Limonadovyjoe přečtené 300

Deník z Wu-chanu 2020, Fang Fang

Co jiného číst v izolaci, že? “Obavám se, že až skončí karanténa, bude Wu-Chan potřebovat pořádnou terapii.” Kniha deníkovou formou popisuje 60 dní, kdy devítimiliónový čínský Wu-Chan padl do přísné karantény a stal se městem duchů. Ukazuje zmatek, nevěřícnost, ale taky vůli a lásku občanů k městu. Víru, že karanténa po dvou, třech, čtyřech ….. týdnech skončí a také nedůvěru obyvatelstva k zatajování informací a cenzuře. Ukazuje mentalitu občanů a způsob myšlení. Boj lékařů a dalších zdravotníků s neznámým onemocněním, kolapsem péče, vlastně to všechno co známe všichni. Tak proč to číst? Protože Wu-Chan byl první a kniha je tak mementem začátku dlouhého boje s covidem. A troufám si říct, ze jednou bude mít obrovskou výpovědní hodnotu. Na druhou stranu co si budeme povídat, kniha z karantény už zákonitě musí být stereotypní a opakující se. Čím více autorka válčila na internetu, tím mi byla méně sympatická. Alespoň v dovětku bych čekala výraznější zmínku ke zbytku světa, protože právě i díky všemu tomu mlžení se nemůžu ubránit dojmu, že právě Wu-Chan uvalil karanténu zbytku světa na dlouhé dva roky. Ale o tomhle autorka mlčí. “Nebojím se smrti, ale nechci zemřít na nákazu, nechci být obětí epidemie. Ta myšlenka, že mě něco zabije, je mi z duše protivná.” A na otázku co číst v izolaci odpovídám..Něco jiného.... celý text

27 smrtí Tobyho Obeda 2021, Joanna Gierak-Onoszko

“Někdy děti zabalili do pomočeného prostěradla, nebo jej omotaly kolem hlavy aby vypadali jako duchové páchnoucí močí.” “Jindy ho odvedla do herny. Tam se děti postavily do řady a čekaly na mrskání bičem”. Bití, mučení, znásilňování, ponižování, sterilizace. Internátní školy - ideální revír pro sadisty a pedofily. Ta-ko-vá - by-la - do-ba - zázračné zaklínadlo, tři slova, která znějí dobře v každé epoše. Nebavíme se o temném středověku, poslední ze škol byla uzavřena v roce 1996… “Dnes víme, že takových škol bylo v Kanadě 136, ve kterých přežívalo minimálně 150 tis. dětí. O všech detailech, co ve školách dělo, se Kanada oficiálně dozví až v roce 2015. “ Tahle kniha nevypraví jen příběh Tobyho Obeda. Vypráví příběh všech dětí původních obyvatel a jejich dětí, které byly nuceny podstoupit povinnou převýchovu v katolických internátních školách, které si v ničem nezadaly s koncentračními tábory. Vypráví o následcích, emoční plochosti, násilí, problémech se závislostmi a neschopnosti/nemožnosti zařadit se do společnosti dávno potom, co jsou tyhle hrůzy minulostí, protože “Ten kdo je zneužíváný, později sám zneužívá, a týraný sám týrá.” Vypráví o tom jak se Kanada s tímto horkým bramborem poprala, když se o školách začalo veřejně mluvit. Přijala svou část viny, narozdíl od katolické církve a papeže, a vyplatila miliardy dolarů na odškodnění. “Odškodnění se dostane pouze těm, kteří ještě žijí - zatím peníze obdrželo přibližně 80 tis. žáků a Kanadu to stálo 6 miliard dolarů. Ale stačí to?... celý text

