Koka Koka přečtené 1538

☰ menu

Irský deník

Irský deník 1965, Heinrich Böll
3 z 5

Čekala jsem opravdový deník nebo něco jako cestopisní reportáž. Nebylo to ani jedno. Jde spíše o jakési eseje, rozvláčné, málo věcné, spíše literátské reflexe dílčích jevů irského poválečného života, bez hlubšího zasazení do kontextu doby a místa. Jediná kapitola, která mě opravdu upoutala a jejíž sdělení považuji za i dnes platné a zajímavé, je ta, v níž autor suše a věcně popisuje "přelidněnost" Irska v důsledku neregulované porodnosti a zejména v důsledku naprosté ekonomické nemohoucnosti celé tehdejší irské společnosti ovládané katolickým klérem. Ironií osudu jsem jí četla zrovna v den, kdy se ve zdejší diskuzi ozvaly hlasy několika čtenářů vyzývající k zamezení tomu, aby se některé národy světa "přemnožily", neboť jsou údajně přítěží "vyspělému" světu. Nuže jak to viděl v Irsku 50. let 20. století H. Böll: běžná irská rodina má 7 - 10 dětí, z nichž minimálně jedno se musí dát na dráhu duchovního či jeptišky. A z těch zbylých alespoň 3-4 další musejí odjet do Anglie, Ameriky či Austrálie, neboť v rodné zemi nemají kde pracovat, kde bydlet, co jíst. Jejich sourozenci, kteří v rodné zemi zůstanou, opět zplodí 7 - 10 dětí, některé zemřou již před dovršením dospělosti, a ty zbylé opět čeká klášter nebo Amerika, Anglie, Austrálie ..... a takto celá staletí Irsko zásobovalo svět levnou a nevzdělanou pracovní sílou, aniž by se zvenčí ozývaly hlasy, že tomu "přemnožování" Irů je už třeba zabránit. Díky tomu v Irsku žije cca 4 miliony Irů, zatímco v USA asi 33 milionů. Paradoxně: tehdejší chudoba, která Iry vyháněla do světa, je dnes jedním ze zdrojů bohatství té země, když se jejich potomci vracejí a přinášejí sebou své americké bankovní účty, podnikavost, rozhled. Zaujímavé bylo i vykreslení až fanatické posedlosti irského obyvatelstva návštěvami kina a dennodenním zdlouhavým čekáním na příchod místní honorace do kinosálu, bez níž nemohlo představení začít. Z textu není jasné, proč tam Böll pobýval ani proč tak narychlo odjel, kdo byly ty ženy a děti, co jej provázely na cestě, co mu jako spisovateli ta zkušenost dala. Rozhodně však je ta útlá knížka zajímavým dokumentem své doby. Pro srovnání vývoje irské společnosti od dob vzniku tohoto deníku doporučuji: https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/den-kdy-jsme-se-opili-dortem-41009... celý text


Konec jedné služební jízdy

Konec jedné služební jízdy 1968, Heinrich Böll
3 z 5

Maloměstská komunita ani státní justice neumí "uchopit" takové progresivní umělecké nóvum, jako je happening. Je začátek 60. let (20. stol), Německo se vzpamatovává z debaklu, a najednou je zde jakýsi truhlář, který vidí budoucnost světa ve svobodném myšlení, konání, progresu, a využije k demonstraci svých názorů do té doby neznámý umělecký prostředek. Kolem tohoto poměrně banálního případu autor rozhrál ukázky mentality obyvatel malého města, fungování soudní mašinerie a neopomněl ani nahlédnout do nedávné hanebné minulosti - to když truhlář starší vzpomíná, jak v letech války v okupované Francii opravoval, pomáhal balit a do Německa odesílat nacisty ukradený vzácný starožitný nábytek. Je tomu jen pár let, a přesto kromě něj všichni tvrdí, že nic takového se nemohlo dít, německá armáda přece nikde nikdy nic neukradla ... I na tomto bizarním příběhu možná chtěl Böll ukázat, jak snadné bylo už tak brzo vymazávat ty "kaňky" z národní historie. Na záložce přebalu se zmiňuje jakýsi humor, v textu jsem však žádný nenašla. Ostatně, ani si nevybavuji, že by u jakéhokoliv německého autora bylo možné najít text, který by šlo nazvat humorným.... celý text


