Medvědářka Medvědářka přečtené 835

☰ menu

Dům v olivovém háji

Dům v olivovém háji 2024, Emma Cowell
5 z 5

Dům v olivovém háji je pozvánkou do Řecka do přímořské vesničky, kde se nachází kuchařská škola. Vůně a chutě na vás útočí se všech stran a i díky nim se uzdravuje bolavá duše. Škola takhle spojí tři ženy. Každá je jiná, ale každá si v sobě nese něco, s čím se musí vyrovnat po svém. během společných chvil v kuchyni i mimo ni se z nich stanou přítelkyně, které dokážou sobě navzájem pomoci s údělem, který si nesou na zádech. Příjemné odpočinkové čtení do těchto sychravých dnů, kdy hledáte aspoň kousek sluníčka. Příběh žen, které mají něco za sebou a potřebují od toho vypnout a možná na chvíli zapomenout. Příběh o přátelství, vaření tak, že se vám sbíhají sliny. Rozjezd mi přišel trochu pomalejší, ale pak už nebylo cesty návratu.... celý text


Kouzlo polární záře

Kouzlo polární záře 2024, Cornelia Engel
5 z 5

Autorka opět nezklamala. Příběh hezký a dozvěděla jsem se i něco o tradičním severském festivalu a co mu předchází a zažila polární záři. Už na konci je jasné, že bude další volné pokračování a my se tak potkáme znovu. Doporučuji.... celý text


Řím: A všude na dosah je krása

Řím: A všude na dosah je krása 2024, Marcel Sauer
5 z 5

Řím - kdo by jeho kouzlu neodolal a je jedno zda ve filmu nebo i ve skutečnosti a že ta skutečnost předčí všechno. Nakladatelství Jota vydala nedávno poeticko-obrazový průvodce tímto městem a na jeho stránkách nám tohle město ožívá v plné kráse. Řím to je majestátnost, historie a krása v jednom. Všude na vás kouká kus dějin, lidé jsou zde přívětiví a pokud se dobře koukáte, narazíte na mnohá tajemství, která nejsou očím hned vidět. Díky krátkým esejím se v knize nejprve naladíme na italskou mentalitu a třeba i vnímání času. Pak už nás čeká 16 různých tras, která stojí za prozkoumání. Neukazují jen oblíbená místa, ale i méně známá zákoutí, která stojí za to a která si lidé žijící v tomto městě tak moc hýčkají. Díky bohatým fotografiím z každého navštíveného místa a vyprávění o něm vám před očima naskakuje obraz, kdy si připadáte, že jste tam také. Je jedno, zda se jedná o kavárnu s vonící kávou nebo třeba zapomenutým náměstíčkem. Vždy se naladíte na místo a vy chcete vědět víc. Zažít Řím a nikdy nezapomenout. Mě kniha nadchla. Zpracování, fotografie a celkově vyprávění z každého místa. Díky tomu cítíte vůně, slyšíte zvuky a připadávám, jako byste tam byli. Nadchlo mě vyprávění o jídle, ale hlavně o poznávání nových míst, která jsou skrytá a nejsou tolik na očích. Řím znám jen z filmů a dokumentů. Nikdy jsem tam nebyla, ale díky téhle knize se mi přiblížil tak, že si připadám, že i já jsem nasála trochu toho Dolce Vita.... celý text


Kavárna s vůní perníčků

Kavárna s vůní perníčků 2024, Laurie Gilmore
4 z 5

Přečteno a jo, doporučím Žhavá novinka ve světě dorazila i k nám díky Nakladatelství COSMOPOLIS Nakladatelský dům GRADA. Obálka i název láká na pohodovou podzimní romanci a tou také je, i když.... Já tu knihu považuju za roztomile pitomoučkou, ale v dobrém slova smyslu. Jeanie převezme po své tetě Dot Kavárnu s vůní perníčků, kde chce začít nový život. Být novou Jeanie, která je jiná než ve starém životě. K tomu pocitu začne pomáhat i místní farmář Logan, který je miláčkem městečka Dream Harbour. Městečko naštěstí novou kavárnici přijme velmi dobře, ale i tak se objeví záhada, kterou bude muset Jeanie vyřešit. Vypadá to totiž, že někdo nechce, aby byla ve své kavárně úspěšná a tak jí škodí. Jenže kdo za tím stojí? Jak už jsem psala na začátku. Kniha je tak roztomile pitomoučká už jen z důvodu, že by vůbec nevadilo, kdyby hlavním hrdinům bylo tak o pět až deset let méně. Chvilkami jsem si totiž připadala, že čtu dívčí románek o prvních láskách, kdy se každý hned červená a je vyplesknutý z toho a toho. Já si to ale kupodivu užívala, ale je mi jasné, že jsou čtenářky, kterým tahle skutečnost bude vadit. Děj byl jednoduchý, ale i vtipný a žhavé scény na konci knihy jsem přeskakovala. Já si na tohle nepotrpím, ale chápu, že je to trendy, ale myslím, že by se to bez nich obešlo taky. Hlavně, když jsem tak přeskakovala řádky a viděla, že u toho hodně nakecají navíc. To nesnáším při téhle příjemné chvilce ani v reálném životě a tak to prostě nebylo ono. Doporučuji tedy těm, kterým nevadí klišé na tohle téma. Líbila se mi atmosféra malého města a lidi v něm a těším se na pokračování, kdy se setkáme s dalšími obyvateli Dream Harbour. Už jen pro to pobavení to fakt stojí za to.... celý text