Nejlepší pro všechny 2018, Petra Soukupová

3,5 Když si člověk myslí, že je něco nejlepší pro všechny, je to většinou to nejhorší pro všechny aneb taková je síla kompromisu - spokojen není nikdo. Není spokojená Hana, která poslala svého desetiletého syna na venkov, aby mohla hrát svou vysněnou roli. Příliš spokojená není ze začátku ani babička Eva, která dostane na převýchovu rozmazleného vypočítavého kluka, který má ze všeho nejraději hraní her na počítači. A spokojený není ani Viktor, desetiletý puberťák navyklý na život v Praze - alespoň do doby než začne objevovat dobrodružství mimo zdi pokoje a on-line světa. “Taky jsem tady nikoho neznal, pomyslím si, ale neřeknu to. A tak ji řeknu to jediný, co se k tomu dá říct, že s některýma věcma se nedá nic dělat, stejně jako jsem musel já sem, i když jsem nechtěl, a teď musím zpátky, i když nechci, stejně jako moje máma nemůže donutit svoji mámu aby šla na operaci, tak stejně babi nemůže nic dělat s tím, že nemůže zůstat sama.” Jak jsme u Soukupové zvyklí máme tady plno spíše nesympatických postav a skvěle vykreslené myšlenkové pochody a jejich pohnutky, se kterými můžeme více či méně souhlasit. Ale tentokrát jsem s knihou bojovala, prvních sto stran bylo opravdu utrpení. A i když závěr chytne za srdce, a líbí se mi jak je nastíněn další život postav, jsem neoblomná a musím nechat nižší hodnocení. To co je nejlepší pro všechny, prostě není nejlepší pro Lucii. S autorkou ale ještě určitě nekončím, stále mě baví.... celý text

Zhubni 2012, Richard Bachman (p)

Kdybyste autem srazili cikána v Ostravě, pravděpodobně vám řekne Zhebni. Protože ale právník Billy Haleck srazí cikánku v New Yorku, prokleje jej starý cikán Lemke jednoduchým zaříkadlem - Zhubni! A Billy začíná hubnout...i když má dobrý, více než stokilový základ, ztrácí i více než kilo denně. Nejdříve je spokojený , že se vleze do kalhot, pak kalhoty málem ztratí, je štíhlý, hubený, vyhublý na kost.. Celá první polovina je výborná, stačí pojmenovat kapitolu aktuální Billyho váhou a sledovat jak se ztrácí tělesně i mentálně. Je to taková syrová, fyzická, dospělá verze pohádkového Povznesení. "Rossingtonovi roste krunýř, Hopley hnije a já se ztrácím". Ve druhé části, kdy by děj měl mít pořádné grády, mi ale trochu vázne. A mafián Ginneli to celé sám neutáhne. Konec a jahodový cikánský koláč to ale zase zachraňují, a i když člověk tuší jak to dopadne, musí znechuceně číst dál. Co mě hodně bavilo, byla nekorektnost, generalizace a až rasistické narážky na romy ( "všichni cikáni jsou lumpové") a myslím, že v dnešní době už by King s takovou knihou bez žaloby neuspěl :-)... celý text

Prameny Vltavy 2021, Petra Klabouchová

"Nechte minulost spát pod zemí prosím, jinak bude hůř." Výborné kulisy němci i StB utajované továrny a pracovního tábora Prameny Vltavy, který se pravděpodobně nacházel v podzemních chodbách šumavského pohraničí, a který je do dnešní doby opředen tajemstvími. A k tomu tělo mrtvé dívky oblečené v pruhovaném pyžamu a s židovskou hvězdou. Šumavské lesy, starousedlíci a temná historie podzemí pod Františkovem a Stolovou horou. "Tehdá existovaly dvě továrny. Jedna nahoře a druhá pod ní. Pod Stolovou horou. Mnohem, mnohem větší..." Obrovský palec nahoru za zpracování dalšího střípku českých dějin. Pozadí tábora, továrny, skutečných historických událostí, o kterých se ví velmi málo. Proč to tedy nefunguje? Velice zajímavou kriminální zápletku tady doslova kazí překombinovanost celého vyšetřování. Jakoby sama autorka nevěděla z koho udělá vraha a proto jim je každý chvilku, každý jinak. Každá ingredience - syrovost, válečné osudy, křivdy, otázka viny a neviny, pomsta.. je sama o sobě skvělá, ale zakombinovat zde všechno a snaha co nejvíc šokovat tvoří dohromady dort pejska a kočičky. Bohužel tomu nepomáhá ani osa příběhu. Vyšetřování ve dvou časových linkách (20 dní od nálezu těla/80 dní od nálezu těla..), jejíž střídání se, prostě tady na krátkých kapitolách ruší a navíc ještě sledovat všechny postavy a jejich vzájemné vztahy z dob druhé světové války. Stačilo by ubrat. Možná zjednodušit. A bylo by to dokonalé. Spokojila bych se, kdyby kniha končila někde o třicet stránek dříve. K zakomponování případu Kramný a jeho viny/neviny se snad nemusím ani vyjadřovat. Naprosto zbytečné v příběhu.... celý text

