lapetitedeny komentáře u knih

// Obdržela jsem recenzní výtisk od Albatros Media. //

Den po dni jsem si sice nenechala na prosinec, ale i tak mě formát adventního kalendáře naprosto nadchnul. Každá z 24 kapitol je dlouhá 10 stran, takže si na ni zvládne jednou za den udělat chvíli času snad každý. I když samozřejmě občas by člověk rád četl dál a dál...

Celkově je ta kniha vizuálně fakt vymazlená, plná vánočních výzev a písniček a filmů, takže zároveň poslouží i jako inspirace. Vánoční atmosféra dýchá doslova z každé stránky přesně, jak to má být.

Samotný příběh je vesměs jednoduchý a plný klišé. Občas jsem se hihňala jak puberťačka, jindy jsem se ale i trochu rozčilovala, protože se postavy chovaly hloupě nebo mi nějaké drobnosti úplně nedávaly smysl. Kdyby stál příběh samostatně, tak bych řekla, že je to takové „nenadchne, neurazí“, ale jako celek i s tím nápadem a zpracováním adventního kalendáře, to bylo super.

Pokud zbožňujete fake-dating, enemies to lovers, Vánoce a nevadí vám troška kýče, bude se vám Den po dni pravděpodobně moc líbit. Myslím, že obzvlášť nadšení budou třeba fanoušci knih, jako jsou Dash a Lily nebo Všem klukům, které jsem milovala.

*3.5 hvězdičky: zaokrouhluju dolů, protože to za mě bylo příběh o maličko slabší než autorčiny předchozí knihy, které jsem hodnotila vesměs stabilně 4 hvězdičkami.

27.11.2024

Poslouchala jsem audioknihu v angličtině.

Better Than the Movies je ukázkou perfektní romantické contemporary. Je to čtivé, vtipné a zábavné. Hned od prvních stran víte, jak příběh skončí a o to lepší to je, protože to dělá celý ten konflikt a slovní přestřelky mezi hrdiny ještě zábavnější. Hlavní postavy jsou navíc boží, autorka jim věnovala značnou péči a díky tomu kniha není jen tuctová romantika, která akorát klouže po povrchu.

Liz totiž před lety zemřela máma a je to pro ni stále těžké. Jako postava je velmi dobře prokreslená a autorce se povedlo skvěle vystihnout její vývoj. Taky se mi líbilo, že jako čtenáři Liz poznáváme postupně a spolu s tím ji i začínáme víc a víc chápat. A pokud jde o Wese, tak to je úplné zlatíčko. Přesně ten kluka o jakém spousta holek*kluků jen marně sní.

Better Than the Movies je prostě od první do poslední kapitoly úžasná feel-good jízda. Parádně se hodí teď na léto, ale oceníte ji i ve chvílích, kdy vám není hej a chcete si přečíst něco, co vám zvedne náladu.

1 25.08.2024

//Knihu jsem četla v angličtině a obdržela jsem ji v rámci spolupráce s Enbook.cz//

Dodnes si pamatuju, jak jsem poprvé narazila na klip k Girls Like Girls. Ty pocity, co ve mně vyvolal, to ohromení, že něco takovýho vůbec existuje – že někdo fakt napsal a natočil takhle dobrej song o queer holkách.

Takže když Hayley oznámila, že se tenhle příběh rozhodla po letech zpracovat do knižní podoby, okamžitě se z něj stala jedna z mých nejočekávanějších knih. Taky jsem se jí ale upřímně trošku bála a maličko jsem její pořízení odkládala...

Ve své knižní podobě už Girls Like Girls není revoluční příběh. To je ale vlastně dobře, protože to znamená, že jsme se za těch 8 let posunuli a WLW příběhy už nejsou taková vzácnost, jako kdysi (přinejmenším v rámci zahraniční YA literatury). A co se mi líbilo nejvíc?

- Zapojení heavy témat: hlavní hrdinka Coley totiž přišla o mámu a musela se přestěhovat k tátovi, kterej o ní až do teď nejevil žádnej zájem
- Zasazení do roku 2006 – dostáváme se tak do doby, kdy být queer bylo pořád něco, o čem se moc nemluví
- Využití statusů a chatů

Na autorce bylo znát, že není ještě úplně vypsaná, některé dialogy nebyly úplně přirozené a celkově to bylo po dějové stránce dost jednoduché. I tak jsem si knihu ale užila a vlastně nejsem zklamaná.

Příběh ve mně vyvolal velkou dávku nostalgie, celou dobu mi v hlavě hrály písničky od Hayley, bavilo mě to a víc jsem zrovna v tomhle případě prostě nepotřebovala. Jen teda konec byl extrémně neuspokojivej, že už mě dlouho žádnej takhle nenaštval.

25.08.2024

Vrány jsou jedna z těch knih, na který si docela často vzpomenu, protože mi přišly fakt dobrý. Na Monarchy jsem se proto fakt neskutečně těšila... Jenže to nějak nebylo úplně ono.

Problém je, že nedokážu přesně říct proč. Když se na to podívám s odstupem, tak po technický stránce to bylo až na pomalejší začátek super. Zápletka i postavy splňovaly víceméně všechno důležitý, co by takovej příběh měl mít pro to, aby byl dobrej. Jenže navzdory tomu ve mně prostě nezvládl vyvolat to nadšení a touhu přečíst ho ideálně celej na jeden zátah, jako tomu bylo u Vran.

Mrzí mě to, ale zároveň vím, že ta chyba asi byla i v mých přehnaných očekáváních. Monarchové totiž v žádném případě nejsou špatná kniha! A třeba se k celé sérii ještě někdy vrátím a uvidím to zase trošku jinak.

25.08.2024

//Audioknihu jsem obdržela v rámci spolupráce s Audiolibrix//

Nejlepší díl z celé série! Oproti prvnímu dílu se tu výrazně mění perspektiva, přidávají se nové postavy a kapitoly z pohledu Nimba a zároveň se autor velmi soustředí i na otázku stavu společnosti jako celku, poznáváme svět z nových úhlů a dozvídáme se víc.

Příběh je rovnoměrně rozložený do celé knihy, postupně se vyvíjí a napětí stupňuje. Nejsou tam žádná hluchá místa, kdy by si člověk řekl, že ho to moc nebaví nebo se děj výrazně neposouvá. A konec? Tam to vygraduje takovým způsobem, že mi nezbylo, než zírat s otevřenou pusou. Všem vřele doporučuju, aby měli rovnou po ruce nachystaný i další díl, protože ho budete sakra potřebovat.

