knizni.taurus přečtené 285

Kostičas 2014, Samantha Shannon

„Táhni do horoucích pekel. „Já už na jedné z úrovní pekla existuju. „Tak laskavě existuj na nějaké, co je ode mě hodně daleko. (Věřím, že) spousta lidí má už sérii Kostičas za sebou (aspoň to co je u nás vydáno :D). Já jsem dlouho otálela, ale po počtení jsem nadšená! Už tak dlouho jsem nečetla knihu, která by byla tak propracovaná a originální. Ten svět tady je složitý, temný a fascinující. Během prvních stránek se ocitáme v alternativním Londýně a začíná boží jízda. Paige jako hlavní protagonistka je silná, drzá, odhodlaná a zároveň velmi lidská, takže dokáže člověku přirůst k srdci. Ale poznáváte tady i další rozmanité postavy. Kromě jiných i Strážce, který je takovým mentorem pro Paige a hrozně hezky byl vykreslen jejich vztah, přes nevraživost po určitý způsob získávání důvěry. Situace, kde se vyskytoval jsem četla moc ráda. :)) Kniha nenabízí jen zajímavý a originální svět plný akce a intrik, ale také zamyšlení nad svobodou, identitou jedince nebo hledáním pravdy. Autorka píše skvěle, vše má vymyšleno do nejmenšího detailu, kdy budete možná občas zmatení, ale je jasné, že vše má svůj úděl. Při čtení jsem netušila, kam to bude celé ubíhat a tak jsem pořád byla v napětí. Pokud tedy máte rádi komplexní fantasy / sci-fi příběhy, tak Kostičas vám určitě nesmí uniknout. A já se vrhám na další díl. PS. Pokud budete občas tápat v ději, tak v knize je skvělý slovník pojmů, doprovodná mapa i rozdělení jednotlivých tříd jasnovidců. čteno v rámci spolupráces nakladatelstvím HOST :)... celý text

Taková jsem byla 2025, Amber Smith

V plánu bylo dosáhnout jakýmikoli prostředky, aby mi bylo líp, abych se cítila líp. Jenže se necítím líp, pořád si připadám prázdná, prázdná a rozbitá. A osamělá. Ani nevím, jak začít. Téma znásilnění je vážné a jsem ráda, že se knihy s tímto tématem dostávají na světlo světa, protože je důležité o tom mluvit. Tato kniha obsahuje velmi bolavý a syrový příběh, který se opravdu těžce čte, i když napsaný je hrozně dobře. Téma ztráty samy sebe vlivem této děsivé události je důvěryhodně zpracované a autorka dokázala pocity Eden napsat skvěle. Sami při čtení dokážete cítit tu frustraci z té bezmoci, ale podle mého názoru to celé mohlo být uchopeno ještě o trochu lépe. Asi si nikdo nedovedeme představit tu hrůzu, kdyby se něco takového stalo. Ale přišlo mi, že bych měla Eden odpustit veškeré její chování, i když byla opravdu zlá. A prakticky z toho pramenilo něco jako když je svět zlý na mě, tak já budu na něj. Z jejího chování jsem měla zkrátka rozporuplné pocity. Celkově mi bylo ze čtení úzko. Nebylo mi totiž líto jen Eden, i když její rozhodnutí opravdu bolela. Skoro každý teenager dělával občas špatná rozhodnutí, ale to, k čemu dospěla Eden bylo opravdu smutné. Líto mi každopádně bylo i lidí okolo ní, ať už jejich kamarádů, nebo přítele. Pokud máte rádi heavy contemporary, tak knihu zkuste. Já jsem tak trochu vnitřně rozpolcená a nejspíš je to i dobře, u čtení o znásilnění se asi nikomu nebude zdát, že je v pohodě. A to je v pořádku. Čteno v rámci spolupráce s Knihy Dobrovský.... celý text

