lapetitedeny přečtené 268

Monarchové 2022, Kass Morgan

Vrány jsou jedna z těch knih, na který si docela často vzpomenu, protože mi přišly fakt dobrý. Na Monarchy jsem se proto fakt neskutečně těšila... Jenže to nějak nebylo úplně ono. Problém je, že nedokážu přesně říct proč. Když se na to podívám s odstupem, tak po technický stránce to bylo až na pomalejší začátek super. Zápletka i postavy splňovaly víceméně všechno důležitý, co by takovej příběh měl mít pro to, aby byl dobrej. Jenže navzdory tomu ve mně prostě nezvládl vyvolat to nadšení a touhu přečíst ho ideálně celej na jeden zátah, jako tomu bylo u Vran. Mrzí mě to, ale zároveň vím, že ta chyba asi byla i v mých přehnaných očekáváních. Monarchové totiž v žádném případě nejsou špatná kniha! A třeba se k celé sérii ještě někdy vrátím a uvidím to zase trošku jinak.... celý text

Zlomky nekonečna 2022, Adéla Rosípalová

*3,5 hvězdičky, zaokrouhluju nahoru Zlomky nekonečna jsou z velké části o umírání, ale také o lásce, naději, životě a rodině. Erikova nemoc je stěžejním tématem celého příběhu a od toho se odvíjelo i tempo knihy, ačkoliv se zde okrajově řeší i pár dalších témat. Autorka se soustředí především na budování vztahu mezi hlavními hrdiny, barvitě líčí pocity a jejich vzájemnou lásku. Velmi osvěžující je fakt, že tohle není příběh o tom, jak se dva lidé dávají dohromady a hledají si k sobě cestu, ale o tom vztahu, který vzniká potom… Příběh není nijak zvlášť akční, naopak se toho moc neděje a všechno je to hodně o každodenních maličkostech. Kniha proto může čtenáři v některých částech poměrně pomalu utíkat, ale pokud se dokážete nacítit na hlavní hrdiny, pravděpodobně si budete užívat každý moment. Ačkoliv konec knihy působí poměrně jasně, autorka vás přeci jen dokáže znejistit a přiměje vás uvažovat, jestli to třeba nakonec nebude jinak… Vypravěčem je Matt, takže čtenář celou situaci sleduje právě jeho očima, vnímá jeho pocity a snahu vyrovnat se s nastalou situací. Erik je v Mattových očích prakticky dokonalý, a tak i pro čtenáře bude nejspíš snadné si ho zamilovat. Chemie mezi nimi fungovala, což bylo pro knihu velmi důležité. Postavy jsou dobře propracované, autorka jim věnovala spoustu péče, jen u Matta mi na konci trochu chyběl nějaký výraznější vývoj. Zlomky nekonečna jsou prvotinou české autorky Adély Rosípalové, příběh je nicméně zasazený do Spojených států, vliv českého prostředí se ale přeci jen na knize podepsal. Nejvýraznější mi v tomhle ohledu přišlo fungování střední školy, kterou Matt a Erik navštěvovali – studenti totiž byli rozdělení do tříd, sdíleli stejný rozvrh a moc nestřídali učebny, což je pro americké školství dost netypické. Nebo třeba zmínka o Druhém svátku vánočním. Tyhle drobné nesrovnatelnosti ale nebyly nic, co by nějakým způsobem narušovalo příběh, byly to spíš detaily, které si spousta čtenářů možná ani neuvědomí. Zlomky nekonečna se ve výsledku povedly, autorka píše velmi příjemně a kniha se dobře čte. Pokud máte rádi romantické contemporary, užíváte si pomalé tempo a rádi s postavami prožíváte i ty nejběžnější dny, věřím, že si je velmi užijete. Příběh je hodně o pocitech a pokud je dokáže vyvolat i ve vás, určitě na něj jen tak nezapomenete. Nemyslím si, že je to kniha, která sedne každému, ale nepochybuji, že si najde čtenáře, kteří ji budou naprosto zbožňovat. ---- Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.... celý text

