kap66
přečtené 2752
Pěna dní
2005,
Boris Vian
Nebudu tvrdit, že jsem vše pochopila - těžko se orientuji ve vlastních snech a podvědomí, natož v podvědomí někoho jiného. Nechala jsem se ale autorem oslovit a vést, vnímala spíše pocity než fakta - to fungovalo. Vynořily se mi v paměti Buñuelovy filmy, jistě tou společnou surreálností a převrácením obvyklých životních hodnot - to, co má být krása či zábava, způsobí smrt, to, co má být intelektuální umění, je hnusné, ale zároveň zbožňované, opět až k smrti,... Už jsem někdy napsala, že realismus nevyhledávám, že ho žiji, takže v knihách hledám něco jiného. Tady se mi toho dostalo dost, ale na mě to už bylo trochu moc ulítlé, za hranicí uchopitelnosti.... celý text
Oznamuje se vražda
2008,
Agatha Christie
"U všech rohatých!" zvolal překvapeně sir Henry. "Je to možné? Vždyť to je ta moje jediná čtyřhvězdičková! Jak si to jen zařídila, aby se octla v lázních Nedeshamu místo v St. Mary Mead?" Jediná čtyřhvězdičková = slečna Marplová - ovšem jedině v případě, že čtyři jsou maximum! Slečna Marplová je vždy tam, kde má být, vždy milá a zároveň nebezpečná svým bystrým úsudkem. Tedy nebezpečná vrahovi, což je v pořádku. Tohoto vraha si pamatuji desítky let, protože je to skvěle vymyšleno. Vůbec mi to ale neubralo na zážitku, naopak; přesvědčila jsem se, že autorka opravdu poskytuje nápovědy, geniálně, jak to umí jenom ona. (Jen malinká poznámka k překladu - a platí to u mnoha knih a filmů, kde jsou postavy cizinců neovládajících zcela jazyk nové země: překladatelé je nechají mluvit v infinitivech, ale ostatní tvary slov zachovají. Je to pak trochu legrační, že Němka v této knížce nezvládla časování sloves, ale tak hroznou věc, jako je skloňování osobních zájmen - což neumějí pořádně ani Češi - zvládá v pohodě: "Já vás nenechat řádit a ničit mi kuchyň!" Tuto poznámku ale berte s nadhledem, není to nic, co by vadilo zásadně; nikde, natož u Agathy Christie).... celý text
Amnézie
2016,
Michael Robotham
Opravdu ráda bych četla knížky ze série po sobě, ale naše vydavatelství mi to někdy neumožňují (po Timu Weaverovi i tento autor). Snad i chápu podnikatelský záměr, ale je to zkrátka neúcta ke čtenáři. V tomto případě jsem začala správně - po "V podezření" přišla "Amnézie": protivný, až nepřátelský vyšetřovatel z 1. dílu se stal vypravěčem, a pro mě se tím stal i lidsky pochopitelnějším. Oceňuji, že autor tomu přizpůsobil i styl - věty jsou úsečnější a přímočařejší; samozřejmě, myšlenkové pochody policisty a psychologa se liší. Příběh sám byl zajímavý a napínavý. Celkově vzato mi tento díl nepřišel horší než první, přestože je jako jediný ze série v modrých číslech.... celý text
Sedmiramenný svícen
1965,
Josef Škvorecký
Působivá a opět výborně napsaná kniha, o hrozných událostech, přitom lehkou rukou, jak to Škvorecký dokázal ve všech knihách s Dannym Smiřickým. Přijde mi, že Škvorecký jako jeden z mála našich spisovatelů (a lidí vůbec) si vždycky zachoval ke všemu dějinnému zdravý přístup - snad nikdy netrpěl obdivem k jediné skupině lidí či národu. Příběhy židů jsou podány naprosto bez patosu, židé jsou nazíráni s chybami a slabostmi, přesto vidíme, jak jejich osud autora zasáhl. Rebečin osud je silný svou obyčejností (opravdu výborný úryvek vybral RobertRoberts - jedna dívka jde do kina, druhá, úplně stejná - vždyť jaký je mezi nimi rozdíl? - jde do koncentráku). Mě ale téměř stejně zasáhl Rebečin návrat: "Že se na mě všichni dívají jako na obtížnýho židovskýho spratka, kterej si dovolil se vrátit, když všichni slušný židi šli spořádaně do plynu." Tak se na ni dívali Češi, kteří si už zabrali byty a domy po židech - vždyť z nich přece vyhnali okupanty... Škvoreckého mám ráda a jeho knihy s Dannym nejradši.... celý text
Má ji rád, nemá ji rád
2017,
Sharon J. Bolton
Připravila jsem se na četbu plnou napětí a překvapení a zklamána jsem v tomto směru nebyla. Samozřejmě ale počítejte s tím, že je toho dosaženo událostmi a činy, které se běžně nedějí, a charaktery, které normálně nepotkáváte. Jednou za čas mi ale takovéto méně realistické detektivky a thrillery sednou. Musím se ale zastavit u toho, co už jste tady někteří zmínili: překlad. Některé postavy používají obecnou češtinu - nikoliv slang, jak někdo píšete - upřesňuji to proto, že obecná čeština je nejobvyklejší podoba nespisovného jazyka, kterou používáme v rodině a se známými. Takže ji všichni známe - a co jde na tomhle zkazit?! Pěknej, s klukama, eště, vokno. Překladatelka ale ono "protetické v-" (vokno, vodešel, von) naplácala naprosto ke všem slovům začínajícím na o- (což v češtině nejde!). Proto se dočkáte i těchto slov: vokamžitě, vokolnosti, voceán, vočitý. A přitvrdím: vobézní, voficiální. A na špici řadím - vornitologie! Jediné slovo jí uniklo - vlastní jméno Odi na Vodi nepředělala. To by bylo teprve voriginální!... celý text