Asistentka Zloducha 2025, Hannah Nicole Maehrer

Jenže byl šťastný, že ji vidí. Jaká nemravná, zbytečná emoce! A přesto se dostavila. Zloduch se radoval. Jak ohavné! Miluju to. Pokud hledáte feel good fantasy s romantikou nevyjímaje a nevadí vám useknuté hlavy (:D), tak Asistentka zloducha je skvělá volba. Jakmile jsem přečetla první stránku, tak jsem se hned začala culit a vlastně jsem nepřestala po celou dobu čtení. Interakci mezi hlavními hrdiny dostaneme hned od první kapitoly a já věděla, že to bude boží. Originální námět spolu se skvělými postavami vás donutí si ten příběh zamilovat. Evie je strašně rozkošná, nemotorná a pozitivní holka a ten konec s ní? Už se těším, co nám předvede v dalším díle. Zloduch je ťip ťop záporák s neskutečnou trpělivostí a já mám prostě pro tyhle bručouny slabost. Btw romantická “trope dotkni se ji a zemřeš je od teď moje nejoblíbenější. Ale abych neopomněla taky vedlejší postavy, protože ty jsou super a udržují tu vtipnou notu celé knihy. Ta nevraživost mezi Evie a Becky, nebo ta bezstarostnost a trochu dětinskost Bladea a to přátelství s Táňou. Je to skvělá parta lidí, kterou jsem si zamilovala. Ten svět se mi neskutečně líbil. Řešíme tady useknuté hlavy, mučení a potom prostě obyčejný chod firmy. To jak ta magická část fungovala s tou “obyčejnější bylo top. Co ještě dodat. Je to opravdu feel good. Pokud čekáte spoustu akce, dopodrobna rozvinutý magický svět, tak budete zklamaní. Děj plyne pomaleji a čtení si prostě máte jen užívat. Žádné velké akce, ale spousta humoru a sarkasmu. Napsané je to skvěle. Jo a nebojte na konci dílu je klasicky cliffhanger. :D Takže pokud hledáte feel good fantasy, kapku romantiky, originální zpravováni, a záporáci vám nevadí, tak Asistentku zkuste. Já se nemůžu dočkat dalšího dílu. Jenže byl šťastný, že ji vidí. Jaká nemravná, zbytečná emoce! A přesto se dostavila. Zloduch se radoval. Jak ohavné! čteno v rámci spolupráce s @humbook_blogeri... celý text

Ve spárech magie 2025, Mona Kasten

„Pěkný?" zopakovala jsem. Připadalo mi to až moc snadné. „Co bys ještě chtěla slyšet?" namítl. „Co třeba omluvu?" navrhla jsem. Člověk by se měl omlouvat jen za to, co ho fakt mrzí. To není můj případ." „Páni. Jsi milej." Škola magie, nadpřirozené schopnosti, nevysvětlená smrt, tajemství a intriky a samozřejmě romantická linka. Aneb tak by se dal shrnout recept na skvělou romantasy, kterou nepochybně Ve spárech magie je. Knihy od Mony Kasten čtu moc ráda. Má skvělý styl psaní, její knihy se čtou hrozně rychle a svižně a umí vytvořit boží, sympatické postavy. Tentokrát se pustila do fantasy světa a za mě to dopadlo na výbornou. Magický svět je tady hezky vysvětlený, neztrácíte se v tom, všechno plyne přirozeně a příběh si užíváte. Má to takové pomalejší tempo, ale příběhu to vůbec neškodí. Ačkoliv je tady Smrtivíla a jedna smrt k vyřešení, přišlo mi to jako takové cosy romantasy. :)) Samozřejmě nechybí ani ta kýžená romantická linka, která je hodně (fakt hodně) pomalá, takže předpokládám, že více dostaneme ve druhém díle. Ale i tady jsem si ji užívala, ačkoliv ji bylo dost poskrovnu. Hlavní i vedlejší postavy jsou tady skvělé. Dostanete skvělou partičku lidí a hrozně cute interakce mezi nimi. Co se mi fakt líbilo, byl vývoj hlavní hrdinky Zoey. Ta holka byla nebojácná, rozumná, oddaná a emočně silná. Jo a taky Dylana neopomenu zmínit, protože ten Smrtonoš mi přirostl k srdci. Záporáka jsem sice uhodla dřív, ale ani to mi nepřekazilo radost z knihy. Pokud máte rádi příběhy z magických škol, tajemství, detektivní linku i slow burn romantiku, tak by vám kniha Ve spárech magie neměla uniknout. Vibe celé té knihy mi připomněl seriál Wednesday, kdyby hlavní hrdinkou byla Enid. :D Čteno v rámci spolupráce s Knihy Dobrovský :)... celý text