Musím tě zradit 2022, Ruta Sepetys

Ruta Sepetys to opět dokázala – a vlastně to není žádné překvapení ani pro mě, která má přečtenou jen část jejích knih. Musím tě zradit vypraví velmi citlivý příběh, který popisuje komunistickou minulost Rumunska během diktatury Nicolaea Ceauşesca. Českému čtenáři bude svým tématem Musím tě zradit ze všech autorčiných knih nejbližší, protože komunismus je bohužel součástí i naší historie. Ruta Sepetys v příběhu očima dospívajícího chlapce, popisuje životy Rumunů velmi barvitě. Ačkoliv člověk může mít pocit, že už zná hrůzy, kterých se diktátoři na svých obyvatelích v zájmu zachování své moci dopouštěli, vidět je v tomto podání je něco úplně jiného, než o nich slyšet například v hodině dějepisu. Mrazivá atmosféra je vykreslena s pečlivostí, s jakou to dokáže jen málo kdo. Jedním z velmi silných témat je vzájemná nedůvěra, kterou režim udržoval mezi obyvateli díky široké síti tajných informátorů (jedním z nich se nedobrovolně stane i náš hrdina). Tahle nedůvěra se přenese i na čtenáře a donutí ho zpochybňovat a podezírat doslova každou postavu, které se v knize objeví, a to včetně těch, jež se mu přitom líbí. Postavy jsou, jak už je tomu u autorky zvykem, velmi dobře propracovány. Vnitřní život hlavního hrdiny je bohatý a stojí v ostrém kontrastu s tím, co si Cristian může a nemůže dovolit projevovat navenek, ať už na veřejnosti nebo ve vlastní kuchyni. Příběh samotný není nikterak složitý, ale postavy, atmosféra a pocity, které popisuje, ho dělají unikátním. V napětí vás bude udržovat celá řada otázek, ale i krátké kapitoly, díky kterým kniha navíc neuvěřitelně rychle utíká. Vypravěčem je po celou dobu hlavní hrdina, ale pravidelně se objevují také zprávy a úřední záznamy, které čtenáři odhalují věci, které vypravěč ještě netuší. Jsou jasnou ukázkou toho, že systému nic neuteče a informátoři jsou všude. Romantická linka je tu mnohem slabší než například v Mlčících fontánách, autorčině předchozí knize. Láska je vedle rodiny, přátelství, důvěry, strachu, frustrace a zlosti jen jedním z témat a funguje zde především jako určitý záblesk světla a připomínka toho, že i v těch nejhorších dobách, jsou lidé pořád lidmi – a děti dětmi. Musím tě zradit přináší příběh, který realisticky přibližuje život, jaký by nikdo z nás nechtěl poznat. Z příběhu mě místy mrazilo a věci, které jsem si z něj odnesla, ve mně budou přežívat ještě dlouho. Ačkoliv jde o young adult fikci, věřím, že v mnohých z vás dokáže autorka svými příběhy (nebo minimálně tímto) vzbudit zájem dozvědět se o daném období víc i z odbornějších zdrojů a to je něco, za co jí patří poklona. Musím tě zradit je výtečná kniha, kterou byste si rozhodně neměli nechat ujít. Je to přesně ten příběh, který podle mě dává smysl zařazovat na seznamy povinné četby na školách. ---- Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.... celý text

Kdybych tě našla 2019, Ava Dellaira

Kdybych tě našla vypráví citlivý příběh o rodině, lásce, rasismu a dospívání. V současnosti sledujeme sedmnáctiletou Angie, která se vydává na cestu v naději, že najde otce, kterého nikdy nepoznala. V minulosti zase poznáváme její matku Marilyn v tom samém věku a pomalu odkrýváme příběh o tom, jak se poznala s otcem Angie. Ava Dellaira velmi obratně pracuje s chronologií a způsobem, jakým se příběhy obou hrdinek prolínají. Neskáče pouze mezi minulostí a přítomností, ale současně se i v rámci jednotlivých kapitol hlavní hrdinky vrací a vzpomínají. Příběh přitom není vůbec zmatený, každý takový přesun je pečlivě zvolený a postupně pomáhá odhalovat další kousek skládanky. V hlavní roli jsou především pocity hlavních hrdinek – láska, zármutek, strach, dospívání, snaha najít samu sebe… Postupně Marilyn a Angie sledujeme, jak je příběh mění a dozvídáme se o věcech, které definovaly to, kým jsou. Hlavní hrdinky jsou velmi okouzlující, postavy obecně jsou propracovány do detailů. Jsou realistické i se vším dobrým i zlým, nepatrné zvyky a úvahy jim dodávají na živosti a díky tomu všemu je velmi snadné se do nich vcítit. Kniha je napsána s velkým citem pro detail, autorce se povedlo skvěle zachytit melancholickou atmosféru, která čtenáře doprovází na každé straně. Příběh je velmi emotivní, dokáže vás pohladit po duši i rozesmutnit. Vychází z témat, která se týkají nás všech a to mu dodává na síle. V jádru je to příběh, který by klidně mohl být tak reálný jako vy nebo já. Kdybych tě našla je unikátní příběh plný citu, jaký jen tak nenajdete. Zejména prolínání různých časových rovin je naprosto geniální a pomáhá budovat napětí, takže i když kniha není sama o sobě plná akce, čtenář si nemůže pomoct a napjatě čeká, až se příběhy obou hrdinek konečně setkají a prolnou v jeden. Kdybych tě našla si rozhodně zaslouží velkou pozornost a pokud jste ji ještě nečetli, určitě byste to měli napravit. Pro mě to je rozhodně jeden z nejlepších příběhů, které jsem letos četla a velmi se těším, s čím autorka přijde dál, protože už její první kniha Dopisy na konec světa byla výborná.... celý text