Zároveň příběh fakt moc doporučuju v audiu. První díl jsem četla klasicky, tak mám srovnání a v audiu to má podle mě trochu jiný kouzlo. Vasil Fridrich a Jiří Suchý z Tábora odvedli neskutečnou práci a to, jakým způsobem knihu namluvili, krásně podtrhuje specifický způsob, jakým je napsaná a zároveň všechno to napětí a emoce působí ještě o něco naléhavěji.

1 25.08.2024

(SPOILER) // Obdržela jsem recenzní výtisk od Albatros Media. //

Naprosto chápu, proč a jak se stal ze Čtvrtého křídla celosvětový fenomén. Není to bezchybný příběh, ale to vůbec nevadí. Autorka totiž ví, co dělá a umí dát čtenářům přesně to, co chtějí.

Ačkoliv je Čtvrté křídlo tzv. romantasy a romantická linka je silná (včetně několika explicitiních sexuálních scén), není to to jediné, na čem příběh stojí. I kdybyste všechnu romantiku kompletně vymazali, pořád vám zbyde dostatek zajímavého děje, aby dokázal vydat na celou knihu a za to jsem moc ráda. Sama totiž patřím k tomu táboru, který by se nezlobil za víc draků a míň romantiky. Romantická linka mě vlastně zajímala ze všeho nejvíc. Páni love interesti mi většinu knihy přišli dost o ničem, jako kdyby jejich jediné charaktery byly „starostlivej nejlepší kámoš, co miluje pravidla“ a „tajemnej, nevrlej a svalnatej“ – trvalo prostě strašně dlouho, než jsme hlavně druhého zmiňovaného poznali trochu víc do hloubky.

I přes to jsem si knihu ale neskutečně užila a s nadšením jsem otáčela jednu stranu za druhou. Bavil mě Violetin průchod akademií, bavily mě zvraty, draci i politika. Ta kniha je fakt akční, děj je poměrně rovnoměrně rozložený napříč celou knihou, takže tam není moc hluchých míst, napětí postupně graduje a situace se vyostřuje... V některých směrech je kniha docela předvídatelná, ale na druhou stranu se toho děje tolik, že vás pravděpodobně alespoň občas něco dokáže i překvapit. Jsou tam klišé, nicméně i ty se opakujou z jednoho prostého důvodu – majorita čtenářů je prostě pořád zbožňuje.

Violet je navíc skvělá hlavní hrdinka. Není perfektní, není dobrá ve všem, do čeho se pustí a nopak je v mnoha ohledech o dost slabší než všichni ostatní. V jedné věci ale vyniká: je chytrá a mazaná. Ještě aby ne, když se celý život připravovala do kvadrantu písařů. Líbilo se mi, že na to autorka v průběhu nezapomněla a až do konce se objevovaly momenty, ve kterých Violet uvažovala přesně jako písař. Jen jsem v příběhu postrádala nějaké podrobnější seznamování mezi Violet a jejím drakem. Tahle část mi přišla trochu odbytá, respektive z velké části chyběla a to je škoda.

Čtvrté křídlo pro mě sice nebude nejlepší kniha roku, ale i tak jsem si ho nadmíru užila. Krásně pracuje s aktuálními trendy a je to vidět. Plus mě autorka neskutečně nalákala na celý ten svět a jeho politiku a děsně se těším, až se v dalších dílech dozvím víc! Pokud patříte mezi fanoušky romantických fantasy, tohle si fakt nechcete nechat ujít.

3 07.04.2024

Poslouchala jsem anglickou audioknihu v podání Kate Simses.

Co mě baví:
- Kate Simses jako vypravěčka. Ten způsob, jakým dokáže zachycovat emoce hlavní hrdinky a vytvářet atmosféru příběhu je naprosto neuvěřitelnej a myslím, že nebýt jí, užívám si tu sérii mnohem méně
- Styl psaní, metafory a myšlenky
- Rozložení akce a nových informací napříč celou knihou, respektive sérií
- Warner, to, jak se pohled na něj mění postupně a pozvolna místo toho, aby se v jeden moment kompletně proměnil
- Kenji, tady asi není co dodávat
- Julliet, její psychika a způsob, jakým se vypořádává s tím, kdo je a se vším, čím si v životě musela projít

Co mě nebaví:
- Julliet, kdykoliv dojde na Adama a Warnera a vůbec celá ta romantická linka. Je to na mě až moc přehnaný, patetický. Julliet stačí sebemenší náznak dobra ve Warnerovi a dokáže z něj udělat celej psychologickej rozbor o tom, jak v něm vlastně najednou vidí tu ztrápenou duši, blabla... Wtf.
- Adam je otravnej
- Absence ženských postav. Kromě Julliet tu jsou dvě, ale jejich role je dost malá, objeví se vždycky jen krátce a ještě o nich celou dobu všichni mluví jako o „the girls“ (jsou to dvojčata, ale prostě meh)

Jsem roztříštěná jsem četla v době, kdy poprvé vyšla v českém překladu, tzn. před asi 11 lety. Dodnes si pamatuju, jakej byl kolem vydání hype, blogeři dostali s předstihem e-knihy (tehdy reading copies vůbec nebyly tak běžný jako dneska) a všude na mě skákalo hrozně moc nadšených ohlasů o tom, jak dobrá ta kniha je a já se nemohla dočkat, až ji budu taky držet v rukou. Marketing tu na mě prostě zafungoval fakt na výbornou.

Jenže pak se pro mě Jsem roztříštěná stala synonymem knižního zklamání. Takovej ten pocit, když se na nějakou knihu strašně moc těšíte, očekáváte, že to bude nejvíc skvělý, úžasný a budete to milovat, jenže ono se to nestane. I po těch 11 letech je tohle ta první kniha, na kterou si vzpomenu, když se o knižních zklamáních mluví a upřímně myslím, že mě nikdy žádná nezklamala víc.