Jak vysoko klesneme 2024, Sequoia Nagamatsu

„Někdy maji lidi i místa omezenou dobu spotřeby, aby člověk mohl myslet, růst a milovat, a pak obrátit list. No.. kde začít. Asi na úvod řeknu, že mě kniha nesedla, ačkoliv nemusí být nutno úplně špatná. Zkusím to rozebrat. Povídky moc nevyhledávám, protože jsou pro mě těžko uchopitelné krátké příběhy. Tady jsem chtěla udělat výjimku, protože se povídky točili kolem jednoho tématu - epidemie a to, jak se k tomu lidstvo postaví. Tohle byl pro mě velký tahoun. Nicméně, právě proto, že styl vyprávění je povídkový, tak příběh postrádá určitou návaznost, provázanost, celistvost a hlavní propojovací linku celého příběhu. Zkráceně: špatně se to četlo. Prolog zněl skvěle (fakt doufám, že při tom tání ledovců taky neobjevíme nějaké ty takzvané “kostlivce ve skříni), protože slovo pandemie nám (nejen) z historie není cizí. Některé povídky byly zajímavé, některé nedodávaly do proběhu nic navíc a všechny obsahovaly určitou hloubku deprese. V praktickém slova smyslu mi nebylo příjemné to číst, protože jsem na konci neviděla to světlo. Díky tomu, že se autor rozhodl pro povídky, dokázal zachytit spoustu osudů a možností, ale já těm příběhům nepropadla. Přišlo mi, že žádný z příběhů není uzavřený a bylo to jen zmapování části jejich života, utrpení, ztráty nebo smrti - ale to je asi nutné u povídek čekat. „Lidi zapomněli, jak se starat jeden o druhého i o sebe. Nemůžeme od nich očekávat, že se budou starat o svět, když je jim jedno, co mají před sebou. Pokud vás baví sci-fi, povídky vám nevadí a téma smrti v knihách vám nezpůsobuje nekomfort, tak knihu zkuste a utvořte si názor sami. Mě to bohužel nebavilo číst, ačkoliv je téma zajímavé a tohle proroctví nemusí být v tak daleké budoucnosti, že? Čteno v rámci spolupráce s nakladatelstvím JOTA - děkuji. :)... celý text

Nažluto 2025, Rebecca F. Kuang

"Chci mít totéž co Stephen King nebo Neil Gaiman. Proč ne smlouvu na film? Proč ne hvězdnou hollywoodskou kariéru? Proč ne multimediální impérium? Proč ne celý svět? Nažluto pro mě byla velmi zvláštní kniha, kterou jsem nevěděla po dočtení jak hodnotit. Tak to vezmeme v bodech. Nápad. Velmi se mi líbila ta myšlenka ukázat nám, jak je knižní průmysl pro spisovatele náročný, ať už začínajícího nebo zběhlého. Je tam velká konkurence, obrovský tlak na spisovatele a velká očekávání čtenářů. A to se povedlo na výbornou. Styl psaní. Od autorky si moc ráda přečtu další knihy. Bylo to skvělé a oceňuju i práci překladatelky, protože mi to čtenářsky velmi sedlo. Zápletka. Celá pointa knihy byla zajímavá až thrillero-hororová (v té poslední části to za mě bylo hodně tlačené na sílu a úplně zbytečně). Nevím, jestli se mi vlastně do knihy hodilo takové “za vlasy přitažené vyústění. Konec. Proč jsou teď konce často neuzavřené? Já chci prostě “zazvonil zvonec a olalá konec. :D Tady byl morálně neuzavřený a zkrátka “vyšuměl do ztracena. Hlavní hrdinka. Pro mě největší kámen úrazu. June mi prostě a jednoduše nesedla. Přišla mi hrozně nabubřelá, namyšlená a zároveň závistivá a plačtivá. A to už před osudovým rukopisem. Žila psaním, což bylo vlastně skvělé, ale taky hrozivé, protože pro něj by dokázala udělat cokoliv - takový toxic relationship. Co se mi na ni ještě nelíbilo.. lhala i v maličkostech, snažila se pořád obhajovat, že nic neprovedla, ale prakticky z ní jen čišela závist. Morálně šedé charaktery ano, plačtivé a zároveň morálně šedé nope.. Důležitá témata. At už okrajově téma znásilnění a psychického vyhoření nebo zejména plagiátorství, důležitosti úspěchu, kyberšikany a v neposlední řadě rasismu. Za mě je to kniha, která stojí za přečtení a vytvoření si vlastního názoru. Znovu ji číst nebudu, ale nelituju, že jsem se do knihy pustila. Povyk okolo ní zároveň chápu a zároveň mě kniha neuchvátila tolik, jako ostatní. K autorce se ale určitě ještě vrátím. Čteno v rámci spolupráce s nakladatelstvím HOST :)... celý text