Čarodějky W.I.T.C.H.: Komiks 1-3 2012, Elisabetta Gnone

Pokud jste na W.I.T.C.H. vyrostli, tenhle komiks vás dokáže na chvíli vrátit do dětství a to je neskutečnej pocit. A díky novýmu vydání se dá navíc konečně zase bez problémů sehnat. :D Místy je příběh trochu rychlej a některý události by si zasloužily víc prostoru, to ale bude důsledek toho, že původně vycházel v časopisech. Jinak je to ale naprosto famózní, plné napětí, akce, přátelství, humoru a pro spoustu z nás i nostalgie - prostě všeho, co si člověk může přát. Postavy jsou skvělá a různorodá směsice, takže si každý bez problémů dokáže najít svou oblíbenou (u mě se nic nezměnilo, pořád je to Will). Navíc jsem si neskutečně užívala i tu vizuální podobu. Ilustrace jsou překrásný, září všemi barvami... Je to pastva pro oči. Ať už je vám 10 nebo 20, W.I.T.C.H. jsou prostě pecka a stojí za to. Já už se strašně moc těším na pokračování! ---- Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.... celý text

XOXO 2022, Axie Oh

*2,5 hvězdičky, zaokrouhluju nahoru Mám pocit, že XOXO na mě poslední dobou skákalo snad ze všech stran a všichni ho vychvalovali. A tak jsem se rozhodla, dát mu taky šanci, i když jsem to původně neplánovala. Bohužel jsem ale nebyla tak nadšená, jak jsem očekávala. XOXO je poměrně typické contemporary využívající nejrůznějších klišé. Mezi knihami, které u nás vychází, ovšem vyčnívá díky tomu, že se většina děje odehrává v Koreji a točí se kolem hudby – té klasické, ale především fenoménu K-POPových skupin. Hlavní hrdinka Jenny v baru potká podivného kluka, se kterým stráví večer, ale po tom se rozejdou a on už jí nikdy neodpoví na žádnou zprávu. Teprve když se o pár měsíců později přestěhuje spolu se svou matkou do Soulu, protože je její babička vážně nemocná, zjistí, že tenhle záhadný kluk je ve skutečnosti člen K-POPové senzace známé jako skupina XOXO – a taky její nový spolužák. Právě Jenny byla hlavní zdroj problémů, které jsem s knihou měla. Přišla mi totiž hrozně jednoduchá a její pohled na svět mi místy úplně neseděl. Nebyla vyloženě otravná, ale její priority mi občas přišly poněkud zvláštní. Babička léčící se s rakovinou, kterou Jenny nikdy nepoznala, až teď a kvůli které s matkou přiletěly, ji totiž zajímala na můj vkus podivně málo. Mnohem víc se její myšlenky zaobíraly jejím novým životem, školou, kamarády na koleji a taky jistým klukem… A já to na jednu stranu chápu, ale zároveň mi v tom chyběla určitá rovnováha. Kniha má přitom sotva tři sta stran, takže trocha prostoru navíc, která by mohla lépe rozvíjet vztah Jenny a babičky, by se určitě našla. Celkově se mi zdálo, že autorka zůstávala hodně na povrchu, což se projevilo prakticky na všech postavách i vztazích mezi nimi. Autorka si přitom připravila celou řadu témat, která jí dávala prostor jít hlouběji, ale plně nevyužila jejich potenciálu. Postavám tak chyběla jiskra, něco, díky čemu by se na ně dalo opravdu napojit. Nechci říct, že byly všechny postavy nudné, naopak se mi velká část i přes to líbila, jen si myslím, že si zasloužily trochu víc. Knize se ovšem musí nechat, že si u ní člověk rozhodně odpočine. Děj je dost předvídatelný a čtenář si dokáže lehce představit, kterým směrem se bude vyvíjet. To ale u contemporary vůbec nemusí být špatně, protože napětí zpravidla není hlavním důvodem, proč člověk takovou knihu čte. Romantická linka, na které příběh stojí, se rozjížděla poměrně pomalu, místy pak působila trochu přitažená za vlasy, ale vlastně nebyla špatná. Jenny a Če-u spolu byli roztomilí, tak jak to má být. Momenty mezi nimi se autorce dařilo vykreslit zpravidla velmi dobře. Co mi přišlo hodně zajímavé, bylo fungování a vnímání hudebního průmyslu v Jižní Koreji. I samotné prostředí, ve kterém se kniha odehrává, bylo skvělé, jen škoda, že ho tam nebylo ještě o kapánek víc. Oboje se mi totiž na knize opravdu líbilo. Tím, že autorka problematiku čtenáři přibližuje, se navíc nemusíte bát, že by vám něco uniklo, pokud je pro vás K-POP španělská vesnice (nebo v tomhle případě spíš korejská). Občas jsem akorát měla pocit, že autorka zapomíná, že nevidíme svět jejíma očima a některé věci, které jí nejspíš přišly jasné, mi ani po několikátém přečtení prostě nedocházely. Stalo se tak, že nám předložila informaci s určitým způsobem, jak bychom ji měli vnímat nebo jak je vnímaná okolím postav, ale už z toho nebylo jasné proč. Někdy přišlo vysvětlení o pár kapitol dál, jindy nepřišlo vůbec. Ve výsledku je XOXO spíše průměrná kniha, která nenadchne, neurazí. Kromě korejského prostředí ve svém žánru nijak zvlášť nevyniká. Věřím ale, že spousta zapálených fanoušků jednoduchých YA contemporary si ji dokáže užít, zejména tedy z řad mladších čtenářů. A samozřejmě své místo si jistě najde i v knihovnách fanoušků K-POPu či korejské kultury obecně, myslím, že už jen kvůli nim je skvělé, že u nás tahle kniha vyšla. ---- Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.... celý text

