MayaBu
přečtené 410
Stanice 11
2015,
Emily St. John Mandel
Začala bych tím, že ta obálka klame... Respektive takhle, opravdu nesuďte knihu podle obalu - pod touhle jemnou obálkou s růžovou se skrývá poměrně napínavý a tuze zajímavý příběh spletený do jakési postapokalypticky laděné "divnoknihy". Autorka vzala spoustu témat a postav v různých časech, spatlala to do mozaiky tvořené krátkými kapitolami a ejhle, ono to skvěle funguje. Na začátku vám bude připadat, že jednotlivé postavy a příběhy spolu souvisí jen málo, ale postupně se doplňují dílky. Dost se mi toho sice podařilo odhadnout, ale u jednoho momentu jsem stejně překvapená byla. Za mě skvělá kniha, držela mě v napětí, co bude dál a po dočtení mám takový zvláštní pocit - cosi mezi zděšením, jak reálně autorčina vize působila, a nadějí, že i kdyby nastala, nebyl by to úplný konec... Naprosto ovšem chápu, že to není ideální čtivo pro každého, autorčin styl asi nebude mnohým sedět.... celý text
Mlčící fontány
2020,
Ruta Sepetys
Bylo to zajímavé čtení? Bezesporu. Byla bych ale daleko spokojenější, kdyby převážila stránka zaměřující se na Španělsko za vlády Franca nad romantickou linkou? Opět - bezesporu. Co mi výborně vyhovovalo, byly krátké kapitoly (čte se to pak skoro samo, byť jde o pětisetstránkovou bichli) a střídající se pohledy hned několika postav, protože tím člověk získal mnohem víc z atmosféry Madridu té doby. Španělsko ze stránek občas přímo dýchalo. Postava Daniela mi také přišla dobře zpracovaná (a donutila mě zjistit si kdo byl Robert Capa, takže muchas gracias, Texano). Bohužel ale velice zajímavá témata praktik Francova režimu a života tamních lidí, která jsme spolu s Danielem objevovali očima cizince, šla někde kolem poloviny dost stranou. Samozřejmě, ona romantická linka byla jasná, ale přeci jen jsem asi doufala alespoň v jiný (ehm, trochu spoiler asi... originálnější a méně přeslazený) konec. Stejně tak mi v závěru přišla některá odhalení a propojení dějových linek jako lehce překombinovaná... Přímo ohromena tedy nejsem (i když jsem lehce doufala, že budu), ale stále si myslím, že jde o dobrou YA, na které si Sepetys dala rešeršemi velmi záležet. A vzhledem k tomu, že Fontány byly má první kniha od této autorky, určitě se časem pustím i do dalších.... celý text
Pod vlivem Jupiteru
2016,
Gary D. Schmidt
No, úplně nevím, co psát... přijde mi, jako bych četla něco jiného než většina zdejších komentujících. Četla jsem tuto knihu v originále a moje očekávání byla vysoká už kvůli zajímavě znějící anotaci. Jenže. Styl psaní žádný úžasný nebyl (ano, je to vyprávěné z pohledu dvanáctiletého kluka, chápu, ale i tak... nějak mě to nedokázalo chytit) a hlavně - děj utíkal až moc rychle. Vzhledem k tématu by to chtělo (mnohem) víc prostoru, aby se čtenář mohl do postavy Josepha opravdu vcítit (resp. mně osobně se to na těch zhruba 150 stranách úplně nepovedlo a přijde mi to jako škoda). Zkrátka děj běžel kupředu, místy se dal odhadnout více, místy méně (že přijdou další a další postřehy ohledně dojení krav ale bylo jisté vždy) a nakonec jsem to zavřela s povzdechem "aha, to bylo ono?" Možná jsem to jenom četla ve špatném rozpoložení, ale bohužel se mě to dotklo méně, než bych si bývala přála.... celý text
Eleanor se má vážně skvěle
2017,
Gail Honeyman
Tuto knihu jsem četla na doporučení známé, ale sama jsem ji kdysi měla v merku, když v češtině vyšla. Nakonec se mi ovšem shodou náhod dostala do ruky v originále a tedy uf, Eleanořin kultivovaný jazyk mi dával občas zabrat (a to jsem v angličtině zvyklá číst běžně). Nejdřív jsem si nebyla jistá, jestli si se zvláštním charakterem Eleanor sednu, první (zhruba) půlka mě zas tak neokouzlila. Ovšem někde za polovinou nastal zlom a já tu knížku nechtěla dát z ruky. Z Eleanor se vyklubala jedna z nejunikátnějších hrdinek, jaké jsem zatím v knihách potkala a já si ji postupně zamilovala. Stejně tak Raymonda. A celé jejich přátelství (nejdřív jsem byla lehce smutná, že kniha skončila tak, jak skončila, ale zpětně si říkám, že to bylo bravurní řešení). O osudu Eleanor Oliphantové bych klidně četla dál a dál... Je to takové příjemné čtení, místy humorné (díky Eleanořiným poznámkám), které v sobě má zároveň spoustu smutku a samoty. Ale taky naději. 4,5*, ráda zaokrouhlím nahoru.... celý text
Když můžeš, zůstaň. Když musíš, odjeď
2016,
Helga Flatland
Není snad lepšího pocitu než když má člověk vysoká očekávání a ta jsou více než naplněna. Tato kniha se četla velmi lehce, otáčela jsem stránku za stránkou, protože jsem prostě potřebovala vědět, co se dozvím dál, co se bude dít (a to přesto, že jsem věděla, jak příběh vlastně skončí, že). Postavy vykreslené sice na malém prostoru, ale tuze věrohodně; hned několik zajímavých a důležitých témat. Má to vůbec nějakou chybu? ... no, možná to mohlo být delší a nebo mít přeložené do češtiny i další dva díly (asi se pokusím naučit norsky, co mi zbývá :) Jestli hledáte pohlcující čtení o lidských osudech, tuto knihu vřele doporučuji. Byl to úžasný zážitek. (mé veliké díky patří Chytuš, protože nebýt jejího komentáře před pár lety, docela určitě bych se k této knize nikdy nedostala. A to bych přišla o opravdu hodně)... celý text