Touha 2023, Tracy Wolff

Tak já nevím. Čekala jsem takovou menší parodii na Stmívání, ale co tohle bylo za cringe a “nadpřirozený mišmaš? :D Během čtení první poloviny jsem málem knihu zavřela s tím, že nebudu ztrácet čas. Bylo to hrozně hloupé, naivní a otravné (i na YA). Hlavní hrdinka je tuctová a první polovinu knihy jen posloucháme jak slintá nad Jaxonem (kolikrát že spolu mluvili?). Odehrává se to během týdne a co vše se do jednoho týdne dalo nacpat? To až člověk nečekal. Navíc je příběh hrozně zdlouhavý, protože je tady hodně, ale fakt hodně opakujících se řečí, neustálé omílaní dokola toho samého a neskutečná insta cringe love story bylo na mě moc. Co se týká Jaxona, tak mě zdaleka tak neokouzlil jako Grace. Prvně z něj máme namyšleného floutka, pak nadpozemský nádherného namyšleného floutka a pak milého, hodného a utrápeného upíra. Btw. ty ostatní bytosti byly tak upozaděné, že tam byly skoro až navíc (snad bude jejich potenciál využit v dalších dílech). V knize mě bavilo posledních asi 100-150 stran z toho důvodu, že se dostáváme k zápletce a zároveň naše hrdinka nabere i trochu rozumu do hrsti, ale stejně to bylo vše tak překombinované a zbytečně zdlouhavé, že jsem byla ráda, že už je konec. Myslela jsem, že bych si ze zvědavosti (a kvůli posledním, ačkoliv chaotickým, stránkám) přečetla i další díl, ale jelikož jsem slyšela něco o milostném trojúhelníku, tak spíš ne. :D Každopádně ale je to čtivé, protože je to jednoduše napsané. Což je na takovou knihu super, květnatost by se sem ani nehodila. PS. Má to skvělé názvy kapitol. To cením.... celý text

Železný plamen 2024, Rebecca Yarros

Seznam Evelíny B. 2024, Eva Střihavková

Časem jsem se naučila být zamilovaná do lásky ostatních k jeho osobě. I takovou podobu láska může mít.. Od autorky jsem už četla jednu knihu - Dýchej za mě a ta se mi extrémně líbila. Seznam Evelíny B. mě neuchvátil tak, jako ten první příběh, ale pořád to bylo velmi zajímavé čtení. Kniha pojednává o životě Lídy Baarové vyprávěny prostřednictvím její sestřenice Evelíny. Tuto českou herečku asi nemusím sáhodlouze představovat, protože o jejím životním osudu něco málo asi všichni víme. Autorka píše velmi poutavě, dokáže na vás přenést tu tíživou a dusivou atmosféru té doby. Bylo tady vykresleno vše, ať už tíha té doby, složité rodinné vztahy nebo strach z budoucnosti. Pokud se chcete dozvědět více nejen právě o Baarové, ale hlavně o lidech v jejím okolí a jaký dopad měly její činy na rodinu, tak Seznam Evelíny B. je to pravé. Navíc, autorka je pravnučkou hlavní postavy Evelíny, tak ti máte skoro z první ruky. Styl vyprávění byl výborný, četlo se to i skrz tu těžkou dobu velmi dobře. Evelína mi každopádně ale k srdci nepřirostla. Ja vím, že v té době bylo rozumné se řídit hlavně rozumem, ale jako by mi chybělo to, že z většiny příležitostí bylo vynecháno rozhodování srdce. Příběh to byl zajímavý, nevím tedy do jaké míry to bylo pouze inspirováno a kolik toho se opravdu stalo, ale jako takový vhled do části naší historie můžu knihu doporučit. Čteno v rámci spolupráce s nakladatelstvím Rosier :)... celý text