Třikrát černý Harlem

Třikrát černý Harlem 1989, Chester Himes
5 z 5

Jenom černošský autor vzešlý z Harlemu dovedl (a mohl si dovolit) takto vykreslit tuto část světa, tuto jedinou, konkrétní, jasně ohraničenou čtvrť velkoměsta, v níž (v době, kdy se odehrávají tyto příběhy - 60. léta XX. stol.) byla nejvyšší kriminalita na zeměkouli. Extrémní nálož oboustranné rasové nenávisti, degradovaného sociálního statusu harlemských obyvatel, působení četných hnutí za zrovnoprávnění, z nichž naprostá většina byly pouze zástěrkou pro získávání peněz cestou podvodů, lží, provokací .... A to vše prošpikováno humorem, z něhož jsem padala ze židle. ( Jak je možné, že Z lásky k Imabelle ještě pořád Tarantino nesfilmoval, a ani Coen Brothers se do té látky nepustili? Jsou tam scény jako šité na míru jejich "poetice"!). "Nejdetektivnější" je první příběh. Ovšem nejtvrdší a snad i nejhlubší zamyšlení nad černošskou mentalitotu, černošskou zbožností prokládanou vším svinstvem, jakého jen je lidská bytost schopna, černým rasismem promyšleně těžícím z bílého rasismu - je vetkáno do třetího, nejméně "čtivého", no nejvíce apelativního příběhu. U každého, i sebemenšího motivu hrála ve všech příbězích ústřední roli "kůže". Tento názor vtělil autor do úst jednoho z mnoha "duchovních" jedné z mnoha mnoha církví - sekt - duchovních hnutí pečujících o duše černých obyvatel Harlemu: "Pochopte, většina z nás neumí nic z toho, co se od amerického negra očekává: neumíme zpívat, neumíme hrát na žádný hudební nástroj, neumíme být příjemní, užiteční a nápomocní jako ostatní bratři, protože nevíme jak - a to je to, čemu bílí nechtějí porozumět - že taky existují negři, kteří nejsou přizpůsobeni k tomu, aby zpříjemňovali život bělochům. Ve skutečnosti ani někteří z nás dokonce ani těma zubama nemohou blýskat, jak je máme zkažené, a nemáme peníze, abychom si je dali spravit." Himesovy tři drsné příběhy měly při svém českém vydání mimořádné štěstí. Jednak v tom, že byly překládány v dobách hlubokého socialismu, kdy nejpřednější, nejkvalitnější a nejprominentnější čeští překladatelé z angličtiny se - pro nedostatek jiných "povolených" děl z americké literatury - mohli věnovat detektivkám, žánru, který zdánlivě "nebyl hoden" jejich schopností. Druhým štěstím bylo, že kniha vyšla sice v režimu, který měl výrazný sklon k cenzuře, (hlavně pokud šlo o nehezké stránky povahy "ubohých amerických černochů" a o expresivní mluvu v literatuře), ale v době vydání - 1989 - se už na tyto zakázané atributy tak nehledělo. Výsledkem je po všech stránkách šťavnatý, přitažlivý text.... celý text


Dům u vody

Dům u vody 1937, Mary Webb
4 z 5

Z toho regionu (Anglie) a z té doby (začátek 19. století, období napoleonských válek) čtenáři obyčejně čekají a vyhledávají příběhy šlechticů, vojevůdců či nějak významných postav ; a tu najednou natrefím na knihu, která je téměř výhradně jen o venkovanech - chudých, nevzdělaných, zaostalých, omezených, zatvrzelých a přitom je krásná, zajímavá, poutavá. Našla jsem zde snad nejodpudivější mužskou postavu, s jakou jsem se kdy v literatuře potkala, našla jsem zde opisy přírody, počasí, polí, květů, jaké se jen tak v literatuře nevidí, poznala jsem několik mimořádně zajímavých reálií z anglického venkovského života té doby. Doporučuji.... celý text


