los přečtené 3147

Mitochondrie a medicína budoucnosti 2023, Lee Know

kdo čeká vtipnými průpovídkami a názornými analogiemi protkaný naučný výklad o biochemických pochodech v lidském těle s praktickým návodem, jak vylepšit své zdraví, bude velmi zklamán - tedy ten, kdo nepovažujete propedeutická skripta za výsostně zábavné čtení Lee Know pochopil popularizaci vědy tak, že k výkladu, jemuž porozumí teprve řádně fundovaný vysokoškolský student příslušného oboru, přidá předmluvu a doslov, v nichž přirovná funkci mitochondrií k oblíbeným hláškám z Hvězdných válek kvituju, že více jak třetinu (!) rozsahu knihy tvoří odborná bibliografie, většinou článková, při podrobnějším zkoumání však zjišťuju, že se jedná o studie 15-20 let staré, což vzhledem k současnému hyperaktivnímu rozvoji biochemie není zrovna plus, a podle toho jsem trochu skeptický k obsahu: zarazily mne třeba autorovy drobné náznaky, že se kloní k panspermické teorii vzniku vesmíru, boží přítomnosti v něm atd. jasně že každý specialista hoří pro své téma, a proto i u Knowa se zdá, že mitochondrie ovládají celý vesmír, velmi podrobně popíše princip buněčného dýchání a v následujících dvou kapitolách se věnuje mitochondriálním onemocněním jednak genetického původu, jednak vznikajícím mutací (nejčastěji rakovina), závěry však ponechává otevřené, respektive dochází k tradičnímu: střídmost především = hýbejte se, ale nepřetěžujte se, dobře spěte, nestresujte se a jezte zdravě (Know je zjevně velký propagátor potravinových doplňků, konkrétně koenzymu Q10, L-karnitinu, vitaminů C a E, a taky hořčíku v organické formě (= to je ten, který v české lékárně prostě neseženete) zajímavé čtení, ale s rezervou... celý text

Deník boomera 2023, Petr Kukal

spíš než boomera je to deník Brouka Pytlíka, který to bere s velkým rozběhem do řiti všech vlivných ještě do "března" jsem si myslel, že se jedná o nadsázku, ale mýlil jsem se a nedivím se, že tuto knihu odmítlo vydat asi dvanáct nakladatelů, jak se v deníku píše, protože taková dávka nenávisti, arogance, sexismu, šovinismu, samolibosti a patolízalství hraničí snad s poruchou osobnosti, zvlášť když většinu toho, co kritizuje, autor sám dělá původně jsem sem chtěl vypsat seznam toho nejbizarnějšího - i s ohledem na Kukalovo propuštění z pozice mluvčího FF UK a jeho sexistické pozadí (ano, v textu se objevují zmínky o "woke pí*e" atd.), ale urážel bych všechny, kdo *mají jiný názor *jsou jiné národnosti *jsou ženského pohlaví *mají nízký příjem *jsou mladší *jsou jiného politického přesvědčení než autor ...... celý text

Krvavá komnata 1997, Angela Carter

postmoderní převyprávění klasických pohádek (Červená Karkulka, Kráska a Zvíře, Kocour v botách, Sněhurka, Modrovous...) a pověstí (Dracula, vlčí dítě...), i když přes 50 let stará (a tedy dost předvídatelná, zejména ta s výrazně feministickým výkladem), stále čtivá té ryzí postmodernitě odpovídá i autorčino zaměření na formu podání víc než na obsah sdělení = třeba hned první a titulní povídka Krvavá komnata je časově zasazena tak asi do předválečné doby (odhaduju podle automobilu a telefonu v luxusní vile) a vyprávěna/přeložena jazykem typickým pro prózu dekadence; přes tyhle moderní kulisy je čtenáři zápletka zřejmá, zaujmout tedy musí právě způsob podání anebo jazyková ozvláštnění nejvíc se mi líbila povídka Sněhulka = i když čítá sotva půldruhé stránky, interpretačně by vydala na velkou studii... celý text

Transfer 2023, Bianca Bellová

shoduju se se čtenáři komentujícími níže: Transfer jsem přečetl na jeden zátah, příběhy mě zaujaly, ale za pár dní už si z toho moc nebudu pamatovat; Bellová nepředvedla nic nového ani objevného: rámec setkávání na letišti mi přijde nadbytečný a dnes už i symbolicky vyprázdněný; průchodnost jedné postavy do příběhu druhé a paralelnost různých dějů jsou typické pro postmoderní vyprávění a okouzlovaly v šedesátých, sedmdesátých letech, dnes se hodí leda tak do filmu pro efektní střih a záběr... celý text

