ludek.n přečtené 3088

Diamantový trůn 1994, David Eddings

Úvodní kniha trilogie Elenium rozehrává svou osudovou zápletku ve velkolepě navrhnutém fantasy světě jménem Eosie. David Eddings se při jeho vytváření sice držel u zdi a nezabydlel ho nepřebernou řadou ras, tvorů a nestvůr, nicméně i tak mu dal srdce a vdechl duši jak se sluší a patří. Jeho pojetí je poctivé a realistické, prostředí opravdové a uvěřitelné. Škoda, že stejnou péči nevěnoval i postavám, ale vystřihl je z bílého a černého papíru. Anniovi byste nejspíš nesvěřili ani vaření kávy, natož dceru, Sparhawka byste zase asi nevzali s sebou do hanbatého baru či pornokina. Tahle černobílá režie má za následek občas až iracionální chování některých hrdinů a čítankově ploché dialogy, hraničící téměř s proklamacemi státních institucí. Samotný příběh je lineární a prost vší záludnosti. Vlastně už hned zkraje tušíte, kam se to celé putovní dobrodružství (protože o nic jiného tu vlastně nejde) bude ubírat a za který roh zahne. Dá se dokonce říct, že Eddings v celé knize nenabídl jediný překvapivý moment. Je důsledný v naplňování všech fantasy postulátů, je přesný, vážný a dospělý v rozvíjení zápletky, ale celé je to chladné a bez jiskry. Má-li být tohle Eddingsovo opus magnum, pak jsem více než zklamaný.... celý text

Královský bukanýr – Novindus 1998, Raymond E. Feist

Druhá polovina Královského bukanýra s podtitulem Novindus se v podstatě celá odehrává mimo Ostrovní království o odhaluje nám onu ďábelskou intriku záhadných hadích kněží, kterou se celé dobrodružství v předchozí knize začalo. Protože se jedná o dokončení rozděleného románu, je zcela pochopitelné, že charakter a styl vyprávění nedoznaly nějakých pronikavých změn a šarády v Městě na Hadí řece jsou podobně uspávající jako v Crydee. Feist tentokrát zápletku trochu překombinoval a vytvořil v Novindusu takový zmatek, že vlastně ani není moc jasné, kdo za jaký tým ve skutečnosti kope a o co se kdo v téhle partii vlastně snaží. Namísto silného a nanejvýš záhadného protivníka, zde Feist vytvořil jakési podivné a vachrlaté souručenství zla, které nejenže si nevidí na špičku nosu, ale našim hrdinům vlastně ani není opravdovým soupeřem. Námořní bitva v závěru knihy je tak možná tím nejhodnotnějším momentem celého příběhu, přestože i ona v mnohém zaostává a po vzoru Nicholase kulhá na jednu nohu. Chybí jí totiž hromy, blesky a emoce, které by vámi zatřásly až do morku kostí, stejně jako se to děje i u ostatních bojůvek v této knize. Čte se to dobře, ne že ne, ale něco málo tomu přece jen chybí.... celý text

Královský bukanýr - Crydee 1998, Raymond E. Feist

Už z pohledu na originální název do tiráže knihy, kde se objevuje sekvence „Volume 1“, je jasné, že Královský bukanýr je jeden román rozdělený do dvou dílů, v české kotlině pojmenovaných Crydee a Novindus. Po Královské krvi, v níž úřadovali starší synové krondorského prince Aruthy - Erland a Borric, přišla nyní řada na jejich mladšího bratra Nicholase, který se společně s bývalým pirátem Amosem Traskem a dalšími hrdiny stává ústřední postavou a hybatelem děje nového dobrodružství. Tentokráte se společně s výpravou, které velí, vydáme za Nekonečné moře objevit záhadu kontinentu Novindus. Ale nepředbíhejme, protože kniha Crydee končí těsně před dosažením cíle. Jak sága o Midkemii bobtná a nabaluje na sebe stále další a další rozsáhlé texty, vkrádá se do vyprávění jistá statičnost a rozvleklost. To, na co v dobách Mága stačil Feistovi jeden odstavec, nyní zabírá deset stran, a tak je pochopitelné, že čtenářům Královského bukanýra hrozí sem tam nějaké to zívnutí či pokles víček. Samozřejmě je tu i řada silných a emotivních momentů, nicméně jsem měl pocit, že tvoří osamělé ostrůvky, oddělené mořem prázdného tlachání. A douška na závěr: číst Crydee bez Novindusu pak zcela jistě postrádá smysl.... celý text