Malé ženy 2009, Louisa May Alcott

"Mladé dámy v Americe milují nezávislost stejně, jako jejich předkové, a za to, že se samy živí, sklízejí obdiv a úctu." Malé/velké ženy - sestry Marchovy. Rozumná Meg, divoká Jo, klidná Beth a trochu rozmazlená Amy. A Laurie - soused, kamarád, přítel a konečně i manžel jedné z dívek. Je až neuvěřitelné, jak nadčasová kniha, která oslavila už více než 150 let, je. Nejen, že příběh pohladí na duši a chytne za srdce, ale dokáže předat tolik mouder a maminkovských životních pravd, ať už ji čtete v 15 nebo v dospělosti. Ano, i já ji našla v maminčině knihovně. Postavy a jejich charaktery jsou krásně vykresleny, mají ctnosti i své chyby, se kterými bojují. Zejména postava Jo, která znázorňuje samu autorku mě bavila. Bavil mě vztah Jo a Laurieho, bavilo mě cestování Amy po Evropě, bavilo mě jak dívky vyrostly v krásné sebevědomé ženy. Bavila mě Meg a její domácí marmelády, opravdu ze života.Všechny lásky i strasti. Naštěstí je tam vždy maminka, která nabídne rameno a dobrou radu. "Vážně by mě zajímalo, jestli se někomu z nás přání splní". "Mám ke svému vzdušnému zámku klíč, ale nevím jestli dokážu odemknout dveře, to se teprve uvidí". Poznamenala Jo záhadně. Hned po dočtení jsem si pustila film z roku 2019. A neumím si představit, že bych z něj měla něco hlubšího bez přečtení knihy. Neurovnané, zmatené. S knihou ale dává krásnou galerii těch nejdůležitějších momentů. Jediné plus filmu je postava Laurieho - Timothée Chalamet jej střihl naprosto přesně.... celý text

Osvícení 1993, Stephen King

"Každý velký hotel má svý skandály... svý strašidlo". Horský hotel Overlook v Rocky mountains je od listopadu do května pro klientelu zavřený. Všichni zaměstnanci a na první pohled i všichni hosté jej opustí a klíče se předají zimnímu správci. Tím správcem je Jack Torrance - manžel a otec, který brigádu v hotelu sněhem odříznutém od zbytku světa s nadšením přijímá. Snad tady zapomene na své démony a zase stmelí rodinu, ale hory člověku chyby nepromíjejí ...a hotel ty démony v Jackově hlavě cítí..a přiživuje je a chce ho.. To vše dokáže vycítit i Jackův pětiletý syn Danny, dokáže vidět zlo, trvalé nájemníky hotelu i budoucnost. Má totiž Osvícení.. Film jsem nikdy neviděla, bojím se už u upoutávek a hudby Kubrickova filmu. Proto jsem i s hrůzou dlouho obcházela knížku. Ale kniha není děsivá. Téměř. Teda krom momentů v pokoji 217 když uvidí píp a pak ty píp píp na zahradě.. :-) Je o skvěle vykreslené psychice pětiletého kluka, o schýze a ponorce v uzavřeném prostoru, o vygradované atmosféře, o šílenství v přímém přenosu..to King umí bravurně. Za zmínku určitě stojí, že King se inspiroval návštěvou The Stanley hotelu v Coloradu, který s manželkou navštívili právě v době, kdy jej vyklízeli poslední hosté a na zimu se zavíral. King tak zůstal na hotelu v pokoji 217 jednu noc téměř sám. A tento, dnes už kultovní horor se začal rýsovat. Navíc bych řekla, že je to jedna z mála knih, kde se autorovi povedl konec, které ne vždy zvládne. "Protože tady v Overlooku se pořád něco děje. Tady splynulo všechno v jeden čas. Byla tu nekonečná srpnová noc 45' se smíchem a přípitky. Bylo tu časné temné ráno z června před dvaceti lety, v němž mafiánští střelci vysypávali své zásobníky do těl mužů. V pokoji ve druhém patře se vznášela ve vaně ta žena a čekala na návštěvníky".... celý text