Hraničářka 2024, Kristýna Řeháková

Čtvrté křídlo 2024, Rebecca Yarros

„Až se probudíš, můžeš mě nenávidět, jak budeš chtít. Můžeš na mě křičet, zmlátit mě, házet po mě ty svoje zatracené dýky, ale musíš žít. Nemůžeš mě přimět, abych se do tebe zamiloval, a pak si zemřít. Nic z tohohle bez tebe nemá cenu. Pár dní po doposlouchání/dočtení Čtvrtého křídla a já měla problém se začtením se do další knihy. Pořád jsem myslí v Basghiatu a hned jsem skočila po dalším díle. Není to znak skvělé knihy? Tohle mi sedlo, jak už dlouho nic. Takhle má za mě romantasy vypadat - skvěle propracovaný svět (i když většího world buildingu dostaneme ve druhém díle), draci, boží postavy a dokonalá chemie. Čte se to samo. Je to skvěle napsané. I když mi některé pasáže přišly delší, tak to bylo přesně takové jaké to být potřebovalo. Užívala jsem si každou stránku, hltala jsem ten příběh a jakmile se něco pokazilo, byla jsem jak na trní, co se stane. Chemii mezi hlavními hrdiny jsem si vychutnávala. Milovala jsem Violet za to, jaká je. Bojovná, milosrdná, vtipná a odvážná. Tajemný Xaden - škoda že jsme dostali z jeho pohledu jen jednu kapitolu (jo, plus ty bonusové, ale pořád málo). Jo, ty jejich přestřelky byly top. Ale celkově jsou tady postavy skvělé. Liam byl jak zlatý retrívr - radostný, přátelský a klidný. Není možné si ho nezamilovat. Rhiannon si mě získala tím, jak dokázala stát nohama pevně na zemi. Stejně tak Ridoc a Sawyer (btw. Ridoc v druhém díle je top). Bavilo mě celé to prostředí draků. To propojení, komunikace, atd. Pokud bych mohla mít jednu fantasy bytost, chtěla bych draka. Svět soubojů mě nadchl. Několikrát mi bylo smutno, jak lidi umřeli. Zvraty, klacky pod nohy, neustálá přítomnost smrti - Violet (a psychicky i my :D) se musela vyrovnat se spoustou věcí. Kniha obsahuje spoustu klišé, ale vlastně mi to nevadilo. Erotické scény nebyly tak zlé, jen občas trochu přitažené za vlasy. Každopádně jako celek to bylo super. PS audioverze je taky moc dobrá.... celý text

Twisted Love: Láska na ostří nože 2023, Ana Huang

Půl duše 2025, Olivia Atwater

„Já na takové věci, jako je láska, nevěřím, posmíval se Elias. „Možná věřím na přitažlivost, společný život nebo přátelství, ale mnoho lidí se tváří, že láska je nějaký zvláštní druh kouzel. Myslím, že mám právo říct, že to tak není. Tohle bylo skvělé. Vážně, tohle mi sedlo do nálady na 100 %. Sérii Bridgertonovi jsem nepropadla, a tak když jsem četla přirovnání k této sérii, byla jsem v rozpacích, zda s knihou budeme vycházet. A nakonec jsme si sedli jak dlouholetí kamarádi. Víc než Bridgertonovi (jasně, ta doba, ale díky bohu v té ne-spicy verzi :D) mi totiž kniha svou atmosférou a bručounským čarodějem připomněla knihu Kouzla rodu Thornů - a tu miluju. Stejně jako tato kniha, je i Půl duše standalone (jakože patří do série, ale další díly už nejsou o Doře), takže bonus navíc ve formě absence cliffhangeru na konci knihy a úmorného čekání dalšího dílu. Hlavní hrdinka byla skvělá. Tím, že ji chyběla půlka duše, a tedy neměla úplnou emoční škálu, tak se dostávala až do komických situací, ze kterých si ani nic nedělala. Její poznámky byly často ironické a zároveň měly logiku (což se často neděje), což tomu dodávalo zvláštní šmrnc. A právě tím, že to bylo zasazeno do té doby, kniha získala skvělý prvek navíc. Romantická linka byla tip ťop. Eliase jsem si zamilovala a ty interakce mezi ním a Dorou mě bavily. Sarkasmus byl jejich denní chleba. Kromě toho je tady ale i dost vedlejších postav, které byly sympatické a milé. Ačkoliv tu postavy nejsou do detailu rozepsány, tak i přesto vás budou bavit. Fantasy svět nebyl dopodrobna popsaný a zároveň bych řekla, že byl hodně okrajově vystavěný. Kniha je krátká, a tak na nějaký větší world building tady není prostor. Pojetí víl bylo zvláštní, ale nevadilo mi to. Zápletka se mi líbila a spíš jsem si užívala tu romantickou linku. Magie, humor, lehká romantická linka, sarkasmus a na konci akce. Za mě kouzelný příběh, který si ráda přečtu znovu. Fantasy oddechovka jak má být.... celý text

