Kopta přečtené 562

Herkules a Augiášův chlív 2021, Friedrich Dürrenmatt

Silné dílo moderní doby, které do něj sedí, i když se odehrává v bájných dobách a o to více o sedí v celku. Humor dobrý a skluz děje taky. Od konce jsem čekal malinko víc, ale i tak jsem byl spokojen.... celý text

Jak psát, aby se to dalo číst 2021, Jakub Šváb

Ke knize jsem sáhl trochu s jiným očekáváním. Jednalo se nechtěně o snahu psát srozumitelně v oblasti tvůrčího psaní a skončil jsem i čtivého tvarování smluv a listin právnického rázu. Ale ono to nakonec nevadilo, protože každá znalost je pro něco dobrá. Sám autor zmiňuje, že nějaké aspekty by mohli být pro tvůrce nebezpečné. Snad jsem dokázal vyzobat to nejlepší pro sebe. Je ale zároveň hezké vidět, že takováto kniha pro právnický svět existuje, i když já to tolik nedocením.... celý text

Ztracení kamarádi 2021, Martin E. Kyšperský

Záležitost na jednu jízdu metrem. I to je kouzlo básní. Kyšperského znám hlavně jako hudebníka, což se s touto tématikou více prolíná, ale je zde asi i vidět, jakou sílu může hudba k rýmům dát. Básně zajímavý průměr, písně klenot.... celý text

Ocelové srdce 2022, Albert Čuba

Kniha s necelými 200 stránkami, pocitově však na padesát. Tempo příběhu je neuvěřitelně svižné a dynamické. Neustále se něco děje a autor nás nenechá oddechnout. Plus k tomu, že zde nejsou kapitoly, to mluví samo za sebe. Od příběhu zázraky nečekejte. Je to klišé, které jsme zde měli už padesátkrát. Ale přidaná hodnota spočívá v autorově umu nás držet a nepustit. Příjemné překvapení z Ostravy.... celý text

Kadiš a jiné básně 2020, Allen Ginsberg

Upřímně nemohu mluvit, že by mě nějaké básně za srdce ani, že bych se nad tím pozastavoval. Spíše mi tato kniha opět připomněla onu svobodu, se kterou se básně dají psát a to jaký je Ginsberg velikán.... celý text

Já to doufejme ňák zmáknu 2009, kolektiv autorů

Neuvěřitelně hravá kniha, která trochu primitivně působí na dětskou nevinnost a člověk se občas směje bůh ví čemu. Možná i ta naivita a menší dětská hloupost, ale zároveň i důvtip a moudrost. Skvělý humor a skvělá jednohubka.... celý text

Nejkrásnější ženská ve městě 2007, Charles Bukowski

Bukowski v mém případě podruhé. První kniha vcelku nadšení, tak jsem napínavě čekal, co přijde nyní. A adekvátní emoce bylo zklamání. Po euforii první knihy se nyní pohybuji na tom, že Bukowski neustále omývá dokola kouření penisů a šukání, což by mi vlastně tolik nevadilo, ale když je to popadesáté dokola bez příběhu, pointy nebo alespoň i humoru tak je to bída. Zde je nějakých pět povídek dobrých na zbytek špatných, což je asi 90 %. To je vcelku dost. Bál jsem se, že kniha skončí v mé knihovně. Peněženka zůstane ušetřena.... celý text

Osamělost prvočísel 2009, Paolo Giordano

Další taková novela, která jde hodně do psychiky a navíc umí dobře odvyprávět. Počátek asi bavil nejvíce. Spíše se asi člověk zamyslí, jestli spousta faktů z příběhu byla vůbec důležitá pro děj. K tomu věci i jako postava Denis, se kterou nás autor ujišťuje, že si vlastně žije dobře, ale de facto byla tak nějak k ničemu. V něčem to trochu připomíná i seriálové Normal People. Každopádně i když dílo svým koncem moc neuchvátí a od půlky to není úplně sláva, i tak se to čte příjemně a zajímavě. Jen jsem asi čekal více akce. Ať se to u psychologického díla říká divně.... celý text

Spílání publiku 2012, Peter Handke

Divadelní revoluce v malém provedení. Zajímavá novinka, která do dnes není tolik známá a přesto rezonuje. Přesto je to skvělý materiál.