Vévodkyně a kuchařka

Vévodkyně a kuchařka 1987, Ladislav Fuks
3 z 5

Existence c. k. mocnářství a život šlechty - to jsou dvě témata, která nevyhledávám. Ale u této knihy jsem udělala výjimku, neboť níže uvedené komentáře nelhaly - kvalita "provedení" je opravdu mimořádná. V četbě mě docela rušily ty věty ve francouzštině a zejména v němčině - nechápu, proč autor některé "výroky" nebo i banality z úst vévodkyně ji nechal pronášet v nemčině, když přece snad vše, co říkala, říkala německy, ne? Aby nezapadla největší kuriozita, tak si ji zde zaznamenám: hlavní postava se jmenovala Sophie La Tâllière d’Hayguères-Kevelsberg (chvíli jsem si to jméno hlasitě nacvičovala, abych mohla pak nerušeně číst :=))... celý text


Kocourek Zlatochloupek

Kocourek Zlatochloupek 1976, Hana Vrbová-Piskáčková
5 z 5

Poklad! Pohádka o Pižďuchovi - vůbec jsem netušila, že to slovo bylo známo dřív, než jej "vynalezl" Václav Havel :=) A "dramaticko-epická" napínavá báseň o caru-čarodějovi, který přijde o půl království, neboť pták Noh zasáhne .... no: krása, čirá krása!... celý text


Paganiniho smlouva

Paganiniho smlouva 2011, Lars Kepler
1 z 5

Ne že bych byla přesvědčena o naprosté denacifikaci poválečného Německa, ale stejně: nazvat Helmuta Schmidta a Willyho Brandta ŘÍŠSKÝM kancléřem (s. 379, 384) - to je opravdu silná káva! Ať už to spáchalo "Lars-Kepler-duo", nebo česká překladatelka, ale průser je to každopádně. Ano, ano, uznávám - tento příběh je tak přehnaný, nadsazený, nereálný až absurdní, že popletené reálie z jiného století by mi neměly vadit, když už jsem se dočetla až na stranu 380, ale stejně ... když už nepřemýšlejí vydavatelští redaktoři, tak alespoň čtenáři by měli. Nebo opravdu honba za ziskem - ať už ze zbraní posílaných do válčících zemí (jak v té knize), nebo ze špatně napsaných knih (tedy z prodeje této přemrštěné slátaniny) je přednější?... celý text


Znám jednoho chlapíka

Znám jednoho chlapíka 1977, Vasilij Makarovič Šukšin
4 z 5

Velmi výstižné zobrazení tehdejší sovětské reality, života lidí, žijících mimo center, mimo zájmů, ve stálém nedostatku - materiálním i myšlenkovém. A přesto žlili, museli žít své prázdné životy, tak si je obohacovali o malá dobrodružství, epizody.... celý text


Na Druhé ulici

Na Druhé ulici 1962, Es'kia Mphahlele
4 z 5

Autentické svědectví o jihoafrickém apartheidu, režimu zločinnějším, než americké otrokářství. Je nesnadné si uvědomit, že iniciátoři a nositeli té bezbřehé diskriminace byli vyspělí bílí Evropané ze zemí vynikajících pokrokem, uměním, řádem a - samozřejmě! - hlubokou náboženskou vírou. K jakým zvěrstvům je tyto "ušlechtilé" vlastnosti dovedly ve vztahu k domorodým obyvatelům, bylo ve 2. polovině 20. století možné se dočíst již v mnoha knihách; tato je jedna z prvních. Alespoň si člověk uvědomí, že N. Mandela nebyl ani první ani jediný, kdo se rozhodl vzepřít se té zhovadilosti.... celý text


