MilaSliacka
přečtené 138
Historie včel
2017,
Maja Lunde
První autorský počin a hned taková síla, smekám klobouk před Majou Lunde. Kromě toho, že autorka dokázala neuvěřitelně barvitě vyprávět tři příběhy z rozlišných ér, nese tato kniha v sobě poselství, jak bude vypadat naše planeta a náš osud, když se nevzdáme konzumace a honby za generováním zisku za každou cenu. Dystopická linka vypravěčky Tao mě bavila nejvíc a také přinesla naději.... celý text
Valčík na rozloučenou
2008,
Milan Kundera
Kundera neoddiskutovatelně patří k velkým literárním talentům české i evropské scény. Svůj vztah k němu bych definovala citátem Jana Štolby z článku A2: Kundera se dobře četl, ale špatně se s ním souhlasilo. Kunderovská klasika: tak jako i v jiných knihách MK jsou i ve Valčíku na rozloučenou zahrnuty misogynní myšlenky a zápletky kontrastující s ‘dojemnými’ chlapskými přátelstvími (…Kytarista navrhl Klímovi, že by s ním zajel se svým autem do lázní, nechal vlákat dívku na silnici a přejel ji. (…)Klíma byl dojat jeho slovy: ,,Jsi hrozně hodný, “ řekl mu.(…). Ženy jsou zde pojaté buď jako zatvrzelé buranky, které se snaží zničit mužům život, nebo jako labilní křehké bytosti, které si muži postavili na piedestal, o to více však svým obdivovatelům škodí a trápí je. Nevěra se zde propaguje jako zdravý a manželství prospěšný druh sportu Několik zajímavých nových myšlenek v této knize: inflace ženské krásy (v místě, kde je žen na jednoho muže, je i nejhezčí ženské tělo devalvováno a ztrácí na přitažlivosti), korelace mezi vztahem k Ježíši/Bohu a (ne)chtěním přivést na svět dítě (souhlasím, že Bohu se člověk povedl, proto budu dál tvořit lidi a v jeho odkaze pokračovat, nebo jeho dílo zavrhuji, proto jej nebudu schvalovat plozením dalších dětí), blahosklonnost dobrodiní plus celým dějem se táhne linie tématu zaměnitelnosti rolí oběti a kata (každý utlačuje druhé ve jménu toho, co považuje za svoji svobodu, a je schopen k tomu použít prakticky jakékoli prostředky).... celý text
Řízkaři
2007,
Barbara Nesvadbová
Nedá mi to a musím reagovat na komentář od Vivienca. Vaše analogie s jídlem platí v případě, že víte dopředu, že určité jídlo nemáte ráda. Objednávat si ho znovu a znovu by byl masochismus. Jestli ale patříte k těm, kdo je zvědav na nové kuchaře na české kulinářské scéně, čekáte výživné jídlo a dostanete místo něho nedochucený (případně přeslazený/přesolený) popcorn, máte právo nebýt spokojená.... celý text
Až vyprší čas
2015,
Elina Hirvonen
Tuhle knížku jsem začala číst jenom proto, že jsem se doslechla, že vyhrála cenu za nejhorší překlad. Jsem k překladům často sama kritická a tak jsem chtěla vidět, co odborná veřejnost považuje za opravdovou hrůzu. K mému překvapení mi překlad ve čtení nevadil ani trochu (bylo tam pár kiksů typu ‘v létě jsme byli na kolách’, také chybně umístěné uvozovky). ALE. Kniha mě okamžitě vtáhla a až do konce nepustila. Nejdříve jsem myslela, že je o mateřské lásce, ale na konci mi došlo, že je o odcizení. Příběh se odvíjí z pohledu tří členů rodiny, kteří se potýkají se svou osamělostí různými způsoby. Pomocí flashbacků vidíme, jak postupně docházelo k současné situaci, ve které se rodina nachází. Hrdinové knihy nejsou ničím zvlášť sympatičtí, ale neubránila jsem se soucitu vůči nim. Zároveň se nešlo nezamyslet; jak bych reagovala, kdyby můj syn spáchal tak strašný trestný čin, jakého se dopustil jeden z hrdinů. Jak bych se cítila v kůži jeho sestry? A jak bych se poprala se životem, kdybych byla Aslak? Jaké by to všechno bylo se (doufám) nedozvím, ale kniha mě o tom donutila přemýšlet.... celý text
Romance pro křídlovku
1966,
František Hrubín