Co by bylo 2017, Gregor Sander

ach ta rozpačitost Němců utíkajících do Německa... ach ta kouzelná ostalgie versus okouzlená westalgie... oproti českým literárním paralelám jsou vyprávění o "východní zkušenosti" německé provenience myslím melancholičtější, osobnější, zavinutější do nitra postav, a především: kladou problematiku viny do činů a rozhodování protagonistů, tzn. nedelegují ji pokrytecky na "režim"... celý text

Osmdesátky!: Od Husáka k Havlovi 2023, Martin Ježek

tato publikace je vyváženější než Devadesátky, nezaměřuje se tolik na konzum, ale upřednostňuje alespoň ty nejznámější události v politice, kultuře, sportu, hospodářství... škoda že podobné přehledy se nedokážou vymanit z přílišné simplifikace a předpojatosti oživil jsem si spoustu věcí a jevů, na které jsem už opravdu rád zapomněl a víc si na ně nechci rozpomínat (a není to jen oficiální hudební scéna osmdesátek, která mi působí přímo fyzické utrpení) Co bude za 100 let napsáno v encyklopedii u hesla Gustav Husák? Bezvýznamný československý politik, který působil v době Karla Gotta.... celý text

Zpustlá země 2002, Thomas Stearns Eliot

takže Eliotova Pustá země, slova přetížená významy, verše plné náročných metafor a kulturních odkazů... hmm, když já jsem už moc starej, a tudíž línej to luštit a promýšlet, když se nakonec stejně dospěje k poslání, že báječný (= vybájený) "zlatý věk" už je dávno ztracen a všechny následující epochy už budou jenom horší, ať už je definujeme jako dobu stříbrnou, železnou, ..., parní, ropnou, atomovou, plastovou nebo digitální... víc mne ve výboru zaujal cyklus Dutí lidé, jehož sdělení vnímám opačně: "takhle svět končí - / ne bouchnutím, ale zakňouráním"... celý text

Striptease Chicago 1983, Jan Novák

Striptease Chicago jsem rozečetl na počátku devadesátek a hele, po 30 letech jsem na stejné (první) vydání náhodou narazil - a tak jsem se do něj pustil znovu, jestli má text pořád ty stejné grády; dokonce se mi podařilo identifikovat místo, kde jsem tehdy skončil, a jsem nadšen nejen bezbřehým cynismem a o hranu broušeným černohumorem, který ještě není cenzurován politickou korektností, stejně jako otevřeností bez nadsázky, ale i svéráznou, velmi živou a po letech stále účinnou prací s jazykovými prostředky, různými stylovými rovinami, zapojením autentické hovorové mluvy čechoameričanů, bavily mne nebývale originální metafory a trefná přirovnání (národ rozdělený na dvě půlky jako prdel; láska je namátková jako pasová kontrola) doporučuju s varováním mladších a útlocitných, že jim Novákova výstižná charakteristika čecháčkovství může způsobit emoční dysbalanci... celý text

Deníky 1945-1948 2022, Václav Polívka

denní zápisky mladého, hudebně nadaného a lékařsky vzdělaného muže z přelomových let 1945-1948, z osobního (profesního, studentského i intimního) života a reflexe z výletů a cest do zahraničí (Dánsko), představují unikátní dobové svědectví se spoustou zajímavostí a jedinečných postřehů, které se navíc skvěle čte Václav Polívka byl synem filoložky a překladatelky Marie Jensen-Rádlové a vnukem známého matematika Františka Rádla, bydlel v Praze na Hradě ve Zlaté uličce, takže vlastně v centru dění, ať už se jedná o postavení společenské (rodina měla podporu nejvyšších kruhů, snad i díky tomu se Polívkovi podařilo emigrovat), nebo místní (např. očité svědectví květnového povstání, bombardování a osvobozování Prahy, přítomnost cizích vojsk, poválečný stav v hospodářství, školství...) oceňuju, že vydavatelé deníků nepodlehli bulvárním a komerčním tlakům a vypustili pasáže "důvěrného" charakteru, myslím, že do nich nikomu nic není (a snad každý si dokáže domyslet, o čem sní a co občas tajně provádí každý dospívající)... celý text

Teorie času 2016, Tomáš Košumberský

to snad není možný, že něco takového může být vytištěno a prodáváno... asi jsem páteru Koniáši křivdil

