Kira128
přečtené 184
Prohnilé město
2018,
Leigh Bardugo
Lidé se mě snad tisíckrát ptali: „Jakou knižní sérii máš vlastně nejradši?“ A já jim vždy odpovídala: „Nevím, nemám žádnou nejoblíbenější.“ Tak to dřív bylo, vážně. Teď by ale má odpověď zněla úplně jinak. Netradičně, nepochopitelně, vůbec bych nic nespecifikovala, ale... ono by to stačilo. „Patřím ke Gaunerům.“ Všem se omlouvám za to, že svůj názor po několika letech měním. Šest vran je knižní série, která mi z plic vysála veškerý kyslík. Když jsem se zabaleným Prohnilým městem odcházela z pošty, poskakovala jsem po chodníku jako naprostý blázen a usmívala se od ucha k ucha. Co víc říct, myslím, že se mě obyvatelé našeho sídliště budou ještě nějakou dobu bát. Ten pocit, jakmile jsem knihu otevřela a dala se do čtení, byl naprosto neuvěřitelný. Jako kdyby mě pohltilo úplně všechno. Není tajemstvím, že jsem se před několika měsíci zamilovala do prvního dílu. Proto ani není tak překvapivé, že mě opětovné setkání se stylem Leigh Bardugo tak šíleně vyvedlo z míry. Začínala jsem s úsměvem na rtech, pokračovala s úšklebky a pokřiky, dále se mi na tváři objevovaly výrazy strachování, ke konci jsem obličej měla zmáčený slzami… Každý, kdo mě viděl, by dokázal odhadnout, jakou emoci jsem právě prožívala. Prohnilé město. Skvělý název, dokonalá obálka, příběh plný intrik a zvratů a já se ptám na jediné: Jak tato autorka dokázala napsat něco tak úžasného? Je to nějaká nadpřirozená bytost? Griša ze řádu Spisovatelů? Z knihy jsem naprosto nadšená, což asi už z mého krátkého shrnutí vyplynulo. Po Šesti vranách jsem se bála, že mě Prohnilé město zklame a že nebude tak dobré, ale spletla jsem se. Mimořádně a extrémně. Šest vran je po dnešku má nejoblíbenější série a dost pochybuji, že v nejbližší době najdu něco, co ji překoná. Tyto dvě knihy jsou mistrovská díla, můj záchranný člun, když nebudu vědět, co dělat – věřte mi, že po těchto dvou úžasných příbězích sáhnu jako po prvních.... celý text
Skvrna
2017,
Gillian Flynn
Jak to jen říct? Ze začátku jsem myslela, že to hodně rychle zavřu, protože mi to asi způsobilo trauma (nebo já nevím co). Měla to být hororová povídka a já se ptám na jediné: Kde přesně to byl horor? Možná tak ten začátek a drobná porce duchařiny. Ještě že jsem si Skvrnu nekoupila a jen si ji vypůjčila z knihovny, něco takového bych ve své domácí knihovně asi nestrpěla. A co se týče celého zmatku při rozuzlování... to bylo tak chaotické, že jsem se málem ztratila v tom, co se vlastně stalo a co ještě ne. Bylo to krátké, takže jsem se na závěr dostala rychle. Číst se to dalo, ale valný dojem to na mě neudělalo. Od světového bestselleru bych čekala víc. Jedním slovem - divné.... celý text
Dvůr křídel a zmaru
2018,
Sarah J. Maas
Abych vše nenapsala jen do recenze, kterou jsem sem už přiložila, protřídím si myšlenky i tady v komentářích. Jen v trochu kratším provedení. Celá série Dvorů pro mě byla obrovským překvapením a lhala bych, kdybych řekla, že se tyto tři díly nestaly součástí mých srdcových knih. Co víc říct, Sarah Janet Maas je naprosto návyková autorka. Vůbec nemohu popřít, že se brzy podívám i na Skleněný trůn, na který si brousím drápky už poměrně dlouho. Ale zpět ke Dvorům. První díl je úvodní, zavádí nás do světa víl a srdce naší Feyre je předáno Tamlinovi. Ve dvojce přihlížíme tomu, jak se Feyřiny city mění (a já díky tomu skáču radostí do stropu, protože Tamlin nikdy můj oblíbenec úplně nebyl). A trojka, Dvůr křídel a zmaru? Feyřino srdce patří Rhysandovi, a to naprosto celé. Moc se mi líbil vývoj postav, ať už hlavních či těch