Kopta přečtené 562

Green Arrow: Prázdný toulec: Kniha druhá 2018, Kevin Smith

Pokud jsem doufal, že získám odpovědi, tak těžko. Tvůrci si dovolili vysvětlovat tak v půlce už druhé části a předtím byla tuna keců okolo, ze kterých mi bylo pak už jen blbě, že jak někdo může ohovárať takovou dobu. Pak se do toho připojí absurdní satanismus out of nowhere, dementní deus ex machina a máme zálusk na sračku. Poslední komiks z tohoto kompletu u mě čekal na dočtení skoro tři roky a já tu sérii zanechal tam, kde byla. Ve sračkách.... celý text

Green Arrow: Prázdný toulec: Kniha první 2018, Kevin Smith

Hodně zvláštní čtení. Grafiku a vše okolo nemohu popřít, protože buď je klasická anebo na trochu vyšší úrovni. Problém je zde příběh a o to více to bolí, když to řešil někdo jako Smith. Celý první díl je prakticky k ničemu, protože člověk sám bloudí v tom, co tím chtěl básník říci a nejsme schopni přijít na to, co a proč. A pak je dejme tomu konec, kde se stále nic nevysvětlí. Hodně zvláštní zážitek.... celý text

Hvězdné hodiny lidstva 1947, Stefan Zweig

Zajímavý kniha na doporučení zákazníka z cizokrajné země. Obecně vzato je úctyhodné, že se někdo pokusil dát dohromady velké lidské příběhy a dát jim beletristickou formu a trochu je zpopularizovat. Ale není to na první pohled něco k zahození. Jenže pak autor sklouzává do toho, že změna lidstva byl Goetheho výlet do Karláčů, hraní si na Tolstoje a mohli bychom pokračovat. Nemohu než nemít před Zweigem respekt, nicméně jeho kapitoly z uměleckého prostředí jdou dost mimo a jsou absolutně nezáživné. Pokud by k Konstantinopoli přidal Vídeň a mnoho dalších kapitol místo mrtvic pro pána skladatele, tak by to bylo záživnější čtení. Balancování mezi dobrým a záživným čtením a naprostým balastem.... celý text

Nedorozumění 1968, Albert Camus

Co si budeme povídat. Námět dobrý. Zpracování už horší. Půlku díla byla silně nezáživná a ohledně poselství se člověk spokojí jen s anotací. Chápu myšlenku, ale s ní to u mě skončilo. A přitom to skvěle sedí do mých preferencí.... celý text

Útěk do divočiny 2007, Jon Krakauer

Kniha, na kterou jsem dejme tomu čekal několik let, abych si ji přečetl. Film byl jasný kult. A zde je nutno říci, že se opět díváme na endemický případ toho, kdy je film lepší než kniha. Ale to je docela logické. Ve filmu jsme Chrisovi neustále za zadkem a snažíme se chápat jeho myšlenky a postoje. Soucítíme s ním a milujeme ho. Zde jsme v patách Krakauerovi, což není na škodu. Za knihou je strašná tuna práce, kterou musíme plně docenit, jelikož díky ní dost detailně víme vše, jako ze životopisu. Jediné, co skoro balancovalo na hraně průměru byli nudné vyplňovací pasáže s jinými dobrodruhy, což je věc, která člověka moc nezajímá. Zároveň plný počet nelze dát i jelikož to opravdu není film, takže tím stylem to tolik nesedělo. Nemůžeme čekat beletrii, ale tím pádem ani ne stejný pocit jako z filmu. Hlavně ke knize není úžasný soundtrack Veddera. Nic to nemění na tom, že toto bylo skvělé si přečíst a vlastně i znovuprožít. I když trochu v chaotičtějším duchu dějové linky.... celý text

Čísla nelžou 2021, Václav Smil

Čísla asi nelžou. Ale hlavně jsou pěkně ukecaná. Můj matikář tak výřečný nebyl. Proto jsem asi tak propadal. Tím chci asi i naznačit, že tato kniha není moc pro mě. Pokud jste absolutní troglodyt v oblastech ekonomiky a čehokoliv číslového, tak si zaděláváte na průser. Jako já. Kniha se zajímavým nápadem, která se čte ale záživně jako babiččin nekrolog. Kniha někdy působí jako výtah z novinových článků, která třeba Smil někdy publikoval a vznikla z toho kniha. Kdo ví. Asi musím být 100% soustředěný nebo chytrý, abych si z něčeho něco vůbec vzal. Vlastně jsem si z celé knihy vzal jenom pár zajímavostí, které ani Smil přímo neříká, ale vy si je musíte vydedukovat. Porovnání cen automobilů. Stejně těžké i těžší auta v minulosti a dnes a mnohem dražší než dříve. Čím méně se zabýváme něčím až moc přírodovědeckým, tak tím je to záživnější. A Smil má i možnost to psát jako pro debily jako jsem já. Špatná kniha to není. Jen já ji prostě nepobral a jenom jsem před spaním u ní lépe usínal.... celý text

