kirkous přečtené 250

Tu se jim otevřely oči 2011, František Štěch

Averyho Dullese jsem jako autora znal dosud pouze z jeho velmi dobré knihy o Giovannim Pico della Mirandola a scholastické tradici. Nyní, vlastně náhodou, se díky kurzu z fundamentální teologie dostávám k němu blíže a musím Františku Štěchovi za jeho monografii, která mi tak tohoto jezuitu přiblížila, na dálku poděkovat. Knížka možná je více souhrnem Dullesovy teologie než její svéráznou intepretací, ovšem právě to vítám, právě to jsem potřeboval a právě to mě zaujalo. Štěch postupuje velmi systematicky a přehledně, což dává tušit, že stejně přehledný a systematický byl i Dulles. Zajímavé.... celý text

O spravedlnosti 1966, Josef Pieper

Josef Pieper postupně věnoval samostatná pojednání jednotlivým kardinálním (praktická moudrost, spravedlnost, statečnost, kázeň a uměřenost) i teologálním (víra, naděje, láska). Následně pak vyšly i v samostatných souborech. Text této knihy lze tedy najít i v Pieprově knize v českém překladu Ctnosti.... celý text

Tomáš z Akvina - Dvanáct přednášek 1972, Josef Pieper

Jedná se překlad staršího vydání Pieperovy knihy o sv. Tomáši Akvinském, která v novějším německém vydání nese název Thomas von Aquin, Leben und Werk, a byla do češtiny přeložena jako Tomáš Akvinský, Život a dílo (Praha: Vyšehrad 1997). V databázi knih je pak samostatně. Mezi oběma vydáními nejsou velké rozdíly, které by stály za hlubší reflexi, to novější je samozřejmě opravené a doplněné. Takže v podstatě nemá smysl číst tuto starší a nevzít si do ruky vydání novější.... celý text

Čarodějův učeň 2003, Otfried Preussler

Jako dítě jsem byl fascinován Zemanovým zpracováním knihy, které však, mám pocit, nebývalo v televizi tak často jak bych si přál. K Preusslerově knize jsem se ale dostal až nyní, díky společné četbě se synem. A fascinace, jiného typu, je zpět. Musím se obdivovat tomu, jak Preussler příběh vystavěl. Nejen romance a balada s tajemnými až hororovými prvky. Nejen láska jako cesta k vykoupení. Ostatně láska Kantorky ke Krabatovi je jaksi neuchopitelná, sama tajemná. Sám příběh vzpoury je velmi silný, neboť to, co je Krabatovi nabízeno jako alternativa, může být slibné, lákavé. Ale Preussler jaksi předpokládá, že se čtenář identifikuje s Krabatovým odhodláním, neboť opak by znamenal sice nesmírné výhody, ovšem zároveň lidský a morální propad snad hlouběji než na samotné dno. Co asi autor zpracovává, co si musel prožít v ruských lágrech? Ale nechci psychologizovat. Za zmínku stojí i kontexty, do kterých je příběh umístěn a způsob, jak to Preussler dělá: detailní znalost místopisu Dolní Lužice (nemohu sám ověřit, ale hned bych se tam nejraději vydal…), hluboká znalost dobového mlynářského řemesla, tj. přelomu 17. a 18. století. (Mimochodem, jestli si správně pamatuji, tak ve filmu se mluví o třicetileté válce, tady však v jedné epizodě vystupuje kurfiřt August Silný, tedy děj je časově posunut o skoro sto let později.) A zároveň odkazy na černou (démonickou) magii, naznačené iniciační rituály – i tuto literaturu musel Preussler zpracovat. K tomu místní lidové křesťanské zvyky, které vystupují s magií jakoby v symbióze. Jako celek vynikající dílo, které možná ocení více dospělí, se silným morálním poselstvím, i když desetiletý syn se také nemohl odtrhnout.... celý text

Tomáš Akvinský 1997, Josef Pieper

Po stopách světových náboženství 2006, Hans Küng

Do knížky jsem nahlížel kvůli kolokviu z religionistiky. Přináší základní, stručný přehled a její devízou je, že nepopisuje jen jednotlivá náboženství v návaznosti na posvátné texty a tradici, ale jde až do současnosti. Je to knížka spíše populární, čemuž odpovídá i styl, který často přechází do esejistiky a hodnotících subjektivních úvah.... celý text

