pound je pozdní joyce nebo eliot na steroidech. spojuje je: bez jejich vzdělání, zkušeností se dají číst jenom s anotacema. (za ty autorům dík).
poundovo teorie, jak nabít text významem: fonopoeia, malopoeia, logopoeia. jeho logopoeia ignoruje významy a hledá spojení jinde. tahle souřadnost ale paradoxně (občas) funguje.
třeba v cantu iv jede přes ílias, horatiovo ódy, trubadúra giullema da cabestanha (kterýmu srdce snědla jeho milenka) atd. nejeví se proto spíš jako na intelektu zranitelnej unterwassermann?
pound není pro běžnýho čtenáře. jeho poezie je přesto srozumitelná a taky místama nudná... celý text