Tak dobří, že vás nepřehlédnou 2018, Cal Newport

S určitou jistotou mohu mluvit o tom, že je to jedna z nejpřínosnějších knih, jakou jsem kdy četl. Zajímavě pokládá na lopatky současné myšlení a přetavuje to v to, co by člověk dělat měl. Pokud chce uspět. A odpověď lenochy moc nepotěší. Ale to rozlišuje úspěšné lidi od těch ostatních. Tak to prostě je. Na knize moc nedoceňuji, že občas se až moc opakuje, ale když chce sdělit nějakou důležitou informaci, tak to předvídá tím nejvíce složitě zbytečným jazykem a stylistikou, jakou dokáže. Zbytečně snížená kvalita díla. I tak mluvím o něčem, co možná dokáže nastartovat lidem směr tak, že pokud budou opravdu dobří a trpělivý, tak je nikdo nepřehlédne.... celý text

U Petrovových řádí chřipka 2020, Alexej Salnikov

Jedno z prvních, ne-li úplně první seznámení s ruskou literaturou. Ale trochu doufám, že nemá stejnou či podobnou šablonu. Kniha u které jsem dokázal držet pozornost asi padesát stránek a pak mi došlo, že to nemá cenu. Nahodilé příběhy a nahodilé scény, které prvoplánově postrádají smysl či myšlenku. Ta v jádru asi smysl má, ale hledat ho v tomto je síla. Knihu jsem dočetl. Kupodivu. Trochu mě držela nahodilost bizarních situací, která ale skoro vždy vyprchá po dalším odstavci. Když už se tato nezáživnost opakuje dalších 300 stran a vyprchává i bizár, tak končí i zájem. Silně mě zajímá film, co asi předvede a zachrání.... celý text

Poslední souboj 2022, Eric Jager

Poprvé setkání s něčím, co nějak více kombinuje beletrii a historii. A docela záživně a hezky fakticky. Velice zajímavá knížka, ve které se setkáváme s jednou pravdou a ve film si s tím dokázali hezky vyhrát. Nějaké části sice zdlouhavé, jako třeba soud, ale jinak příjemná záležitost.... celý text

Všechny řitě světa i ta má 2013, Charles Bukowski

Hodně nový zážitek, na který vím, že budu hodně barvitě vzpomínat. Kniha svou upřímností a upřímností začala bavit hned od počátku. A jasně, zase narážím na problém toho, kdy mi příběh nedává nějaké adekvátnější rozuzlení nebo smysluplnou pointu. Ale zde mi to nevadilo, protože Bukowski mě postavil na svou zvráceně prdelní šachovnici a nechal se táhnout po desce. Zatím asi nejvtipnější knížka, jakou jsem kdy četl.... celý text

Půlnoční knihovna 2022, Matt Haig

Po dlouhé době jsem sáhl po novince a stěžovat si nemůžu. Haig má za sebou především nějakou exoteriku a na jeho díle je to cítit. Stejně tak jako, že je to asi jeho prvotina mezi beletriemi, jelikož se snadno sám opakuje a děj dost zbytečně protahuje (viz A5 plná toho, co Nora byla aniž by to bylo nějak podmětné). Kniha nicméně pracuje s menším klišé, které je ozvláštněné v novém a bibliofilním kabátě, který sedí. Kniha se navíc hezky čte. Těch tři sta stránek padne jak flaška na schůzce anonymních alkoholiků.... celý text

Duna 1988, Frank Herbert

Dlouho si nepamatuji takto záživné čtení, ještě ze zcela nového prostředí. Cokoliv spojeného s fantazií jsem tu dlouho neměl, navíc s příslibem záruky nějaké kvality. A to Duna určitě je. Přes všechny předsudky se kniha čte v podstatě sama od sebe a příběh je srozumitelný. Asi jediné, co postupem času se děj začne trochu rozplývat, což se hereticky odvažuji říci, že ani není tolik viděním filmu a nepokračováním dál. Přeci jen, kniha se asi 200 stránek táhne v takových náznacích a zevlování postav a vyvrcholení je na posledních padesáti stránkách a působí dost uspěchaně. To bohužel dost ovlivnilo finální verdikt. Ale i ten je stále pozitivní.... celý text

Tvůrčí psaní 2 2009, Markéta Dočekalová

Co má tak člověk dělat? Přečte knihu, která se tváří, že ví nejlépe o tvůrčím psaní u nás na trhu, ale komentáře jsou jasné. Je otázka, zda nejde o review bombing lidí, kteří autorku nemají rádi nebo jenom nevěří jejímu případnému úspěchu. Více a více se ale bojím, že skupina negativně smýšlejících, mají asi pravdu. Jasně, gramatiku ovládat je důležité, stylistiku asi taky, měli bychom vědět, co nás čeká v nakladatelstvích, jak si počínat a že opakovat se je špatné. Ale to nám třeba řeknou už během prvních slohů na střední nebo i základce. Objektivně dokážu vidět, že si autorka někdy protiřečí a je v celku těžké u ní nalézt něco mezi. Taky její ostruhy jsou těžké. Když napíše King o literatuře, je asi jasné, že tomu bude člověk více věřit, než když to napíše někdo, kdo se pyšní seriálem Ulice. Navíc, když první jmenovaný má devízu dehonestace principu zápletky a autorka ji zde staví pomalu na piedestal. Co říci? Není od věci, si knihu přečíst, ale než jako bibli ji brát jako názor, ke kterému se musí přistupovat konstruktivně.... celý text