Sígři 2023, Roy Jacobsen

jojo, jak píše čtenář rikke níže: zase jiný Jacobsen - jiný než v "ostrovní" tetralogii, jiný než ve Dřevařích - myslím, že ona stylová jinakost Sígrů pramení z hojného zapojení dialogů postav zaujalo mne vyprávění zasazené do období německé okupace Norska, atmosféra chudinských čtvrtí s každodenním "provozem" zázemí mi připomněla střízlivý, úsporný ráz líčení McCourtova románu Andělin popel v Sígrech Jacobsen osobitě poukazuje na převrácenost světa (nejen válečného a válčícího), v němž děti přebírají odpovědnost za své rodiče = nadčasová generační výpověď!!!... celý text

Šťastné a nejhrůzostrašnější: Třetí antologie štědrovečerních hororů 2023, * antologie

už třetí "vánoční" antologie starých strašidelných vyprávění a myslím, že stále se stoupající kvalitou: oceňuju krátké medailony informující o autorovi a jeho díle, čtenář si v případě zájmu může dohledat další texty (anebo zbytečně neztrácet čas pátráním, pokud se jedná o nedostupné zdroje) zařazení Lovecrafta možná trochu diskvalifikuje ostatní povídky, protože mistru se jen tak něco nevyrovná: jeho obrazotvornost, metaforika i slovník nasazují opravdu vysokou laťku čtenářsky mne zaujala poslední, samotným pořadatelem a překladatelem souboru doporučená povídka Franka Cowpera Štědrý večer ve strašidelném vraku, ale také povídka Porcelánový talíř od Marjorie Bowenové, připomněla mi rovněž skvělou antologii Svědkyně temnot jednotlivé knihy v sérii dodržují jednotný vizuální styl, ale i formát a rozsah, takže se pěkně vyjímají i v knihovně, což vybízí k založení příjemné vánoční tradice - každý rok nový svazeček?... celý text

Dřevaři 2010, Roy Jacobsen

souhlasím s čtenáři níže, vypravěčsky úplně jiný Jacobsen než v "ostrovní" tetralogii - i když stejně jako v ní je vypravěčem / pozorovatelem dění "malý člověk", bez obecného vzdělání a širšího společenského nebo politicko-historického rozhledu, a právě jeho (nikterak nekarikované) hledisko dodává "velkým dějinným událostem" (počátek druhé světové války v konfliktu Finsko-Rusko) na relativitě v mezilidských vztazích a naopak utvrzuje v nesmyslnosti a absurdnosti válečné mašinérie rubat celý den v lese dřevo při minus 35 stupních Celsia? ...u nás dnes ráno bylo minus sedm, vylezl jsem na dvorek, protože jsem si potřeboval nařezat pár latěk, a nadával jsem, jak mi zalezlo za nehty... že mi není hanba... dřevař Timo se vlastně rozhodne vzepřít všem válčícím mocnostem, když přes vyhlášenou evakuaci civilního obyvatelstva, posuny frontových linií, ostřelování a vypalování vesnic atd. zůstane doma a vytrvale zde dál dodržuje svůj životní a pracovní rytmus, ať se děje co se děje, pokud se setká s dobrým člověkem, ať je to Fin, Rus nebo Žid, pomáhá mu přežít = beru si z něj ponaučení, že člověk může být slabý a prostý, ale když má kolem sebe lidi ještě slabší, nezbývá mu nic jiného než se stát sám hrdinou... celý text

Probuzení jara 2011, Frank Wedekind

psát v prudérní a pokrytecké měšťácké společnosti konce 19. století o problémech dospívání, o tělesnosti, pohlaví, sexu, masturbaci, erotických představách, ale i o rychlých proměnách pubertálních nálad, o naivních touhách, snech o nekonečné budoucnosti, o adolescentní posedlosti smrtí atd., to se dobové cenzuře ani veřejnému mínění nemohlo líbit téma je a ostatně vždycky bude aktuální, jen se proměňují kulisy a propriety, člověk - v procesu dospívání - nikoliv dal bych ruku do ohně za to, že se Wedekindovým Probuzením jara inspiroval Fráňa Šrámek, když psal Stříbrný vítr... celý text

Zakladatelé 1940, Milada Součková

mistrně zachycené mezilidské vztahy v prostředí podnikatelské elity předválečné Prahy - společným jmenovatelem jsou peníze a pomluvy volné pokračování románu Odkaz a podobně jako v něm i v Zakladatelích je Součková výrazně autobiografická; prvotním záměrem však není sepisovat klasické paměti jako v čase pevně zakotvenou výpověď o "já", ale objektivizovanou er formou zachytit pomocí drobné, nicotné subjektivní vzpomínky obecnou charakteristiku doby, společnosti; jako by si vypravěčský hlas chtěl co nejvíc zachovat odstup od popisovaných dějů, jevů a obrazů, zůstat nad věcí, přestože je jimi zcela pohlcen a nenabízí srovnání, neboť žádný korektiv, vnitřní ani vnější, nemá a nezná v kontextu celého díla a dochované korespondence se Součková hodně opakuje, znovu a znovu píše v podstatě to samé, překvapila mne svou extrémní sebestředností... celý text

