MayaBu
přečtené 415
Když můžeš, zůstaň. Když musíš, odjeď
2015,
Helga Flatland
Není snad lepšího pocitu než když má člověk vysoká očekávání a ta jsou více než naplněna. Tato kniha se četla velmi lehce, otáčela jsem stránku za stránkou, protože jsem prostě potřebovala vědět, co se dozvím dál, co se bude dít (a to přesto, že jsem věděla, jak příběh vlastně skončí, že). Postavy vykreslené sice na malém prostoru, ale tuze věrohodně; hned několik zajímavých a důležitých témat. Má to vůbec nějakou chybu? ... no, možná to mohlo být delší a nebo mít přeložené do češtiny i další dva díly (asi se pokusím naučit norsky, co mi zbývá :) Jestli hledáte pohlcující čtení o lidských osudech, tuto knihu vřele doporučuji. Byl to úžasný zážitek. (mé veliké díky patří Chytuš, protože nebýt jejího komentáře před pár lety, docela určitě bych se k této knize nikdy nedostala. A to bych přišla o opravdu hodně)... celý text
Balada o ptácích a hadech
2020,
Suzanne Collins
Těšila jsem se moc, ve výsledku jsem lehce zklamaná. Myslím, že kdybychom měli možnost sledovat Snowův život včetně jeho pozdější politické kariéry, bylo by to nejen zajímavější, ale i uvěřitelnější co se týče vývoje jeho postavy. Dostali jsme ale "jen" teenagera Snowa, který na pěti stech stranách balancuje na hraně a sledujeme, jak ztrácí svou lidskost - během ani ne jednoho roku. První půlka se mi líbila - vyprávění mělo tempo, postavy potenciál, náhled do zákusí Hladových her, které se výrazně lišily od těch Katnissiných, byl zajímavý a lepíkovala jsem si skoro všechno, co ohledně Her řekl Sejanus (což byla absolutně nejlepší postava knihy. Ta třetí hvězda je pro něj). Někde kolem strany 330 se to ale bohužel zlomilo. Tempo vyprávění přestalo být vyrovnané, děj a osudy postav předvídatelné a potenciál zvláště jedné konkrétní postavy zůstal podle mého nevyužit. Ani úplný závěr na mě dojem neudělal, všechno to bylo rychle ráz na ráz... Úplně špatné to tedy nebylo, Collinsové se díky Bohu podařilo popsat Snowovu minulost bez glorifikace a nesnažila se ho za každou cenu přeměnit v hrdinu. Ze světa HG by mě ale upřímně víc zajímal třeba Haymitchův příběh.... celý text
Zkáza a naděje
2018,
Leigh Bardugo
Jak tak koukám, tak můj názor, že Griša má vzestupnou tendenci, se zdá býti lehce nepopulárním. Za mě byl ale třetí díl určitě nejlepším z této série. Stále to bylo čtivé, našly se dokonce plot twisty, které jsem opravdu nečekala (takže pro přístě už vím, že ani pár let staré ya série nemám podceňovat) a hlavně se tu konečně ústřední dvojice (potažmo trojice) dočkala pořádného vývoje. Dokonce jsem cca od půlky začala držet palce i Malovi (což jsem si ve dvojce říkala, že se nikdy nemůže stát). On nebyl snadno oblíbitelný, ale byl takový...reálný? Bylo to vlastně finále, jaké jsem si přála, aby tato série měla, ale ani jsem nevěděla, že ho chci takhle :) A minimálně tedy v aj, nevím, co s tím provedl překlad, má tato kniha jednu z nejkrásnějších posledních vět, jaké jsem zatím v knize viděla. 4,5* a asi jsem objevila svou novou guilty pleasure sérii.... celý text
Bouře a vzdor
2017,
Leigh Bardugo
Byl tohle výplňový díl? Ano. Ale jestli výplňový znamená víc politiky, tak s tím nemám nejmenší problém, naopak. A navíc přihoďte jednu skvělou novou postavu (samozřejmě mám na mysli Nikolaje! Pomalu každá scéna s ním stála za to). Na druhou stranu se tu (vedle docela zajímavého posunu u Aliny) stal z Mala po většinu času nehorázný pitomec. (Jeho chování sice zpětně i celkem chápu, ale ne že mě neštval) Za mě tedy o trošku lepší než jednička (sice začátek vypadal dost nudně...ale naštěstí to byl opravdu jen začátek) /čteno v originále/... celý text
Světlo a stíny
2021,
Leigh Bardugo