To není můj problém 2022, Ciara Smyth

To není můj problém - příběh o holce, která má sama spoustu problémů, ale raději řeší ty svých spolužáků. Ty totiž na rozdíl od těch svých vyřešit dokáže. Skvěle napsaná contemporary, která otevírá některá vážná témata a přesto není úplně heavy. Romantická linka je spíš v pozadí, ale přitom je uvěřitelná a chemie mezi postavami funguje moc dobře. Navíc je to díky tomu ideální kniha pro všechny, co tvrdí, že se nedokážou vcítit do lesbických postav (právě na základě té sexuální orientace) - Aideen jim totiž dokáže, že je to nesmysl, protože má jako postava spoustu vrstev a pocitů a to, že má ráda holky, na tom nic nemění. P. S. Pokud už máte To není můj problém přečtenou a líbila se vám, pak se rozhodně pusťte i do The Falling in Love Montage od té samé autorky, ta je totiž ještě lepší!... celý text

Letní noci 2022, Nofreeusernames (p)

Mýtonoši 2021, Tracy Deonn

Mýtonoši jsou urban fantasy, která jednak přináší jedinečný a vskutku zajímavý magický systém, ale zároveň se nebojí pustit ani do několika velmi důležitých společenských témat, díky čemuž vynikají oproti mnoha jiným knihám tohoto žánru. Autorka se inspirovala artušovskými legendami, což je jedna z prvních věcí, které vás při čtení nejspíš zaujmou – a oprávněně! Legendy o králi Artušovi a rytířích kulatého stolu jsou zajímavé, a ačkoliv o nich nejspíš každý z nás slyšel, Young Adult knih, které by z nich vycházely, moc není. Mohlo by se zdát, že právě díky tomuto tématu, budou Mýtonoši působit jako něco nového a neokoukaného, pravda ale je, že jde jen o špičku ledovce. Magický systém sám o sobě je pozoruhodný, na první pohled nepůsobí úplně složitě, ale jak dojde na postavy a jejich hierarchii, začíná se to trochu zamotávat. Postav je hodně, funkcí taky a občas mi v knize celkem chyběl slovníček pojmů. Na konci knihy najdete alespoň tabulku s přehledem jednotlivých rodů a jejich charakteristikami, osobně bych ale ocenila, kdyby obsahovala trochu víc informací – třeba celá jména dědiců a jejich panošů. Množství postav má ale i své plus, protože kniha je díky tomu opravdu rozmanitá. Najdete tu hned několik zástupců LGBT+, včetně nebinární postavy (ačkoliv je pravda, že ta nebinarita v českém překladu není tak zjevně patrná jako v originále, sama jsem si to uvědomila jen díky zmínce, která na toto téma padla). Čím mě ale kniha překvapila úplně nejvíc, bylo to, jak moc rozebírala otázku rasismu a v o trochu menší, leč stále značné míře i rovnoprávnosti žen. Bree je totiž žena a taky je Afroameričanka – a přesně to je kombinace, která z ní v očích mnoha lidí dělá něco méně. Autorka se hodně zaobírá současnou společenskou situací ve Spojených státech a přináší velmi upřímný a realistický pohled na to, jak vypadá život očima Afroameričanů – včetně připomínek a pozůstatků otroctví, které potkávají častěji, než si nejspíš mnoho z nás uvědomuje (příkladem může být, když Bree popisuje, jaké to je procházet se místy, která byla postavena rukama černošských otroků pro privilegované bělochy). „Norris. McKinon. Tor. Tři poznámky, tři domněnky, tři lidi, kteří mě vyčlenili ze skupiny na základě toho, jak vypadám, a taky podle jejich vlastních představ toho, co symbolizuju. Během čtyřiceti osmi hodin.“ Druhým velmi výrazným motivem je pak v knize bolest ze ztráty milovaného člověka, trauma a potíže s tím spojené. Ta je velmi citlivě, ale hlavně detailně vykreslena. Z poznámky autorky se na konci dozvídáme, že v těchto ohledech hodně čerpala z vlastních zkušeností a jedním z důvodů, proč knihu napsala, byla snaha upozornit na psychické potíže, které mohou pozůstalé provázet. Myslím, že se jí to opravdu nadmíru povedlo a jsem moc ráda za to, že to udělala. Pokud jde o samotný příběh, styl psaní je příjemný a čtivý, i tak mi ovšem chvíli trvalo, než jsem se opravdu začetla. Když na to ale došlo, byla jsem schopná u knihy prosedět několik hodin v kuse a se zadrženým dechem otáčet stránku za stránkou. Kniha je plná akce, napětí, tajemství a šokujících odpovědí. Romantická linka, která bývá mnohými vyzdvihována, mě