Naprosto chápu, jestli vás teď zaráží, proč jsem se do ní teda sakra rozhodla pustit znovu. Přemýšlela jsem o tom v posledních letech několikrát, protože znám lidi, kteří tu sérii naprosto zbožňujou a ve mně kvůli tomu pořád hlodalo, jestli jsem třeba něco nepřehlédla... Teď na ni náhodou znova došla řeč, zároveň na mě vyskočila v audoknižní appce, kde si platím předplatný, tak jsem si řekla, že do toho teda půjdu.

A světě div se, nebylo to tak hrozný, jak jsem čekala. Možná díky tomu, že jsem měla doslova nulový očekávání, možná i díky Kate Simses, jejíž audio zpracování se fakt dobře poslouchalo.

Pořád si myslím, že je to spíš průměrná kniha. Taková klasická stará dobrá dystopie, kterou odlišuje hlavně specifický styl psaní, který připomíná deníkové zápisky, ve kterých Julliet často škrtá myšlenky a opravuje se, což vytváří kontrast mezi tím, co si skutečně myslí/cítí a tím, co si myslí, že by si myslet/cítit měla. Kniha jako taková ale nenadchne, neurazí, nebyla jsem napnutá jak kšandy, ale ani jsem se vyloženě nenudila.

Docela mě nicméně bavila Julliet a právě to, jakým způsobem je zpracovaná její psychika a ty kontrasty v ní – což je docela vtipný, protože v recenzi z roku 2013 jsem si mimo jiné stěžovala, že mě postavy vůbec nezaujaly, nevytvořila jsem si k nim vztahu ani nic podobného. A i když v případě Adama to platí furt (byl docela cringe, co si budeme), Julliet vlastně byla napsaná docela dobře – anebo to prostě zachránila ta Kate Simses, protože to zahrála faaakt dobře!

Co za mě ovšem bylo obří NE, jsou popisy milostných scén mezi hlavními hrdiny. Není to smutt, ale ty scény jsou i tak dost dlouhý a hlavně tak divný. Možná jsem na to už stará, fakt nevím, ale u těch pár scén, co se objevily, jsem fakt trpěla nad tím, jak moc patetický to bylo. Já jako chápu, proč Julliet tolik prožívala doslovat každej dotyk, každej projev náklonnosti... Ale prostě ne.

V závěru teda hodnocení zvedám o jednu hvězdičku a pomalu začínám druhý díl, k tomu jsem se nikdy dřív nedostala, tak uvidíme. Jsem docela zvědavá na Warnera, až se trochu víc ukáže.

2 28.03.2024

Říct, že mě Smrtka bavila, by bylo silný podhodnocení. Už po prvním díle totiž naprosto chápu, proč tahle série vyvolává v lidech takový nadšení.

Když jsem začínala číst, tak jsem vlastně vůbec nevěděla, o čem to je. Jako jasně, věděla jsem, že je to o smrtkách, co mají různě barevný róby... A to bylo tak nějak všechno. Netušila jsem, jestli se to odehrává v našem světě nebo v nějakém fiktivním, v přítomnosti, v budoucnosti, nic. Neptejte se mě, jak je to u takhle populární série možný, sama nevím.

Každopádně jsem za to nakonec ráda, protože o to víc mě ta budoucnost, jakou ji Neal Shusterman vykreslil, zasáhla. Postavy, zápletka, způsob vyprávění – všechno dobrý. Ale ten svět, stav společnosti? Tomu se nic nevyrovná.

Autor si hraje s myšlenkou, co se s lidstvem stane po tom, co už pro něj na světě nezůstává nic, co by ještě neobjevilo, nic, co by nedokázalo vyřešit. Po tom, co dosáhné nesmrtelnosti a představa věčného života už dávno není jen zbožnou představou, ale každodenní realitou. Jde do detailů, všechno má dobře promyšlené a postupně ukazuje, že ani zdánlivá utopie nemusí být tak úplně růžová... A je to zatraceně boží!

Knížka vás navíc rychle pohltí. Užijete si každou stranu a budete nedočkavě čekat na každou novou informaci, každé odhalení. Příběhy jako tenhle mi připomínají, proč jsem dřív tak žrala dystopie – a upřímně se vůbec nebudu zlobit, pokud se jednou dočkáme jejich comebacku.

11 22.03.2024

// Obdržela jsem recenzní výtisk od Albatros Media. //

Přijde mi, že Alice Oseman dokáže i v komiksové podobě některá témata otevírat snad i lépe než spousta autorů v tradičních knihách. Má to samozřejmě své limity, komiks jí nedovoluje jít úplně do hloubky, některé motivy jsou spíš jen načrtnuté, ale i to pomáhá dokreslovat celkovou atmosféru příběhu a postav.

Nick a Charlie jsou roztomilí a okouzlující jako vždycky. Charlie ušel velký kus cesty a daří se mu bojovat s jeho nemocí o poznání lépe. Život jde ale dál a postavy čelí novým výzvám: v tomhle případě hlavně prvnímu sexu a výběru vysoké školy. Stejně jako se vyvíjí vztah Nicka a Charlieho, vyvíjí se dál i oni sami jako jednotlivci a to je něco, co mě moc bavilo. Otázky, které řeší, jsou sakra relevantní a Alici se je podařilo vykreslit moc pěkně tak, aby si z nich čtenáři něco málo odnesli i do skutečného života.

Co mě ale trochu mrzelo je méně prostoru pro vedlejší postavy, které byly v minulých dílech mnohem výrzanější. Tentokrát jsou jejich charaktery a příběhy opravdu hodně upozaděné. Na druhou stranu to asi lze pochopit, protože komiks má omezený rozsah a je v prvé řadě potřeba uzavřít příběh Nicka a Charlieho.

Srdcerváči jsou podle mě taková knižní obdoba safe spacu – jsou to příběhy, kde je v naprostém pořádku neodpovídat mainstreamu, kde je v pořádku být sám sebou. A i když otevírají vážnější témata, pořád zůstávají roztomilí a pozitivní a to je podle mě jeden z hlavních důvodů, proč je všichni tak milujeme: dodávají naději. U páté knihy tomu není jinak a já nepochybuji o tom, že pokud se vám líbily ty předchozí, zamilujete si i tuhle.