Sfumato

Sfumato 2018, Alžbeta Vlčková
1 z 5

Dva pokusy přečíst až do konce tento nezastavitelný nabubřelý slovní výron stačily, o třetí se už snažit nebudu. Epický děj, popsaný s jakousi až barokní přebujelostí, se střídá s blogerskými postřehy věnovanými stavu nášho světa - nepovšimnutý nezůstane ani falus vztyčený na brněnském náměstí. Soustavné čtení mi nešlo, tak jsem alespoň listovala, až jsem se dnes prolistovala k epizodě setkání vypravěčky s Janem v pražské Galerii Mánes. Ta nepřirozenost jejich dialogu natolik šustila papírem, že jsem knihu raději honem a definitivně zavírala. Jako poslední "pozdrav" tohoto textu jsem si přečetla Janovo prohlášení, že on toho proto mnoho neví o složení jedné zmiňované horniny (!), neboť nikdy nevynikal v chemii (!). Tak to bylo poslední pobavení .... a dost. Velmi čekám na reflexi našich životů z pera některé z mých rovesnic, ale toto, žel, doporučit nemohu.... celý text


Ovčí kůže

Ovčí kůže 1988, Zuzana Nováková (p)
5 z 5

Milé, vtipné, chytré, poučné; ovšem z dávných dob, kdy ještě platilo rčení: "Moc toho chtít a k tomu být hloupý - to se nevyplácí."


Od moře k moři

Od moře k moři 1974, Rudyard Kipling
2 z 5

Pokus o přečtení této směsi cestopisných postřehů každou další stránkou slábl - ta nadřazenost bílého britského návštěvníka nad všemi a vším, s nimiž se v těch exotických zemích setkal, byla místy nesnesitelná. Cestování s Rudym jsem utnula ve chvíli, kdy byl na návštěvě u hlídače Yellowstonského parku a ve srubu tohoto zálesáka s pobouřením zaznamenal, že jeho žena připravuje jídlo a obsluhuje bez šněrovačky !!! Jako obraz doby - zajímavé, ale jinak - zbytečné.... celý text


Hlásná trouba

Hlásná trouba 1964, Stieg Trenter
3 z 5

Popis Stockholmu báječný, vztahy, atmosféra a názory odpovídající době (1954), zločin nevšední, způsob vyšetřování směšný, naivní, neprofesionální, nevěrohodný.... celý text


Rudý z Hollywoodu

Rudý z Hollywoodu 1986, Lester Cole
4 z 5

Velice hutné a poučné! Navíc - právě v den, kdy jsem knihu dočetla, běžel na ČT Art film o dalším z "hollywoodské desítky" - Daltonu Trumbovi, jemuž autor knihy nemohl přijít na jméno kvůli Trumbovu smířlivému posudku nejen pronásledovaných, ale i pronásledovatelů jako "obětí doby". O to komplexnější pohled na tu situaci jsem však získala. Z dálky mnoha tisíců kilometrů a mnoha desítek let by se nám mccarthismus mohl jevit jako pochopitelné a naštěstí krátkodobé vyšinutí jinak světově příkladného demokratického zřízení. Tato kniha však dokazuje opak - žádná demokracie není ani na chvilku imunní vůči deformaci, degeneraci, pozvolným plouživým nádorům, pitomcům a škůdcům všeho druhu. A tak zatímco se státní moc USA a bdělí američtí občané nejvíce obávali komunismu a hrozby sovětizace, na zahrádkách jejich úhledných domovů jim rostl přesně ten plevel, kterého se tak obávali: kádrování, udavačství, ideologické usměrňování umělecké tvorby, ničení lidských existencí - vyhazovy z práce, vytěsňování nepohodlných lidí na okraj společnosti. Vznik černé listiny nepohodlných osob se navždy zapsal do historie USA a stal se nepochybně vzorem pro další ideologické hlídače jediné správné cesty v mnoha jiných zemích. Příběh ukazuje drsné způsoby podnikání v americkém show-byznysu a filmovém průmyslu, naivitu a naprostou neinformovanost amerických komunistů resp. levicově smýšlejících umělců o sovětském impériu, o jeho metodách a cílech. Obrázek o úplném zmatení mysle Lestera Cola jsem si udělala z kratičkého dvouřádkového popisu jeho návštěvy velké slavnostní recepce, pořádané v Moskvě pro hosty mezinárodního filmového festivalu kdysi v 70. letech: nadšeně, s obdivem k sovětskému zřízení psal, jaká královská hostina vybraných lahůdek se zahraničním delegacím nabízela! A ani ho nenapadlo jít se podívat do ulic, jaké "vybrané lahůdky" byly k dispozici sovětským občanům v obchodech v těch letech. Ani jej nenapadlo zeptat se v diskuzích se sovětskými tvůrci, zda i jim také někdo posuzuje a schvaluje či zamítá jejich scénáře, omezuje tvrůrčí rozlet, zavírá již natočené filmy do trezorů jen proto, že nesouzní se státem řízenou ideologií ... Myslel si, nebožák, že to se děje jenom u nich, v USA.... celý text