vedlejších. Myslím, že skoro všechny dostaly svůj prostor. Jen mě trochu mrzelo, že se konec trojky zaměřil především na Rhysanda a Feyre a osudy dalších postav už nijak zmíněné nebyly. Ale nevadí, i tak si prostě myslím, že prostor dostali všichni ti úžasní lidé. Jak jsem putováním světa víl a smrtelníků procházela po dobu jednoho roku a dvou měsíců (mám to vypočítané pro svůj čtenářský život, jasné?), zjistila jsem jedno - tato autorka píše neskutečně a má opravdu neuvěřitelnou fantazii, která bere dech. Nelituji jediné chviličky strávené s těmito knihami. Celá série je velmi povedená. Až na pár drobných nesrovnalostí, co se týče děje, a dalších detailů, například příliš extrémní popisování erotických scén ve dvojce nebo mimořádně nechutný příval překlepů a chyb v tomto díle, nemám co vytknout. S klidným srdcem tyto dlouhé Dvory doporučuji a zaručuji - nudit se nebudete.... celý text
Hamlet
2010,
William Shakespeare
První setkání se Shakespearem a bylo naprosto neskutečné. Opravdu se mi to líbilo. Mockrát děkuji povinné četbě, která mě k němu dohnala. Teď už konečně vím, kdo je to ten "známý" Hamlet, a mohu společně s mými přáteli čtenáři obdivovat Shakespearovu tvorbu.... celý text
První
2015,
Kiera Cass
První mě nezklamala, rozhodně se mi líbila více než Elita. Tentokrát jsem se nesetkávala s myšlenkami hlavní hrdinky, které by mě nějak extra rozčilovaly. Asi se nám holka polepšila. Ačkoli si stojím za tím, že všechny tři díly jsou dosti předvídatelné, musím uznat, že jsou opravdu neuvěřitelně čtivé. Pokud si odmyslíme fakt, že zápletka není nijak světoborná a že je především romantická, námět na příběh je skutečně skvělý. Jestliže nebudeme brát v potaz informaci, která vypovídá o tom, že hlavní hrdinka v této knize asi desetkrát za sebou brečela, postavy jsou propracované. Co dodat? Líbilo se mi to, ale nějaký zlatý hřeb mého čtenářského života to zase není.... celý text
Elita
2015,
Kiera Cass
Elita se mi zdála trochu slabší než první díl. To je ale asi především můj dojem. Děj byl svižný a do příběhu jsem se dostala taktéž rychle. Vytáčela mě bohužel jiná věc - milostný trojúhelník, který chvílemi vůbec nedával smysl. A s ním také postava Aspena, jež mě mimořádně iritovala. Ani nemluvím o tom, že jsem chvílemi přestávala mít ráda i Americu. Elita je v podstatě především o jedné věci - o tom, jak se America rozhoduje, co bude dělat dál. A to někdy není úplně dobré počtení. Každopádně... špatné to nebylo, nestěžuji si, jen doufám, že třetí díl bude v tomto ohledu lepší. V recenzi, kterou najdete na mém blogu (odkaz v recenzích - v-zaplave-knih.blog.cz), jsem se vyjádřila jasněji, takže kdyby měl někdo zájem, ať mrkne.... celý text
Zlato Arkony. Kniha první
2012,
Juraj Červenák
Mé první dojmy z knihy nebyly kladné, ale doufala jsem, že se to změní. Marně. Zlato Arkony mě nezačalo bavit ani později, nedokázala jsem se udržet v napětí z toho, co se stane dál, a raději jsem prostě přemýšlela, co si dám k obědu. Jak bylo psáno již níže, s postavami se nelze ztotožnit, což je informace, se kterou naprosto souhlasím. Pomalu si ani nepamatuji jména hlavních charakterů. Několik desítek stran jsem prostě přeskočila, abych měla tuto četbu za sebou. Nebavilo mě to.... celý text
Krkavčí brána
2007,
Anthony Horowitz
Ačkoli jsem byla po přečtení komentářů docela na vážkách, jestli se mám do Krkavčí brány pustit, jsem velmi ráda, že jsem to nakonec udělala. Děj byl svižný, poutavý. Nápad oceňuji, ostatně skoro jako v každém fantasy vyzdvihuji do nebes náměty, skvělé. Konec se mi zdál trošku předvídatelný, ale popisován byl výborně, tudíž výtky ani nemám. Kniha je opravdu čtivá a není tajemstvím, že jsem ji přečetla do tří dnů. Do dalších dílů určitě nahlédnu, na pokračování se dost těším. Doporučuji.... celý text
