kristleko přečtené 277

Praha – Venezia: Cestovní deníky 2005, František Skála

Poučí, pobaví, okouzlí a inspiruje... Toto opravdu není suchopárný cestopis, nýbrž nápaditá a originální umělecká koláž psaná „fixíkem“ i rákosem, prokládaná kouzelnými kresbami krajiny, lidí a budov. Pouť „aus Prag nach Venedig“ je plná radosti z objevování a možnosti cestovat krátce po pádu železné opony, ale i stesků po domově a blízkých. U řady poznámek a postřehů se čtenář i náramně pobaví: „Snad najdu někde místo, kde by se dalo najíst. Pravda v Rakousku samá lavička. Byla tam jedna, za mostem. Sakra ale tady smrdí... tady někde musí být... kousek dál v jakémsi závodě vybírali bagrem žumpu. Byla to NEUVĚŘITELNÁ TĚŽKOST HNITÍ v níž jsem musel obědvat nechtěje putovat další kilometry.“... celý text

Žert 2007, Milan Kundera

Kniha se v Evropě proslavila především svým plastickým a sžíravě kritickým popisem „doby kultu“ v poválečném Československu. To ale rozhodně není největší devizou Žertu. Ten je totiž hlavně výtečným románem, který pomocí poutavé zápletky, stylisticky bravurně rozrůzněnému vyprávění jednotlivých dílů a suverénní práci s jazykem říká opravdu mnoho o lidech, jejich vztazích, tužbách a hlavně emocích – lásce a nenávisti, mstě a odpuštění. Několik lidských osudů se v různých místech a časech proplétá, až je cesta svede do slováckého maloměsta. Když Ludvík pozoruje Jízdu králů, nachází pro ni slovo „nebohost“. To přitom dokonale vystihuje i jeho životní osud a především mstitelskou misi, kterou jel do svého rodného města vykonat na choti svého nenáviděného „kata“ z minulosti. Pak i sám prozře: „Většina lidí se klame dvojí chybnou vírou: věří na věčnou památku (lidí, věcí, činů, národů) a v odčinitelnost (činů, omylů, hříchů, křivd). Ve skutečnosti je to právě naopak. Vše bude zapomenuto a nic nebude odčiněno.“ Krátce řečeno, velmi silná kniha s řadou chytrých postřehů. (10/10)... celý text

Skutečný příběh Cílka a Lídy 2007, František Skála

Nádherné umělecké dílo podané formou pohádkového fotokomiksu o lesním mužíčkovi Cílkovi, který hledá svou kamarádku Lídu, unesenou zlým Rulíkem... Po cestě potká Olbrama, zlopoury, Medu a Homéra. Ten nosí batoh z obalu na telefon a má prďácký auťák, co jezdí na „S. E. D. zet péčko“. Celé je to svérázné a takové roztomile samorostlé – stejně jako autor sám, jeden z nejoriginálnějších (a mých nejmilejších) českých výtvarníků.... celý text

Rodina Moskatova 1997, Isaac Bashevis Singer

Singer knihu napsal krátce po druhé světové válce, aby nikdy nebyla zapomenuta předválečná Varšava, jak ji znal. Podává plastický, živý a až neuvěřitelný obraz města s důrazem na jeho židovskou komunitu se všemi jejími zvyky, postavičkami a životními osudy: „Židovská čtvrť ve Varšavě působila dojmem, jako by to byl kus Bagdádu, přenesený do západního světa.“ Ortodoxní judaismus a různá antisemitská omezení však lidské vztahy pořádně zdeformovaly. Zosobněním těchto tendencí je Asa Hešl, mladík ze zapadákova přicházející do velkoměsta, fascinovaný filosofickým dílem Spinozy a Weiningera. Jeho životní filosofii, která pořádně zahýbe životem rozvětvené rodiny Mešulama Moskata a zničí život dvěma ženám, shrnuje jeho pozdní milenka Barbara: „Vy nemůžete nikdy nikoho milovat. Jestliže jediný smysl života je v potěšení, není žádný důvod, aby člověk také dával. Stačí, když bude brát.“ Je to zkrátka velmi rozsáhlá rodinná sága, v níž se rozvíjí osudy řady postav s různorodými osudy. Někdo odejde do Palestiny, jiný do Ameriky, většina ale zůstává v domácím prostředí, prosyceném protižidovskými náladami. Těch téměř sedm set stran se ale díky napínavosti a krásnému jazyku výborně čte. A závěrečná věta románu ze závěru roku 1939 hovoří sama za sebe: „Smrt je mesiáš. Taková je pravda.“ Amen.... celý text