1 22.03.2024

Knihu Dvanáct dní Dashe a Lily jsem obdržela na recenzi od Albatros Media. Příběh se od prvního dílu v mnohém liší – za ten rok od chvíle, co se Dash a Lily seznámili, se v jejich životech hodně změnilo a najednou se potýkají s úplně novými výzvami. Dědeček Lily totiž prodělal infarkt a rekonvalescence nebyla náročná jen pro něj, ale i pro celou rodinu a Lily obzvlášť. Dokonce zapomněla i na své oblíbené vánoční tradice! Dash je ale odhodlaný jí kouzlo Vánoc zase připomenout a spolu s tím i napravit všechno, co se v jejich vztahu pokazilo

První kniha vlastně končí po prvním rande Dashe a Lily. Vidíme je dávat se dohromady, ale konec zůstává relativně otevřený, nevidíme je úplně fungovat jako čerstvě zamilovaný pár. Teď se k nim najednou vracíme necelý rok po tom, co začali randit a zjišťujeme, že jim to už tak úplně neklape. Nevíme ale úplně přesně co se stalo a teprve postupně odhalujeme, jak si hrdinové stojí. To mě na knize vlastně hrozně bavilo a to i přes to, že díky střídání úhlů pohledu rychle zjistíme, že na vině je obyčejný nedostatek komunikace. Autoři navíc v některých částech využívají i retrospektivu, takže nás nalákají na nějaký důležitý milník, ale nedají nám tu scénu celou naráz, místo toho ji dávkují po kouskách a v mezičase se vrací o pár hodin nebo dnů zpět. Takových momentů je tam sice jen pár, ale přidávaly do příběhu prvky napětí, které by jinak postrádal.

Každopádně pokud čekáte čistě ňuňaté čtení plné Vánoc, dostanete ho tak z poloviny. Z té druhé pak dýchají o něco negativnější věci. Dash i Lily sice oba chtějí, aby to mezi nimi fungovalo, jenže o tom spolu neumí mluvit. Lily se hodně utápí ve svém smutku a frustraci a nechová se vždycky úplně racionálně. V případě, že vyloženě nezvládáte zápletky založené na nedostatku komunikace, Dvanáct dní Dashe a Lily vás pravděpodobně příliš nenadchne a nezachrání to ani ta atmosféra vánočního New Yorku (která už ale upřímně není tak silná jako v prvním díle). Knížka nicméně nedepkaří celou dobu a dočkáme se i několika velmi roztomilých momentů, které člověku vykouzlí úsměv na tváři – a že ty se opravdu povedly.

Autoři se navíc věnují té fázi vztahu, kdy už pomalu odezněla prvotní fáze intenzivní zamilovanosti a nahradila ji o něco klidnější láska. A to je třeba něco, co hrozně oceňuju, protože si nevybavuji žádnou další YA knihu, kterou bych vyloženě na tohle téma četla a přitom mi přijde vlastně poměrně důležité.

Celkově příběh rychle utíká a dobře se čte, což z knížky dělá perfektní vánoční jednohubku. Já vám ji ale klidně doporučím i pro zbylé části roku, pokud si chcete přečíst něco jednoduchého, co vás zabaví a zahřeje. Jestli vás bavil první díl a zápletka toho druhého vám není vyloženě proti srsti, věřím, že budete spokojení! Já byla.

2 09.01.2024

Morrigan Crowová se vrací ve třetím díle strhující middle grade fantasy ze série Nikdyuš. Má před sebou druhý ročník na Divinské akademii a konečně to vypadá, že ji začnou učit ovládat divomorské schopnosti. Jenže pak celý život v Nikdyuši ochromí záhadná nemoc, která dělá z divočichů pouhé nečichy. A nebyla by to Morrigan, kdyby se nerozhodla, že musí pomoct najít lék

Začátek knihy se může zdát trochu pomalý, na druhou stranu tak dává čtenáři čas si znovu připomenout všechny nikdyušské zvyky a zvláštnosti, na které mohl zapomenout, pokud od přečtení předešlých dílů utekl delší čas. Upřímně série o Morrigan Crowovou je jedna z těch, kde by se velmi hodilo mít k dispozici slovníček pojmů a také seznam postav a jejich schopností, protože už je jich opravdu hodně a člověk se v nich snadno začne ztrácet.

Později každopádně kniha nabere typické svižné tempo a začne nezapomenutelná jízda plná jedinečného humoru, nikdyušských absurdit a samozřejmě spousty napětí. Morrigan navíc nezaměstnává pouze epidemie Prázdnice, ale také její vlastní schopnosti, které může v Divinské akademii konečně začít rozvíjet. Děj postupuje chronologicky a poměrně rychle navzdory tomu, že v knize od začátku do konce uběhne víc než jeden rok. To příběhu dodává na realističnosti, protože události na sebe až do konce plynule navazují a zápletku dál budují, nic se nevyřeší jen tak přes noc.

Z jazykového hlediska pak samozřejmě nemohu nezmínit překlad Vladimíra Medka, který je již tradičně velmi vydařený. Pomyslný škraloup na překladu ale bohužel představuje větší množství chyb, které se v knize vyskytují Jedna je už dokonce v oficiální anotaci na zadní straně knihy.

Morrigan sama o sobě je velmi dobrá hrdinka a je skvělé sledovat, jak roste. Pořád je to třináctileté dítě, které má tendenci motat se do „dospěláckých“ záležitostí a řešit problémy, které by řešit nemělo. Věci jí nevychází na první dobrou, dělá chyby a potom je napravuje, učí se a rozvíjí dál. Pomalu taky začíná dospívat, utvářet si vlastní názory, a hlavně zpochybňovat autority kolem sebe.

S tím souvisí i jedna z věcí, kterou jsem si na knize velmi užívala autorka zde totiž postupně začíná připravovat půdu pro trochu vyspělejší a komplexnější témata. Zasévají se tu semínka pochybností vůči Divinské společnosti a tomu, jak vedení Nikdyuše funguje, otevírají se více politická témata a řeší se i předsudky a nenávist vůči menšinám. To všechno na pozadí epidemie, která nejspíš mnohým čtenářům připomene covid-19, což celou atmosféru ještě zesiluje. Svět, do té doby tak bláznivý, zábavný a odlišný od toho našeho, se díky tomu najednou zdá člověku zase o něco bližší. To je vlastně další věc, za kterou si kniha zaslouží velkou pochvalu její svět se totiž neustále dál rozšiřuje a s každým dílem se o něm dozvídáme něco nového.