paradoxně oslnila asi ze všeho nejméně, čímž ale rozhodně nechci říct, že by byla špatná. Velmi se mi líbilo, že ačkoliv byla přítomná, postávala spíš v pozadí a světlo reflektorů přenechala důležitějším prvkům. Zpracovaná byla dobře, výtku mám nakonec jedinou – ke konci mi vývoj citů postav přišel trochu moc rychlý. Mýtonoši jsou skvělá kniha, připomínek mám jen pár a jsem moc zvědavá na další díly. Moje nejoblíbenější kniha tohoto roku to sice nebude, ale rozhodně si zaslouží všechnu chválu a ocenění, kterých se jí dostalo. Paradoxně i přes to, že jde o fantasy, ji ze všeho nejvíc cením právě za to, jak jsou zde zpracovaná témata ztráty a rasismu a myslím, že právě díky tomu, ve mně kniha ještě dlouho zůstane. V kombinaci se skvěle vyvedenou akcí a zápletkou, je to prostě čtení, které vám mohu jedině doporučit. ---- Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.... celý text

Prázdné sliby 2021, Lexi Ryan

Brie si o vílím světě nikdy nedělala iluze a v žádném případě netoužila stát se jeho součástí. Jenže když si její sestru koupí králi Temného dvora, je odhodlaná udělat vše pro to, aby ji zachránila. I když to třeba znamená předstírat, že patří mezi uchazečky o sňatek s princem ze Světlého dvora nebo zradit muže, kterého milovala… „Jak si myslíš, že pověsti vznikají, když ne na základě pravdy?“ Víly jsou velkým tématem posledních několika let, série jako Skleněný trůn, Dvůr trnů a růží nebo Krutý princ trhají rekordy popularity. A i přes to jsou pro mě Prázdné sliby vedle prvních tří dílů Skleněného trůnu nejspíš jediným dalším titulem o vílách, který jsem zatím četla. Prázdné sliby přináší příběh plný intrik, prokletí, kouzel a zrady. Autorka píše svižně, nic zbytečně neprotahuje a jde rychle na věc. Rozhodně se nemusíte bát dlouhých a protahovaných úvodů, jako tomu někdy bývá. Prázdné sliby vás totiž pohltí hned na prvních stranách. Děje se toho poměrně dost a tajemství, která se postupně snaží čtenář spolu s hlavní hrdinou rozkrýt, je tu celá řada. Chvílemi jsem už ke konci byla frustrovaná z toho, jak se objevovaly stále další a další otázky, ale odpovědí se člověku nedostávalo. Na druhou stranu je třeba si na rovinu říct, že spoustu věcí nejspíš zvládnete sami odhadnout dřív, než autorka původně zamýšlela. I přes to se ale jistě najde pár momentů, které vás překvapí. Ačkoliv z hlediska děje mi tempo knihy vyhovovalo, když došlo na romantickou linku mezi Brie a Finnem, přišlo mi to už rychlé až moc. Necítila jsem mezi nimi pořádnou chemii a prakticky veškerá přitažlivost, kterou Brie v souvislosti s ním popisovala, mi přišla založená jen na fyzické stránce věci a to je dle mého názoru vzhledem k okolnostem málo. Oproti tomu Sebastian mi přišel výraznější, linka s ním nezačínala od nuly, jejich vztah měl položené základy z minulosti a moc mě bavil. Samotná Brie nebyla jako hrdinka vůbec špatná, ačkoliv občas mohla působit trochu naivně a jindy si zase dělala výrazné názory na vílí politiku bez toho, aby problém hlouběji poznala, což působilo poněkud unáhleně. „Pokud jde o mě, já nedoufám. Nikdy. Naděje je návyková a člověk se na ni začne spoléhat. V tomhle krutém světě takovou berličku nechci nikdy potřebovat.“ Kniha byla velmi dobře napsaná a četla se prakticky sama. Konec přišel v tu pravou chvíli, takže ve vás zanechá spoustu otázek a hlavně potřebu pustit se do pokračování. Při čtení jsem si užívala prakticky každou stranu, což jsem upřímně nečekala. Sice bych Prázdné sliby neoznačila za něco neotřelého nebo nového, co tu ještě nebylo, autorka využívá už zavedených motivů a principů, což ale v tomto případě funguje až překvapivě dobře. Dokonce i milostný trojúhelník tu byl zcela na místě, neboť ho autorka velmi dobře zpracovala a hlavně zasadila do celého příběhu. Troufám si říct, že Prázdné sliby jsou nakonec ten typ příběhu, který má sice k dokonalosti daleko, ale i přes všechny své chyby vás dokáže dostat natolik, že si jej naprosto zamilujete. Pokud máte podobné knihy rádi, neváhejte a pojďte do toho. ---- Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.... celý text

