kristleko přečtené 277

V rozpuku mládí 1984, Robert Merle

Napínavý, strhující, zábavný a nesmírně barvitý příběh o univerzitních studiích dvou mladých šlechticů v Montpellieru. Druhý díl (na rozdíl od prvního, spíše stylizovaného do kroniky rodu a vzpomínek na dětství) si daleko méně všímá historických událostí a naopak se soustředí na osudy obou dospívajících hrdinů – horkokrevného a „fraucimorem posedlého“ Petra a mírného a prostoduchého Samsona. Na pozadí erotických zážitků, rozverných historek ze studentského života a četných provinění proti zákonům božím i světským se však odehrává cosi významnějšího. Zdánlivý mír netrvá dlouho, velké dějiny pomalu probublávají příběhem a v závěru knihy vyvřou na povrch v plné syrovosti náboženských (občanských) válek 16. století. Ať už jde o výjevy slastného života či válečných ohavností, jsou popsány tak poutavě a výpravně, že čtenáře do příběhu doslova vtahují. (9/10)... celý text

Sentimentální cesta po Francii a Itálii 1958, Laurence Sterne

Půvabné dílko, kterým Sterne reagoval na suchopárné cestopisy svých současníků a žánr si upravil do daleko procítěnější podoby. Dává průchod svým emocím, pocitům, náladám a všímá si – se zvláštním důrazem na detail – hlavně živoucích bytostí, které na cestě potkává, s nimiž hovoří, flirtuje či je jen se zájmem pozoruje. Sterne nahlodává tradiční pojetí cestopisu nejen obsahově, ale i formálně – text je plný odboček, fragmentů, zámlk a jiných hříček. (Snad jen skutečnost, že hrdina do Itálie nikdy nedoputuje, překvapivě není důsledkem autorova důvtipu, nýbrž jeho předčasné smrti.) Sentimentální cesta rozhodně stojí za přečtení, a to díky mnoha kouzelným epizodám, zvláštní zábavnosti a skvělým citátům, třeba že „Angličan necestuje, aby se stýkal s Angličany.“... celý text

Bouře 2007, William Shakespeare

Prospero, mág a svržený vévoda milánský, inscenuje velkolepé představení na pustém ostrově, aby napravil křivdy a dosáhl odpuštění a usmíření. V poutavém příběhu Shakespeare vykreslil několik zajímavých postav – dobrý, ale poněkud autoritářský kouzelník Prospero, naivní dívka Miranda a netvor Kaliban. Klasika se vždy hodnotí těžko, na každý pád se Bouře čte moc pěkně a stala se velmi inspirativním dílem pro řadu pozdějších autorů, například Johna Fowlese. A nelze zapomenout na proslulou repliku Mirandy, snad nejnaivnější v dějinách literatury: „Jak mnoho krásných tvorů se tu sešlo! Lidstvo je krásné! Krásný nový svět a krásní lidé na něm!“... celý text

Sběratel 1988, John Fowles

Málokterá kniha je tak poutavá a napínavá jako tato. Zčásti je to tím, že pracuje se žánrem thrilleru, zejména v první části. Ale jakmile se strohé vyprávění Fredericka Clegga přehoupne do myšlenkově bohatého Mirandina deníku, kniha dostává úplně jiný rozměr. Nejde jen o to, že by stejné události byly vyprávěny dvěma lidmi, ale o to, jak naprosto odlišně je oba mohou vidět. Je to fundamentální střet dvou světů, vedoucí k tragickému nepochopení. „Kaliban“ ztělesňuje omezené maloměšťáctví a buranství, pro které je stěžejní něco vlastnit, mít, ovládat... Jenže jak píše Martin Hilský v doslovu: „Kdo pouze sbírá a hromadí, musí umrtvovat, podobně jako Clegg umrtvuje krásné motýly i svůj nejvzácnější úlovek – Mirandu.“ Tato levicová intelektuálka se zájmem o umění po překonání prvotního děsu a úleku začíná nad svým věznitelem získávat navrch, minimálně v intelektuální a rétorické rovině. Dělá si s ním, co se jí zalíbí... až na to, že ji nepropustí. Naprosto pozoruhodná je stylová rozrůzněnost jednotlivých částí, kdy Cleggův text prozrazuje psychopata, jehož příroda neobdařila ani ždibcem empatie, a naopak Mirandiny deníkové pasáže chytře kombinují popis reality se vzpomínkami, mísí časy i místa. Zkrátka je to výborná kniha, která zdařile kombinuje postupy „pokleslých“ žánrů (díky čemuž se výborně čte) s literární a stylistickou invencí. Celkově říká mnoho o hluboce lidských otázkách i o dnešní společnosti. (10/10)... celý text