Nové povídky
2011,
Zdeněk Svěrák
První soubor povídek jsem označila jako drobty bábovky, toto je bábovka celá - tak dobře drží pohromadě. Jejich hlavní postavy jsou jiné, ale ve všech povídkách je to, co na Zdeňkovi Svěrákovi oceňuji vždy a všude: pochopení pro lidské slabosti, vyrovnání se se smutky života s nadhledem, jazykový humor (a také se mi líbilo, že na mě občas jukly motivy z Marečka, Vesničky a Vratných lahví). Výborné.... celý text
Kroky slunce
1993,
Walter Tevis
Někdy sama sebe úplně nechápu. Hlavní postava je chlap neustále řešící svůj obrovský majetek a nefunkční penis, nezvládající vztahy, závislák na morfiu, sobec - a když pak vysloví takovéhle klišé: "Trvalo mi víc jak padesát let života, než jsem si správně srovnal hodnoty a poznal, že láska je důležitější než peníze." - já mu to věřím. Protože je to tak dobře napsané. Protože mě to bavilo číst. A protože je to další kniha, která mě potkala až v tom správném věku. Takže zpět - v tomhle případě sama sebe chápu.... celý text
Karibské tajemství
2009,
Agatha Christie
Zažívám tak trochu marplovské léto (rozumějte - čtu jednu za druhou); Karibské tajemství se k létu hodí ve všech ohledech. Slečna Marplová je vytržená ze St. Mary Mead. Až tak, že ona, nejlepší posluchačka všech vyprávění, pouští historky budoucí oběti tak trochu jedním uchem tam a druhým ven a - začne dokonce sama o sobě pochybovat! "Jsem hloupá - ano - vím, že jsem tupá. Pravda přece musí být docela prostá! Jen ji najít - jen si umět udělat pořádek v myšlenkách jako doma při úklidu..." Ono "doma" aplikuje, jako vždy - a výsledek je jasný, jako vždy. A tak to má být.... celý text
Tracyho tygr
2005,
William Saroyan
Vidím, jak většina čtenářů touží po pochopení Tracyho tygra a dohledává k němu výklady. Když jsem ho před lety četla poprvé, bylo to stejné. Moje potřeba chytnout ho za srst a vyklepat z něho především fakta byla obrovská; taky jsem si ho tehdy až tak neužila. Znovu jsem po něm sáhla - starší a v tomto směru moudřejší - a nechala se jenom unášet; fungovalo to bezvadně. Zůstaly mi dojmy - a kupodivu jsem k pochopení blíž než tehdy.... celý text
Bestie
2010,
Dominik Dán
Dán se vrací v čase a dostává se ve stopách bestie i mimo Slovensko, ale jeho styl je stejný - komu vyhovuje, ocení to. Dialogy německých a slovenských vyšetřovatelů jako by si z úst vypadly, jen "šajze" přibylo; odůvodnění je prosté: "Stres treba ventilovať, ako sa len dá." Jsem ráda, že čtu Dánovy romány popořadě, protože návrat na začátek 90. let a utváření mně už známé party vyšetřovatelů byla pro mě nejzajímavější část (Kukyho příchod na scénu jsem si stejně jako francouz vychutnala). Na jednu stranu si autor neodpustil ani tady své poněkud cynické komentáře (nikoliv v dialozích, tam to beru, z výše uvedeného důvodu); po rozbití hlavy oběti dokonce dvakrát napsal, že "neprotestovala". Na druhou stranu oceňuji to, že se nebojí být řekněme politicky nekorektní. Po třetí autorově knížce si dám pauzu, aby se mi nestalo to, co už mnohokrát i u jiného dobrého autora - zajedl by se mi, a to já nechci.... celý text
Záskok
2000,
Zdeněk Svěrák
Koho slyším v roli poprvé, toho už mám v uchu navždy. Zdeněk Svěrák a mistr Karel Infeld Prácheňský... Taky jste se učili zamlada nazpaměť: Pankratěvna Praskovna, Lazar Jelizarevič Podchaljuzin a Sysoj Psojič Rispoloženskij? Zaučování Prácheňského do hry Vlasta považuji za jednu z nejlepších částí ze všech cimrmanovských her vůbec. Tak kampak, Kuzmo Kuzmiči? A znovu se ptám: taky jste to zkoušeli napodobovat s intonací Zdeňka Svěráka? Baví mě to dodnes. Kromě toho, že si díky těmto knížečkám z nakladatelství Paseka připomenu texty, miluji popisky k fotografiím. Bývaly na programech představení - pokud jste měli štěstí a do divadla se propasírovali. Mně se to povedlo v 80. letech dvakrát díky známostem mé spolužačky a dodnes za to jsem vděčná. Ty programy mám vystavené na očích víc než 30 let.... celý text