Jedna ze sérií, které jsem nikdy neplánovala číst (velký podíl na tomto rozhodnutí měla před pár lety velice nevzhledná obálka prvního českého vydání :), ale adaptace za rohem, takže proč to nakonec nezkusit, že? Očekávání jsem měla nulová a příjemně mě to překvapilo. Jasně, není to nic převratného, ale je to čtivé, děj se hýbe od prvních stránek a dost se mi zalíbil svět, který Bardugo pro své série vytvořila (byť tedy třeba práci s ruskými jmény si mohla dát větší...četla jsem to v originále a Ilya MorozovA, ale Alina Starkov? Ale to je detail). S "magickým systémem" jsem se musela sžívat krapet déle (a lehce to místy působilo tak, že nová informace se vytasí pouze když se to hlavní hrdince hodí). No a postavy...řekněme, že se zajímavě vyvíjejí během celé trilogie. (a teď možný SPOILER) Jen tedy moc nechápu, kde měl být Darklingův (Temnyjův) morálně šedý charakter. Vždyť to bylo prostě zlo, manipulativní a mocí posedlý týpek (konec SPOILERU) Každopádně po dočtení prvního dílu mi bylo jasné, že chci vědět, jak to bude dál. Jako oddechová četba za mě ideální. Kolem 3,5*, zřejmě zaokrouhlím na 4.... celý text
Pán věže
2015,
Anthony Ryan
Lehce jsem se bála, že tento díl neudrží vysoko nasazenou laťku po díle prvním...ale naštěstí se mé obavy ukázaly jako plané. Osobně mám v oblibě příběhy vyprávěné z více úhlů pohledu, takže tuto změnu jsem uvítala. Možná mě lehce zklamaly první kapitoly z Frentisovy perspektivy (jeho "výchozí situace" byla velmi náročná, to chápu, ale ty kapitoly v první půlce mi přišly dosti repetitivní a nudné. Naštěstí se to zlomilo), ale na ostatní si nelze stěžovat. Vélin je zpátky (ať chce či nechce), Reva mě velmi příjemně překvapila a u ní i Lyrny stále platí, že jsem na ně zvědavá do dalšího dílu. Zároveň mě velmi potěšil návrat jedné nejmenované postavy z jedničky, o které jsem myslela, že už neuslyšíme (a naopak doufám, že Kenis ještě dostane prostor). Třetího dílu se tedy už opravdu bojím, protože si zatím upřímně nedokážu představit, co by tam autor musel vyvést, aby zkazil takhle luxusně rozjetou sérii. Uvidíme. Samozřejmě se na něj stejnou měrou i těším.... celý text
Píseň krve
2014,
Anthony Ryan
Výborné! Chodila jsem okolo této série velmi dlouho, několikrát jsem tuto knihu držela v knihkupectví v ruce, ale vždycky jsem ji vrátila zpět do regálu (lituji toho? Ano!), ale přeci jen si ke mně cestu našla - prostřednictvím vypůjčené audioknihy. Bavilo mě to od úplného začátku do konce, (způsob vyprávění, kdy dospělý Vélin zasvěcuje do svého příběhu kronikáře, mi lehce připomněl Jméno větru) byl to bohatý příběh držící si možná lehce rozvláčnější tempo, ale akce tu samozřejmě nechyběla. I přesto si myslím, že je to kniha stojící hlavně na postavách, které jsem si velmi rychle oblíbila (jen tedy Dentos a Barkus se mi pletli pekelně dlouho...a můj oblíbenec byl po většinu času Kénis) a na většinu z nich se těším (a jsem na ně zvědavá) do druhého dílu. Moje asi jediná výtka se týká samotného Vélina, který je...takový velmi dokonalý, ve všem, vždycky. Občas má možná slabší chvilky, ale vždycky z toho vyjde jako dokonalý hrdina. Je to ale tak dobře napsané, že mu to člověk tak nějak odpustí. A dokonce mu bude fandit :) Pokud vás baví coming of age příběhy, kombinace rytířů s fantasy a nevadí vám číst o spoustě krve a smrti, Píseň krve vřele doporučuji. Jdu s chutí na druhý díl! P.S. Audio verzi můžu také s klidným srdcem doporučit, načtena je skvěle. Jediným mínusem je (samozřejmě) absence mapy, tudíž jsem měla lehce zmatek co všechno patří do Spojeného království, co už jsou samostatné říše a co je vedle čeho, plus že si člověk déle zvyká na jména (a že jich je tam dost).... celý text
Kirké
2019,
Madeline Miller
Proč mi proboha trvalo tak dlouho vzít ji do ruky? (Na Achilleovu píseň nedám dopustit a Kirke jsem měla v plánu v aj, dokud se neukázalo, že se dočkáme překladu.) Bylo to úžasné čtení a mým vysokým očekáváním dostálo. (Myslím, že Madeline Miller se právě stala mou autobuy autorkou) Moje znalosti řecké mytologie jsou získané čistě z bájí, které mi rodiče četli jako malé (Percy Jackson mě bohužel minul), ale způsob, jakým je autorka podává a propojuje, je fascinující. Svět, kde všechno řídí osud; bohové neznají míru krutosti; všude číhá nebezpečí a intriky, ale zároveň v něm najdete spoustu lásky. Ach bože, Kirke osobně i Telemachos, Telegonos a Daidalos mi přirostli k srdci.... celý text