Země vod 1993, Graham Swift

Krásná a fascinující knížka, formou i obsahem. Starý dějepisář Tom Crick začne svým žákům namísto velkých dějin vyprávět pohádky o kraji svého původu – nížinných, vodou prosáklých Fens. V příběhu se prolínají dějiny Fens s úspěchy i nezdary dvou rodů – Cricků, kteří s vodou po staletí žijí, a Atkinsonů, kteří jí vzdorují a do zapadlého a do flegmatického kraje spolu s pivovarem přinesli pokrok. Současně vzhledem k různým nadpřirozeným jevům splývají i hranice mezi realitou a fantazií, historií a mýtem. Na tomto pozadí se odehrává napínavě a silně vystavený příběh Toma Cricka s řadou dojemných i drsných momentů, divné periferní a vodou prostoupené prostředí totiž mezilidské vztahy zvláštně pomíchalo... Napínavost navíc podtrhuje zajímavá forma, střídají se příběhy v různých místech a časech, délky kapitol apod. Zkrátka podepisuji, že je to „jedinečný, fascinující, svým způsobem magický čtenářský zážitek“, jak píše v doslovu Martin Hilský.... celý text

Kronika ohlášené smrti 1984, Gabriel García Márquez

Na poměrně malém prostoru Márquez pozoruhodně vykreslil události spojené s jednou nešťastnou svatbou a jedním (zřejmě) křivým nařčením, které obrátily naruby jednu ospalou jihoamerickou obec. Celý příběh vyznívá nejednoznačně – všeobecně je za jedinou oběť považován Bayardo San Román. Jenže když Santiago Nasar v samém závěru říká: „Zabili mě, slečno Wene“, obnažuje tím kolektivní vinu celé obce – tak povědomé a veskrze lidské je tiché přihlížení blížícímu se zlu, přičemž nikdo nevěří, že se skutečně uděje. Atmosféru skvěle doplňují drobné střípky, třeba když Bayardo kupuje dům vdovce Xiuse či postava biskupa, který je „pěkný neřád“ a miluje polévku z kohoutích hřebínků.... celý text

Vlastivědné muzeum 1984, Siegfried Lenz

Pečlivě vystavěný, barvitý a dost rozsáhlý román, který se sice nečte úplně snadno (mj. pro svérázný monologický způsob vyprávění), ale zanechává silné dojmy a takřka živé obrazy Mazurska. Působivé popisy krajiny, zvyků a rozličných postav nejsou samoúčelné, ale poskytují plastický (a nostalgický) pohled na tento svérázný kraj, kde se tradičně míchaly německé vlivy s polskými – a především pak na to, jak se tento zapadlý kraj světa proměnil za dvou světových válek, kdy byl vždy frontovou linií. V příběhu se mísí osobní příběhy a nesčetné drobné příhody s velkými dějinnými událostmi. Obecné sdělení či poučení je ale prosté – lidé se mění a (zejména někteří) dovedou být nesmírně přizpůsobiví. Velmi působivá kniha.... celý text

Klub podivných živností / Anarchista Čtvrtek 1987, Gilbert Keith Chesterton

Klub podivných živností – V šesti povídkách se čtenář seznámí s šesti excentrickými osobami, které objevily nějaké zcela origiální povolání. Zajímavě působí atmosféra Londýna přelomu 19. a 20. století, postava bývalého soudce a dnes příležitostného "detektiva" Basila Granta je výborně napsaná a některé živnosti by člověk opravdu nevymyslel (třeba profesionální zdržovače). Anarchista Čtvrtek – Ještě jsem nečetl.... celý text

Dědictví otců 1983, Robert Merle

Historická freska, mapující několik desetiletí života jedné hugenotské rodiny v jižní Francii za časů náboženských válek ve druhé polovině 16. století. Autor ve svém úvodním slově upozorňuje, že jde o soustředný příběh, jehož prvním kruhem je rodina, druhým kraj a třetím království. Styl vyprávění to popisuje dobře – od dětských erotických hrátek přes mor v kraji se děj přesouvá k velkým událostem francouzských dějin (např. dobytí Calais). Kniha je psána archaickým, květnatým jazykem, což překlad Miroslava Drápala pozoruhodně převádí do češtiny. Líbila se mi jednak nečernobílé a lidské vykreslení postav, jednak způsob, jakým dějiny Francie zasahují do osudů jediné rodiny na panství Mespech. Když autor říká, že „Dědictví otců jakožto vyprávění tvoří celek a samo o sobě si stačí“, má pravdu. Ale napsal řadu výtečných pokračování, k jejichž přečtení první díl vyloženě láká. (8/10)... celý text