Bohové zblízka 1997, Jacques Waardenburg

Dnes už klasická práce zakládající aplikovanou hermeneutiku v religionistice. Waardenburg zde nejprve načrtává jakousi systematiku studia náboženství, věnuje se i jednotlivým religionistickým směrům a jejich dějinám, aby konečně se věnoval oné aplikované hermeneutice. Zhruba chápu, co se tím myslí, když už jsem si knížku "musel" přečíst v rámci studia. A na vydání oceňuji i doslov Břetislava Horyny, který byl jedním z překladatelů. Nicméně, čím více religionistických prací čtu, tím větší "distanci" od pokusu racionálního, vědeckého uchopení subjektivních intencí získávám.... celý text

Ondřejovská hvězdárna 1898-1998 1998, kolektiv autorů

Sborník jsem si zapůjčil kvůli starším historickým příspěvkům. Jako celek je to taková všehochuť, která mě dost zklamala. Člověk zde přijde sice k různým a zajímavým informacím, ale ty nejsou ozdrojované, dokonce chybí i jakýkoli seznam literatury. Po odborné stránce tedy bohužel to není moc použitelné. A pro laiky? Také ne. Je to taková příležitostná publikace, výroční publikace, která může někoho (především milovníka astronomie) potěšit, mně však moc nepřinesla.... celý text

Lovcovy zápisky 1950, Ivan Sergejevič Turgeněv

Opravdu, jak píší i ostatní, to moc o lovu není. Lov (zvláště střílení tetřevů) jen jen okolnost, příležitost, aby se autor rozepsal o lidech, které potkal na svých loveckých výpravách. Někteří jsou hloupí, omezení, využívající svoji moc nad mužiky, někteří jsou zajímavější. Nejvíc asi Kasjan od Krásného Meče, jurodivý, který nechápe, proč ten lovec ty ptáky střílí. Jen pro zábavu a potěšení z lovu. A protože této vášni také nerozumím, tak s Kasjanem plně souhlasím, i když nejsem jurodivý. (Poslech dvanáctidílné dramatizace knihy.)... celý text

Malé ženy 2009, Louisa May Alcott

Náhodou jsem se díval na film, a tak jsem bezprostředně po něm sáhl i na knihu. Byl jsem trochu překvapený, že je to četba vlastně spíše pro dospívající dívky a pro ženy, čímž myslím prostě vymezení žánru a přijde mi, že to je takto velmi dobře napsané a čtivé. Přestože to není zrovna něco, v čem bych si liboval. Do knihy jsem ale začal nahlížet trochu z jiných důvodů. Vlastně mě zaujalo, že se to odehrává v 19. století v Concordu v Massachusetts. Pátrám dám a ejhle, autorčin otec byl blízkým přítelem Emersonovým. Do skupiny patřil i Harthorne a Thoreau. Vždyť Walden je blízko Concordu! Nejsem amerikanista a znalec americké literatury, tak to pro mě bylo poněkud překvapivé zjištění. Do románu se toto pozadí specifické americké filosofie promítá jen zdálky, hlavně v oné svobodomyslnosti a v sociálním cítění (filosofické pozadí enviromentálních experimentů se vlastně neobjevuje ani ve filmu, který jsem viděl jako první). I když knížku bych bez těchto okolností asi nečetl, tak mi v každém případě rozšířila obzory a jsem za ni vděčný.... celý text

Popelka nazaretská 2008, Václav Renč

Adventní četba, kterou jsem dokončil 1. ledna, na Slavnost Matky Boží. Nejprve mi chvíli trvalo, než jsem přijal Renčovu poetiku, přímočarou, jednoduchou, postupně jsem si to ale užíval víc a víc i při vědomí toho, jak knížka vznikala. Četl jsem vydání z roku 1969, s pěknými dřevořezbami, navíc jsme tento antikvariátní exemplář dostali v Hejnicích, v poutním kostele, a přímo na svátek Nanebevzetí PM. S osobním příběhem.... celý text

