MilaSliacka
přečtené 138
Zbabělci
1964,
Josef Škvorecký
Výborně napsaná kniha mapující konec války v českém pohraničí se vším jejím hrdinstvím i švejkovstvím. Jmenuje se sice Zbabělci, ale řekla bych, že zbabělství jako takového je v ní málo. Víc než z historického hlediska mě kniha zaujala jako sonda do mentality mladého člověka, narozeného téměř před sto lety. Dany Smiřický je pro mě zajímavá postava k posouzení a konfrontaci tehdejší společnosti a té současné. To, že ženy vnímá jako jednoduché objekty, které slouží jeho potřebám, přisuzuji příkladu z domova - mamince. Aby ne, když se k němu chová jako k dítěti a pánu tvorstva zároveň. O půlnoci mu nosí do postele čaj, v poledne zase svíčkovou a zdá se, že její prioritou je celkově sloužit. Maminku má Dany rád, ale neví, o čem by si s ní povídal. Z odezvy to ani nevypadalo, že by maminka o polemizování nad životem stála. Dany je zvyklý mluvit o životě jen s muži. Myslím, že tomuto paradigmatu už odzvonilo, díky bohu za to. Jeho sexuální loudilství s tím souvisí. Nikdo (maminka), mu nevysvětlil, že to není kosher a on sám na to nepřišel. V dnešní době samozřejmě také máme ukecávače a loudily (kauza Feri například), ale ti už aspoň vědí, že to není nic k chlubení. I tady jsme se jako společnost trochu posunuli. Naopak co mě překvapilo; úroveň narcismu Danyho si v ničem nezadá s marnivostí dnešních selfie milovníků. Danyho víc než to, co dělá, zajímalo to, jak u toho vypadá. Kdyby měl Dany Instagram, jeho prioritou v rámci revoluce by bylo, postovat fotku se samopalem. Celá revoluce by se mu hodila k tomu, aby z ní vytřískal pěkných pár storýček. Ale abych jen nekritizovala; Dany a jeho vrstevníci si s nelehkou výzvou poprali nejlépe, jak uměli, ať už byly jejich pohnutky jakékoli. Vracím se zpět k názvu knihy. Nevím, proč se Škvorecký tak sebekriticky nazval zbabělcem (pokud bereme v potaz, že Dany je jeho alter ego a Kostelec je jeho rodné město Náchod). Napadá mě příhodnější název - Nehrdinové. V každém případě skvělá knížka, která i po letech inspiruje k zamyšlení.... celý text
Scum manifesto čili Šlem manifest
1998,
Valerie Solanas
Že trauma je živnou půdou pro radikalismus, není nic nového pod sluncem. Příběh Valerie Solanas je toho učebnicovým příkladem a já doufám, že se lidem bude dařit na ní nahlížet v kontextu jejího života a ne jen se jí smát nebo nenávidět ji. Lidem, kteří se zajímají o dějiny feminismu, bych knihu doporučila jako příklad radikálně feministického Mein Kampfu.... celý text
Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních
2018,
Chimamanda Ngozi Adichie
Tato knížka je ideální pro ty, kteří jsou začátečníky v otázkách feminismu*. Chimamanda Adichie je pravým opakem radikálních feministek. Velmi laskavě doporučuje, jak se vyvarovat některých zažitých stereotypů týkajících se mateřství a výchovy dětí. Všichni už dávno víme, že ženy mohou dělat víc, než k čemu je předurčila tradiční společenská role. Stále máme však mnoho stereotypů tak zautomatizovaných ( i v rétorice), že si je ani neuvědomujeme a šíříme je dál. Překvapilo mě, kolik toho má naše výchova společného s tou Africkou. Samozřejmě se v knize objeví i několik exotických momentů (například panenství u nás, pokud vím, už není vnímáno jako komodita), ale princip je všude stejný. Knížka, ke které se budu vracet a půjčím ji i svým kamarádům a kamarádkám *Nemám slovo feminismus moc ráda, zavání matriarchátem, což je druhá strana jedné mince s tradičním patriarchátem, vůči kterému se feminismus vymezuje. Více by mi dávalo smysl slovo rovnoprávnost.... celý text
Zahrada mrtvých duší
2022,
Lukáš Boček
Tato kniha pro mě byla příjemným překvapením, obzvlášť vezmu-li v potaz, že se jedná o autorův debut. Lukáš Boček dokázal rozehrát příběh, ve kterém se snoubí poetická mnohovrstevnatost (obzvlášť zdařilé mi přišlo propojení s jinými literárními postavami) a syrovost. Líbily se mi rozostřené hranice reality a snových vjemů, které přicházely a odcházely, aniž bych se v příběhu ztrácela. A pokud jsem se na chvilku ztratila, byl to autorův záměr. Normálně příliš nevěnuju pozornost ilustracím, ale tentokrát mě z nich až mrazilo. V neposlední řadě chválím soundtrack a těším se na dobu, kdy elektronická kniha bude mít v sobě odkazy na jednotlivé songy, takže je budeme poslouchat přesně v okamžiku, který pro nás autor vybere. Jsem sice literární konzervativec a mám ráda papírové knihy, ale toto propojení textu a nových medií mě baví. Přiznám se, že na konci už to na mě byla těžko uvěřitelná kovbojka (nechci spoilerovat), ale i tak jsem si odnesla skvělý čtenářský zážitek a těším se na další Lukášovu knihu.... celý text