Winterbergova poslední cesta 2021, Jaroslav Rudiš

Trochu šílená cesta Wenzela Winterberga z Berlína, který je stejně starý jako Československo, stejně starý jako nejstarší krematorium v Čechách, a pečovatele Jana Krause původem z Vimperku (něm.Winterbergu) Cesta skrze historii, vlastní osudy, lásky i svědomí. Cestou vlaky z Berlína přes Liberec, Vídeň, Brno až do Sarajeva nám Winterberg a jeho bedekr z roku 1913 dělají průvodce po "Beautiful landscape of Battlefields, cemeteries And ruins." Ale taky po městech, traťových tunelech, krematoriích, hospodách a hotelech.. Winterberg a jeho záchvaty historie.. Takové množství informací, opakujících se informací a mnohdy nesrozumitelných informací, že i já jsem se cítila jako Jan Kraus v muzeu, nejraději bych celého Winterberga někde nechala a zapomněla na něj, však on si ho někdo vezme..ale stejně jako Kraus jsem to nedokázala a musela se do příběhu vrátit. Úplný Hradec Králové. "Lepší záchvaty historie, než hysterie". Ano, ano. Takhle o dějinách střední Evropy skutečně ještě nikdo nevyprávěl. Autorovi se povedlo napsat takovou tu knížku, která bude vyčnívat mezi ostatními, takovou zvláštní až úžasnou. Takovou, kterou budete buď milovat nebo nenávidět a s nechutí ji ani nedočtete. Je to zase jedna z těch knih, která ke čtení vyžaduje čas, číst a nevěnovat se ničemu jinému, jen tak si příběh užijete. Teda až vezmete užvaněného a náladového Winterberga na milost. Ukáže Vám jak se dívat skrz historii. Já tleskám. "Kocovina je jediná jistota, kterou Čech má. Celá země může být ve válce, obsazená, nebo svobodná. Měli bysme bojovat, měli bysme slavit. Jenomže my máme pořád kocovinu, tak neděláme vůbec nic. Jediné co můžeme dělat, je dát si další pivo." "Vytáhnout špunt. Vypustit vzduch. Zavřít oči. Dobrou noc".... celý text

Chaloupky 2020, Štěpán Javůrek

"Je jedna věc mezi lidmi, která si nevybírá a nečekaně se objevuje v každé době, za každého režimu a všude na světě. Láska." Opravdu sladká tečka za letošním rokem. Výborná kniha, kterou mohu doporučit.. minimálně všem milovníkům Šikmého kostela nebo Mornštajnové. Příběh z Krušných hor ale také z pohraničí, Sudet. Příběh o rodinách žijících v podhůří, o vzájemné lásce i lásce k horám. O válce, té první Velké, i té druhé, světové. O tom jak spolu Němci a Češi žili celá léta pospolu a jak se všechno změnilo v nenávist. "Když se šla Anna projít na náves, děti na ni posměšně volaly Němka, Němka a házely po ní bláto. Měla pocit, že nikam nepatří. V jejích horách ji nechtěli, že je Češka, tady ji zase nepřijali, že je Němka. Bylo to k zbláznění." Velice čtivě napsaný příběh přátel Františka a Floriána, Rity a jejich rodin a rodin jejich rodin. Postavy se vůbec nepletly - tak dobře jsou vykresleny jejich charaktery. Navíc většině z nich přejete jen to nejlepší. K tomu Krušnohorská příroda a důležité body naší historie.... celý text