Koně se přece střílejí 1976, Horace McCoy

Životní situace Glorie není zkušeností specifickou pro moderního člověka, píše Jan Zábrana v doslovu k novele. Podobný životní postoj má i Sibyla v díle římského klasika Petronia. Klasický příběh ženy, která je uvězněna, zklamána životem a chce zemřít, se odehrává na kalifornském tanečním maratonu přelomu 20. a 30. let. Právě tato atmosféra je na knížce zajímavá – pozlátko, ponižování, marné ambice či jen „zabíjení času“. Hezky jsou popsány prchavé vztahy vznikající vprostřed absurdního zábavního podniku, který má pobavit prostý lid (zde se přímo nabízí další antická souvislost – závody vyčerpaných soutěžících, které mají přitáhnout více lidí, připomínají antická gladiátorská klání). Na malém prostoru McCoy sepsal silný příběh v „exkluzivním“ dobovém prostředí. Jen závěr mně přišel takový ukvapený.... celý text

Jiné hlasy, jiné pokoje 1988, Truman Capote

„Tématem knihy je Joelova pouť za poznáním sebe sama, na jejímž konci čeká uvědomění a akceptace pravé podstaty jeho identity. Joel na své cestě mířil k otci, k rodině, k oáze bezpečnosti. Nachází však jižanskou rezervaci stiženou chorobou stagnace. Je to svět dávno odsouzený k zániku,“ vystihl vyznění knihy Radoslav Nenadál. Capote ve své prvotině – bylo mu tehdy čtyřiadvacet let – vytvořil bizarní svět „na kraji civilizace“, kde žijí prazvláštní existence. Řada z nich je ale nakonec docela sympatických, v čele s Joelem, ale i snílek Zoo, praštěná dvojčata Idabela a Florabela a podivný strýček Randolph. Místy trochu kafkovské, patrné jsou i stopy bildungsrománu a gotického románu – moc pěkné!... celý text

Hra o trůny 2011, George R. R. Martin

Zapomenuté transporty 2013, Michal Plzák

Po všech stránkách povedená publikace. Jednak obsahuje pozoruhodná svědectví o lidské touze přežít, věnuje se zapomenutým transportům československých židů do zapomenutých lágrů v Polsku, Bělorusku, Lotyšsku a Estonsku. Druhá část knihy obsahuje přepisy čtyř Přibylových dokumentů. Vlastně zajímavější je ale první část – rozhovor s dokumentaristou Lukášem Přibylem, který jednak vypráví některé příběhy, které se do dokumentu nevešly, jednak mluví o své práci při přípravě dokumentů. A to je fascinující četba o odhodlání a jasném cíli. Ve svých čtyřech filmech nechtěl ukazovat profláklé záběry z osvobozování Osvětimi v roce 1945, nýbrž ho "zajímalo, jak to vypadalo v Sawinu v roce 1942". Také zmiňuje, že chtěl zprostředkovat "židovskou zkušenost" – tedy žádné stadiony a vůdcovy projevy, nýbrž fotografie reálných lágrů v době, kdy se příběhy odehrávají, reálných esesáků a dozorců apod. Když Přibyl popisuje, jak některé fotografie získal, člověk žasne nad jeho vytrvalostí a vynalézavostí. Celá knížka je těmito fotografiemi prokládána, takže když se hovoří o nějaké osobě, čtenář vždy vidí, jak vypadala. To je asi nejpůsobivější, když Lukáš Přibyl vypráví příběh Inge Syltenové a Heinze Drosihna. Hodně zajímavá a kvalitně zpracovaná kniha, která rozhodně stojí za pozornost.... celý text

Kmotr 1974, Mario Puzo

Hodně čtivě napsaný román z prostředí newyorské mafie původem ze Sicílie. Puzo je výborný vypravěč, takže příběh rychle ubíhá, vrcholí na několika místech, až si čtenář v závěru uvědomí, že byl svědkem působivé fresky zhruba deseti let života famiglie Corleonových. Největšími klady knihy jsou výborně napsané dialogy a trefně – často syrově – vystižená podstata fungování mafie po druhé světové válce. Čistě literárně to sice žádný skvost není (postavy působí poněkud ploše, jejich charakter je často jen popsán než že by jej šlo vyčíst z jejich chování), ale i přesto Kmotra považuji za vynikající knihu a zaslouženou klasiku.... celý text