Lolita 2007, Vladimir Nabokov

Moje původní natěšení se rozplynulo až nečekaně rychle. S příslibem mnohem více dynamičtějšího a možná až satirického konceptu jsem spadl dost jednoduše do škatulky povinné četby. Což je sama o sobě překvapení, jelikož tahle kategorie zpravidla nemusí být špatná a hlavně i přes nekonvenčnost díla. Musím uznat, že první část je spádná a dobrá. Navíc mě autor dokázal i upřímně v malém množství rozesmát, což se nepoštěstí jen tak někomu. Druhá část díla mi připadala dosti jednotvárná a dala by se dvou třetin díla shrnout na pár odstavců. Chápu princip díla a asi oblíbenost mezi čtenáři. Stačilo málo a byl bych mezi fanoušky taky, ale počáteční natěšenost už je ta tam.... celý text

Tvůrčí psaní pro každého 2006, Markéta Dočekalová

V mnoha úhlech pohledu podmětná kniha. Už pohledu naráží na nějaké rozepře s názory jiných kreativců z povolání a ne vždy asi má jednoduše pravdu. Stále asi jde i o nějaký reality check, který nás má přimět se zamyslet nad tím, co od tohoto chceme a co očekáváme z této práce. Překvapením trochu je velikost knížky, která je nakonec z půlky věnována zcela jinému tématu, aby dle některých názorů ještě ke všemu dost nešťastně. Děkuji za příspěvek, ale nevím jak moc věrohodné svěření to bylo.... celý text

Večeře u mahárádži a jiné povídky 1998, Igor Chaun

Všemožné povídky všech možných žánrů prokazující Chaunův um v poli vypravěčství, jelikož jiný zatím asi nemohu konstruktivně komentovat. Nějaké povídky jasně zřetelné, s dobrou pointou a vtipné. Jiné zase plytké a nijaké. Tak už to bývá. Na české poměry až neuvěřitelně originální a milé dílo, které už má ale za sebou desítky let. A je to škoda.... celý text

Kraď jako umělec 2012, Austin Kleon

Samozřejmě v mnoha úhlech zajímavé a přínosné, jenže někdy dost zbytečné. Pokud sami nějak umělci jste, tak už víte jak fungovat po vlastní lince a mnoho věcí, které jsou v knize vám dojdou časem i bez ní. Ale bohužel ne zákonitě. Pár myšlenek dobrých, ale pár stojí za kritiku a možná by bylo následovat autora nebezpečné, protože si v něčem docela protiřečí. Do začátku asi dobré. Ale do toho kritického.... celý text

Ostrov Sukkwan 2011, David Vann

Jako malý jsem ve škole musel číst knihu Dva divoši. Dost mě to nebavilo, i když na to dnes vzpomínám s patetickým sentimentem. Tahle kniha mi lehce připomněla, proč si Divochy na rozdíl takových Děcek z Bullerbynu asi fakt nepřečtu. První polovina díla je v něčem až neuvěřitelně nudná, ale autor alespoň lehce dokáže udržet pozornost do prostředku knihy, kdy dochází k super twistu, který to posouvá na novou linku. To knize dost prospívá a lehce ji to oživuje. Autor si zde hlavně dost hraje s psychickými linkami, které mu docela jdou a jsou i zajímavé. Obecně vzato bych neřekl, že je kniha zázrakem, jelikož má velice zvláštní a zdlouhavé pasáže, ale Vann v mnoha ohledech ví, co má dělat a tam mu to vychází.... celý text

O psaní: Memoáry o řemesle 2020, Stephen King

Trochu ironicky nejlepší kniha, co jsem od mistra četl. Kromě toho, že velice s postřehem a jasnou empirií radí lidem, jak na psaní, tak to stále propojuje se svým životem, takže se dozvídáme nové věci, ale co více, tak jsou napsané nejlepší formou, jakou King může prokázat a jen tím dokazuje, že je to veliký spisovatel. I když se na první pohled zdá, že jsou tyto pasáže mimo, tak jsou neuvěřitelně čtivé a zábavné. Tuto knihu by si měl přečíst každý, kdo kdy chtěl něco napsat a myslel to vážně. Poučení si z ní asi vezme každý plus ten, kdo může asi v něčem i mistrovi kriticky oponovat.... celý text

Úzkosti a jejich lidé 2020, Fredrik Backman

Hravá záležitost, která osciluje mezi tragédií a komedií s tím, kdy se člověk upřímně zasměje, upřímně zamyslí. A taky bohužel i trochu upřímně nudí. Někdy se člověk snadno zaplete do mnoha spletitostí osudů a příběhů postav, že asi nedocení dostatečně, to co nám autor upekl, ale i tak je to milý příběh, který jsme ve filmu mohli tak nějak vidět už mnohokrát. Asi toto není nejsilnější autorovo dílo, ale na seznámení s jeho příjemným psaním v pořádku.... celý text