Půlnoc je nejtemnější hodina 2024, Ashley Winstead

„Víš určitě, že tohle je láska? Jeho oči potemněly. „Když kvůli někomu obětuješ vlastní život? Kniha, od které jsem čekala něco jiného a zároveň dostala přesně to, co mi sedlo. Půlnoc je nejtemnější hodina je příběh, kdy už na začátku dostanete tu děsivou, temnou atmosféru. Do knihy jsem se začítala pomalu, ale pokud budete mít stejný problém, tak vyčkejte.. stojí to za to. Pokud jste četli knihu Kde zpívají raci a líbila se vám, tak tohle je to pravé, co teď číst. Hlavní hrdinka Ruth je formována náboženstvím (až náboženským fanatismem), ale víc než to ji hodně v mládí ovlivní kniha Stmívání. Je to žena, do které vštěpují principy poslušnosti, podřízenosti a zároveň její osobnost formuje její potřeba lásky. Everett je zvláštní postava, která mi byla opravdu sympatická, milá a taky zvláštní, ale zamilovala jsem si to, jak byla vidět jeho láska k Ruth. Neskutečně se mi líbilo to pojetí přátelství, lásky a opory. „Ruth, řekl chraplavě, “chceš mi říct, že bys dokázala milovat monstrum? Události této knihy vám vženou brouka do hlavy. Já zpočátku sympatizovala s hlavními hrdiny, pak zase ne, pak jsem je asi chápala a pak jsem byla zmatená, co vlastně cítím. I po delší době ve mě ten příběh pořád je a to značí jediné.. byl to výborný čtenářský zážitek. To, co se v knize děje, je morálně odsouzení hodné… z části? Kráčíme tady na hraně toho, co je ještě dobro a co už považujeme za zlo. Každá mince má dvě strany a ačkoliv se tady poruší principy lidskosti, tak ne jen jedním směrem. To morální dilema tu je, ačkoliv násilná smrt je (nebo by měla být) vždy za hranou chápání. Konec knihy vám nedá asi uspokojivý závěr a zároveň je to takový, který tam patří. Na konci ale naleznete otázky a odpovědi autorky a ty doporučuji si přečíst, protože tam pak dostanete odpověď na proč, co a jak… Kniha je to svým způsobem originální, divná, zajímavá, děsivá a morálně šedá. Určitě stojí za přečtení. Čteno v rámci spolupráce s nakladatelstvím JOTA. :)... celý text

Nelítostný lovec 2025, Kristen Ciccarelli

Je to jen hra, připomínal si se sevřeným srdcem. Vůbec nic to neznamená. Jenže pokud to byla pravda, proč mu najednou tlouklo srdce, jako by vykročil z útesu do nicoty a doufal, že nebude následovat pád? Jakákoliv čarodějná kniha, která se vydá, jde automaticky na můj TBR. Miluju čarodějnou atmosféru a té tady dávám za 1. Nelítostný lovec je atmosférický příběh. Styl vyprávění mi přišel pomalejší, ale mě tohle pomalé tempo sedí. Navíc jsou tu krátké kapitoly, které vás udržují ve čtení. Je tady výborná hate to love romantická linka, která za mě mohla dostat větší prostor, ale když už se objevila na scéně, tak jsem si ty přestřelky Gideona a Rune užívala. Chemie mezi nimi prosakovala z každé stránky. Kromě toho je tady i menší milostný trojúhelník, který mě ale vůbec nezaujal. :D Postavy jsou dobře propracované, Rune je skvělá drzá hlavní hrdinka a kdo by nemiloval grumpy kocoury? Ach ta Gideonova minulost.. Samotný worldbuilding sice pokulhává, ale zápletku tady dostaneme plnohodnotnou. Ačkoliv je to v některých chvílích předvídatelné, tak se to četlo samo a vtahovalo mě to do děje. Bonus ve formě vyprávění z pohledu obou protagonistů tady nechybí, takže palec nahoru (proč se tak nepíšou všechny knihy?). No a abychom to zakončili překvapivě nepřekvapivě, tak na konci dostanete (čarodějný) kotel akce a obří cliffhanger, že se nebudete moct dočkat dalšího dílu. Nebo aspoň já se těším (navíc je to jen duologie). čteno v rámci spolupráce s Humbook... celý text

Důvěra 2024, Michaela Brnková

„Co se mi tu tak asi může stát? Nebo se bojíte, že odsud uteču? Jeho pravý koutek se posměšně zvedl zároveň s jeho obočím. „Ne, štěstí mě opustilo už dávno. Po nadšení z prvního dílu jsem se pustila do dalšího. Tento té nastavené laťky nedosáhl, ale špatný rozhodně nebyl. Autorka píše velmi čtivě a čte se to opravdu dobře. První polovina mě dost bavila, jak jsme s hlavní hrdinkou prozkoumávali hrad, tak jsem si připadala jako Belle z Krásky a zvíře - do západního křídla nesmíte! :D). Hlavní hrdinka je sympatická, hodně upovídaná a velmi čilá. Bavila mě její energie. Zadumaný pán zámku Halton nepředstavoval žádné překvapení, ale oblíbíte si ho, to se nebojte. Každopádně druhá polovina už mě tak neuchvátila, protože mafiánské prostředí mě obvykle nebaví a musí se stát fakt něco, aby mě to zaujalo. Což se tady nestalo. Taky mi to přišli občas až překombinované. Navíc konec mě teda neuspokojil a nechápala jsem, že už je konec - takový nedokončený. Nejlepší hrdinové této knihy byli každopádně psi. Ty obrovské, divoké potvory byly boží.... celý text