Sideman

Sideman 2011, Fedor Frešo
4 z 5

Vďaka priamočiarej otvorenosti, neomalenosti, puntičkárstvu v zaznamenávaní zdanlivo nepodstatných detailov a "jaizmu", ktorý sa nehrá na žiadne objektívne podávanie skutočnosti, ale drzo a úprimne vyslovuje subjektívne názory autora, je táto kniha mimoriadne cenná. Frešo - zdá sa - nikdy nepatril k postavám "v kolektíve obľúbeným", vďaka čomu tých kolektívov vystriedal viac ako dosť, a pozorne vnímal i zaznamenával charaktery, epizódy, vlnobitie i žlbnkanie v tom maličkom rybníčku slovenskej pop-hudby od šesťdesiatych rokov až podnes. A že sa tam diali veci! Klebety, ohováranie, podrazy, špinavstvá, spolupráca, tvorba, honba za živobytím, kamarátstva, rozchody ... Knihe vďačím za pripomienku mnohých ľudí i miest, ktorých a ktoré som poznala a už nikdy neuvidím. Pomaly na tých fotkách bude viac ľudí po smrti, než žijúcich. Ale mnohé "pesničky" zrodené tým pachtením prežijú, a iste budú žiť dlhšie, než tie úbohé spomienky na zháňanie kšeftov ...... celý text


Chvilky s Janem Zrzavým

Chvilky s Janem Zrzavým 1978, Ladislav Langpaul
1 z 5

Už dávno se žádný můj komentář tak diametrálně nelišil od názorů předchozích čtenářů, ale přesto - musím to napsat: Knížka se mi jeví být naprosto o ničem, směšná až trapná. Nevím, čím byl autor panu Zrzavému - sekretářem, najatým řidičem, kunsthistorikem zkoumajícím jeho dílo, sousedem přiživujícím se na slávě Mistra? To není jasné a jen současníci asi věděli, čím je pan Langpaul panu Zrzavému. Rozhodně však v této knížce mi Zrzavého výtvarnou poetiku, jeho umělecký vývoj a postupy nijak neosvětlil. Protože popsat v jedné kapitole, jak pan Zrzavý lpěl na klíčích, měl jich mnoho na jednom svazku, a ty potřebné stejně pořád někde zapomínal ... Nebo věnovat další kapitolku tomu, že hrozil holí všem řidičům, kteří jeli proti němu a reflektory jej oslňovali .... Nebo jaké barety a kulichy si večně sázel na hlavu (aniž by bylo řečeno, proč ani před ženami nikdy z hlavy nesmekl) - to jsou takové "pohledy do soukromí", až je mi trapno. Mě Mistr z těch drobných epizod vychází jako umíněný nesnášenlivý stařík, který sekýroval celé své okolí a díky svému uměleckému věhlasu se od státních orgánů dožadoval výhod, ohledů. Významný umělec, přijímaný na Hradě, který nedal padesátikorunu za opravu budíku - raději jej rozmontoval a složil sám ... to mi jej ani jako člověka ani jako světoznámého tvůrce nijak nepřiblížilo Nechápu smysl této knížečky. Můj vztah k jeho obrazům dostal ránu.... celý text