Stejně jako je Morrigan dobře zpracovaná hrdinka, je i Ezra Squall skvěle napsaný záporák. Málo kdy se stane, že by mě nějaká záporná postava takhle bavila. V jeho případě jsem ale nadšená z každé nové informace, protože je to komplikovaný charakter a jeho motivy zjevně nebudou úplně tak jednoduché, jak se na začátku zdálo.

Prázdnice drží podobnou kvalitu jako předchozí díly a ani v nejmenším nezklamala. Je to zkrátka báječné pokračování ještě báječnější série, která si zaslouží mnohem víc pozornosti, než kolik se jí momentálně dostává. Najdete v ní totiž akční a napínavý příběh se skvělými postavami umístěný do světa, jenž vám učaruje svou bláznivostí. A navíc je to ten typ knih, které dokážou propojovat mladší i starší čtenáře, protože baví bez ohledu na věkovou kategorii.

----
Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.

11.10.2023

Eira prožila celý život ve stínu svého bratra. Nikdo v Čarodějné věži v ní nevěří a bojí se, že nad svými schopnostmi ztratí kontrolu zase. Když se proto Eiře naskytne příležitost zúčastnit se prestižního Turnaje pěti království, rozhodne se, že tohle je její šance. Pokud se jí podaří zvítězit, dokáže všem, že je silná a zvládne se o sebe sama postarat. A navíc by dostala šanci vypravit se na vzdálený kontinent Meru, kterým je naprosto posedlá

Příběh Čarodějky je poměrně jednoduchý a nepřináší do žánru nic nového. Naopak staví na populárních dějových i charakterových prvcích, které jsou pro young adult fantasy typické a hojně využívané. Jakmile se čtenář v knize trochu rozkouká a zmapuje si celou situaci, začne mu být pravděpodobně celkem jasné, co ho čeká. Autorka nicméně do děje začlenila hned několik zvratů, což alespoň trochu zvyšuje šanci, že vás třeba alespoň v něčem kniha překvapí.

Samotný děj utíká svižně. Autorka se soustředí především na klíčové momenty a díky tomu se jí během ani ne tři sta padesáti stran podaří pokrýt několik měsíců Eiřina života. Kniha začíná trochu pozvolněji, ale postupně nabírá spád a od druhé poloviny jde už o značně akční čtení, které nebudete chtít odložit.

Svět může být během prvních kapitol trochu matoucí (obzvlášť pokud si jako já předem nepřečtete anotaci), protože ho jako čtenáři poznáváme postupně kousek po kousku. Spousta věcí navíc zůstala až do konce nevyjasněná obzvlášť v geopolitické oblasti a dá se jen předpokládat, že se k nim autorka teprve dopracuje v dalších dílech. Co se mi nicméně líbilo byla práce s elementární magií. Nechci tvrdit, že jde o něco převratného, ale bavilo mě, jak k ní autorka přistoupila.

Hlavní hrdinka Eira splňuje všechny požadavky na typickou vyvolenou. Oplývá schopnostmi, které nikdo jiný nemá a ačkoliv je abnormálně nadaná, úplně si to neuvědomuje a přejímá pochybnosti, které o ní má její okolí. Postupně o sobě navíc začne odhalovat pravdu, o níž neměla ani tušení a která v jejích očích všechno změní. Hodně se potýká s přístupem lidí kolem a touhou dokázat všem, že se v ní celou tu dobu pletli. Ačkoliv má své slabé chvíle, většinu času je to poměrně fajn hlavní hrdinka a navíc když člověk vidí, jak se k ní chová její vlastní rodina, chtě nechtě jí musí fandit.

Obecně sledovat chování Eiřiných příbuzných, kteří přitom dokola opakují, že jednají v jejím nejlepším zájmu, bylo neskutečně frustrující. Místy mi jejich přístup přišel už trochu moc. Nicméně myslím, že konflikt s rodiči může být velmi relevantní pro tu část dospívajících čtenářů, kteří se zrovna sami nachází v období, kdy si vlastními s rodiči úplně nerozumí.

Zbylé postavy poznáváme zatím spíš povrchně, protože je jich poměrně dost a autorka se při psaní zbytečně nezdržuje. Aktéry pro romantickou linku tu máme hned dva: tajemného elfího velvyslance Ferra a prince z věže, Eiřina spolužáka, kterého nemůže vystát. V obou případech už od začátku celkem jasně bije do očí, jakým směrem se jejich role v příběhu budou vyvíjet a romantická linka proto neskrývá žádné větší překvapení.

Bohužel vývoj citů a vztahů mezi postavami hodně doplácí na rychlé tempo, protože zde nezbyl dostatek prostoru na to, abychom je postupně sledovali růst a tím trochu ztrácí na přirozenosti.

Jedním z velkých témat v knize je také to, že lidé nejsou vždy takoví, jak se na první pohled může zdát. Ačkoliv jde o často opakovaný motiv, v tomto případě se mi moc líbilo, že se netýká jen jedné postavy, ale prolíná se prakticky celým příběhem a opakovaně se vrací. To se autorce opravdu povedlo.

Na Čarodějce je jasně vidět, že Elise Kova moc dobře ví, co zrovna v rámci young adult fantasy letí a které prvky použít, aby vytvořila líbivý příběh, který si získá popularitu jak skalních fanoušků žánru, tak i příležitostných čtenářů. Na druhou stranu to ale vede k tomu, že kniha není nikterak originální, nevyčnívá a nepřináší nic moc nového.

Nedostatek originálního přístupu ale autorka nahrazuje schopností čtenáře pohltit. Ve výsledku tak jde o nenáročnou, ale velmi zábavnou knihu, která rychle mizí pod rukama. Pokud víte, že máte YA fantasy rádi, Čarodějku si s velkou pravděpodobností velmi užijete.
----
Reading copy mi bylo poskytnuto společností Albatros Media.

2 27.08.2023

Do Ateliéru jsem se rozhodla pustit, protože ho doporučovala Dana Terrace aka autorka mého milovaného Owl Housu. A jo, už po tomhle prvním díle vím, že to budu naprosto milovat (a to to ještě ani nezačalo být queer).

Je to strašně miloučký, feel-good a lehce mi to připomíná právě ten Owl House a prostě aw. Navíc se mi moc líbí ten magický systém a jsem na celý svět strašně zvědavá, jak ho budeme v dalších dílech dál poznávat a sledovat jeho vývoj. V sérii vidím velký potenciál a moje očekávání jsou velká, tak snad se v dalších dílech nezklamu.