Hranice už nejsou, tati 2021, Miroslav Pech

Tak 1,5 * No..co napsat..vlastně ani nevím. Kratičký příběh o otci, který se lituje, utápí v alkoholu, a trápí se, že pro svou milovanou čtyřletou dcerku není tím nejlepším. A když na dveře zaklepou sociální pracovníci, vezme situaci do vlastních rukou, s dcerkou uteče, vydá se na road trip po českých luzích a hájích a nechá za sebou čtyři mrtvé...ano, na cenu Otce roku tohle asi nebude... a příběh končí tak, jak logicky skončit musí. Bohužel mi kniha nic nedala, nebavila mě, až na několik surovostí mi chybělo napětí, nějaký přesah. Holčička byla na čtyřletou až příliš inteligentní. Zajímavý byl osud matky, který se rozplétá ke konci knihy (zaviněný opět tatínkem) a který jej pronásleduje více, než démon alkohol. Výtku mám i k obálce, která je sice krásná, ale díky ní jsem čekala příběh s osmdesátkovým feelem a to se nestalo .... celý text

Čekání na spoušť 2021, Lidmila Kábrtová

4,5 Soubor povídek? Povídkový román? Každopádně skvělé první setkání s autorkou a výborný první dojem. Životní osudy jednotlivců, rodin a párů, které na první pohled nemají nic společného, na druhý pak úplně všechno. Každá postava vypráví svůj životní příběh, po svém, vysvětlují své důvody jednání, nepochopeni druhou stranou, neschopni komunikace, ale i odpuštění. Spojením jednotlivých příběhů se rozplétá krásná pavučina, která začíná i končí Zuzanou... V momentě kdy si zapamatujete všechny postavy a jejich "vztahový strom" je to radost číst.... celý text

Později 2021, Stephen King

To byl ale laskavý horůrek. A úplně jiný King, než na kterého jsem zvyklá. Po všech těch děsech, které se vám dostanou pod kůži, je tohle podobné spíše pohádkovému Povznesení. Jamie Conklin je skoro normální kluk.. akorát vídá mrtvé lidi. Jako ten kluk v Šestém smyslu. Skoro. Někdy je to otravné, někdy hrůzné, ale nevadí mu to. Má v tom pořádek. Mrtví se ukazují jen pár dnů po smrti, musí mluvit pravdu a postupně mizí. Do té doby než se ukáže Ranař,tenhle prevít prostě nechce zmizet... Velice čtivý, milý, krátký příběh plný popkulturních narážek, ale taky rituál Chüd, který je znám už z It. Díky krátkým kapitolám i napínavosti čtení rychle ubíhá, jen si myslím, že z této duchařské tématiky se dalo vysoukat mnohem víc. Ale je to milé, vážně. Teď na vánoční čas určitě...no ale už se těším až sáhnu po pořádném Kingovi. "Vždycky je nějaké POZDĚJI, to už mi dávno došlo. Skončí to teprve až umřeme. Předpokládám, že potom bude všechno PŘEDTÍM."... celý text

Pod sněhem 2015, Petra Soukupová

Jedna rodinná oslava, jeden náročný den pro všechny. Pokud se chcete zbavit všudypřítomné předvánoční všemilované atmosféry, je tahle kniha právě pro vás. A vlastně...po Štědrém dnu nás všechny čeká nějaká taková rodinná sešlost, tak proč se nepřipravit:-) . Tři sestry, kupa dětí, rodiče a každý z jiného těsta. Každý ví všechno nejlíp, někdo je nejchytřejší, někdo si musí něco dokazovat, někdo musí pořád ukazovat jak má skvělou práci, kolik má peněz, někdo je nejlepší máma, někdo se nejlépe stará o domácnost, někdo má lépe vychované děti.. a do toho střípky ze života maminky Marie, která už tohle všechno nemá za potřebí, která už do toho maglajsu řízla, chce mít hlavně klid, vidět děti, vnoučata a užít si společný den. "Pomůžete mi s vařením, že jo? Zeptala se Blanka.Ale Olina i Kristýna mlčí. "Tak ti pomůže máma, já to stejně moc neumím. No jasně Kristýna se z toho zase snaží vykecat. Co ty Olino? Olina mlčí. Blanku zase popadne vztek, ony si myslí, že jedou na oslavu, kde nemusí hnout ani prstem. Vždycky co neudělá ona, Blanka, tak prostě není. Olino? Já jsem nestihla dodělat nějakou práci. "No jistě práce, Olinka musí pořád ukazovat, jak je důležitá. Jako kdyby ta její práce bylo hledání léku na rakovinu". To porovnávání, děláme to všichni. Hledání chyb a nedokonalostí na druhém a ujišťování se ve svých silných stránkách. A autorka to umí naprosto dokonale popsat, ty myšlenkové pochody, dialogy..je to jako byste v tom autě seděly taky. A i když se postavy víceméně celou dobu myšlenkovitě nebo napřímo hádají, dohadují a podezírají, je to neuvěřitelně čtivé a stejně když jde do tuhého dokáží se určitě semknout a podpořit ... protože rodina. Až děsivá podobnost vzorců rodiny.. Podoba manžela Blanky s jejím otcem. I malého Olivera a tety Kristýny. Za mě zatím nejlepší kniha autorky.... celý text