Nepřemožitelný 2018, Stanisław Lem

Řekl jsem si, že zase po nějaké době snad knihu dočtu. Kdyby toto nebyl zážitek na necelých 200 stránek, tak bych to asi nedal. Co je polské bývá hezké, Lem je bez pochyb velikán, ale jeho díla možná narážejí na to, že tehdy se vše dělalo nekonfliktně a objevovalo se to. A tak Lem na průkopníka ani nevypadá. Jenom na něco silně nudného, co v anotaci zní jako atmosférický horor, tak je ve výsledku něco, co ani za mě nemá, co předat, jelikož si z příběhu nepamatuji takřka nic. Jen náhodně nahozená slova popisu lodí a toho, jak fungují, ale za celou knihu nejsem schopen říct, co v ní postavy vlastně dělali, jak se cítili a jak to s nimi skončilo. Nevím nic.... celý text

Kočka na rozpálené plechové střeše 2012, Tennessee Williams (p)

Další taková ta intelektuální hra, co určitě změnila chod divadelních dějin a přitom je to v něčem něco strašně bez příběhu a strašně nudné. Plně chápu chválu objektivně, subjektivně mě to míjí.... celý text

Nerez 2022, Marek Epstein

Po rezu z Nerezu jsem sáhl dosti náhodou. Přistálo mi to v ruce jako novinka a povídkami já neopovrhuji. Zvláště od českých autorů a Epstein je ve filmu klasik. Zde nám otevírá své nové minimalistické a přec silné světy s postavami emočně provázanými až to tvoří perfektní atmosféru v sociálních životech a problémů. Neustálé napětí a strach jsou všudypřítomné a silné. Jediné, co mi chybí je někdy taková ta tečka za příběhem možná až patetická, která musí dovysvětlit a uzavřít to, ale možná je to devíza díla. Kdo ví? Každopádně suprový zážitek.... celý text

Jediná kniha o jídle, kterou potřebujete 2020, Karolína Fourová

Těžko se hodnotí nějaká první nutriční knížka, kterou jsem kdy přečetl nějak objektivně. Osobně mi nijak nevadil styl, názory mohou být sice neobjektivní, ale někdy podpořili mou domněnku, což může být dobře, ale i špatně. Kdo ví, v čem je pravda, povíme si třeba za dvacet let až názory budou jiné, ale mnohdy nemám problém knize nevěřit. Hlavní negativum bych viděl v tom, že i když autorka nehaní jezení masa, tak v jejích receptech se snad ani jednou neobjevuje a to, co bylo hlavním problémem byla nepraktičnost, kdy jsme byli zahlceni mnoha odbornými pojmy, ale reálně jsme se nemuseli dozvědět jaké reálné produkty a potraviny teda používat. Čest výjimkám. To vidím při této knize jako problém, protože pak to postrádá smysl. I tak jsem rád, že jsem přečetl a za ně určitě dobrá kniha.... celý text