Muzika
2008,
Peter Pišťanek
Toto je pro mě objev roku. Mám v plánu přečíst od autora všechny jeho knihy. Je v nich autenticita, kterou tolik hledám a tak málo nacházím. K povídce Debutant: Asi stárnu. Ačkoli toto je nejvtipnější povídka, jakou jsem četla za poslední nejméně rok, při jejím čtení mě přepadal smutek. Možná je to tím, že jsem věděla, že autor odešel ze světa v relativně mladém věku vlastní rukou. Možná je to tím, že autorův pohled na svět až příliš dobře znám. Je to ten druh sebeironie, ke které se uchylujeme, když světu prezentujeme náš (subjektivně) zpackaný život a nechceme tím příliš obtěžovat. K povídce Muzika: někde jsem četla, že autor je slovenský Vievegh, což mi přijde daleko od pravdy. P. Pišťánek by s zasloužil vlastní kategorii, ale když už bychom ho chtěli k někomu přirovnat, nabízí se paralela s Ch. Bukowskim, tedy aspoň v této povídce. Chlast, šukání a touha věnovat se svojí věci (psaní/hraní) na pozadí neutěšených a později lepších, oportunismu přejících časů (komunismus + devadesátky/ doba poválečná+technická revoluce v USA). K povídce Čas: povídku nemůžu objektivně hodnotit, protože mi přišla useknutá jako Kafkův Zámek. Myslela jsem, že máme za sebou dobře rozehranou první třetinu a zrovna, když jsem se těšila, že se protagonista najde v divadelní hře známého z dětství, povídka skončila. Četla jsem v elektronické podobě, tedy bez ubývajících stránek, o to víc mě konec zaskočil. Kdyby byl autor naživu, snad bych mu i spontánně napsala žádost o prodloužení.... celý text
Smích ve tmě
1993,
Vladimir Nabokov
Antilolita, aneb příběh o tom, jak mladá krásná intrikánka utáhla na vařené nudli hodného staršího intelektuála.
Věci, na které nastal čas
2020,
Petra Soukupová
Toto byla moje třetí kniha od Petry Soukupové a asi bude i poslední. Pořád si myslím, že patří k těm kvalitnějším v české mainstream literatuře, ale zažívám při čtení příliš často pocit deja vu. Tak jako A. Mornštajnová dle mého recykluje mustr, podle kterého jsou vystavěny její příběhy, tak P. Soukupová recykluje dětské hrdiny (v Kájovi a Viktorovi z Nejlepší pro všechny nevidím rozdíl), témata (drama mimomanželského vztahu, kdy muž opouští rodinu) a takto bych mohla pokračovat. Navíc rodinné a jiné povinnosti mi přibývají a čas na čtení ubývá, tedy je potřeba ho využít efektivněji, než ke čtení knih, které jsou tak trochu popcorn.... celý text
V knize M. Agejeva Kokain je deníkovou formou zachycena zpověď moskevského studenta Vadima Maslenikova, který je na jednu stranu romantik, na druhou stranu se ale schovává za masku cynika, aby od sebe odvrátil pozornost a unikl případnému posměchu ze strany spolužáků. Víc než cokoli jiného dokázal autor uchopit a popsat nízké pudy, kterým Vadim postupně více a více propadá. Na začátku příběhu jde o sexuální potřeby, krutost a pohrdání, postupně se měnící v pocity méněcennosti a pohrdání sebou, zakončené popisem procesu závislosti. Knihu jsem četla už mnohokrát, ale až při posledním přečtení jsem si uvědomila, že je zde snaha zachytit povahu ruského člověka a různé její polohy. Dobře je to ukázáno na debatě studentů o postoji k druhé světové válce, v kontextu událostí dnešních dní opět relevantní. Jedni říkali(), že válku nikdo nepotřebuje, že jsou to jatka, která přinášejí zisk jen generálům a intendantům. Jiní měli za to, že válka je dobrá věc, a kdyby nebylo válek, nebylo by Ruska. (...)Třetí říkali, že válka je sice hrozná, ale v téhle chvíli je nám vnucena. (...). Čtvrtí mínili, že válka nám sice byla vnucena a postavení velmoci nám nedovoluje mluvit o míru, ale (...) povinností duchovních celého světa, vyplývající ze společných zásad křesťanství, je protestovat a bojovat proti dalšímu vedení války, a to nehledě na případné pronásledování podle válečných zákonů. Zkrátka Kokain* je knížka velmi útlá, ale mnohovrstevnatá, napsaná s úžasnou barvitostí, zachycující dramata, z nichž příběh o kokainu je jen fragmentem toho velkého obrazu. *V originále se kniha jmenuje Роман с кокаином (Roman s kokainom), což je slovní hříčka - slovo roman je možné přeložit jako román i romance. V angličtině je název knihy přeložen jako Cocaine romance (Kokainová romance), což mi připadá trefnější. Samotnému kokainu patří tematicky totiž jen závěrečná třetina knihy.... celý text
