Kobalt
přečtené 773
Stín vítězství
2019,
David Weber
Poznámky z několikátého čtení celé série, původně česky, nyní kombinace anglických ebooků a audioknih (ty poprvé) - Díl devatenáctý, čtvrtý díl vedlejší série: Stín vítězství Tento díl je bohužel řazen k těm horším v této sérii. Jistě, jsou zde věci a části co stojí za to. Jenže to pouze částečně vyrovnává ten zbytek. Kniha je zbytečně dlouhá, navíc na to, že se děj zas tak moc neposune. Příběh je roztříštěný a občas trošku zmatený, děj se odehrává na dlouhém časovém úseku, na spoustě planet a míst a z pohledu spousty postav. Děj se tak prolíná s předchozím dílem této série a navíc doplňuje aktuální dění pro hlavní sérii i špionážní vedlejší sérii. Velká váha je dána fanouškům z Polska a Čech, kteří dostali vlastní planety a postavy. Snad to nevezmou osobně, ale když ty lidi znám, tak mě ty jména v knížce spíše ruší. Příběhy revolučních hnutí, které shazují okovy Solárního svazu samostatně špatné nejsou, každá planeta má svůj styl a své řešení. Vše od krvavé revoluce, kdy z měst zbydou jen krátery až po skoro mírumilovné řešení. Divokou kartou jsou zde Mantichořani a "Mantichořani", pak také Solariáni s jejich loděmi a mírovými sbory. Často tak výsledek stojí na tom, kdo na místo dorazí první. Zde rozhodně platí, že kdo má vesmírnou nadvládu, nemá problém zvítězit i na planetě pod sebou. Kniha je pěkným kouskem skládačky celého Honorvese. Doplňuje pozadí a rozšiřuje děj, masivně také rozšiřuje samotný vesmír. Až na pár částí zde ale nevidím důvod jí číst někdy znovu (tedy potřetí). Její technická důležitost totiž převažuje nad zábavností čtení. A také zde nejsou žádní Havěňaně... Je to široká zastávka na cestě k finále, chtěl jsem mít tuto knihu už za sebou, abych se konečně dostal k Nekompromisní Honor. RADM Kobalt, RHN... celý text
Mise na planetě
2021,
Michael Mammay
Příjemné čtení na nedělní odpoledne, děj ubíhá rychle a ještě rychleji je tu konec. Vyšetřování zde nejčastěji vypadá jako souboj s armádní byrokracií nebo jako sbírání informací, ze kterých by se snad mohlo vyklubat něco použitelného. A čekání. Na nové informace, na průlom, na povolení, na lidi, ... To je asi to nejrealističtější pojetí práce v armádě. Málokdo mluví pravdu a každý tu má své vlastní zájmy, které musí hájit. Třeba svůj krk a kariéru. Plukovník, který by v této chvíli už měl být v důchodu, který dostane volnou ruku a rozkaz ať situaci vyřeší, se tady stává divokou kartou. Protože vyšetřování zmizení prominentního důstojníka není tak jednoduché jak se zdá a stopy se plazí všude po vesmírné stanici i okupované planetě.... celý text
Přes písek
2023,
Hugh Howey
Přečteno týden po druhém díle, je to plnohodnotné pokračování. Čas skoro žádný neutekl, jdeme rovnou na věc. Svět se více otevírá, dostává se nám i pohledu z druhé strany barikády. Část toho co jsme se dověděli (a co si všichni myslely) není tak úplně pravda. A tak vše směřuje k druhému kolu souboje o budoucnost této písečné enklávy, opět to bude stát převážně na sourozencích. Více se zapojí gangy i politika, víc je také akce a násilí. Protože kdo použil bomby jednou se nebude zdráhat je použít i podruhé. Děj se sice na konci uzavře, dostáváme ale spoustu dalších otázek a jen málo odpovědí.... celý text
Písek
2020,
Hugh Howey
Přečteno na jeden zátah, i když přeskakujeme mezi postavami tak se jedná o jeden uzavřený příběh. a vlastně docela komorní. On i ten svět tak působí, jak jedna oáza v zemi nikoho, dvě městečka uprostřed písku, bez minulosti a asi i bez budoucnosti. A i přesto je zde trocha optimismu. Svět je to zajímavý, já mám tyhle nápady rád. Technologie jsou jedinečné, relikty minulosti kterým nikdo nerozumí. Ani se vlastně nedovíme, co se v dávné minulosti stalo. Protože tady se žije okamžikem. Současně ani na všechny otázky nedostaneme odpovědi, což je v knížkách skoro osvěžující. Víme jen to, co hrdinové. Akční finále už je pak očekávané, vše k němu směřuje. A vítězství musí být zasloužené.... celý text
