace se vším všudy. Přečetla jsem si ho brzy po "Tichých vodách", protože jsem byla zvědavá, jestli se Viveca Sten spisovatelsky posunula. Na prvním dílu je vidět, že se chtěla vypsat z lásky k Sandhamnu a zároveň chtěla, aby měla úspěch, takže zvolila oblíbený detektivní žánr. Viděla, že uspěla, takže začala vymýšlet další zápletku - ale to jí tolik nejde; nechala se inspirovat jinými autory, to tam určitě uvidíte. Její síla je ale v něčem jiném: opět v procítěném popisu prostředí a v rozvíjení vztahů kolem dvou hlavních postav - Thomase a Nory. Pro mě opět detektivka patřící do obyčejných - ale to není odsudek. Takové čtu ve chvílích, kdy si chci vyčistit hlavu.... celý text

Dům o tisíci patrech 1964, Jan Weiss

Tak útlá knížečka a tolik rovin - žánrových i významových. Také já jsem v ní nacházela známé motivy z jiných knih (z Orwella samozřejmě, ale např. i z Aldissova Nonstopu) - až na to, že všechna ta něčím podobná díla byla napsána mnohem později. Jako by to byla moderní literatura psaná záměrně archaickým stylem. A že to byl autorův pohled na kapitalismus? I v tom je přesah; já to pochopila jako dílo o znásilnění člověka systémem, jakýmkoliv, který stojí na moci a manipulaci. Jestli se dá nějaká kniha označit jako nadčasová v tom pravém slova smyslu, je to tato.... celý text

Zvláštní problém Františka S. 2003, Petr Šabach

Naladila jsem se - díky houbičkám (jen těm knižním, samozřejmě!) - na tuto knížku tak nějak přirozeně a přemýšlím o ní už několik týdnů. Šabachova dílka mám ráda, ale toto se drápkem zachytilo v mých úvahách nejvíc. Snad proto, že je mi vypravěč blízký tím, že i přes spokojenost ve svém povolání vyhledává útěk do snů, zatímco ten "nenormální" František je šťastný ve svém nevědomém stavu i tom vědomém - křesťansko-lidumilském (v dobrém slova smyslu). Pro mě je tato knížečka vtipnou úvahou nad záměnou normálnosti a nenormálnosti a přijatelností křesťansky pojatého dobra. Jako u všech dobře napsaných knih si ale vezme každý to své, a tak to má být.... celý text

Tiché vody 2013, Viveca Sten

Detektivka pro ženy - a nemyslím to špatně: děj pomalejší a nebrutální, hlavní postavy lidské a citlivé (tedy takové, se nimiž budete soucítit a jejichž osudy budete prožívat), rodinné vztahy podrobně popsané, prostředí ostrova zachycené s láskou, a proto důkladně, řešení spravedlivé. Ráda jsem si takovou klidnější detektivku přečetla, ale myslím, že víc hvězdiček schovám do budoucna; jako rozjezd to ale není vůbec špatné.... celý text

V šedých tónech 2013, Ruta Sepetys

Pro mě dokonalá kniha. Tématem: myslím, že z doby 2. světové války máme my Češi v první řadě povědomí o holokaustu, v druhé řadě o hrůzách v Polsku způsobených svorně Stalinem a Hitlerem - a až teprve v další řadě tušíme, že pobaltské země byly připojeny k SSSR násilně; jakým způsobem to ale proběhlo, si těžko dovedeme představit. Po četbě této knížky už lépe. Kompozicí: perfektně jsou propojeny obě linie pomocí motivů v Linině vyprávění. Postavami: všechny postavy jsou pro mě uvěřitelné. Linina maminka je nádherný člověk, dokazující, že i v těchto podmínkách je možné zachovat si důstojnost a víru v dobro v člověku. Jazykem: přesně odpovídá inteligentní talentované dospívající dívce. Dějem: zasáhl mé srdce i mozek. Jedna z nejlepších knih, jaké jsem četla.... celý text

Život s hvězdou 1967, Jiří Weil

Pokud s beletrií o holokaustu začínáte, najdete čtenářsky přitažlivější knížky. Pokud jste čtenáři zkušenější, osud Josefa Roubíčka čekajícího na transport do koncentráku vás zasáhne - postupně, ale v závěru naplno. Hlavního hrdinu poznáte ve chvíli, kdy si myslí, že "oni" mu už vzali úplně všechno. Proto, aby je "potrestal" (a nezbylo po něm vůbec nic), se zbavil několika věcí i sám. Přesto se ještě stále najde něco, co ztratit může, a skutečně i o to postupně přichází. Zbudou mu pouze vzpomínky na vztah s vdanou ženou, kterou miloval, ale nemohl ji mít zcela (a snad i naděje, že třeba jednou...) a každodenní setkání s kocourem, který se bojí lidí (právem). A ztráty pokračují... Přichází v úvahu ztratit dobrovolně ještě svůj život - ale jeho zrcadlový protějšek Robitschek dokáže, že to není tak snadné. Pocit neustálých pokračujících ztrát a beznaděj, nebo snad malá naděje na konci knížky. Nic víc, nic míň.... celý text