O krtkovi, který chtěl vědět, kdo se mu vykakal na hlavu
2002,
Werner Holzwarth
Měli jste někdy v ruce knížku Krtek a kalhotky a vedle ní Krtka, který chtěl vědět, kdo se mu vykakal na hlavu? Je to napsané podle navlas stejného mustru, jako by snad německý krtek byl parodie na toho českého. Těší mě představa, že by to tak mohlo být. PS: Pamatuji si dodnes, že mi příběh s kalhotkami připadal nějaký divný. Snad to bylo proto, že mám slovo kalhotky zažité jako dámské spodní prádlo, které jsem si při poslechu audioverze jako dítě také vizualizovala.... celý text
Deník Dity P. - Kuchařka
2012,
Dita Pecháčková
Jednu dobu jsem sledovala pořad Deník Dity P, protože to byl neskutečný bizár. Moje okolí si tuto mojí zálibu mylně interpretovalo jako zájem o Ditiny recepty (ty jsem v pořadu přeskakovala). Netrvalo to dlouho a dostala jsem knihu. Poctivě jsem jí pročetla se zájmem najít aspoň jeden recept, který bych mohla použít, ale nepochodila jsem. Je to kuchařka pro milovníky ‘poctivé’ české kuchyně, tedy ideálně všechno děláme na sádle, nešetříme plnotučnou smetanou, do moučníků dáváme pomalu víc cukru než mouky a tak dále, tedy přesně to, čemu se snažím ve jménu zdraví svého a své rodiny vyhnout (i když nejsem žádný hipsterský vegan). Nedojímá mě recept na krupicovou kaši, ani fotka malé Dity, nepotřebuju fotky jídla v životní velikosti a už vůbec ne příběhy ‘ze života’, připomínající volně na sebe navazující asociace, nezajímá mě, čím se Dita krmí po sexu... Co ovšem od kuchařky kromě receptů očekávám, je to, že mi při druhém prolistování nevypadnou stránky z vazby. Tento výkvět české kulinářské popkultury zkrátka není pro mě.... celý text
Ragtime
2005,
E. L. Doctorow
Kniha Ragtime byl silný čtenářský zážitek hned z několika důvodů. 1. Autor je vynikající vypravěč, který byl schopen několik dějivých linií zaplétat a rozplétat všemi směry, přičemž narativ neztrácí na síle a uveřitelnosti. Postavy jsou skvěle napsané. Za mě nejzajímavější byl vývoj postavy Matky. Přiznám se, že dějové linky anarchistů mě bavily méně, o to víc se ale těším, až si s odstupem knihu přečtu znovu a některé části příběhu ještě pořádně ‘objevím’. 2. Nápad spojit reálnou historii a retro fikci je geniální! Historické osobnosti vystupují pod vlastními jmény, fiktivní postavy naopak jména nemají (s výjimkou ústřední postavy). Během čtení jsem si vyhledávala informace o jednotlivých reálných postavách a místy jsem se nestačila divit. Věděli jste například, že první člověk mimo Inuitů, jehož noha se dotkla severního pólu, byl Afroameričan Mattew Henson? Četbou knihy jsem si doplnila mezery v historii Ameriky z přelomu 19. a 20. století, tedy doby, kdy už bylo zrušeno několik desítek let zrušeno otroctví, ale k rovnoprávnosti bílých a černých amerických občanů vedla ještě dlouhá cesta. 3. Považuji za důležité, že jsem se k četbě dostala zrovna v roce 2022. Kniha zdaleka není jen o Afroameričanech, ale přináší kontext k současných událostem týkajícím se amerického rasismu a boji proti němu.... celý text
Příhody z bezprostředního neskutečna / Zjizvená srdce
1996,
Max Blecher
Temné dílo, i když barvité v líčení často naturalistických detailů. Max Blecher po vzoru ruských spisovatelů 19. století, rozehrál své sociální drama libujících si ve stavech lidské bezmoci přinášející pocity útrpnosti a trapnosti, nechybí linka společenské hierarchie podtrhující to, že v sanatoriu jsou si před nemocí a smrti všichni rovni.... celý text
Spalovač mrtvol
2007,
Ladislav Fuks
Ve Spalovači mrtvol ukazuje autor na paní Kopfrkinglovi propagandistický mechanismus, který do sebe vtahoval občany, aby je zformoval (či zreformoval) k obrazu svému. Je to velice přímočaře vykreslené, ačkoli souhlasím s patrikem0816, že chybí moment, kdy se pan Kopfrkingl z váhajícího stal přesvědčeným občanem. Ladislav Fuks, podobně jako Franz Kafka, píše ve svých knihách o sobě, ovšem autobiografie je to velmi metaforická. Ve všech svých knihách má LF postavu citlivého hocha, který představuje jeho samotného, tomto případě je to Milivoj. LF nebyl Žid, ale pronásledování a předstírání, že je člověk bez závady mu nebylo cizi - byl totiž homosexuál, což se za druhé světové války trestalo koncentračním táborem.... celý text