Zítra přijde Olah 2023, Martin Sichinger

rodilé Vimperáky příběh jistě potěší, mne ale vůbec nebavil, pro dospělého čtenáře je příliš naivní a jazykově neobratný (nejen malá slovní zásoba, ale nejsou využity ani stylové rodiny jazyka, jak by se zrovna pro dětskou/chlapeckou mluvu nabízelo), svět dobra a zla je očekávaně nastavený a bez zvratů či relativizace, nic nového mi to nesděluje; jen další z mnoha "svědectví", jak nám za socíku bylo ublíženo... celý text

Německo-český slovník frazeologismů a ustálených spojení 2010, Karel Heřman

perfektní slovník s podrobným, rozšířeným výkladem jen jediný problém: ty bichle jsou tak obrovské a objemné, že je člověk (já) líný s nimi manipulovat - a nakonec pak hledá na netu... tenhle slovník bych uvítal v digitální podobě... celý text

Odkaz 1940, Milada Součková

románovou tvorbu Součkové jsem dodnes neznal, dříve jsem četl jen její Mluvící pásmo (které mne moc nenadchlo), ale jako zralá prozaička mě ohromila, nejen uhrančivě výstižným, v nejmenším detailu věrným zachycením české společnosti na venkově i ve městě před první světovou válkou, ale i moderním způsobem vyprávění (často je v této souvislosti připomínán Proust nebo Joyce, mně se vybavil i Šrámek nebo Poláček): objektivizovaná forma stírá rozhraní na škále různě (ne)spolehlivých vypravěčů, komentátorů dění, personálních vypravěčů, i promluv postav a jejich vnitřních monologů, čímž dává subjektivnímu postřehu platnost nadosobní, trvalou, obecnou prostě paráda, úplně zírám, jako bych četl z rodokmenu vlastní rodiny, hned jdu na druhý díl (Zakladatelé)... celý text

Tchyně nemá jazyk 2023, Kateřina Rudčenková

11 krátkých povídek ponejvíce (sebe)reflexivního zaměření, jednoznačně určené ženskému publiku (mužský element v jednotlivých textech hraje výhradně role hajzla, manipulátora, sobeckého egoisty, děvkaře...) Rudčenková odhaluje niterní sváry hrdinek s okolím i vnitřní monology jich samých se sebou v procesu radikální proměny vlastního života, která je většinou iniciována změnou prostředí (třeba několikadenní pobyt v naprosté tmě, cesta do zahraničí, road trip s kamarádkou atp.), v tomhle docela úspěšně tento soubor povídek naplňuje žánr motivačních textů asi jsem se zase jako cílový čtenář netrefil, poslání jednotlivých próz mne nezasáhlo (a opravdu nedávám ty ezo/astro názory), žánrově ze souboru vybočuje povídka Čtyři pokoje, psaná po vzoru Samuela Becketta, a ta mne fakt bavila, naopak titulní Tchyně nemá jazyk, kvůli níž jsem po knize sáhl, nenaplnila má očekávání konečně mne mrzí komerční postup, který bych od Odeonu nečekal: kniha je sázena velkým písmem a obsahuje tolik vakátů (úplně prázdných stránek a listů), kolik jsem snad ještě v žádné publikaci, kromě školních diářů, neviděl, určitě 20; kdyby se text vysadil běžným písmem, nevyšlo by to ani na 60-70 stránek, takhle to podle kvality některých povídek vypadá, jako by je autorka rychle dopsala, aby to vydalo aspoň na útlou knihu... celý text

Třpytní 2023, Oliver K. Langmead

kdepak utopie, ale jen krapet nadnesená realita! velmi originální námět, jako bych četl moderní variaci na Huysmansovo Naruby moment "napravení a prozření" Simona ve vězení díky manuální práci je trochu moc idylický, ale chápu, co chtěl Langmead vyjádřit, a závěr? možná vidím trávu růst, ale pro mne je to biblické podobenství na "vyhnání z ráje" čteno výše naznačenou interpretací považuju Třpytné za vynikající literární počin, s jakým jsem se už dlouho nesetkal, a doporučuju!... celý text