Boží duha 2000, Jaroslav Durych

Milostný, kvaziromantický "příběh" - báseň (kolik je romantiky na pohřbívání rozkládajících se mrtvol...), místy s prvky takřka hororovými (nejen tlející a tekoucí rakev na marách v opuštěném kostele, ale i nakvartýrování do opuštěného stavení, do kterého v noci přichází někdo jiný..., zvláště napínavé v rozhlasovém podání tajemného hlasu Petra Pelcera). Opravdu velmi náročné na čtení, spousta symboliky, sice vyprávění, ale s hlubokým ponorem do duše vypravěče, které čtenář moc nerozumí, dialog, ve kterém hledáte, co vlastně se skrývá za odpověďmi, co znamenají, jaký dávají smysl. K tomu syrové znásilňování, vraždění. A nejvíce mě překvapil doslov. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, že jeho autorem je "ten" Jan Patočka. Netušil jsem, že se tím náš největší filosof 20. století zabýval, že dokonce tento katolický román přeložil do němčiny. Jeho rozbor sice vychází z jeho specifického pojetí smyslu českých dějin a Durycha zasazuje do jejich tragiky, překvapilo mě však, že sám jakoby postrádá "paprsek absolutna", který by "prosvětlil náš moderní život" a nachází to pouze v Masarykovi a právě v Durychovi. Jeho analýza navazuje na Schelerův rozbor "lítosti" a rozvíjí ji do pojmu kajícnosti, který vytváří prostor pro odpuštění a smíření. Velmi, velmi zajímavé a nečekané.... celý text

Ty jsi kněz navěky 2020, Zdeněk Jančařík

Ludmila Javorová si zaslouží opravdu obdiv a úctu. A rozhovor s ní je jistěže nabitý zajímavými informacemi. Ovšem v dialogu je poněkud zabíhavá, což je pochopitelné, vzhledem k věku. Chce toho jistě říct hodně, nebo možná se chce hodně dozvědět Zdeněk Jančařík. A tak jsem se v rozhovoru ztrácel. Některé (možná mnohé) události jsou popsány velmi mlhavě. Asi jsem měl větší očekávání. Ale tím nepopírám, že si LJ opravdu zaslouží úctu a obdiv.... celý text

Hranice stínu 1947, Jan Čep

O Vánocích 2020 můj další návrat k literatuře, kterou jsem četl již dávno. V polovině 90. let jsem byl Čepem okouzlen, zvláště Hranicí stínu, a nedal jsem si okouzlení vzít ani nepovedeným filmem, co natočil jeden z mých kamarádů. Letos jsem se k románu vrátil, částečně vybuzen tím, že jsem se náhodou dostal do Choliny a procházel jsem kolem Cholinského dvorku s výhledy na Čepovy rodné Myslechovice. A když pak čtu tento román, tak mám všechna ta místa (v románu jinak pojmenovaná) najednou před sebou. Myslím, že dřív jsem více vnímal onu duchovní stránku, nyní jakoby více ten místopis. Dějovou linii jsem si ještě pamatoval, takže v tomto ohledu to pro mě nebylo překvapivé, i když děj v románu není tak zásadní. Snad jen mohu ještě dodat, že povídky pro mě mají ještě větší náboj, i když román mě opět nezklamal. (Trocha nostalgie na mě dýchla i z exempláře, který jsem četl, vydání v plátně z roku 1936, které jsem koupil v antikvariátě za pár korun. Kniha měla i dobové věnování, možná se mi podařilo zhruba identifikovat původní majitelku. Čepovská pomíjivost času, přítomnost smrti nebo čekání jejího příchodu, hledání místa v životě a na zemi, to vše se mi zpřítomnilo i tom věnování z doby před válkou).... celý text

Fides et ratio: Víra a rozum 1999, Jan Pavel II. (p)