Na střední škole, když jsem jela do zahraničí na výměnný pobyt, dala mi paní učitelka českého jazyka Romanci pro křídlovku, abych si s sebou vzala kousek českých luhů a hájů. Knížka mě nečekaně pohltila svou atmosférou dusného léta. Hrubín používá krásné metafory, když mluví o životě, smrti a lásce, a nechává se inspirovat přírodními motivy. Líbí se mi i melancholická napůl malátná atmosféra, což je vlastně pohled/postoj hlavního hrdiny na svět/k světu.... celý text
Sex, Disco, Revoluce! - Vzpomínky majitele Discolandu Sylvie na zlatý časy
2019,
Ivan Jonák
Z nostalgie k devadesátkám a s předtuchou, že to bude bizár, jsem sáhla po knížce Ivana Jonáka. Poměrně zajímavě je zde popsána jeho cesta z učňáku až na vrchol české podnikatelské scény v době, kdy se teprve utvářela pravidla. Kniha je prokládána erotickými i jinými pohádkami, které je ale poměrně jednoduché odlišit od reality (např. příběh, jak Jonák osouložil v plné tramvaji cizí ženu za přihlížení jejího partnera, nebo noční návštěva zverimexu, kdy se rozbilo terárium s jedovatými hady a Jonák všechny hady přemohl). Literárně to není nic moc (opakující se stejné věty v rámci jednoho odstavce, stylistické přešlapy), ale vlastně mi to nevadilo, protože styl psaní byl vlastní autorovi a tím autentický.... celý text
Piknik u cesty
1985,
Arkadij Strugackij
Výborná záležitost přesahující škatulku žánru sci-fi s prvky psychologického románu. Vracím se ke knize jednou za čas, protože mě baví ponořit se do ponuré atmosféry a nechat se unést daleko za hranice mé představivosti. Na rozdíl od jiných kolegů recenzentů tuto knihu považuji za nadčasovou a také za nejlepší dílo bratrů Strugackých.... celý text
Manuál pro uklízečky
2019,
Lucia Berlin
Nemůžu tuto knihu hodnotit kvůli otřesnému překladu (M. Knápkové). V češtině jsem přečetla tři povídky a divila jsem se, co je to za slátaninu. Věděla jsem ale, že spisovatelka je výborně hodnocená u nás i v zahraničí a vyhledala jsem si hlavní povídku v originále (https://www.shortstoryproject.com/story/a-manual-for-cleaning-women/). A ono je to fakt dobré! Půjčila jsem si tedy knihu v AJ a skvěle jsem si početla. Lucia Berlin navazuje na odkaz Bukowského, deníkovou formou popisuje život nižší střední třídy v Americe, který si sama odžila. Věty jsou krátké a úderné, ale přesto dokáží navodit atmosféru. Ano, nevyhýbá se naturalismu a ‘drsnějším’ tématům (dávám do uvozovek, protože tento pojem je velmi relativní), nic neschovává. K událostem svého života se ale staví bez sebelítosti a s nezúčastněným humorem. A teď k překladu: povídka Manuál pro uklízečky je napsaná tak, jak autorka a její okolí reálně mluví, s použitím jednoduchých hovorových vět. M. Knapková se s tím neuměla poprat a svým překladem zabila autenticitu dokonale. Do strojené řeči (,,…prsty jí přejížděly po stránce pomalu a bezhlučně…”, ,,po její pravici i levici se na chodníku tetelí odpadky a listí”,) tu a tam našroubuje něco, co asi sama považuje za slang (,,Heleď se, Maggie May, na tomhle světě nejni nic…”). Jinak v dialozích často není poznat, kdo na koho mluví a v překladu jsem dokonce našla věty a informace, které v originále vůbec nezazněly. Radím všem, přečtěte si knihu v originále. Nebojte se, je to napsané jednoduchou angličtinou a budete mít úplně jiný čtenářský zážitek.... celý text
Rosemary a její syn
1997,
Ira Levin
Můžu upřímně říct, že jsem ke knize přistupovala bez předsudků. Chápu, že styl autorova psaní se vyvíjí, ale tohle bylo opravdu slabé. Prvním dílem od začátku prostupoval pocit, že něco není v pořádku, jakási paranoia, kterou se ale v zápětí dařilo zažehnat logickými argumenty. Příběh gradoval. Tady máme prakticky po celou dobu nerealistickou idylku, kterou nenaruší ani občasné Rosemaryino ‘šokující odhalení pravdy’. V posledních několika kapitolách pak nastane zvrat téměř na způsob deus ex machina (SPOILER: Dozvíme se, kdo byl Satan. Přesto, že postava po celou dobu figurovala v knize, v jejím chování nebyl žádný progres směřující k tomuto zásadnímu bodu knihy KONEC SPOILERU). Pak to všechno nabere rychlý spád, šup šup a je hotovo. Není to příběh jako takový, co se nepovedlo. Byla to plochost po dobu 90% děje a následné vměstnání klimaxu do několika mála posledních stran.... celý text