Cesta kolem světa za osmdesát dní 1963, Jules Verne

"Nejkratší lhůta stačí, jestliže ji dobře využijeme. Abyste ji nepřekročil, musíte skákat s matematickou přesností z vlaku na loď, z lodi do vlaku!" "Budu tedy skákat s matematickou přesností. Vsázím dvacet tisíc liber proti komukoliv, že zvládnu cestu kolem světa za 80 dní, čili za patnáct tisíc dvě stě minut. Přijímáte? " "Protože dnes je středa 2. října, musí být zpět v Londýně v sobotu 21.prosince, v osm hodin čtyřicet pět minut večer. " Ostudně přiznávám, že tohle je moje první setkání s Vernem a teda nic moc! Tím, že nemám moc s čím srovnávat nedokážu říct jestli kniha byla dobrá nebo ne, ale jednoduše mě nebavila. Protože miluju cestování vybrala jsem si záměrně cestu kolem světa, ale u přes blízké téma mi kniha moc nesedla. Čtení bylo poměrně náročné, chybělo mi více akce i napětí. A ke konci místo rostoucího napětí z ubývajícího času jsem vynechávala a přepočítávala stránky do konce. Naopak velice se mi líbila postava chladného Angličana Philease Fogga, která mi svou precizností a ledovým klidem byla sympatická, škoda, že ho tam nebylo více. Ale věřím, že na danou dobu byly knihy úžasné. Z pohledu dnešního čtenáře už cesta z jednoho konce světa na druhý není takové terno. Ale v době kdy svět byl mnohem více zahalen tajemstvím bylo setkání s cizími kulturami zajímavé stejně tak cesta skrz Paříž, Indii, Sumatru, Čínu, Japonsko, USA a zpět do Londýna - vlaky, lodí i na saních. Každopádně kniha je z roku 1873 a já mám tak splněný poslední úkol z letošní čtenářské výzvy - kniha, která má 100 a více let.... celý text

Umění řezničiny: Joseph Lister a temný věk viktoriánského lékařství 2019, Lindsey Fitzharris

To byla nádhera! Teda pokud taky holdujete naturalistickým popiskům krve, hnisu, amputovaných končetin a chronických ran . Pokud v sobě máte taky tuhle mírně nechutnou stránku tak si knihu o chirurgii z dob Viktoriánské Anglie užijete všemi smysly. Z dob, kdy jít do nemocnice bylo skoro vždycky podepsáním rozsudku smrti, z dob kdy se operovalo bez umrtvení, z dob kdy pojem hospitalismus znamenal něco úplně jiného, z dob kdy pokud vás nezabil chirurg svými postupy tak vás zcela jistě zabila infekce protože neexistovaly antibiotika. A právě cestu chirurga Josepha Listera k pochopení infekce, důležitosti čistoty, aseptických postupů a objevení mikrobů tady sledujeme. O tom pochopit,co vlastně způsobuje záněty ran,o tom jak těžké bylo přemluvit jiné lékaře k tomu umývat nástroje mezi pacienty, oplachovat rány, o tom, že mikroskop není sprosté slovo. Díky houževnatosti Josepha Listera, jeho spolupráci s Pasteurem a dalšími kapacitami medicíny a vědy, se podařilo zachránit obrovské množství pacientů před smrtí způsobenou sepsí a posunout medicínu o kus dále. "O několik dní později se u mladého chirurga začala rozvíjet pyemie, již mu bezpochyby přivodil kontakt s bateriemi prolezlou mrtvolou. Infekce mu postupně zachvátila paži a rozšířila se do celého těla. Mladý muž nakonec zemřel. Závěr oficiální zprávy zněl, že lékař mohl žít, kdyby se býval předtím než uháněl na pitevnu, nasnídal, neboť s plným žaludkem by lépe vstřebal jedovaté látky, které mu při pitvě pronikly do těla."... celý text