Korvína čili Kniha o havranech 2009, Petr Rákos

Ve středu pozornosti této postmoderní koláže stojí havrani, ale víte jak to je: „Když píšete knihu o havranech, souvisí s havrany všechno. A tak.“ Výsledkem je tudíž pestrá a (místy až třeskutě) zábavná směs postřehů, příběhů, hříček či mystifikací, koketující s absurditou a surrealismem. Velmi vtipné dovedou být různé slovní hříčky, narážky či všudypřítomné výčty: „Havran je všežravec, ale úplně všechno nejí. Vyhýbá se zvláště sklu, thérovému papíru, polovodičům, sulfonamidům, žemlovce, kalafuně, rybě v aspiku, kozímu mléku, motýlům, pásce do psacího stroje, škraloupům, síranu železnatému, zahradním hlemýžďům, plíčkám na smetaně, bílé lepicí pastě a 2,4-diethyl-6-thio-3,11,28-triaminomerkaptopropylenbutolu.“ Je to skvělé čtení, jen ve druhé polovině už trochu repetitivní. Herní povahu knihy dokresluje důmyslná grafická úprava Juraje Horvátha. Unikátní kniha, díky níž se každý může hravě stát „korvinologem“.... celý text

Směšné lásky 2007, Milan Kundera

Sedm povídek, některé lehčí a zábavnější (obě s doktorem Havlem), jiné vážnější a s hořkým vyzněním (Falešný autostop, Eduard a Bůh). Mám upřímně rád Kunderův styl, povídky jsou krátké a dobře vypointované, jazyk je strohý, a přitom jasný a přesný – opravdu v nich není ani slovo navíc. Chování postav je uvěřitelné a nečernobílé – je patrné, že Kundera lidem velmi dobře rozumí, je výborný psycholog a pozorovatel a jeho postavy jsou jen těžko zapomenutelné. Není to ale vypravěč, který by postavy vodil za ručičku a bez úhony je provedl strastmi života… Právě naopak, je to vypravěč nemilosrdný a krutý, vyžívá se v lidských slabostech a vrtoších, neváhá sympatické postavy použít jako „potravu“ pro postavy bezohledné, nebojí se trapnosti… Zároveň ale příběhy prostupuje skvělý smysl pro humor, místy až rošťáctví, díky čemuž mnohé povídky nejsou „z rodu tragických, nýbrž spíš komických příběhů“. Jiří Opelík v doslovu vyzdvihuje, že Kundera se s oblibou vysmívá jak mládí – tak nesnesitelně nafoukanému a naivnímu –, ale také pocitu lidské svobody. Aneb není to k popukání, jak „svobodně“ se pohybujeme jak mezi holkami, tak uprostřed dějin? Celé vyznění knihy myslím celkem pěkně vystihuje tento citát z povídky Nikdo se nebude smát: „Domníval jsem se toho večera, že zapíjím své úspěchy, a vůbec jsem netušil, že je to slavnostní vernisáž mých konců.“ Je ale podle mě škoda, že autor vyřadil již z vydání v roce 1970 povídku Já, truchlivý bůh, takže dnešní čtenáři tento ironický skvost asi minou. Doporučuji tedy aspoň stejnojmenný film z roku 1969, ve kterém září Miloš Kopecký a zejména Pavel Landovský. (8/10)... celý text