Královská krev 1998, Raymond E. Feist

Královská krev pokračuje v dobrodružstvích conDoinů na Midkemii, jen starší generaci, představovanou bratry Martinem, Lyamem a Aruthou vystřídala generace mladší - princové z Krondoru, dvojčata Erland a Borric. Také mocný mág Pug odchází a na jeho místo nastupuje jeho adoptovaná dcera Gamina, která přestože vládne mimořádnými schopnostmi, s magií jako takovou už nemá mnoho společného. To je také základní rys tohoto pokračování Feistovy Riftwar ságy: mnohem více než o kouzlech, čarodějích a magických trhlinách mezi světy je to kniha o politice a dvorských intrikách. Z vyprávění se tak malinko vytratilo ono záhadno a tajemství, kterými oplývaly knihy základní řady, a nahradily je zákulisní hry a přetahovaná mezi šlechtici na císařském dvoře Velké Keshe. Už je to prostě jiné vyprávění a jiné jsou i postavy, přestože někteří staří známí s námi zůstali i nadále a můžeme tak porovnávat, jak moc se změnili jejich charaktery a vztahy s ostatními. Byť je mocná epičnost a dějová progresivita Mága, jak se zdá, nenávratně pryč, Královská krev má stále co nabídnout. Jenom už to není tak strhující a ohromující, jako dříve.... celý text

Zlo v Sethanonu 1997, Raymond E. Feist

Zlo v Sethanonu uzavírá rozehranou partii ze Stříbrného trnu a současně i základní řadu Riftwar ságy. Člověk si až teď na konci uvědomí, kolik prostoru zůstalo v tomto mohutném fantasy spektáklu k budoucímu doplnění. Současně s tím však také přichází jisté rozčarování, jak rychle se Feist v Sethanonu vypořádal s finálním rozuzlením a troufám si tvrdit, že závěrečné kapitoly přinesly více otázek než odpovědí. Midkemie i Kelewan jsou vybudovány na pevných základech, které bezpochyby nějaký ten otřes snesou a s noblesou přes něj čtenáře přepraví do bezpečných vod. Když se však vydáme do vesmírných dálav a pustíme se do hledání jehly v kupkách mezisvěta, jakoby se zastavil čas a v doposud pevně sevřených šicích vznikly nebývale široké mezery, vyplněné prázdnem. Feist si například dal práci s výpravou až na samotný práh velkého třesku, ale jde tak trochu do prázdna a zpětný ráz doslova odbyl. Možná jsem si u Sethanonu jen hnidopišsky všímal věcí, které jsem u předchozích knih přešel bez zaváhání, ale po celou dobu četby jsem se bohužel nemohl zbavit pocitu, že mi Feist místo kraulu vnucuje plavat prsa a závěrečný ohňostroj nahradil sadou vietnamských prskavek. Stále výjimečné, ale do kolen mě tentokrát kniha neposlala.... celý text