Šeptuchy 2019, Alena Sabuchová

Žítková má bohyně, oblast Podlasí u hranic Polska s Běloruskem má Šeptuchy. Ženy, které staletí uměly léčit, hojit, přivolávat lásku a někdy i škodit. Střípkovité vyprávění vzpomínek dospívajících děvčat, které na první pohled nedává celistvý příběh ale ukazuje život v bohem zapomenutém kraji schovaným v lesích a mlhách. Seznamuje nás s metodami jednotlivých Šeptuch, folklórem, křesťanstvím a pohanstvím, životem a smrtí. V tom všem se odráží mladý život obou dívek, nejlepších kamarádek, které na prahu nového milénia touží vidět svět, objevovat to, co zatím četly jen v Bravíčku, a zažít to, co viděly v telenovele. Místo toho se pravidelně setkávají se smrtí a umíráním, které je tady ještě přirozené. Dospívání v takto zapomenutém konci světa je totiž tak stejný a přece o tolik jiný. Celistvý děj jsem začala vnímat až v druhé polovině knihy, a vůbec by mi nevadilo kdyby ta příběhová linka byla delší. Téměř na každé stránce je zajímavá myšlenka, zaškrtávat si je, tak vypíšu fix, a zároveň jsou tyto filozofické úvahy umrtvovány lehce cynickým humorem obou děvčat. To mě bavilo. Taky se mi líbilo polské nářečí a množství cizích slov. A slovníček na konci knihy. "V lidech je kopa svinstva, hromadí se v nich celý život, a bylo by dobré, kdyby to z nich někdo vytáhl ještě předtím, než je to bude tížit v zemi"... celý text

Aristokrat 2021, Antonín Mazáč

Nalezené torzo neznámého muže, další vražda, jiná a přeci podobná, a ztracený mladík. To vše pod tajemným znakem áčka...Aristokratia - ázerbájdžánská mafie, která se snad probudila k životu? V uličkách proruských Karlových Varů? Obchod s výběrovými rumy a falešné diamanty. Může tohle všechno spolu souviset? A jak ? Velice sympatická dvojice novináře Saši a detektivky Andrey se společně i každý zvlášť snaží najít hlavu a patu tomuto zapeklitému případu. Kapitoly jsou krátké, děj svižný a napínavý. Líbil se mi obraz Karlových Varů i akce. Dvojice i když pár, nedávali svou náklonnost až tak najevo a zabývali se spíše případem, což je dobře. Velice zajímavá byla postava Hrobníka. Ta tomu společně s velice dobrým vykreslením Aristokratie dávala punc jedinečnosti a právě tohle mě udržovalo u čtení. Velké finále posledních stránek už na mě bylo moc překombinované, ale proč ne. Co mě iritovalo,byla nesnesitelná postava Přemysla Eliáše, což bylo možná schválně. Být autorem, příště bych více koukla na anatomii a fyziologii, pokud píšu o lidském těle. A zajímavá linka kvalitních drahých rumů by si taky zasloužila jiné skvosty než Eldorado a Diplomatico. Ale člověk, který není zdravotník ani ochutnávač kvalitních rumů jako já, tyhle malé trable sotva postřehne. :-)... celý text