Konec civilizace 2011, Aldous Huxley

Zatímco reálné totalitní režimy k ovládání lidí používaly represi a násilí, Huxleyho vize je jiná – lidé se v ní svobody vzdali sami ve jménu svého bezpečí a štěstí. Rodí se v líhních, jsou predestinováni pro život a práci ve složitém kastovním systému, neznají partnerské vztahy, rodinný život, výchovu dětí ani náboženství. Důraz na štěstí ale vytváří povrchní a infantilní společnost. „Jsme dospělí intelektuálně a pokud jde o práci, ale když jde o cit a touhu, jsme jako děti. A proto jsme se včera spolu vyspali – jako děti, místo abychom jako dospělí počkali,“ vystihuje to Bernard v asi nejlepší větě celé novely. Promiskuita, povrchnost, snadno dostupné drogy, kult mládí a zdraví, lpění na vzhledu, přiblblé poučky a život podle příruček – není to povědomé? Z klasických antiutopických děl je Brave New World pro naši postmoderní konzumní současnost nejdůležitější. Vždyť i my jsme nepraktičtí, změkčilí, zhýčkaní – jako koťátka, co si na zahradě hrají s klubíčkem, aniž tuší, že za plotem čenichají hladoví a zuřiví psi. Nevzdáváme se i my své svobody ve jménu pohodlí a bezpečí (když už ne přímo štěstí)? A je to vlastně špatně, oproti světu válek a nemocí...?... celý text

My 2006, Jevgenij Ivanovič Zamjatin

Průkopnické dílo ruského spisovatele ze začátku 20. let, který v něm vystihl praktiky budoucích totalitních režimů. Zamjatinův svět ovládá „Jednotný stát“, založený na naprosté destrukci všeho, co dnes chápame jako lidské. Lidé jsou redukováni na čísla, tradiční partnerské a rodinné vztahy byly vykořeněny, sex je na příděl. Stažení rolet proti předloženému růžovému lístku je jediným okamžikem soukromí, které jinak vzhledem ke skleněným stěnám všech budov a všudypřítomné tajné policii neexistuje. „Kráčíme, jediné tělo s miliony hlav, a každý z nás má v sobě tu pokornou radost, s jakou asi žijí molekuly, atomy, fagocyty. Pokora je ctnost a pýcha hřích, pojem MY pochází od Boha, a JÁ od ďábla,“ píše D-503. Vyprávění je stylizováno do jeho deníkových zápisů, které jako hlavní konstruktér vesmírné lodi adresuje zaostalým civilizacím na jiných planetách. Postupně se ale ponořuje do svých pocitů, které jsou iracionální a jako striktně matematicky myslící člověk je nedokáže pochopit ani pojmenovat.... celý text

Vladař na scéně 1986, Robert Merle

Role králova agenta či špiona dodává čtvrtému dílu příběhů Petra ze Sioraku „šmrnc“ a díky ní je zase trochu jiný než předešlé části ságy. Čtenáři se otevře svět, podívá se na různá lákavá místa (Boulogne, Londýn...) a zblízka pozná řadu historických osobností – zvláště vladaře Jindřicha III. a Alžbětu I., ale i řadu vedlejších postav jako povýšeného králova „arcimilce“ vévodu Epernona nebo zhýralou paní Montpensierovou. Podobně jako ve třetím dílu Merle plasticky a dramaticky vykreslil postupné prorůstání vlivu radikálních katolíků v čele s vévodou z Guise a atmosféru bublající nenávisti proti králi, jež vrcholí jeho útěkem z Paříže. Čtivost a napínavost příběhu bohužel trochu trpí přílišným příklonem k „velkým“ dějinám na úkor těch „malých“ – v knize je zkrátka „méně Petra a více politiky“. (7/10)... celý text