Stříbrný trn 1996, Raymond E. Feist

V Mágovi nám Raymond E. Feist představil dva světy - Midkemii a Kelewan, které spolu vedly válku. Nyní příběh s ročním odstupem pokračuje. Trhlina mezi světy je uzavřena, válka skončila, Ostrovní království je však znovu ohroženo. Ze severu přichází Temnota, strašlivý a bájný Nepřítel v čele hord peklomorů. Feist je jednoznačně Pan vyprávěč, a tak ani třetí kniha Riftwar ságy neztratila nic z kouzla svých dvou předchůdců. Vše je na svém místě a nám nezbývá než se opět nechat pohltit úchvatným příběhem, který před námi otevírá své brány. Zápletka ani tentokráte není kdovíjak komplikovaná, ale netřeba se bát, že by to ubíralo příběhu na napínavosti, zábavnosti či čtivosti. Naopak, díky čirosti a průzračnosti dějové linky je prostor na spoustu dobrodružství, ať už se odehrávají při cestě prince Aruthy k Černému jezeru do Pekraelinu za květem iarbeny, nebo při opětovném průniku Puga Milambera na Kelewan za tajemstvím Nepřítele. Přidáme-li k tomu mnohdy velmi zajímavé osudy vedlejších postav, které se tu a tam objeví na scéně, aby zasáhli a zůstali nebo jen přispěli svým dílem do celkové mozaiky a odešli středem, máme před sebou rozhodně neuvěřitelně komplexní dílko, které baví od začátku do konce.... celý text

Mág – Mistr 1996, Raymond E. Feist

Už předchozí kniha Riftwar ságy naznačila, že Feist přistupuje k epické fantasy s doširoka otevřenou náručí, do puntíku ctí pravidla žánru, ale posouvá je na úroveň velkoleposti. Dokončení Mága se rozhodně neschovává v koutě ani nepaběrkuje na nápadech svého předchůdce. Spíše naopak. Feist rozvíjí osudy svých klíčových postav do netušených dimenzí a sype z rukávu další myšlenky a ideje, jako by mu snad nikdy neměly dojít. Dělá to přitom stále tou lehkou rukou, která s textem doslova čaruje, že ani nepostřehnete, jak absolutně jste zapomněli na svět okolo sebe a že takové věci jako jídlo a spánek byly obětovány ve prospěch další a ještě jedné kapitoly. Světy Midkemie i Kelewanu jsou krásně přehledné, takže se neztratíte v místopisu, politice a vlastně ani v davu. Feist zápletku zbytečně nekomplikuje, netříští ji do mnoha různorodých větví, žijících si vlastním životem, ani nezahlcuje děj zbytečnými podrobnosti. Skládá spíše puzzle. Tady přidá dílek, tamhle zase celou řadu. Výsledkem je živé, barevné a uchvacující vyprávění, které tepe, pulsuje a vyvíjí se od první do poslední řádky. U závěrečné tečky si se smutkem i radostí uvědomíte, že sice končí jeden skvělý příběh, ale existuje pokračování, na které je možné se těšit.... celý text

Mág – Učedník 1996, Raymond E. Feist

Velkolepá Riftwar sága Raymonda E. Feista začíná. Trhlina mezi dvěma světy se otevírá a do Midkemie proudí kelewanská invazní armáda. Všechny klasické fantasy propriety jsou na svém místě… ať už se jedná o čáry a kouzla mágů, podzemní chodby a jeskyně trpaslíků, bájná království elfů a jejich pobratimů z odvrácené strany peklomorů, draky s jejich poklady, horské gobliny, vražedné zlotry či Ostrovní království se spanilým vévodou Borricem conDoinem, jeho syny Lyamem a Aruthem či krásnou princeznou Carlinou. Feist píše lehkou rukou, přehledně a čtivě. Žádné vleklé rozpravy o statusech královských dvorů, náboženství nebo filozofii, o prostředí či přírodních jevech, o velikosti a slávě. Namísto toho navléká na šňůrku korálky událostí jeden za druhým v nekonečné řadě. Na nudu není místo, protože tady se za každým rohem něco děje. Dokonce i když se odpočívá, spí nebo jí, je potřeba být ve střehu, protože „co kdyby“. Postavy se vyvíjejí společně s příběhem, nejsou to ustrnulá monstra a je radost s nimi pobýt a doprovodit je kousek cesty. Optimismu je na rozdávání. Feist je mistrný vyprávěč a jeho Mág je nádherná ukázka toho, že i mohutná epická fantasy může být neskutečně hravá a zábavná.... celý text