Ztracena v bílém šumu 2022, Javier Castillo

Nadčasové dílo říkali. No jako asi jak v čem teda. Jednoznačně se musí uznat, že kniha se čte sama. Necelých 400 stránek do sebe nasázíte výsostně rychle, ale to mnohdy nepotvrzuje kvalitu. Zde určitě ne. Kniha má jako hlavní postavu novinářku, což by nebylo nijak na prd, jenže když její život je upřednosťnovaný před případem a spousta sletů událostí nejsou o ničem moc vypovídající, je to vykřičník. Kastíjó obecně dělá věci, kterých se nedopouští kdokoliv, kdo trochu se zajímá o tvůrčí psaní a to třeba to, že nějaké zjevné věci opakuje asi třikrát a navíc ke všemu dost stylem pro debily, popisuje naprosto zbytečné věci, která vám k ničemu nejsou (viz jedna celá stránka o bytné, o které uslyšíme od té doby snad jen jednou v nějaké minizmínce) a dalo by se pokračovat. Kupodivu skoky v ději mi vadí nejméně. Když člověk sleduje roky, tak je v pohodě, problém jsem spíše viděl v zbytečné roztříštěnosti, když skoky v lince jsou sice přehledné, ale zcela zbytečné. Spousta těch segmentů nás nikam stejně neposunula a jen v tom dělala guláš. K tomu pasáže, kdy se to utne v nejlepším a naváže až o sto stránek později, kdy vám je to jedno a nebo hůř nenaváže vůbec. Něco s rozbuškou a odstřelování, co se nikdy nevysvětlilo. Na konci dne to bylo rychlé a zajímavé čtení, ale těch restů a divností bylo až moc na to, aby to šlo ignorovat a nebo si knihu užít pořádně. Závěr navíc uspěchaný a strašně béčkově clifhangerový.... celý text

Norské dřevo 2005, Haruki Murakami

I once had a girl Or should I say she once had me? Po mnoha letech se dostávám k něčemu výjimečnému. Těžko se to popisuje, nicméně Norské dřevo je jistým způsobem absolutní zjevení z nebes, které je psychologické, což by mohla být překážka jako to bylo například u Lolity, ale ono to vůbec tak není. Murakami mi totiž začíná sedět svým stylem psaní a osudy jeho postav mě berou za srdce s každým odstavcem a taky do mé duše zařezávají masochistickým potěšením rány, kdy autor nám ubližuje tím, co napsal, ale těší nás jak to napsal. Protože je melancholický génius. Trochu mě navíc překvapuje, že si vzal na paškál sexuální scény, dost explicitně navíc, přičemž ty bývají v literatuře mnohdy tabu. A kupodivu to zde lidem nevadí. Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četl.... celý text

451 stupňů Fahrenheita 1970, Ray Bradbury (p)

Ovčí pramen 1960, Lope De Vega

Prazáklad nějakého sociálního dramatu, které by dokázalo hrát i na nějakou tu atmosféru, která se z dnešního pohledu pro mainstream ztrácí ve verších a komplikovanosti, ale to už je takový úděl. Dílo v základu skvělé.... celý text

1984 2020, George Orwell (p)

Orwell po dlouhé době znovu a v klasice. Co říci? Toto je povinná četba. A oprávněně. Nejen, že má jasnou myšlenku, poučku a příběh, ale navíc se to čte jedna báseň. Po nějakých těch průserech poslední doby docela pohlazení po duši. Klasika, která sice někdy pokulhává v detailech, ale to je to nejmenší .... celý text

Krysař 1972, Viktor Dyk

Kdysi jako maturitní četba, dnes jako absolutní kult. Skvěle čitelné a silné. K tomu v podání pana Dvořáka už člověk jen čeká, kdy to bude jako v Zaklínači.

Myši patří do nebe 2006, Iva Procházková

Po filmovém zážitku došlo i na knihu. Jasně, je to pohádka, takže je to rychlé a jasné. Premisa díla je také jasná, ale bylo až s podivem jak se příběh lišil od filmu. A to i tak, že knížka docela utrpěla. Aby byl film filmem, musel se napasovat do svých zákonitostí a tvůrci si museli vymýšlet. A výsledkem byl někdy zmatený, ale kvalitní děj. Zde se mnoho věcí děje zvláštně, zbrkle. Je to pravdu jen anotace na mnohem komplexnější film. Je super, že toto existuje, ale kupodivu opět nie, radšej film.... celý text