Zítra a zítra, zítra, zítra, zítra 2024, Gabrielle Zevin

“Co je to videohra? Je to zítra a zítra, zítra, zítra, zítra. Je to možnost nekonečného znovuzrození, nikdy neutuchající spásy. Myšlenka, že dokud hraješ, můžeš vyhrát. “Za devatero kódy a devatero algoritmy… najdeme zajímavý příběh, který ve vás zanechá spoustu pocitů. Musím se přiznat, že na začátku jsem nevěděla, jestli se mi kniha bude líbit a na konci jsem nebyla unešená tak, jak bych z nadšených ohlasů čekala. Ale ráda bych vám ji i tak doporučila a vysvětlila své vysoké hodnocení. Protože je to vlastně výborná kniha. Už jste někdy četli knihu z prostředí vývoje videoher? Já ne. Že vás ale videohry nebaví? Ja je taky nehraju, ale ty zajímavosti z toho světa byly tak dobře podané, že jsem si čtení vždy vychutnala. Za mě to není příběh na jedno odpoledne, styl psaní je zvláštní, občas těžkopádný a pomalý, ale pokud mu věnujete adekvátní čas, tak nebudete litovat. Když byly některé pasáže pro mě složité na čtení nebo málo záživné, tak v ten moment jsem knihu odložila a vrátila se k ni zase později. Tak jsem ke knize dokázala přistupovat s nadhledem a nestalo se, že bych se do čtení nutila. Sam, stejně jako Sadie a Marx, si dokážou získat vaši pozornost. Nebude to s nimi vždy jednoduché, ale tak skvěle propracované postavy jsem už dlouho nezažila. Jediná výtka by byla ta, že v určitém jejich životním období pro mě bylo těžké si uvědomit v jakém věku jsou, byli nějak neuchopitelní. Celkový vývoj těch postav je ale zřetelný. Hrozně se mi líbilo sledovat to přátelství a tu lásku jakou ti tři k sobě chovali. Ne vždy byli za jedno, dělali chyby a oddalovali se od sebe, ale dokázali si k sobě najít cestu zpět. Navíc se tady všichni střídají ve vyprávění, což vám na konci dá ucelený zážitek do kterého přispěli všichni svým pohledem na věc. Kniha je jako samotná počítačová hra, kde se postupně dostáváte jednotlivými levely života počítačových vývojářů. Jejich postupem do podvědomí lidí, jejich přešlapy a pády (nejen) v herním průmyslu. Tak běž hrát. čteno v rámci #spoluprace s @knihydobrovsky... celý text

Den po dni 2024, Nofreeusernames (p)

“Hodila jsem po něm pohledem, ktery by poslal brečet do kouta i Voldemorta, ale pak jsem se dvakrát zhluboka nadechla a rozhodla se chovat jako dospělá (jinymi slovy si svůj příští útok pečlivě promyslím a nebudu plytvat energií na ukvapené dětinské vypady). Za prvé potřebuju ocenit ten formát. Kniha jako adventní kalendář bylo něco co jsem nevěděla, že potřebuju a příští rok chci další. Autorka má můj obdiv, že takto dokázala napsat knihu do 24 kapitol a k tomu vymyslet všechny úkoly, tipy na písničky a filmy. Druhá věc je skvělé grafické zpracování, na které jsme u autorky už zvyklí z jejich předchozích knih a ilustrátorka odvedla úžasnou práci. Je to kreativní od první strany. Příběhově je to oddechovka. Pokud od toho budete čekat víc, asi budete zklamaní. Pokud si však chcete užít milý příběh se sympatickými postavami, tak vám Den po dni můžu vřele doporučit. Co tady tedy vše najdete? - originální formát (milovala jsem to otevírání nových kapitol) - roztomilý fake dating - vánoční atmosféru - kóču a vtipnou (bláznivou) babču - spoustu úkolů, které můžete plnit spolu s hlavní hrdinkou - skvělý styl psaní (čte se to samo) O vedlejších postavách a nějakého backgroundu se toho moc nedozvíte. Soustředíme se tady zejména na Adeline a Jaxona a vůbec mi to nevadí. Není to nejpropracovanější romantický příběh, hlavní hrdinové se často chovali jako děti, ale předvánoční čas mi to zpříjemnilo a o to mi šlo. Něco nenáročného, milého, vtipného a lehkého.. a to jsem taky dostala. Ano, je to plné klišé a já si to prostě a jednoduše užila.... celý text

