Koodoo
přečtené 24
Zatloukání hřebů
2024,
Vilém Koubek
Intenzivní a mnohovrstevnatá knížka. Jak hlásá anotace: „znepokojivý horor“ – nelže. Psát o Zatloukání hřebů je nesmírně obtížné, pokud chce člověk zároveň vyzdvihnout to dobré, a neprozradit případným čtenářům příliš. Smutek a šílenství tu jdou ruku v ruce spolu s dusivou atmosférou a mrazivými výjevy, které se zcela otevřeně hlásí k žánrovým klišé. Některým se autor vysmívá bez uzardění, jiná si hýčká (aby se jim ale stejně vysmál). Na dvou stech stranách je v podstatě průřez žánrem od „starých mistrů“ po nová média. Kromě obligátních filmů a knih se ale Koubek jednoznačně hlásí ke své generaci, a spoustu „drobků“ tu nechává pro ty, kteří jsou znalí videoher nebo internetových fenoménů jako creepypasta. Zatloukání hřebů ale není exhibice, není to bingo kartička k odškrtání (i když by se z toho dala udělat), je to hlavně příběh o jedné ženě a o tom, že minulosti neutečete o nic snáz než kletbě. Ponoření do Eminy hlavy a její vývoj nechává vzpomenout na Lovecrafta, ale Koubek trop zároveň naplňuje a popírá, když si za hlavní postavu zvolil ženu, a ještě ženu emancipovanou, která má vlastní hlavu a agendu. Tady bych ale zároveň měl jistou výtku – protože jsem toho od autora četl víc, nemůžu si pomoct a vidět příliš mnoho společných styčných bodů ve vyjadřování jeho postav. To je totiž velmi specifické (v pořádku), ale pro všechny až příliš podobné. O to víc to vynikne, když Koubek právě se slovníkem a vyjadřováním jednotlivých postav vědomě pracuje. Koubek možná zase vyměnil žánry, ale stylově ani stylisticky se nezapře. Hřeby jsou na první pohled méně jazykově vyšperkované, ale o to surovější. Určitě se ale ani nedá bavit o nějaké technické monotónnosti. Jen kudrlinky vystřídalo hned několik diametrálně odlišných stylů, které se vzájemně doplňují nebo si kontrastují, podle toho, co je zrovna pro příběh žádoucí. Je to nenápadné, ale efektivní. Osobně hodnotím pozitivně i rozsah. Je na podobný příběh tak akorát a dělá ze Zatloukání hřebů knihu, kterou bez problému zatlučete za jeden večer. To je žádoucí, protože se příběh odehrává na poměrně krátkém časovém úseku a vy o to více doceníte gradaci a razanci emocí a napětí. Látkou i přístupu k ní mi Hřeby připomněly Karikovu Trhlinu. Jen Hřeby jsou zkrátka podstatně lepší knížka, od uchopení tématu, přes postavy, stylistiku, i témata, kterých se Koubek dotýká, nebo je až prachsprostě ochmatává. Dávám čtyři hřeby z pěti, a jeden navíc za všechny ty hřeby do rakví konzervativců a puritánů.... celý text
Nevada
2024,
Imogen Binnie
Tohle je dost unikátní knížka. Už jsem se naučil být ke štítku "LGBT+" skeptický, protože byl jaksi opanován literaturou, která předkládá postavy a příběhy vyžehlené, romantizované a v některých případech až fetišizované. Literatura, která není určena primárně LGBTQ+ lidem. Nevada taková není. Další věcí, kterou Nevada není, je to, co slibuje v anotaci. Není to dobrodružný a zábavný roadtrip s (trans) holkou, co si léčí bolavé srdce po rozchodu. Takže co Nevada je? Hluboce introspektivní střípek ze života třicetileté holky, která má kupu problémů. Většina z nich souvisí s tím, že je trans. Třeba prostý fakt, že kde řada jiných knih považuje coming out za ten kýžený cíl, po kterém je všechno už dobré a skvělé, Maria říká: "Hej, já jsem out roky, tak proč věci pořád stojí za h*?" A taky se to pokusí zjistit. Odpovědí, co je špatně a proč, najde poměrně dost, a bude se při tom dotýkat hodně komplikovaných témat jako je potlačené trauma, systémová misogynie, feminismus, nepřijetí v rámci LGBTQ+ komunity a dalších. Navzdory takové "náloži" se ale Nevada vyhýbá poučování a vysvětlování. Je to dost případ "když jste si to zažili, tak víte přesně, o čem mluvím, a když jste si to nezažili, tak to stejně v plné šíři nepochopíte". Jako trans člověk jsem měl během čtení nejednou pocit, jako kdyby mi autorka koukala do hlavy a s některými pasážemi jsem souzněl tak moc, až to bylo skoro nepříjemné. A také mi tahle kniha poskytla jiný úhel pohledu na některé věci. Ze začátku jsem psal, že Nevada není roadtrip, ale ona svým způsobem je. Metaforický. Můžete si tu knížku užít, pokud nejste trans a téma vás zajímá? Určitě, a řekl bych, že vám může dost rozšířit obzory, jen myslete na to, že cesta je cíl. Nežeňte se ke konci s nějakou vidinou hlubokého moudra - odpovědi na otázku smyslu života, vesmíru a vůbec, protože to je stejně bláhové, jako myslet si, že coming out je ultimátní happy end. O jednu hvězdu méně dávám za nesoulad mezi anotací a obsahem, a část před rozchodem, která se trochu moc vlekla. Naopak bych ale vypíchl luxusní obálku a také doslov, který určitě nepřeskakujte. Překlad mi přišel hodně slušný, zvlášť na to, jak specificky napsaná knížka je. Pár chyb se našlo ale z mého pohledu nic zásadního.... celý text