1985 2007, Anthony Burgess

Zajímavě koncipovaná kniha, která v první části esejisticky reaguje na Orwellovu proslulou antiutopii 1984. Eseje jsou podnětné a zajímavé, dotýkají se různých témat, od cenného zasazení Orwellova díla do dobového kontextu, přes obecné poznámky ke „kakotopiím“ Jevgenije Zamjatina a Aldouse Huxleyho až po rozbor některých otázek ideologie angsocu. Ve druhé části se pak Burgess pokusil o prozaické zpracování svých myšlenek a nabídl alternativní verzi budoucnosti. Je to dost plytké a nudné čtení, děj je chaotický a chování postav nepřesvědčivé... Británii v roce 1985 ovládá ideologie syndikalismu, podle které je nezadatelným právem každého člověka odepření práce. A stávkovat smějí i hasiči, policisté či vojáci. Stát nefunguje, protože jej sužují neustálé stávky. Burgessova vize je vlastně extrapolací některých varovných trendů britské společnosti 70. let – rostoucí moc a agresivita odborů (TUC – Trade Union Congress), příliv muslimských imigrantů, závislost na arabské ropě apod. Některé se naplnily – třeba ošklivé vedlejší účinky léků či potraviny plné chemie a jedů –, klíčové prvky ale nikoli (proti odborům se tvrdě postavila Margaret Thatcherová, která se stala britskou premiérkou v roce 1979, rok po vydání knihy). Přesto je to cenné varování.... celý text

Prima sezóna 1990, Josef Škvorecký

„Text o nejdůležitějších věcech života,“ hlásá podtitul a rozhodně nelže! Nikdy nekončící hon septimána Dannyho za kosteleckými i přespolními děvčaty je tak odlehčený, snový a proložený swingovými a jazzovými rytmy, že příběhem jen tu a tam probleskne, že vlastně probíhá druhá světová válka – někdy komicky, někdy smrtelně vážně. Ostatně jak při falšování matriky na faře říká sám Danny: „Mrazivý fakt, na který jsem většinu času nemyslel, protože nearijského původu jsem nebyl, že žijeme v Protektoratu Böhmen und Mähren, mě zašimral ve vědomí.“ Hlavně je to ale stylisticky vytříbená, čtivá a zábavná kniha se spoustou nezapomenutelných scén, postav, dialogů a hlášek. Dozvíte se, jak ošidné může být nestáhnout roletu, kterak kouzlí holky z Lince a vychutnáte si určitě nejhorší překlad Vítězslava Nezvala do němčiny!... celý text

Devatenáct set osmdesát čtyři 2015, George Orwell (p)

Přestože dnešní postmoderní svět popsali lépe jiní (hlavně Huxley), vize totální vlády nad lidskou myslí je dědictvím, kvůli němuž tato proslulá antiutopie nikdy nepřestane být čtena. Postapokalyptické obrazy rozpadajícího se Londýna a všeobecný nedostatek spíše odráží zkušenost autora z raných poválečných let, stejně jako předpověď „studené“ války mezi světovými velmocemi. Největší síla knihy ale spočívá ve velice promyšleném a důkladném popisu mechanismu, kterým může kterákoli (!) totalita získat moc nad lidmi. A nejde zdaleka jen o fyzické násilí a policejní dohled, ale daleko spíše vyvolávání negativních emocí jako strach, nenávist, nedůvěra až stihomam, a naopak drsném potlačování individuálního myšlení, soukromí, paměti a obecně všech pozitivních lidských emocí v čele s láskou k partnerovi i dětem, rodinným životem a sexualitou: „Sexuální neukojenost vyvolává hysterii, která se hodí, protože se dá přeměnit ve válečnou horečku a adoraci vůdce.“ Klíčovými prvky ovládání mysli jsou doublethink (dipsych), newspeak (neolekt) a neustálé přepisování minulosti – v tom spočívá největší genialita Orwellovy vize, že lidi nelze ovládat jen zvnějšku, nýbrž je třeba potlačit, ba až zlikvidovat jejich vnitřní myšlenkový svět. To je ostatně vidět i v závěrečné části knihy, kde nejde jen o trest, nýbrž o hlubokou ideovou převýchovu: „Každý se dříve či později uzdraví. A nakonec ho zastřelíme.“ Hesly angsocu, svoboda je otroctví a nevědomost je síla! I poslední pilíř této ideologie je důmyslný – podstata války tkví v destrukci, a to nejen životů, ale i výsledků lidské práce, které by jinak „mohly posloužit tomu, aby se lid domohl přílišného pohodlí, a tak posléze i přílišné inteligence“. A proto je válka mír! Doporučuji zejména krásné nové vydání s ilustracemi Jaroslava Róny.... celý text