Poslední přání
2015,
Andrzej Sapkowski
Úplně nevím, co si mám vlastně o Zaklínači myslet. Je to dobré, poutavé, ale asi to nesplnilo má očekávání tak, abych skákala do stropu s nadšeným výrazem ve tváři. Děj je poutavý, zaklínač má velmi zajímavou osobnost a charakter, celé je to propracované, avšak zdá se mi, že tomu chybí jakási jiskra. Asi jsem čekala od onoho známého Sapkowského více. A to možná byla chyba. Každopádně... pěkné počtení, i když trošku zdlouhavé.... celý text
Archiv
2014,
Victoria Schwab
Archiv je jedno z těch děl, na která už mám delší dobu spadeno. Několikrát jsem kolem něj prosvištěla na webových stránkách, párkrát jsem si ho všimla v knihkupectví a nesčetněkrát se setkala s jeho pokračováním. Vždycky jsem se u něj pozastavila, ale tím to skončilo. Tentokrát mohu děkovat (už zase) čtenářské výzvě za úkol související s knihovnou a knihovníky. Jen díky tomu jsem se na ten Archiv, tu knihu s moc hezkou a poutavou obálkou, více zaměřila. Ze začátku jsem absolutně neměla páru, oč tam běží, ale to naštěstí po pár stránkách bylo vysvětleno. Do děje jsem se pak dostala hned, za což chválím, a celkově mi všechno hezky plynulo, jenže… i tak jsem viděla ve všem nějakou zvláštní trhlinu, která mě nenechávala klidně spát. Styl psaní nedokážu charakterizovat, takže asi tohle bude tou podivnou puklinou v mém hodnocení, spíš tedy jednou její částí. To, jak autorka psala, je… prostě mi to připadalo, jako kdyby popisovala jen průběh okolností a nic jiného do toho nedávala. A to já nemám ráda. Zdálo se mi to strašně jednotvárné a často jsem netušila, jestli se to, co bylo napsané, už stalo, nebo jestli je to jen vidina do budoucna. Za námět ale opravdu chválím. Vytvořený svět musel dát jistě spoustu práce, to je vidět. Zpracování toho všeho je už horší, jsou tam dost velké nedostatky, kterých si sice na první pohled nevšimnete, ale když už je uvidíte, padá vám z toho čelist až k podlaze. Co se postav týče, hlavní hrdinka je prototyp nemastné a neslané holčičky, problémy se jí nevyhnou, čtenář pomalu ani neví, co se té dívce honí hlavou (a to je v ich-formě docela špatné). Nejvíce nepochopitelné jsou ale její emoce, to jsem vážně nedávala a rozhodně by to chtělo rozepsat lépe. Někdy se stalo něco, hned ještě něco dalšího, pak se to završilo šlehačkou s třešní navrchu… a já mám jako jak vědět, co si ta holka o tom myslí, když je to napsané tak šíleně zmateně? Lepší náznak myšlenek by neuškodil, tip pro autorku do budoucna. Rozhodně ale přidávám velký plus za všechny Knihovníky (jsou to naprosté ikony!) a postavu Wesleyho, ten mě vážně zaujal a připadal mi ze všech asi nejvíce fajn. Navíc… je to můj oblíbenec. (Dívka sepisující tento komentář se teď culí od ucha k uchu.) Také se mi to často zdálo předvídatelné, bylo tam dost situací, kdy jsem naprosto přesně odhadla, co se hlavní hrdinka dozví nebo co se stane. Tak to nějak shrneme. I když jsem vyhrabala spoustu záporů, stojím si za tím, že je příběh čtivý a že vás chytne. Ani jsem se nenadála, už jsem byla na konci. Námět je skutečně neotřelý, vážně zírám. Co všechno se dá vymyslet ve spojitosti s knihami? Toto dílko bych zařadila spíše do oddechovějšího oddělení, takže jestli máte zájem počíst si něco svižného a se zajímavým fantasy nádechem, Archivem nic neztratíte. Pět hvězd nedávám, mělo to své mouchy, ale… dobře, přiznávám, že se mi to líbilo.... celý text