Šibeniční písně
2019,
Christian Morgenstern
Morgenstern je a asi už navždy bude mým oblíbeným básníkem. Jeho nonsenské básně mám doma už ve dvou vydáních (tudíž ve dvou překladech) a ráda si zalistuji oběma, baví mě hledat rozdíly. Upřímně mě mrzí, že němčina nepatří mezi jazyky, které bych ovládala, takže originál si nepřečtu... Vřele doporučuji každému, kdo má rád hrátky se slovy. Mezi mé oblíbené patří třeba Velké Lálulá, Estetická lasička, Tyčkový (resp. Plaňkový) plot a Jak si šibeniční dítě zapamatuje jména měsíců.... celý text
Královna ničeho
2020,
Holly Black
Upřímně jsem po druhém díle, který v mých očích zachránila až poslední třetina, netušila, že bude ten závěrečný taková pecka. Jistě, má to své mouchy - největší je asi délka, protože to mohlo mít alespoň o 100 stran víc aby si člověk všeho dostatečně užil. Ale jinak? Má to spád; má to pořádné zvraty a to od začátku do konce, takže se člověk opravdu nenudí; má to Jude (hrdinka s charakterem, to je u vílích příběhů skoro vzácnost...) a ano, taky Cardana, kterého už jsem v tomto díle konečně začala chápat a mít ráda; má to relativné propracovaný svět a bavilo mě propojení s tím naším; plus to má dokonce občas i vtip. Královnu ničeho jsem tedy zhltla během dvou dnů a jsem s ní velmi spokojená. Dokonce bych řekla, že nad očekávání. Zkrátka dobré "grand finale". 4,5*... celý text
Severská mytologie
2017,
Neil Gaiman
Jako ochutnávka severských mýtů se tato kniha zřejmě osvědčí (ještě lépe s nějakými vikingskými zpěvy do sluchátek pro lepší atmosféru). Já ale čekala víc, nejen jednoduché podání jednotlivých příběhů. Špatné čtení to ale určitě není. /čteno v originále/... celý text
Statečné a zlomené srdce
2020,
Brigid Kemmerer
No, bylo to něco úplně jiného než jsem čekala...vysloveně špatným pokračováním bych to nenazvala, ale vedle prvního dílu to nebylo úplně ono. Jakmile jsem zjistila, že dojde ke kompletní změně POV ze kterých je příběh vyprávěn, upřímně mě to zamrzelo, protože ano, já měla v prvním díle radši Rhena než Greye. Toho jsem si sice tady rychle oblíbila, hlavně když mi Lia Mara přišla víc než polovinu knihy jako absolutně nijaká a nesympatická, ale stejně bych bývala ráda i kapitoly z Rhenova a Harperina pohledu. Tempo vyprávění bylo stále slušné, ke konci pořádně gradovalo a ten úplný závěr?!? Argghhhh! Už zas pěkný cliffhanger. Na třetí díl jsem tuze zvědavá. A hrozně moc se bojím, že budu zklamaná...3,5*... celý text
Temné a osamělé prokletí
2019,
Brigid Kemmerer
Tato kniha má našlápnuto stát se mým letošním "překvapením roku". Upřímně - původně jsem vůbec neměla v plánu ji číst, nejsem fanoušek retellingů a už vůbec na na Krásku a zvíře. Nakonec jsem po ní ale sáhla v originále ve chvíli, kdy jsem nevěděla, co číst dál. A jsem velmi příjemně překvapená. Největším plusem jsou postavy. Výborně popsané, komplexní a oblíbitelné (po přečtení některých recenzí mám pocit, že Rhen zas tak oblíbený není, ale I'm here for all those morally gray characters, takže já byla unešená i z něj, hlavně pak ukázek všech jeho stránek, ale slovo "komplexnost" už jsem zmínila). Děj se na začátku rozjede rychlým tempem, které se (víceméně) drží až do úplného konce. Skvělá byla i romantická linka, protože působila nejen jako správná slow-burn, ale taky byla velmi reálně působící díky nejistotě na obou stranách. A hlavně - Temné a osamělé prokletí není jen o romanci. Je taky nutno zachránit zanedbané království před hrozící válkou. Jistě, chyby by se našly - ať už bližší vysvětlení skutečnosti, jak Emberfall vydržel bez vládce pět let nebo nedostatečná specifikace detailů oné kletby (třeba jak je to s plynutím času na Rhenově zámku a mimo něj, v tom musel být nějak háček, aby počty sezón, unesených dívek a let vycházely). Podrtrženo, sečteno, za mě daleko lepší než Dvůr trnů a růží. Velmi se těším na druhý díl a tento doporučuji.... celý text