Stroj času zn. Hollywood 1999, Harry Harrison

Harrisonova postarší sci-fi legrácka Stroj času zn. Hollywood má všechny atributy „pokleslé“ literatury, přesto dokáže zaujmout a přivlastnit si váš čas. Je to svižné, jednoduché a veselé vyprávění, které si na nic nehraje a ani náhodou nesměřuje k nějakým závažným sdělením, kterými by bylo třeba lámat si hlavu. Harrisonovo dílko je čistá zábava a na jako takové je nutno na něj nahlížet. Otázku světového míru a údělu lidstva tady nehledejte. Pokud si ale libujete v časových paradoxech, podaných lehce humornou formou a s nadhledem Harrisonovi vlastním, je tato kniha bezpochyby pro vás. Humor je na rozdíl od některých jiných knih tohoto autora dávkován s mírou a určitou zdrženlivostí, takže příběh nepůsobí jako nějaká zběsilá hollywoodská groteska, přestože k ní svým námětem míří. Děj je - pokud se to dá o cestování časem tam a zpátky říci - přímočarý, psychosondy do myslí postav se nekonají, dialogy jsou až dětinsky prostinké a ani na filozofování o podstatě světa tu není místo, nezbývá tedy než si užít natáčení „Vikinského Kolumba“ v 11. století tak, jak nám ho pan Harrison předkládá.... celý text

Asgard 2018, Xavier Dorison

Asgard v podání pánů Dorisona a Meyera není onen bájný severský ráj, domov bohů Ásů, ale skraëling - ošklivý muž, narozený mezi Vikingy s tělesným postižením, které je chápáno jako to nejhorší prokletí, které mohli bohové uvalit na smrtelníka. Pohybujeme se samozřejmě na území severských legend a mýtů, ale přetavených do dobrodružného příběhu, v němž rezonují i ozvěny Melvillovy Bílé velryby po vikingsku. Dorison stvořil vpravdě úchvatný scénář, kterému Meyer vtiskl stejně osobitou vizuální podobu. Děj nikam nespěchá, přesto se nezadržitelně valí vpřed a nic ho nemůže zastavit ani vychýlit bokem. Nabaluje na sebe další a další jednotlivosti, občas zahromuje jako peřeje před vodopádem, aby se hned vzápětí uklidnil v zamrzajícím jezeře. Dynamika je po celou dobu par excellence. A stejně jako je uhrančivý samotný příběh, tak famózní a přesvědčivé jsou i jednající postavy. Dorison jim dal duši a Meyer tvář a tělo. Oběma se to povedlo na jedničku s hvězdičkou. V celém tom jejich vyprávění je napětí, drama, humor, krása, originalita. Ani ve vypjatých scénách nesklouzávají k patosu, lyrika je dávkována po troškách, je to drsné, ale ne krvavé či zběsilé. A finále? Nemůže být lepší. Tleskám a klaním se až k zemi.... celý text

Čtyřicet dní a čtyřicet nocí 2014, Niko Henrichon

„Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu Země…“ Darren Aronofsky s Ari Handelem své čtenáře rozhodně nešetří. Boj o archu vrcholí, bouře propuká v plné síle a smete vše, co jí přijde do cesty - zlovolníky, domýšlivce i zbabělce. Asi nemá cenu dodávat, že to, co předvádí Niko Henrichon na poli vizualizace, nemá chybu. Z jeho panelů doslova tryská energie, nabíjejí člověka i pokořují ho svou bezprostředností. Je v tom napětí, strach, láska, smutek, radost, zloba… Je to o to opravdovější, že Henrichon nepoužívá žádné výstřední prvky ani efekty. Kreslí jednoduše, ale dává do svých kreseb snad i duši. Ve spojení se silným tématem jeho panely ožívají. Střídmost textových bublin pak celou atmosféru dovádějí k mimořádnému vjemu, kterého se není možné jen tak zbavit, aniž by o něm člověk nepřemýšlel a nedomýšlel dopady na sebe sama. Věčná škoda, že Mladá fronta sérii nedotáhla do konce…... celý text