1 16.08.2023

Youngblood jsem četla v angličtině na posudek pro Humbook v době, kdy kniha ještě nebyla venku ani v originále. Do knihy jsem tedy šla s naprosto čistým štítem a přesvědčením, že vzhledem k námětu, to buď bude naprostá pecka nebo naprostá blbost. A k mému nadšení to byl ten první případ.

V Youngblood se hodně řeší rasismus, homofobie, elitářství a chudoba. A mně se to zpracování upřímně líbilo, vůbec jsem nečekala, že v knize o upírech budou hrát takovou roli současný společenský témata. Místy toho bylo hodně, což může být někomu do určité míry nepříjemné, něco mohlo být určitě podané lépe, ale obecně mi to nepřišlo jako něco špatného a především mi to dávalo smysl.

Celkově se mi jinak hrozně líbil autorčin přístup k upírství. Máme tu umělou krev a taky nemoc, která dělá lidskou krev pro upíry smrtelnou... Místy by si některé aspekty upírství zasloužily dovysvětlit, ale obecně to je prostě jiný a dokazuje to, že ani upíři ještě pořád nejsou úplně vyčerpaný téma and I'm here for it.

Děj a romantická linka jsou předvídatelný, není tu nic extra nového. Autorka využívá prvky, který v YA fungují a funguje to i tady. Kat a Taylor mají skvělou chemii, je to slow-burn a hate-to-love a já jim hrozně fandila. Konec byl teda dost rychlej, celou dobu jsem si myslela, že půjde o sérii a myslím, že by to příběhu bývalo nijak neuškodilo, ba naopak.

Kniha se mi četla dobře a i přes chyby jsem se od ní nemohla odtrhnout. Je to ten typ příběhu, který po technické stránce sice není perfektní, ale získal si mě tak, že mu to ráda odpustím.

Pokud se vám líbil třeba First Kill nebo Carmilla (ta série na YouTube od KindaTV), tak si jsem celkem jistá, že vás tohle bude bavit taky.

16.08.2023

Při čtení Touhy jsem měla místy pocit, jako bych v rukou držela kombinaci Twilight ságy, Upířích deníků a Odkazu. Najdeme tu totiž soukromou střední školu pro nadpřirozené bytosti (Odkaz), hlavní hrdinku, které zemřeli oba rodiče (Upíří deníky) a samozřejmě i záhadného a nesmírně přitažlivého upíra, který je odhodlaný se od naší hrdinky držet dál, ale moc mu to nejde (Twilight sága). Zdá se, že místo toho, aby se autorka snažila od těchto příběhů co možná nejvíce odlišit, rozhodla se z každého vzít to nejlepší, přidat něco navíc a výsledkem je právě Touha.

Celý příběh sledujeme očima Grace. V jejím charakteru byla znát snaha vytvořit silnou hlavní hrdinku, která bude o svém osudu rozhodovat sama místo toho, aby neustále čekala na záchranu. Bohužel se to ale úplně nepovedlo, protože kdykoliv se na scéně objevil Jaxon, Grace se proměnila v plochou postavu, která nedokázala myslet skoro na nic kromě toho, jak moc ji přitahuje což je velká škoda, protože potenciál tu byl. Nezbývá proto než doufat, že v dalších dílech to s ní bude o něco lepší.

Samotný Jaxon je úplně typický young adult hrdina. Na první pohled nepřístupný bad boy, uvnitř zmučený kluk, který se jen snaží udělat to, co považuje za nejlepší. Vyvolený přesvědčený o tom, že musí obětovat vlastní štěstí, aby ochránil ostatní. A samozřejmě je nesmírně sexy na to vás Grace nenechá ani chviličku zapomenout, protože to opakuje zhruba každých pár stran. Klišé? Rozhodně, ale nejde mu upřít funkčnost, neboť cílová skupina bude Jaxona s největší pravděpodobností zbožňovat.

Vztah Grace a Jaxona ve výsledku představuje největší problém celé knihy, protože je založený na neustále omílané nepochopitelné, ale velmi silné přitažlivosti. Jsou případy, kdy mi insta-love nevadí, tady ale byla vyhnaná až do extrémů. Hlavní hrdinové se během pouhých pár dnů nesmyslně rychle přesouvají od vzájemné nenávisti k hluboké lásce bez toho, aby se skutečně poznali. V závěru se sice objevuje určitá snaha o zdůvodnění, ale ani to nedokázalo situaci zachránit. Stačilo by přitom, aby Grace a Jaxon alespoň trochu zvolnili tempo a hned by romantická linka působila mnohem lépe.

Titulu nicméně nelze upřít čtivost a v pozdějších částech i rychlé tempo. V příběhu nechybí intriky a napětí a díky tomu, že se toho stihne stát poměrně hodně, je pravděpodobné, že se knize podaří vás alespoň v něčem překvapit.

První část knihy se navíc nese i v duchu netrpělivého očekávání na chvíli, když autorka konečně začne odhalovat detaily o tom, jak v jejím světě nadpřirozené bytosti fungují. Její svět má potenciál a v mnoha ohledech byl velmi zajímavý, třeba i co se týče pojetí upírství a dalších nadpřirozených bytostí. Bohužel ho ale v prvním díle nakonec stačíme poznat spíš jen zběžně a mnoho otázek zůstane nezodpovězených dá se ale předpokládat, že na ně přijde čas v dalších dílech.

Touha má sice spoustu chyb, ale přesto dokáže být až neuvěřitelně čtivá a zábavná. Bude perfektní především pro méně náročné čtenáře, kteří se těší hlavně na romantickou linku plnou překážek a napětí. Pokud milujete třeba zmiňovanou Twillight ságu nebo Upíří deníky, rozhodně si přijdete na své. Je to trochu kýčovité a ohrané, popularita série ale jasně vypovídá o tom, že čtenáři si tento typ příběhů stále užívají a to je nakonec to nejdůležitější.
----
Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.

2 03.07.2023

To není můj problém - příběh o holce, která má sama spoustu problémů, ale raději řeší ty svých spolužáků. Ty totiž na rozdíl od těch svých vyřešit dokáže.