Všechny stránky Amelie 2021, Ashley Schumacher

„Všichni alespoň jednou v životě padneme za oběť nepravděpodobným statistikám.“ Všechny stránky Amelie můžou na první dobrou působit trochu nenápadně, jako další heavy contemporary v řadě. Příběh, který skrývají, je ale všechno jen ne nenápadný. Autorka píše neskutečně citlivě, stačí pár vět a víte, že tohle je kniha, jejíž jazyk si budete užívat. Se slovy zachází velmi obratně (v tomto ohledu určitě patří velký potlesk i překladatelce) a ať už jde o ztrátu nebo o lásku, dokáže Ashley Schumacherová perfektně vykreslit všechny pocity, myšlenky i celkovou atmosféru. Příběh se točí především kolem hlavních dvou protagonistů – Amelie a Nolana (neboli N. E. Endsleyho), kterým autorka viditelně věnovala spoustu času a péče. Celá kniha je vyprávěna z pohledu Amelie, jejíž osoba je velmi důkladně propracovaná a skvěle zachycuje Ameliiny pocity a snahu vypořádat se se ztrátou nejlepší kamarádky i pochyby nad budoucností. Podobně je to i s Nolanem, který je na první pohled nepřístupný a hrubý, ale Amelii postupně odhaluje jednotlivé vrstvy a bolest, kterou si nese. Amelií a Nolanem to ovšem nekončí, i vedlejší postavy jsou skvělé. Ať už jde o Val, která trochu připomíná vílu kmotřičku, o Alexe, který se ze všech sil snaží ochránit nejlepšího kamaráda nebo o rodiče Jenny, jež se snaží po svém vyrovnat se ztrátou jediné dcery. „Chci věřit, že všechno má svůj smysl, jakkoliv strašlivý. Že pohádky mluvily pravdu, příběhy jsou pravdivé a až se přebrodím vším tím sajrajtem a zoufalstvím, zase spatřím světlo.“ Je pravda, že romantická linka je předvídatelná a poměrně rychlá, ale to je ta moc knih – ohnout si realitu tak, aby představily příběh, který čtenáře chytí za srdce bez ohledu na okolnosti. Amelie vás dějem nejspíš nijak zvlášť nepřekvapí a najdete v ní i nějaké to klišé, ale i přesto vám mohu slíbit, že si ji užijete od začátku do konce. Její kouzlo totiž spočívá v jazyku, atmosféře, pocitech a knihomolství, které je silným tématem celé knihy a dotváří prostředí, které vám bude povědomé i nové zároveň. Celý příběh se navíc točí kolem fiktivní knižní série Kroniky Ormanu a autorce se povedlo neskutečně dobře vylíčit lásku, kterou Amelie k téhle sérii cítí a probudit i ve vás touhu ponořit se do jejího příběhu. Až člověka zamrzí, že ty knihy ve skutečnosti neexistují. Kniha nemá ani tři sta stran a díky krásné práci s jazykem i citlivému příběhu utíká velmi rychle. Na jednu stranu jsem měla chuť si k Amelii sednout a přečíst ji na posezení, na tu druhou jsem si ji ale chtěla dávkovat kousek po kousku, aby mi vydržela co možná nejdéle, tak skvělé čtení to bylo. „Ve tváři se mi usadí takový ten posmutnělý úsměv, který by spisovatel popsal třeba jako unavený nebo tklivý. Protože občas něco vnímáte nostalgicky už ve chvíli, kdy to prožíváte, jako by to bylo příliš nepravé nebo dokonalé nebo vzdálené, než abyste to dokázali prožít naplno, a tenhle okamžik je jedním z nich.“ Všechny stránky Amelie přináší příběh, který ve vás zůstane ještě dlouho po dočtení poslední strany. Je to příběh, který ve vás probudí naději, přiměje vás k úsměvu i k slzám a dotkne se té části vašeho srdce, která miluje knihy podobně jako hlavní hrdinové. Je citlivý a nádherný a věřte mi, když vám říkám, že ho rozhodně nechcete vynechat. ---- Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.... celý text