Štěstí jiskří jako sníh

Štěstí jiskří jako sníh 2024, Pauline Mai
5 z 5

Tuhle knihu mám přečtenou už asi měsíc a stále na ní občas myslím. Knihy téhle autorky jsou vždy příjemné na čtení a i na kochání se obálkou díky Nakladatelství COSMOPOLIS Nakladatelský dům GRADA. Štěstí jiskří jako sníh je ale trochu jiná. Ano, máme tu romantickou linku, ale skrývá se v ní víc než si možná na první pohled uvědomíme. Je konec roku a blíží se ten nejúžasnější čas plný kouzel a splněných přání. Jenže ne všichni si ho užívají. Madita by si nejraději zalezla do tepla své postele pod deku a vylezla z pod ní, až když je po všem. Nemá na tenhle čas hezké vzpomínky, ale bolest jí svírá tělo už delší čas. Když ji tedy děti přemluví, aby i ona napsala dopis pro Santu, netváří se na to nijak vesele, ale nakonec ho napíše. Co když se přeci jen přání mohou plnit? A dostane se dopis opravdu k Santovi, nebo nakonec skončí v koši? Pauline Maiová není mezi čtenáři neznámá. Už její předchozí knihy dokázali, že umí psát a vytvořit pohodu. Při tomhle příběhu jsem měla ale pocit, že se do něj snaží dát i něco víc. Něco ze sebe a svých pocitů, kdy nebyli nejveselejší, ale tohle vypsání na papír pomohlo se od toho aspoň trochu odpoutat. Nejednou jsem si při čtení vzpomněla na jinou německou autorku, která se takto vypsala z bolesti hned ve třech knihách, které jí u nás vyšli. ( Nevydala knihy u Grady a tak ji tu zmiňovat přímo nebudu ) Vraťme se ale k samotné knize. Příběh se mi četl krásně. Předvánoční čas, malebná kavárna, kdy Madita tvoří vlastní čajové směsky a nostalgie. Strach i slzy, vzpomínky a ohlédnutí do minulosti, aby se s ní člověk dokázal smířit a zkusit věřit na zázraky. Takhle na mě kniha celou dobu působila. Někdo možná namítne, že toho šťourání v minulosti bylo moc, ale já si to nemyslím. Každý má vnímání bolesti jinak a jinak se s ní vyrovnává. Přesto je na každém konci tunelu světlo, jen se nebát mu vyjít naproti.... celý text


Pojízdné knihkupectví šťastných konců

Pojízdné knihkupectví šťastných konců 2024, Rebecca Raisin
5 z 5

Pojízdné Knihkupectví šťastných konců je dalším tripem z obytňáku, který nám už přestavila u své předchozí knihy Pojízdná Čajovna splněných snů. Tentokrát je příběh zaměřený na Ariu. Knihomolku tělem i duší, která se dosud nevyrovnala se ztrátou milovaného muže a je moc lehké skrýt svůj žal za stránky knih. Jenže když se jednou po pár sklenkách vína ocitne v náruči pohledného spisovatele Jonathana, i to nejsmutnější srdce pookřeje a začne toužit bít v rytmu toho druhého. Aby si tyto myšlenky vyhnala z hlavy, vydá se na cestu po Francii, jenže osud tomu chce jinak... Přiznám se rovnou, že tenhle příběh se mi líbil víc. Asi to bylo tou atmosférou kolem knih nebo i toho, že se potkáváme s postavami, které jsme poznali díky čajovně. Aria je milá dívka se zlomeným srdcem, když v brzkém věku přišla o svou lásku a je přesvědčená, že už nikdy nemůže znovu milovat. Brání se tomu, ale citům neporučíš. Cestování v karavanu, lidi kolem karavanistů a celé to cestování je hezky popsané a příjemně to celé plyne. Bavilo mě to a těšila jsem se z každé stránky. Tohle se prostě povedlo a já tomu dávám pomyslných 4,5 hvězdičky.... celý text


Recepty pro druhou šanci

Recepty pro druhou šanci 2020, J.D. Barrett
2 z 5

Kniha se tvářila dobře, ale nakonec ten příběh začal ubíhat směrem, který se mi nelíbil a nebylo to pro mě.


Poslední restaurace v Paříži

Poslední restaurace v Paříži 2023, Lily Graham
4 z 5

Dočteno a asi i doporučuji. Proč to asi? Protože se ve mě perou pocity díky konci knihy. Je to příběh o pomstě, ale i odpuštění. Je to příběh z války, kdy zlo je obalené do hezkých gest a dobro skrývá tvář za kolaborací. A tom já vidím ten problém. Příběh je rozdělen do tří částí. Za mě byla nejlepší ta první část, protože stojíme na začátku a vlastně víme, co se tenkrát stalo. Ve druhé poznáváme víc naší hrdinku Marianne a co jí dovedlo nakonec do Paříže. Poslední část je o tom, proč Marianne zavraždí své hosty a zmizí. Celým příběhem nás provází její vnučka Sabine a Gilbert. Muž, který Marianne znal osobně. Muž, který si nese své vzpomínky na tu dobu a vidí v ní vraha. Jenže co když to bylo vlastně jinak? Četlo se to dobře. Příběh plynul a vy jste díky druhé části pochopili, proč se to stalo. Jen já mám problém prostě s tím koncem. Někomu to asi stačit bude, ale já čekala něco jiného a to mi kazí celkový dojem z příběhu. Proto ubírám pomyslnou 5 a dávám jen 4.... celý text