Encyklika je to v každém případě velmi zajímavá. Papež obhajuje filosofii, považuje ji za nutnou pro teologii, a snaží se nalézt střední cestu mezi jakýmsi racionalismem a fideismem. Nedává přitom přednost (a to je jistě dobře) žádnému filosofickému směru, jen je přesvědčen o tom, že je možné a dokonce nutné nalézt harmonii mezi filosofií, teologií, i přírodními a sociálními vědami. To je sám o sobě v podstatě tomistický koncept a sv. Tomáš Akvinský je v encyklice logicky velmi vyzdvihován. Čtenář nalezne i vlivy jiné, např. Jasperse. Vize je to pěkná, ale jak na to, když mnozí dokonce považují výraz "křesťanská filosofie" za oxymoron... Encyklika dává určitě podměty na promýšlení, možná jsem ale čekal asi ještě něco víc, něco, co mě praští a řeknu si, jo, jo, takto to má jít, to se nedostavilo, ale to je úděl filosofie.... celý text

Proti tyranům 2019, Jan Jesenský (p)

Ke knížce jsem napsal recenzi, umístím ji, až bude publikovaná. Jsem rád, že překlad vyšel, ale mám určité výhrady k předmluvě. Ovšem ne nějak zásadní, jako uvedení je to dostačující.... celý text

Piknik u cesty 1985, Arkadij Strugackij

Vzpomínám si, jak mě v polovině 80. let Piknik u cesty uhranul, byl hodně jiný, než ostatní knihy od Strugackých, které jsem tehdy četl, Tarkovského Stalker to pak jen umocnil, i když už mi v paměti zbyl jen dojem, a nic konkrétního. Obojí bylo už hodně dávno. Dnes jsem se k němu vrátil, k audioknize, protože na čtení nemám pomyšlení, a ejhle, fascinace je tu znova. A mimochodem jsem si u toho uvědomil, jak moc Strugackým vděčí Glukhovskyj ve svém Metru, za střetávání s neznámým, neočekávaným, tajemným, smrtícím, a také s vizí putování za něčím opět neznámým, ale s nadějí.... celý text

Ze světa lesních samot 1955, Karel Klostermann

Vrhnul jsem se nejprve na rozhlasovou četbu na pokračování z roku 1983, ale protože jsem si zároveň stáhl e-knihu, nedalo mi to, a začal jsem srovnávat. Dramatizovaná adaptace nebyla špatná, ale text je mírně krácený, stylisticky upravený, není tak bohatý a občas prostě komunistický cenzor si asi nemohl pomoct a musel dělat škrty i v textu z 19. století: to co moudře v 19. století stvořil Pán Bůh, tak za normalizace musela být příroda. Román jsem nejprve bral jako jakousi přípravu na dovolenou na Šumavě, kam bychom se rádi vypravili, a stále více a více mě to vtahovalo a stále více a více jsem byl okouzlen a nakonec i pohlcen dějem. Mapa se mi stala u četby a poslechu důležitou pomůckou, vše bylo najednou plastičtější. I když je to Šumava před nějakými 130 a více lety, začala mě přitahovat vskutku mocně. Lokalita Březník - Pürstling je nyní mým povinným cílem. Jediné, co mě zaráželo, že pytláky byli pouze Bavoráci, plémě zlořečené, z Čechů žádný. Přitom v šumavské trilogii s Tomášem Holým už i Češi ovládají toto umění ... tak se to asi naučili od Němců, to oni nám zřejmě tu naši holubičí povahu zkazili...... celý text

Tři muži ve člunu 2009, Jerome Klapka Jerome

Mám stále v paměti, jak jsem si jako teenager v osmdesátých letech vytáhl tuto knížku z knihovny svých rodičů a jak dobrou náladu mi její četba dala. A dnes, na povzbuzení poněkud chmurné nálady, si pouštím audiovýběr v podání Miroslava Horníčka a dobrá nálada je zpět.... celý text

Omylů svůdná zahrada: Alchymické písemnictví do konce 18. století 2019, Rafał T. Prinke

Kniha byla pro mě zklamáním, Rafal Prinke je skvělým znalcem díla a života Michala Sendivoje, a je to fajn chlapík. Ale tato kniha se mu podle mě nepovedla a nepovedlo se ani české vydání v nakladatelství Academia. Recenzi umístím, až bude publikovaná. Zde jen shrnu, že pro toho, kdo se v tématu trochu vyzná, je zbytečná, ale ten, kdo je nováček a chtěl by se něco dozvědět, se v ní lehce ztratí, v nadbytečných citacích a v deskripcích sekundární literatury.... celý text