Vše co se plazí po zemi 2014, Niko Henrichon

Dost času na cestu, na práci, na lásku… ale nebylo by světu lépe bez lidí? Darren Aronofsky a Ari Handel plní biblickou archu zvířecími páry. Ruku v ruce s výtvarníkem Niko Henrichonem pokračují ve velkolepě rozehrané partii. Svět čeká zkáza. Noe musí volit mezi osudem celého tvorstva a vlastními touhami, včetně své rodiny. Kdo z lidí má být zachráněn a proč? Kdo bude lhát, zabíjet a milovat? Druhá kniha nezůstává svému předchůdci nic dlužna. Dynamika vyprávění vyskakuje ze stránek a Henrichonovo grafické zpracování doslova bere dech. Celostránkové panely přibíjejí do křesel a pozadu nezůstávají ani jednotlivé detaily. Navíc -plesk- plesk - slzy stvořitele začínají padat z nebe, a tak ne dlouhé rozjímání nezbývá prostor. Koncentrovaná akce, nátlaková strategie a komiksový drahokam, který roste s každou další otočenou stránkou. Tohle je zážitek par excellence…... celý text

Trest za krutost 2014, Darren Aronofsky

Nakladatelství Mladá fronta se v roce 2014 pustila do ambiciózního biblického komiksového projektu scenáristů Darrena Aronofského a Ari Handela s názvem Noe, který současně fungoval i jako předloha stejnojmenného filmu. Grafickou podobu mu vtiskl Niko Henrichon a protože jakékoli troškaření v Mladé frontě zamítli hned v prvopočátku, dočkal se komiks velkolepého formátu a tvrdých desek. Už jenom třímat toto album v ruce, posadí člověka bez pardonů na prdel. Když ho pak nadšeně otevřete a ponoříte se do vlastního příběhu, je to výlet mimo realitu. Hltáte a učuráváte blahem. Textem se šetří, mnoho panelů textové bubliny vůbec nemá a ani v nejmenším to neubírá vypovídací schopnosti a přehlednosti dějové linie. Spíše naopak, atmosféra vyprávění vychyluje indikátory za hranice měřitelného rozsahu. Celé album jiskří a uchvacuje. Tohle je zázrak, dílo stvořitele, které ukazuje cestu…... celý text

Mistr meče 2019, Xavier Dorison

„Král neřídí jen království… Svými činy ukazuje, co je dobro a co zlo, co je pravda a co lež, co je přijatelné a co je zakázáno. Král je příkladem pro všechny své poddané. A když se člověk podívá na krále… to první co uvidí, je jeho meč.“ Xavier Dorison se ve svém scénáři k tomuto komiksu ovšem nezabývá králem, ale jeho mistrem meče. Tím, který cti staré hodnoty, jako jsou čest a trpělivost i tím, kterého zajímají jen peníze a snadná vítězství. Jejich vzájemný konflikt začíná na prvním panelu a končí na posledním. Mezitím si užijeme drsných způsobů, vražedných bojů, křiku, krutosti, krve a násilí. Hlavu nám zamotá něco málo teologických rozprav, poznáme sílu vůle a nezměrné odhodlání splnit poslání. Kresba Joëla Parnotta je precizní a vypadá velmi dobře. Skvěle má zvládnuté pohybové sekvence, takže všechny ty švihy, údery a kopy máte před očima jako z partesu. Zimní krajina přidává příběhu na mrazivosti, na druhou stranu se nevyhneme jisté barevné monotónnosti. Příšerně mě iritovaly ledové krystalky rozeseté všude po panelech. Také letteringu je v některých místech více než dost a ve velkých plochách, což jde samozřejmě na úkor kresby. I přes tyto výhrady je Mistr meče solidní zábava.... celý text