Příliš hlučná samota 1989, Bohumil Hrabal

Hrabal zde nechává hovořit baliče starého papíru Haňťu, který už třicet pět let stojí v podzemí sběrných surovin ve Spálené ulici u lisu, nemytý a věčně přiopilý, a vytváří zvláštní koláže – v jeho očích umělecká díla – z vyřazených knih, reprodukcí uměleckých děl, ale také pytlů od cementu či zakrváceného papíru z jatek. Haňťovým monologem se proplétají zážitky z minulosti (často velmi syrové) i ze současnosti. Ač žije na naprostém sociálním dně, Haňťa sbírá některé vyřazené knihy a čte hodnotnou literaturu (Hegel, Kant, Herder aj.), odkazy na níž se prolínají celým textem. Na malém rozsahu Hrabal vytváří pozoruhodný obraz samorostlého člověka, který i přes své mrzké postavení chce být sám sebou a vytvořil si svéráznou životní filosofii. Pozornost si zaslouží také Hrabalova práce s jazykem a výrazná rytmika textu. Celkově velmi zajímavá kniha s řadou silných momentů.... celý text

Muži v offsidu 1996, Karel Poláček

Na té knížce je vidět, že byla psána na pokračování do novin, je spíš publicistická než literární. Muži v offsidu jsou příjemným a humorným čtením o prvorepublikové Praze a všedních strastech jejích obyvatel, které spojuje jediné – fotbal. Líbila se mi Poláčkova hra s jazykem, líčení rivality mezi pražskými čtvrtěmi a atmosféry na fotbalových stadionech. Milá knížka, která ani osmdesát let po prvním vydání příliš nezestárla.... celý text

Už je tady zas 2013, Timur Vermes

Jak zde bylo již trefně řečeno, kniha je mnohem více politickou satirou než literárním dílem (a o románu nemůže být už vůbec řeč, postavy jsou pouhými kulisami). Vermes svou stylizaci sice unesl, ale o mnoho více nenabízí. Bylo mu vytýkáno, že A. H. vkládá do úst své vlastní názory a myšlenky – možné to je, osobně mi vadilo vykreslení A. H. jako sice podivína, ale vlastně docela sympatického chlapíka. Pokud vás baví současná německá politika a vyznáte se v reáliích, budete se docela bavit. Jinak je to ale spíše přeceňovaná kniha bez větších literárních či myšlenkových kvalit, kterou i pomalejší čtenář přečte za dva dny.... celý text

Po cestách kamenitých 2013, Luboš Kropáček

Knižní rozhovor s předním českým orientalistou a afrikanistou. Text má dvě roviny – jednak mapuje životní osudy Luboše Kropáčka od dětství na Vinohradech přes studentskou expedici do nemocnice v gabonském Lambaréné a tlumočnickou dráhu až po kariéru akademickou (završenou v roce 2001 udělením profesury). Druhá rovina je ale asi cennější – věnuje se totiž dějinám a rozmanitostem islámského světa s citelnou snahou o dialog mezi křesťany a muslimy. Kropáček je sám věřící katolík a přitom znalec a obdivovatel islámu. Je to zajímavá kniha v mnoha směrech a díky rozhovorové formě se i pěkně čte.... celý text

Sophiina volba 1984, William Styron

Vynikající román se vším všudy. V době svého vydání uchvacovala detailními a napínavými scénami z vyhlazovacího tábora. Mě dnes zaujala nejvíce strhujícím popisem Ameriky konce 40. let, psychologických obtíží postav a jejich vzájemných vztahů. Hlavní postavy (Stingo, Sophie a Nathan) jsou vykresleni do podrobností, stejně jako vztahy mezi nimi se na stovkách stran postupně vyvíjejí. Výborně vystavěný, dějově i tematicky bohatý a především perfektně vygradovaný román, od kterého se takřka nelze odtrhnout, to vše ve skvělém překladu R. Nenadála.... celý text

Malá doznání okresního soudce 2013, Ota Ulč

Vynikající. Jednak je to dobře a čtivě napsané – což ocení každý literární fanoušek –, jednak mi to jako pro studenta právnické fakulty přišlo hodně poučné. Celkově to je pozoruhodné svědectví o fungování justice v 50. letech, s řadou mrazivých, ale i humorných momentů. Také mě zaujala řada historických faktů, například o plzeňském povstání v roce 1953. Kniha má lehce apologetický tón, nad čímž ale lze přimhouřit oko, přece jen Ulč soudil civilní věci, nikoli trestní.... celý text