Vrány 2021, Kass Morgan

4,5 hvězdičky, zaokrouhluju nahoru. Vysoká pro Vivi znamená nový začátek a hlavně jistotu. Místo a lidi, které nebude muset za pár měsíců opustit jen kvůli zlé předtuše svojí matky. Vstup do prestižního univerzitního spolku Kappa Rho Nu pro ni představuje všechno, po čem kdy toužila. Nemá přitom ponětí, jak moc jí tenhle spolek změní život – všechny jeho členky jsou totiž čarodějnice. Scarlett oproti tomu Kappu už dobře zná a právě teď přichází její velká šance ukázat, co v ní je a zajistit si vytoužené místo předsedkyně. Skrývá ale tajemství, které by ji mohlo připravit o všechno. Vrány se na první pohled tváří jako příběh o magii a čarodějnicích a ačkoliv tím jsou bezesporu také, je toho mnohem víc, co stojí za zmínku. Hlavní hrdinky jsou totiž sice čarodějnice, ale především jsou sestry a právě témata jako sesterství, pospolitost a přátelství hrají v příběhu nezastupitelnou roli. Čarodějnice jsou zasazené do reálného prostředí, které sami moc dobře známe. Není to žádná nová revoluční myšlenka, ale je v tomto případě opravdu dobře podaná. Magie je totiž do našeho světa zasazena velmi realisticky, protože pracuje s motivy, které si s ní pojíme i dnes – byliny, křišťály a kameny, tarotové karty a vnitřní síla, která se skrývá v duši každé ženy. Díky způsobu a vážnosti s jakou ji autorky popisují, působí jako něco, v co by člověk mohl skutečně uvěřit, pokud je těmto věcem nakloněn a četl by je snad jinde než v beletrii, a to je něco, co se mi na knize opravdu neskutečně líbí. V knize se střídají kapitoly z pohledu Vivi a Scarlett, což knize velmi sedí. Zatímco díky Vivi sledujeme jednotlivé indicie a postupně si procházíme konfrontací s magií z pohledu člověka, který v ní nikdy nevěřil, Scarlett nám přináší pohled do zákulisí, pomáhá nám pochopit základní principy magie i poměry, jaké v Kappě a kouzelnickém světě obecně panují. Ačkoliv hlavní hrdinky a jejich vztah jsou v určitých ohledech lehce klišé, autorkám se to podařilo poměrně dobře vybalancovat. Přístupy obou jsou velmi odlišné stejně jako jejich osobnosti, ale jsou dobře propracované. Autorky se hodně soustředily nejen na jejich přítomnost, ale také na jejich minulost, což se zejména v případě Vivi moc povedlo. Není to dokonalé, určitě se dalo jít ještě o kousek hloub, ale vzhledem k příběhu a všem jeho tématům to bylo plně dostačující. Samotný příběh je neskutečně čtivý a dokáže čtenáře napínat mnoha různými způsoby. Autorkám se po celou dobu velmi daří navozovat tu správnou atmosféru, která dodává příběhu trochu temnoty, což příběh krásně podtrhuje. Děj se navíc pozvolna vyostřuje a napětí graduje, zejména v závěrečné třetině knihy je pak těžké ji odložit. Obecně jsou Vrány velmi dobře zpracovaný příběh, který vyčnívá zejména unikátním zasazením magie. Podobný typ čarodějnických příběhů jsem už dlouho nečetla a málem bych zapomněla, jak skvělé téma čarodějnic může být – zejména, když se ho povede takhle dobře napsat. Pokud máte v Young Adult rádi magický realismus či právě čarodějnice, rozhodně si Vrány nenechte ujít. ---- Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.... celý text

Zrazená 2021, Kiera Cass

Miluju tě. Já vím 2021, Nofreeusernames (p)