Sny robotů 1996, Isaac Asimov

Poslední svazek projektu Robouniversum nabízí jednadvacet povídek otce celé myšlenky Isaaca Asimova, přičemž tematický záběr se neomezuje pouze na roboty, ale používá i motivy z jiných oblastí fantastiky, často související s výpočetní technikou jako takovou, potažmo umělou inteligencí typu Multivac, ale najdou se i výjimky (Stávkokaz, Marťanský styl, Kulečníková koule, Poslední odpověď, Kam až paměť sahá a další). Nebyl by to Asimov, aby neměl povídky skvostně vypointované. Některé zápletky dokonce končí takovou myšlenkovou smrští, že má člověk co dělat, aby vydržel s dechem. Některé kousky jako by vypadly z almanachu inženýra pro budoucí století, jiné jsou pouhými hříčkami, sem tam se vloudí sarkasmus, éterická lyrika či humor, ale vždy je to velká zábava toho nejryzejšího charakteru. Ona už předmluva se čte skoro jako dobrodružný příběh o tom co bylo, je a není. Pokud bych měl vypíchnout své favority, budou to: Malý ztracený robot, Hostitelka, Sally, Marťanský styl a Ošklivý chlapeček. Sny robotů, byť mají s cyklem, k němuž byly vydavatelem připojeny, pramálo společného, jsou výsostně důstojnou tečkou za celou sérií Robouniversa a rozhodně stojí za to mít je v knihovně.... celý text

Maverick / Lidstvo 1996, Jerry Oltion

S blížícím se koncem série se autoři dostávají tak trochu pod tlak, aby smysluplně zakončili rozběhnuté linie a zodpověděli všechny otevřené otázky. Bruce Bethke ještě rozvíjí svou zápletku na planetě vlčích smeček v duchu plnohodnotného dobrodružného příběhu (přestože jsem nepochopil jeho urputnou snahu postavit Mavericka do dominantní role), a tak ona nevděčná úloha velkého finále připadla Jerrymu Oltionovi. Ten se s ní však vypořádal se ctí, za což mu patří pochvala před nastoupenou jednotkou. V jeho případě už se samozřejmě více diskutuje, polemizuje a vysvětluje, než že by akce střídala akci. Přesto je mu nutno přiznat, že odvrátil mečbol při podání soupeře a jeho intelektuální rozprava o údělu lidstva má hlavu a patu. Nepůsobí nabubřele, megalomansky ani netvoří vatovaný doplněk předchozích novel. Dokonce se ani nenimrá v obšírném vysvětlování pohnutek jednotlivých protagonistů, ale má myšlenku, které stojí za to věnovat pozornost. Na druhou stranu, závěrečná usmiřovací kapitola s Julianou Welshovou je kýč jako hrom a měla by autora strašit ve snech alespoň tak, jako mě. I přes tuto výtku mě jak Bethke, tak Oltion svými novelami zaháčkovali, takže netřeba si zoufat.... celý text

Vetřelec / Aliance 1996, Jerry Oltion

Robert Thurston, a po něm i Jerry Oltion, udělali ve svých novelách tak trochu krok zpátky. Namísto nových světů a nových civilizací nás vrací do Města robotů, kde už se zase dějí věci, které by se dít rozhodně neměly. Spolu s experimentálními roboty Janet Anastasiové Adamem, Evou a Luciem II pak hledáme definici člověka nejen v samotném Městě robotů, ale i na planetě Ceremyi, kam nás v předchozí knize zavedl Odrodilec. Dramatická linka tak zase jednou ustoupila do pozadí a nahradily ji intelektuální rozpravy a filozofování. Jako by se opakoval scénář první šestice novel: po ostrém startu útlum a nakonec dojezd setrvačností. Tam, kde předchůdci Leigh se Scottenem dávkovali nové nápady a překvapení, nyní zeje prázdno. Nezachrání to ani snaha autorů ohromit „velkými“ nadčasovými myšlenkami. Když totiž chybí základna, babylonskou věž nepostavíš. Nemohu si také nepovzdychnout nad překladem Jany Pacnerové. Přestože zpracovala už předchozí dvě novely, ve Vetřelci a Alianci neznámo proč nahradila implantované šemfety chemodrogami, Ničitele obvodů Rušičem obvodů, z hlasového výstupu udělala komunikační rampu a je toho samozřejmě víc. Pokračování cyklu Roboti a mimozemšťané je tentokrát bez ovací.... celý text