Mramorová deska

Mramorová deska 1980, Jean Anglade
5 z 5

Po dvou jiných knihách tohoto autora ani třetí nezklamala, i když je tematicky poněkud odlišná. Příběh začíná tím, jak se nafoukaný, sebestředný starosta obce vydává do okresního města, aby tam vymohl dotaci na vybudování pomníku pro sedm svých rodáků padlých ve válce. Ukáže se, že s ohledem na miliony padlých a desetitisíce postižených francouzských obcí, které ztratily mnohem vyšší počet svých obyvatel, je sedm mrtvých příliš málo, než aby státní moc na jejich památník přispěla. A tak jim lakotná obecní rada nechá zbudovat alespoň trapný laciný památník z odpadového materiálu, který nese jejich jména. Skutečnou připomínku jejich životů, osudů, myšlenek, nadějí, zásluh i selhání, vybuduje až autor knihy, když v kratičkých sedmi "monografiích" přibližuje jejich životy do dne vyhlášení mobilizace a poslední dny či hodiny před odjezdem na frontu. V textu vyniká Angladeho důvěrná znalost venkovského prostředí a omezenosti myšlení obyvatel jeho rodného kraje, zobrazená bohatým jazykem. Překrásné, poučné, dojímavé! Doporučuji.... celý text


Židé bez peněz

Židé bez peněz 1962, Michael Gold
4 z 5

Velmi drásavé, místy šokující, místy dojímavé. Strašlivá chudoba nesnadno přizpůsobivých přistěhovalců z Evropy byla v židovské komunitě ještě jaksi znásobená a prohlubovaná všemi těmi zákazy, příkazy a omezeními danými jejich vírou, bojácností, fatalizmem. Snad hůř, než židé na tom byla ve sféře "společenského postavení" už pouze jedna skupina přistěhovalců - Irové. Místo solidarity však ty dvě žebrácké komunity k sobě cítily jenom vzájemnou vražednou nenávist živenou rozdílným náboženstvím (což čtenáře, který nenáleží ani k jedné té víře, může jedině iritovat). Pokud jste četli knihy Chaima Potoka, můžete tuto knihu z hlediska tematu považovat za "nultý díl" jeho příběhů. Atmosférou chudého, ubožáckého přežívání v nepřátelském, odlidštěném New Yorku na přelomu 19. a 20. století ovšem spíše připomíná příběh, který známe pod názvem V Brooklynu roste strom, i když bez jeho nadějného vyznění. Ten, kdo do zdejší anotace vepsal zmínku o "vrcholu proletářské literatury v USA" pouze nekriticky převzal dobovou - a tedy pochopitelnou - charakteristiku z doslovu k českému vydání z roku 1962. Spíše než o proletariát jde v jednotlivých epizodách knihy o ubožáky, z nichž naprostá většina se sformování opravdového dělnického proletariátu v USA kvůli hladu, podvýživě a všudepřítomné zločinnosti ani nedožila.... celý text


Footballová vražda

Footballová vražda 1939, José Du Sec (p)
3 z 5

Kuriozní kniha, když beru v úvahu, s jakou detailní znalostí tehdejší francouzské fotbalové ligy příběh "pracuje". Někdo zde uvádí, že auterem byl Čech píšící pod pseudonymem, přitom v knize je uvedeno, že jí přeložila Hana Franková; z jakého jazyka, to se však neuvádí. Každopádně mě příběh nesmírně zaujal, neboť se odehrává v prostředí slavného a skutečného fotbalového klubu Olympique Marseille a v ulicích Marseille a Monte Carla. K mému velikému překvapení román (z roku 1939!) obsahuje všechny atributy života fotbalových klubů, jak je známe ze současnosti: boj o záchranu v nejvyšší soutěži, lanaření bafuňářů, špinavá přestupová politika a černé fondy, agenti pracující pro obě strany kontraktu, kvóty omezující počet hráčů angažovaných z ciziny, doping, přestupy latinskoamerických talentů do evropských klubů, atd. Ta fotbalová stránka příběhu byla zajímavá, informačně přínosná a působila nečekaně "moderně". Horší to bylo s tou zločineckou linkou příběhu a úplně směšně vyznívalo vyšetřování vražd a vyšetřovatelé. Knížku doporučuji jako ukázku dobového stylu detektivní literatury z 30. let minulého století.... celý text