Krvavý román 1990, Josef Váchal

Perla české literatury, pozoruhodné dílo samorostlého a extravagantního grafika, dřevorytce a spisovatele Josefa Váchala, sázené rovnou do knihtisku – bez rukopisu! Text doplněný řadou originálních ilustrací (dřevorytů) se skládá z mnoha příběhů bizarních postaviček (z nichž ale každá má šlechtický původ nebo to aspoň předstírá), které vesměs nekončí a nekontrovatelně se proplétají. Čtenář se dostane do vskutku exkluzivních lokalit jako je udírna lidských těl či tropický ostrov, dozví se převratné metody léčby alkoholismu, jakož i rozličné recepty na výrobu námořnického grogu. Do příběhu je hned pomocí trojice postav přimíchána i osoba autora. Je to poučná a nesmírně zábavná literární směs či rovnou „galimatyáš“, jak své dílo nazývá sám Váchal. Čtenář se poučí literární a kulturní studií o fenoménu „krváků“ v první části knihy („Nelze si představiti takového tkalce někde z Hlinska neb v Rudohoří, čtoucího spisy Nerudovy nebo Třebízského. Jak jinak mu hoví takový krváček!“) a velice se pobaví nad neuvěřitelnými dějovými zvraty v druhé části, která se pokouší – parodicky, ale zároveň s citelnou něhou k žánru – vytvořit „ideální typ krvavého románu“. Zkrátka, jste-li literárními labužníky a chcete se dozvědět o rozmanitých špatnostech páchaných jezuity, zednáři, abstinenty, piráty a podobnou verbeží, rozhodně sáhněte po této knize! Nebudete litovat ani minutu.... celý text

Farma zvířat 2015, George Orwell (p)

Notoricky známá „bajka“, jejíž význam ale vůbec netkví jen v tom, že je alegorií bolševické revoluce v Rusku. Mně přijde daleko cennější tím, že na rozdíl od jiných antiutopických děl popisuje nejen koncový stav totalitní diktatury, jako spíše proces – postupné krůčky, jimiž postupně mizí vzletné ideály a nahrazuje je tvrdá realita bídy, propagandy a teroru.... celý text

Atlasova vzpoura 2014, Ayn Rand (p)

Tato mamutí kniha je vlastně filosofickým a politickým manifestem, podaným literární (románovou) formou. K té lze mít oprávněné výhrady (text je rozvleklý a monology až neúnosně dlouhé), ale jako celek to funguje. Příběh o tom, že hybatelé, kteří drží svět na svých bedrech, toto břemeno shodí a vstoupí do stávky, je nesmírně čtivý, napínavý a strhující. Žánrově je to vlastně antiutopie, na rozdíl od klasiků žánru nepopisuje jen cílový stav, jako spíše zhoubný proces, kterým se relativně zdravá společnost dostane na scestí. Kniha je prodchnuta nenávistí k levičáctví a rovnostářství všeho druhu, tedy ideologií, kterou ztělesňuje prohlášení: „Já na to mám právo.“ Dobro a zlo je jasně rozlišeno, což ze všech postav činí v menší či větší míře karikatury. Asi nejvíce se mi líbila spousta výborně formulovaných postřehů, aktuálních i v dnešní společnosti. Třeba příběh společnosti Twentieth Century Motor je nezapomenutelnou konfrontací s „čirým zlem“. Nedivím se, že je Atlasova vzpoura tak slavnou knihou – rozhodně stojí za přečtení!... celý text