Kukaččí vejce / Odrodilec 1995, Stephen Leigh

Zdá se, že Město robotů je uzavřenou kapitolou a do pokračování série už zasahují jen jeho ozvěny, nesené dvojicí hlavních protagonistů Derecem a Ariel. Leighovo Kukaččí vejce ze světa vlčích smeček, stejně jako Scottenův Odrodilec z Ústřičného světa jsou téměř samostatnými, uzavřenými příběhy, u nichž kontinuita a vzájemné řetězení děje šly poněkud stranou. Koneckonců v obou vystupují svérázné světy se zcela unikátním inteligentním životem, které vzájemně spojuje jen stejná výchozí situace, kulminující v poměrně vyhraněný konflikt s roboty. Položkou, která do obou novel přináší prvek nevypočitatelnosti, dravosti a vzrušení je experimentální robot inženýrky Janet Anastasiové. Jeho úřadování v dějové lince a postupný vývoj přináší do série svěží vítr. Dokonce bych řekl, že lehounce zastíní i ústřední postavy Dereca a Ariel, které tak trochu ustrnuly na místě a nikam se neposouvají. I když pochopení létajících Ceremyonů z Odrodilce je o poznání složitější než soužití s vlčími smečkami Kukaččího vejce, přijde mi Scottenova novela dynamičtější a barvitější než ta Leighova. Jsem opravdu zvědav, kam se série, která má nyní podtitul Roboti a mimozemšťané, posune příště.... celý text

Útočiště / Pericentrum 1995, William F. Wu

Chilsonovo Útočiště nás ruku v ruce s Derecem a Ariel přivádí na Zemi, abychom se poučili, jak klaustrofobicky by náš svět mohl v budoucnosti vypadat, zatímco William F. Wu nás v Pericentru vrací zpátky do Města robotů, kde se už zase dějí věci, které slibují zásadní nakouknutí za oponu. Koneckonců ony už závěrečné kapitoly Útočiště chytrým napověděly a hloupé koply, že v téhle knize se konečně bude lámat chleba. Z mého pohledu je to jedině dobře, protože další tahání za fusekli a mlžení už by sérii ublížilo víc, než by bylo zdrávo. Takhle povstává z popela, čtení znovu baví. Oběma autorům se podařilo vrátit do textu pořádné dávky adrenalinu a spád děje posunuli na hranu vodopádu. Díky tomu dokážu Útočišti odpustit zcela naivní chování pozemských bezpečnostních složek a Pericentru poněkud samoúčelnou zápletku, která funguje jen díky závěrečnému „šokujícímu“ odhalení (jinak by se zhroutila jako domeček z karet, do kterého se opře vítr). Oproti nanicovatému pitvání charakterů v předchozích dvou novelách je to každopádně posun správným směrem. William F. Wu nicméně svým závěrem tak trochu spustil závoru a mnoho možností jak pokračovat svým následovníkům nenechal. Tak uvidíme, s čím přijdou…... celý text

Kyborg / Zázrak 1994, William F. Wu

Další dva mladí autoři pokračují v sérii Města robotů, kde se ocitli mladík Derec a Katherine Burgessová. V první novele sledujeme jejich zápas s poněkud vyšinutým kyborgem Jeffem Leongem, v druhé pak sledujeme změny, které se dějí s pozitronickými mozky robotů po překonání replikační krize. Oproti svým předchůdcům děj obou novel malinko ustrnul na místě. Nikam se totiž neposunujeme a žádný z autorů do příběhové linie nepřinesl nic nového. Jak William F. Wu, tak Arthur Byron Cover jen rozšiřují a zpřesňují definice prostředí a obracejí se spíše dovnitř myslí jednotlivých protagonistů, k psychologickým a filozofickým aspektům vztahu člověk-umělá bytost. Konflikty, které na základě těchto vstupních parametrů vznikají, jsou spíše intelektuálního charakteru a v obou případech se uzavřou poměrně svérázným způsobem. Záhadou mi také zůstává, proč se Katherine Burgessová musela přejmenovat na Ariel Welshovou a Derecův robot Alfa na Mandelbrota, když na pozadí této transformace není nic víc, než čistě „kosmetická“ změna s nulovými východisky. Z potenciálu prvních dvou novel Robouniversa zůstalo v Kyborgovi a Zázraku jen velmi málo a sem tam jsem se přistihl, že zívám nudou.... celý text