Skvěle napsaná contemporary, která otevírá některá vážná témata a přesto není úplně heavy. Romantická linka je spíš v pozadí, ale přitom je uvěřitelná a chemie mezi postavami funguje moc dobře. Navíc je to díky tomu ideální kniha pro všechny, co tvrdí, že se nedokážou vcítit do lesbických postav (právě na základě té sexuální orientace) - Aideen jim totiž dokáže, že je to nesmysl, protože má jako postava spoustu vrstev a pocitů a to, že má ráda holky, na tom nic nemění.

P. S. Pokud už máte To není můj problém přečtenou a líbila se vám, pak se rozhodně pusťte i do The Falling in Love Montage od té samé autorky, ta je totiž ještě lepší!

2 23.06.2023

Jsme nevyhnutelní je poslední kapitolou volně navazující série, která odstartovala s knihou Navždycky. Nofreeusernames na závěr zvolila hlavní hrdiny opravdu skvěle, protože společně představují propojení mezi protagonisty ze všech předchozích knih a tak se vrací Mei ze zmiňovaného Navždycky, Ava z Miluju tě. Já vím i Charlee z Letních nocí.

Autorka v určitém smyslu obrací klasické genderové role, které z young adult příběhů známe zatímco Travis je kluk se srdcem ze zlata, který touží po lásce, Harper všichni kolem vidí jako tu bad girl, co chodí neustále v černém, s ničím se zbytečně nemaže a před vztahy preferuje povyražení na jednu noc. Ve skutečnosti je ale Harper hlavně holka, která se po zkušenostech se svou bývalou přítelkyní bojí zamilovat.

Postavy v knize jsou rozličné, jenže je jich hodně, takže některé poznáváme spíš jen povrchně. Je znát, že se kniha tentokrát odehrává ve vysokoškolském prostředí, protože jsou o něco vyspělejší. Harper i Travis mají své světlé i tmavé stránky, díky tomu jsou přirození a některé problémy, které řeší, mohou být čtenářům velmi blízké. Jen škoda, že jejich vývoj nebyl o něco důkladněji propracovaný a zejména v případě Harper nešel ještě víc do hloubky. Z vedlejších postav pak každopádně stojí za zmínku především Izzy, protože ukazuje, že i na vozíčku se dá tančit doslova

V knize se nepravidelně střídají kapitoly z pohledu Harper i Travise, což nám umožňuje sledovat vztah, který se mezi nimi formuje očima obou dvou. Autorka píše čtivě a svižně, díky čemuž dokáže udržet čtenáře ponořené do knihy, i když je děj spíš jednodušší a není zas tak těžké si domyslet, jak se bude vyvíjet dál. A jak už je pro Nofreeusernames typické, nechybí ani humor nebo odkazy na současnou popkulturu, tentokrát s Marvelem v hlavní roli. Popkulturní složka je dobře vyvážená a přirozeně zapadá do výsledného celku. Knihu si tak užijete i v případě, že vás Marvel vůbec nezajímá.

Na své si přijdou zejména fanoušci slow burn romantiky. Romantická linka je totiž poměrně pomalá, protože od přátelství k lásce v tomhle případě znamená hlavně hodně přátelství. Vyvažuje to ale nezanedbatelná chemie, kterou mezi sebou hrdinové mají. Nicméně pokud jste se těšili na silné prvky zakázané lásky a tajné randění (protože vztahy v kapele jsou přísně zakázané), toho v příběhu nakonec moc nenajdete.

Knihy od Nofreeusernames jsou jedinečné tím, že je jim věnována opravdu velká péče, co se týče vizuální stránky a bonusového obsahu. Každá další autorčina kniha je v tomhle ohledu o kousek lepší a to platí i tentokrát. Jsme nevyhnutelní hraje barvami, obsahuje chaty, fotografie a dokonce i Instagram stories. Vedle toho ke knize existuje také několik playlistů, Harper má svůj vlastní účet na TikToku jako @harper_j_great, kde pravidelně sdílí videa a když budete při čtení dávat pozor, zjistíte i to, že jí můžete poslat e-mail, na který vám pravděpodobně odpoví. To všechno z knihy dělá v českém prostředí unikát, který přesahuje i za stránky knih.

Jsme nevyhnutelní je ve výsledku ukázkový příklad jednoduchého a čtivého příběhu, po kterém sáhnete, když si chcete zlepšit náladu nebo odpočinout. Nenechte se zmást vysokoškolským prostředím, je to totiž stále stará dobrá contemporary pro fanoušky young adult. Pokud o sobě víte, že máte pro podobné příběhy slabost, určitě neváhejte a dejte knize nebo i těm předchozím šanci jsem si jistá, že si je užijete.

*3,5 hvězdičky, zaokrouhluju nahoru
----
Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.

2 23.06.2023

Šťastně až navěky? je mírně chaotická a ztřeštěná romantická komedie vystavěná na fantasy základech. Příběh si klade za cíl především pobavit, rozesmát a zahřát u srdce a to se mu daří.

Asi nejlepší věc na celé knize je právě originálnost a jedinečnost námětu. Je to střelené, osvěžující, dělá si to legraci z klasických zápletek příběhů a pohádek A to všechno ještě navíc doplňuje fakt, že být queer je v tomhle světě bráno stejně automaticky, jako být heterosexuální v tom našem. Ve výsledku toho můžete mít v rámci young adult fantasy žánrů načteno spoustu, ale něco jako Šťastně až navěky? jste ještě nejspíš nečetli

Hlavní hrdiny tvoří parta vyčerpaných a vystresovaných teenagerů, kteří si prošli náročnou cestou za spásou celého království a teď najednou úplně neví, co se sebou. Nikdo jim totiž neřekl, co bude následovat, až zvítězí. Hodně se s tím perou a snaží se najít cestu. Jako postavy jsou napsaní neuvěřitelně upřímně, autenticky a na nic si nehrají, což podtrhuje zejména způsob, jejich vyjadřování.

Příběh sledujeme z pohledu Areka, trochu natvrdlého kluka se sklony dělat unáhlená rozhodnutí. Prakticky celá zápletka stojí na tom, že spolu Arek s Mattem nedokážou komunikovat a vzájemně si špatně vykládají veškeré signály. Bývala by stačila jediná konverzace, kdy se budou oba jasně vyjadřovat a vlastně by se všechno vyřešilo. Není to nutně špatně, na podobné bázi funguje spousta knih, ale je to dobré vědět pro případ, že by nešlo o váš šálek čaje.