O lásce a jiných běsech 2007, Gabriel García Márquez

Puch z mangrovových bažin, horko a vlhko, obtížný hmyz, otroctví, ale především těžká knuta církevní vlády a všudypřítomné pověry a báchorky – to vše vytváří v karibském zapadákově dusivou a tíživou atmosféru, v níž se odehrává smutný příběh dvanáctileté Siervy Maríe. O jakých běsech je v názvu řeč? Inu, doba je zlá, lidé propadají neřestem a úpadku, kvete v ní šílenství, posedlost ďáblem, kacířství a – stejně jako v každé jiné době – především láska coby „zvrácený cit, odsuzující dva lidi, kteří se vůbec neznají, k ubohé a nezdravé vzájemné závislosti, která je tím pomíjivější, čím je vřelejší“. Márquez dokonale umí vyprávět různé drobné příhody a epizody (světské i nadpřirozené), i na malém prostoru vykreslovat nezapomenutelné postavy (zhýralá markýzova manželka Bernarda, Cayetano Delaura či svérázný lékař Abrenuncio), a především vyjádřit mnohé v krásných, a přitom zcela lakonických větách.... celý text

Ilegální vztahy 2008, Jan Malinda

Ilegální vztahy jsou výborná a především pravdivá knížka. V kulisách amerického zapadákova se skupina evropských imigrantů potýká s ponižující a špatně placenou prací, ale především s vlastními problémy, které potlačují litry alkoholu a sladkých limonád, hamburgery, drogami, pornem a prchavými vztahy. „Všichni jsme chtěli vyřešit svůj problém tím, že emigrujeme. Ale ve skutečnosti jsme emigrovali jen sami před sebou. A za chvíli jsme sami sebe zase dohnali,“ říká jeden z Čechů. Knížka je vlastně o lidském troskotání a selhávání v nejrůznějších podobách, kromě mizérie v americké pustině textem probleskují různé vzpomínky na dětství, dospívání, rozpadající se vztah, fandění ve vršovickém Ďolíčku i na výjezdech... Celé je to navíc skvěle napsané, s řadou vtipných, dojemných a hlavně velmi upřímných a lidských momentů a postřehů. (10/10)... celý text

Nevinný 2010, Ian McEwan

Mé dobré město Paříž 1985, Robert Merle

Moc se mi líbí, že každý díl ságy je trochu jiný. Nejlákavější na tomto díle je samozřejmě vykreslení Paříze jako tepajícího města zároveň odpudivého i neodolatelného, ohyzdného i nádherného. Petr se svými druhy se tam ocitá v srpnu 1572, tedy v napjaté době okolo sňatku katolické princezny Margot s hugenotem Jindřichem Navarrským. Nervózní atmosféra, kdy v ulicích Paříže bobtná nenávist proti náboženské menšině, vrcholí vražděním a rabováním během Bartolomějské noci. Pro její barvitý popis je kniha asi nejvíce proslulá, mě však více zaujalo postupné směřování událostí k masakru (štvaví kněží, označování domů hugenotů, obklíčení v nepřátelském městě apod.). Když totiž paralelně čtete vzpomínky na genocidu ve Rwandě (1994), je až neuvěřitelné, jak je podobná houstnoucí atmosféra končící masovým vražděním zcela nevinných lidí. (9/10)... celý text

Padni komu padni – Život a případy Elišky Wagnerové 2014, Tomáš Němeček

Zajímavě a důvtipně koncipovaná knížka o nejznámější české ústavní soudkyni. V osobě Elišky Wagnerové se totiž její život a její případy spojují – jako by do každého z nich vložila cosi ze sebe. V knížce se prolínají její osudy (advokátské začátky za socialismu, emigrace a život v Německu a Kanadě) s často pohnutými příběhy lidí, jejichž kauzy se jí dostaly na stůl na Ústavním soudu. Autor zručně pracuje s prameny a vyzpovídal mnoho lidí, díky čemuž je příběh Elišky Wagnerové vylíčený velmi plasticky, lidsky, barvitě i zábavně – hlavně díky mnoha drobným faktům, zajímavostem a drbům ze zákulisí, které text ozvláštňují. Jen by někdy neuškodil trochu kritičtější pohled (v tom je lepší Němečkův knižní rozhovor s Pavlem Rychetským, s nímž má napjatější vztah, což text činí zajímavějším, než když Cepla a Wagnerovou až nekriticky obdivuje).... celý text