Správný krok 2024, Liz Tomforde

Řekni ji něco milého, něco uklidňujícího. “Jsi přecitlivělá. Prudce ke mě zvedne hlavu. Oči má napuchlé a zarudlé. “Díky za postřeh, Ryane. Jsi opravdu vnímavý. No, to zjevně nebyla ta správná slova. Příběhů o hokejistech je všude přehršel. Nechápejte mě špatně, mám je ráda, ale občas bych ráda i jiné sportovce. A basketbalisty já můžu. Takže, pokud byste si taky rádi přečetli sportovní romanci ze světa basketbalu, tak udělejte ten Správný krok. :) V knize se ukrývá milý příběh jednoho odtažitého bručouna a jednoho sluníčka zaobalený do fake datingu. Autorku bych přirovnala k Marianě Zapatě, protože i tady to plyne opravdu pomalu a mohlo by to být o 100 stran klidně kratší. Občas to bylo zbytečně natahované a věty se opakovaly. Celkově je to ale velmi dobře napsané a četlo se to samo. Jsou tady skvělé hlavní postavy. Indy je jako střela, která není tuctová a člověk se s ní nenudí. Každopádně její aktuality kamarádce (až budete číst, pochopíte) byly dětinské a bez nich bych se klidně obešla. Ryan je klasický líbivý hrdina romantického příběhu. Jeho tichá láska - láska gesty byla okouzlující a musím říct, že za jeho vyznání lásky jsem se do něj zamilovala. “Někdy je ta nejtišší láska tou nejhlasitější. Bohužel erotické scény mě prostě nezaujaly - tady fakt nevím, jestli je to mnou nebo jsou napsané nepoutavě (a kdy se ten slovník češtiny pro intimní partie zlepší?). Ještě že jich tady není tolik. Suma sumárum: milá a vtipná oddechovka s bonusem v podobě basketbalu (basketbalisty?), která vám dokáže rozzářit pošmourný víkend.... celý text

Vzhlédnout k nebi 2024, Rebecca Yarros

„Miluju tě, a není to ten typ lásky, co kolísá. Je to ten děsivý typ, který neslábne. Podívám se na tebe a nevidím jen všechno, co v životě chci, ale všechno co jsem, protože jsi obsadila nejprázdnější a nejtemnější kouty mýho srdce a zaplnila je sebou. První díl této série se mi četl dobře, ale emoce ke mě nacházely cestu jen těžko. Řekla bych, že tento druhý díl mi sedl o něco více. Téma nemocí (jakkoliv divně to může znít) mě v knihách přitahuje. Obvykle tyhle hlavní hrdinky (nebo hrdinové) mají kuráž, jsou svéhlavé a občas i tvrdohlavé a samy sobě nebezpečné. :D A jo, Paisley je přesně taková. Příběh sám o sobě je moc fajn. Rebelka, která si chce užít svůj život i přes smrt své sestry a její nemoc, která ji omezuje, úzkostlivá rodina s přítelem a jeden bezstarostný a velmi pohledný student letecké školy (pro letce mám trochu slabost). Čte se to dobře a romantický vztah je tady dobře vystavěný. Vztah se vyvíjí pomalu a postupně se dostáváte z přátelství do spalující lásky všechno nebo nic. Kromě toho se příběh věnuje také tématům právě nemoci, smrti, závislosti, armádě, přátelství a životu. Život je přece potřeba žít, ne jen přežívat. Nicméně, něco mi tam chybělo a proto to není plný počet hvězd. Druhý díl byl lepší než první. Ačkoliv jsou psané stejně dobře a čte se to opravdu lehce, tak tady ty emoce ke mě nakonec i přišly (pořád to pro mě ale nebyla ta emoční ždímačka, i když bych ji podle témat čekala). Hrdinům jsem ale více podlehla a přála si pro ně to nejlepší, protože ani jeden to nemá jednoduché. Myslím, že se pustím i do dalších dílů.... celý text