Romantická linka je každopádně opravdu hodně pomalá, takže fanoušci slow burn si přijdou na své. Hlavní hrdinové mají nezanedbatelnou chemii a jsou spolu neskutečně roztomilí, přesto mi přijde, že by mohli mít ještě trochu víc společných scén. Trochu mi chyběly vypjaté momenty, kdy bych jako čtenář měla pocit, že teď už se mezi nimi přeci musí něco stát ale nakonec nestane.

Dějová linka obecně má tendenci být v některých ohledech trochu repetitivní tu to Arek zkusí na jednoho ze svých přátel, nevyjde to, tak to zkusí s dalším Naštěstí ale tento postup občas prokládají nečekané komplikace, které rutinu naruší. Kniha je navíc napsána poutavě a čte se prakticky sama.

Asi největší mínus vidím v rozsahu knihy, který autorům neumožnil detailnější vykreslení světa nebo i vedlejších postav a jejich vzájemné dynamiky. O světě, minulosti království a předchozím vládci, kterého na začátku hrdinové porazili, víme jen nutné minimum. Postav je zase na text o necelých tři sta třiceti stránkách opravdu hodně po Arekově boku stojí šest věrných přátel, kteří ho doprovázeli na výpravě, a k tomu se objevuje i několik dalších vedlejších postav. I když je patrné, že autoři pro každou z postav vytvořili jedinečný charakter, už jim nezbyl prostor, abychom je mohli poznat víc do hloubky a to je škoda. Upřímně věřím, že nejen já, bych si v tomto případě knihu s nadšením přečetla, i kdyby byla o několik desítek stran delší.

Šťastně až navěky? vyniká především jedinečným námětem, který je také hlavním důvodem, proč knihu vřele doporučuji k přečtení. Jde o naprosto nenáročné, pohodové čtení, u kterého od začátku víte, jak příběh skončí, ale stejně si ho dokážete naplno vychutnat. Kniha srší humorem, kouzly i romantikou, budete se culit a budete se smát. Věřím, že dokáže potěšit jak fanoušky fantasy žánru, tak ty, co běžně preferují spíše contemporary, protože kombinuje to nejlepší z obojího.
----
Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.

1 23.03.2023

Bez lásky je příběh z univerzitního prostředí o hledání sama sebe. Georgia nikdy moc nebyla na randění, když ale nastoupí na vysokou nepolíbená, začne si připadat divně a chce to změnit. Obzvlášť, když vidí svou novou spolubydlící užívat si s jedním klukem za druhým. Jenže čím víc se Georgia snaží, tím víc je z toho všeho zmatená. Proč necítí ty stejné věci jako ostatní? A proč se jí při představě líbání dělá špatně od žaludku (a motýlci v břiše za to fakt nemůžou)?

Kniha se zaměřuje na téma asexuality a aromaničnosti a přesně to je důvod, proč byste si ji měli přečíst. Témata totiž zpracovává velmi dobře a na pozadí jednoduchého příběhu pomáhá vysvětlit, co tyhle pojmy vlastně znamenají (a co naopak ne). Autorka čtenářům vše prezentuje očima hlavní hrdinky a nejvíce se proto soustředí na její vlastní prožívání. Nedozvíte se proto úplně všechno, ale to je v pořádku, nakonec je to totiž pořád příběh na pomezí Young Adult a New Adult a ne příručka. Kniha každopádně vyzdvihuje i fakt, že být asexuální nebo aromantický může pro každého znamenat něco trochu jiného, nejde o pevně dané věci, ale široká spektra.

Velmi silnou stránku představují postavy, které jsou ve většině případů dobře vykreslené a propracované. Samotná Georgia je skvělá hlavní hrdinka. Nezná se, hledá se a snaží se pochopit. V hodně věcech tápe nebo se je bojí přiznat i sama sobě. A občas dělá velmi hloupá rozhodnutí, až člověka může trochu rozčilovat – jenže nakonec to vlastně dává smysl, protože je to pořád jen dospívající holka. Zároveň je ale díky tomu všemu velmi realistická a spousta lidí se v ní pravděpodobně bude schopno v nějaké míře najít.

Velkou roli zde hrají i postavy, které Georgii obklopují. Právě oni totiž pomáhají vykreslit to, jak jednotliví lidé vnímají vztahy, lásku a sexualitu rozlišnými způsoby, což je skvělé.

Pokud jde o samotný příběh, ten je spíš jednoduchý, místy až trochu nerealistický, ale to nutně nepředstavuje žádný velký problém. Hrdinové řeší vztahy mezi sebou, zamilovávají se a taky hádají, prostě nic, co by tu v rámci literatury pro dospívající ještě nebylo. Autorce se nicméně podařilo dobře vybalancovat pocity Georgie s dějem, což v kombinaci s krátkými kapitolami vytváří příběh, který se čte dobře a hlavně rychle.

Ačkoliv se děj odehrává ve vysokoškolském prostředí a otevřeně mluví o sexu a vztazích (ale žádné explicitní popisy tu nenajdete), nebála bych se doporučit knihu i o něco mladším čtenářům zhruba od těch 14 let. Právě jim totiž podle mě nejvíc sedne jednoduchost příběhu a zároveň jim kniha může hodně předat, ať už z hlediska objevování vlastní identity, nastavování zdravých hranic nebo prostě a jednoduše v tom, že není třeba se do věcí nutit jen proto, že je dělají ostatní.

Kdybych měla Bez lásky hodnotit jen po příběhové stránce, byl by to nanejvýš lehčí nadprůměr. Nicméně hlavní přínos knihy spočívá především v tématech, kterým se věnuje a té vnitřní cestě, kterou Georgia postupně projde. O asexualitě a aromantičnosti se u nás moc nepíše, jsou to složitá a ne příliš atraktivní témata, která obklopuje velká spousta mýtů. Alice Oseman se ale podařilo vytvořit čtivý příběh, který problematiku dokáže čtenáři přiblížit jednoduchou formou. Ať už si jen chcete udělat představu o tom, co být asexuální nebo aromantický znamená nebo se dokonce sami snažíte najít sami sebe, Bez lásky může být do začátku skvělá volba. Nevysvětlí vám sice všechno, ale může vás pomoct nasměrovat.
----
Kniha mi byla poskytnuta na recenzi společností Albatros Media.

6 02.01.2023