Král 2020, Szczepan Twardoch

Tel Aviv. O 40 let později vypráví shrbený Mojše Bernštajn životní příběh. On není hlavní postavou. Hlavní postavou je tady Jakub Šapiro. Boxer, gangster, žid. Pravá ruka Krále Varšavského podsvětí, Kmotra Kaplici. "Tajemník Šapira nenáviděl. Nenáviděl ho, protože byl Žid. A žádný žid by neměl být tak silný, tak pohledný, tak dobře oblečený. A neměl by mít tak luxusní automobil. Nenáviděl ho za to, že se ho fyzicky bál. I za to, že Šapira ženy milovaly. Zatímco on, Litwinczuk musel za lásku platit." Polské peklo Židovský gangster Varšava 1937. Těsně předválečná Varšava plná nenávisti. Nenávisti vůči Židům, Židů vůči Polákům. To co, ze začátku vypadá jako příběh varšavského podsvětí, drog, vybírání peněz a zabíjení těch co nezaplatili, se postupně mění na boj proti nadcházejícímu režimu, moci a antisemitismu. "Víte, když jim všechno dovolíme, kde to skončí? Zavřou nás za ostnatý drát? Musíme se tomu postavit. Potom přijde nějaký polský Hitler. Jemu se taky nikdo nepostavil a co se tam teď děje." Příběh boxera, který měl všechno, který se na 23 měsíců stal králem Varšavy. Příběh, který nemá šťastný konec ani pro jednu postavu. Hodně naturalistický, chladný. Pro mě jedna z nejtěžších knih, kterou jsem minimálně letos četla. První polovinou jsem se horko těžko prokousávala a několikrát chtěla odložit. Nakonec skvělý příběh, kde dopadlo všechno špatně... Knihu doporučuji. Je náročná, není pro každého ale stojí za to. ..A píše vůbec v Tel Avivu příběh Mojše Bernštajn?... celý text

My jsme Baník 2021, Tomáš Šiřina

Zrovna dnes začíná celý rok oslav 100. výročí vzniku Baníku. Nádherná publikace, kterou si klub plně zaslouží, se věnuje začátkům SK Slezská, nejdůležitějším zápasům, a hráčům, zákulisí, fanouškovské základně a mistrovské sezóně, době kdy se Baník stal láskou i pro mě. Autora knihy malinko znám a jsem moc ráda, že se do knihy pustil zrovna on, protože Baník a Ostravu zná, a má je rád a spolu s kolegy odvedl úžasnou práci. Banik pičo.... celý text

Jizva 2021, Danuta Chlupová

Krátký, románový příběh z Těšínska propojující současný život Katarzyny - polky, kterou pracovní povinnosti dostaly do Ostravy, a životní osudy obyvatel Životic, pro které byl 6.srpen 1944 osudný. Katarzyna se snaží zjistit, zda její milovaná tchýně pochází opravdu z Životic, zda i ona zde přišla o lásku a zda náhodou to nebyla právě ona, kdo masakr způsobil... "V roce 1944 Němci zastřelili v sousedních Životicích třicet šest mužů. To byla taková zdejší krvavá neděle." Jistě se samo nabízí srovnání se Šikmým kostelem Karin Lednické, oblast Těšínska, hornictví, válka...ale proč srovnávat? Já jsem neuvěřitelně ráda, že se o našem kraji píše, a za každou další knihu, která zbytku národa ukáže a představí náš kraj, ukáže, že i tady se děly zvěrstva, budu jen ráda. Pěti hvězdičkám mi přesto něco schází..možná nesympatičnost paní Kateřiny, vycpávací linka z pracovního života Kateřiny, protože samotné životické tragédii by se mohlo věnovat mnohem více stránek. Chybí mi tady alespoň trocha těšínského nářečí, jen pro tu autentičnost, jsme specifický kraj a ta uhlazená čeština mi tam nesedí. Obálka je nádherná, ale k tématu mi nejde, nevědět o čem kniha má být, nesáhla bych po ni..Ale dost negativ, kniha je neuvěřitelně čtivá, to je její obrovské plus, příběh zajímavý, místopis přesný a jedná se o část dějin, o které by se mělo vědět. Proto knihu můžu s klidným srdcem doporučit. A když už pojedete do našeho kraje na výlet, podívat se na šikmý kostel, zajděte i do Životic, jsou kousek od Havířova, a krom památníku tragédie je tam i menší expozice zabývající se tímto obdobím.... celý text