Tesáky 2021, Sarah Andersen

Kouzla rodu Thornů 2021, Margaret Rogerson

Víš, že jsem hrozná 2021, Jessie Ann Foley

Princezniny deníky 2001, Meg Cabot

Se špetkou skořice 2021, Elizabeth Acevedo

Se špetkou skořice jsem četla ještě v angličtině. Je to jedna z těch knih, které nepřináší žádný veliký příběh, ale každodenní problémy jedné sedmnáctileté holky. Emoni žije se svou babičkou a (asi) tříletou dcerkou a právě teď ji čeká poslední rok na střední, který je plný mnoha nelehkých rozhodnutí. Příběh je neuvěřitelně svěží, přináší totiž do žánru Young Adult téma, o kterém se zatím moc nemluví. Troufám si říct, že problematiku krásně popisuje a dobře vystihuje pocity hlavní hrdinky, která je na jednu stranu stále teenager, ale zároveň musela předčasně vyspět, když se v 14/15 letech stala matkou. Kniha je navíc neuvěřitelně citlivě napsaná a je radost ji číst. Když vám řeknu, že se nic moc velkého neděje a Emoni prostě proplouvá posledním ročníkem střední školy, mohlo by to znít jako nuda. Faktem ale je, že je to skvěle zpracované, Emoni má nějaké své malé cíle, na které se soustředí, nebo otázky, které řeší (zvládnout střední, podávaní přihlášek na vysokou, získat peníze na školní výlet do Španělka...) a nakonec to funguje fakt skvěle. Jo a i když tu je jeden kluk, tak tahle kniha prostě není o lásce. Romantická linka je v pozadí a jen to celé tak jemně doplňuje. Pro Emoni a díky tomu i pro čtenáře jsou totiž jiné věci mnohem důležitější.... celý text

Na jedné vlně 2021, Jenn Bennett

Bailey a Alex se nikdy nepotkali, ani neznají svá skutečná jména, ale díky sdílené lásce ke starým filmům i tak navážou neobyčejné přátelství. Čirou náhodou navíc Alex žije ve stejném městě jako Baileyn táta – ve městě, do kterého se Bailey právě přistěhovala. To ale Alexovi neřekne, protože se bojí, jak by jejich reálné setkání mohlo dopadnout. Místo toho se rozhodne, že se ho nejprve pokusí sama najít a zjistit, jestli by jejich přátelství mohlo ustát i střet s realitou. Její plány ale začnou nabírat trochu jiný směr, když jí do života vstoupí jeden nepříjemný (ale sakra pohledný) kolega z letní brigády… „Naše setkání může být skvělý, ale taky to může skončit jedním velkým trapným zklamáním. A to je přesně ten důvod, proč si nejsem jistá, jestli o něm chci vědět něco víc.“ Autorka v Na jedné vlně stvořila neuvěřitelně poutavý a hlavně pohodový příběh. Kniha vám navodí příjemnou letní atmosféru, ale zároveň dokáže vyvolat spoustu emocí – především tedy těch dobrých. Je plná letního slunce, surfování a taky lásky. Hlavní hrdinové jsou skvělí. Bailey mě neskutečně bavila, protože byla velmi realistická. Je to taková trochu potrhlá holka se sklonem vyhýbat se nepříjemnostem a raději říkat lidem to, co chtějí slyšet. Porter v ní ale probouzí spoustu nových pocitů – včetně chuti jednu mu vrazit. Ani Porterova sebejistota a nadřazenost, ale nejsou tak neochvějné, jak se tváří. Oba hrdinové mají své jizvy a v mnoha věcech jsou jako noc a den, jednu věc jim ale nejde upřít – pěkně to mezi nimi jiskří. Autorka si skvěle vyhrála s psychologií postav, a hlavně s příběhem, který stojí za tím, kým jsou dnes. To se přitom dá říct i o vedlejších postavách, nejen o Porterovi a Bailey. Styl vyprávění je trochu specifický, skvěle ale odráží hlavní hrdinku a její způsob myšlení, z jejíhož pohledu celý příběh sledujeme. Zdá se mi, že se autorce navíc povedlo celkem dobře nastavit hranici v otázkách sexuality. Neignoruje ji, ale zároveň nic nerozebírá úplně do detailů. Neplatí to úplně vždy (zejména některé slovní narážky mezi hrdiny byly trochu přehnané), ale většinou se to dařilo. Z knihy po celou dobu dýchá léto a pohodová atmosféra jako stvořená pro líné letní dny. Není to kniha, která vás pohltí po první straně, ale dejte jí pár kapitol a s vysokou pravděpodobností se zamilujete – pokud tedy patříte mezi fanoušky romantických feel-good contemporary. V rámci žánru rozhodně patří k těm lepším kouskům díky svému skvělému a neuvěřitelně čtivému zpracování a moc dobře fungující chemii mezi hrdiny. Romantická linka je skvělá a autorka dokáže vykreslit spoustu momentů, u kterých se dá jen stěží neuculovat. Zajímavé zpestření navíc představuje také Baileyna záliba ve starých filmech, které často zmiňuje. ---- Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.... celý text