Všechno, jen ne pravda
2018,
Gillian McAllister
Půjčovala jsme si knihu, aniž bych tušila, že se má jednat o thriller. Nic tedy nezklamalo má očekávání. Naopak. Vztahy, které nejsou tím, čím se zdají být, relativita pravdy, touha po ideálu tak velká, že ignorujeme výstražná znamení... to jsou všechno témata, která v literatuře vyhledávám. Jediné, co bych ději vytkla; odhalení hlavní PRAVDY pro mě nepředstavovala žádné dilema (SPOILER ať se na mě nikdo nezlobí, ale zabití lidí opakovaně mi vykrádající dům, v sebeobraně, navíc vzduchovkou, kterou se v 99% případů zabít nedá, není žádná vražda KONEC SPOILERU). Proto jsem po část knihy nechápala hlavní hrdinku. Na konci mi ale všechno do sebe zase zapadlo a dávalo smysl.... celý text
Tíha sněhové vločky
2011,
Thorvald Steen
Za mě skvělá kniha napsaná v minimalistickém stylu, který mě baví. Příběh pro mě není ani depresivní ani optimistický, ale, jak tomu bývá u skandinávské literatury, příběh prostě JE. Autor popisuje děj s odstupem (kdyby to byl film, řekla bych observační metodou) a nehodnotí jej. Jako vypravěče si vybral postavu kluka, u kterého se sbíhají všechny linky děje, díky tomu se jedna z linek odkrývá postupně (co se stalo s maminkou). Ani překlad mi nepřišel nijak nepatřičný.... celý text
Psychiatr
2014,
Petr Prouza
Tak jako šedesátník, který řeší odchod do penze, si asi příliš nepočte v knize o třicátnicích řešících mateřství v kombinaci s kariérou, tak ani já jsem si příliš nepočetla v knize pana Prouzy Psychiatr. Téma životní změny na stará kolena se mnou nerezonovalo a styl psaní nebyl natolik silný, aby měl přesah do mé věkové a společenské bubliny. (Jsou i tací, kterým se to podařilo, například M. Kundera, jehož některé knížky jsou tematicky podobné zrovna Psychiatrovi; nemocniční prostředí, mužští hrdinové v pozdním zralém až předdůchodovém věku, zástupy bezejmenných milenek, ze kterých vyvstává elegantní starší kolegyně…). Ani zajímavé prostředí psychiatrické léčebny to nezachránilo. Pacienti tak nějak splývali a fungovali spíš jako kompars k zádumčivým vnitřním monologům hlavního herce na scéně.... celý text
Tvé překrásné já
2015,
Chuck Palahniuk
Jak už tady někdo ze čtenářů poznamenal, hranice mezi naprostým brakem a geniálním sci-fi nápadem je tenká. Tu hranici podle všeho určuje zpracování, kterému Chuck P. moc nedal. Jako kdyby na první dobrou manicky naházel na papír všechno, co ho napadlo, a tak to nechal. Věřím, že samotnému psaní knihy předcházely rozsáhlé rešerše a kdyby kniha prošla více editacemi, povedlo by se vychytat nelogické oslí můstky. Zmíním dva z mnoha nedotažených nápadů: 1) skrze sexuální hračky byznys magnát ovládá ženy, aby i do budoucna kupovaly jeho výrobky, během pár týdnů však ty samé zákaznice zešílí rozkoší a postupně umírají na podvýživu, zástavu srdce apod 2) jedna z hraček způsobuje neuskutečnitelnost pohlavního styku ženy s mužem, takže ve finále stejně všichni vymřou Tato fakta nikdo neřeší a o marketingovém plánu se mluví jako o zdařilém až prakticky do konce. Korunu tomu všemu nasadil překlad Richarda Podaného (…vlasy měla obratně zvýrazněné, i když visely ve splihlých šlahounech mezi troskami kdysi za drahé peníze nalíčeného obličeje…ta šílící osoba do ní kousla zoubky s korunkami, od koutků úst jí odlétávaly přepršky krve…). Napadá mě, že kdyby téma bylo zpracované jako komiks, bylo by to stravitelnější. Ani by se třeba nezdálo tak absurdní, že se hlavní hrdinka vydává na Mount Everest v lodičkách a s kabelkou za domorodou dvěstě let starou a z poševního sekretu věštící sexuální guru, aby u ní potom strávila týdny v jeskyni nahá a povídaly si spolu mmj o přípravce na Harvardu.... celý text
Neumřeš
2011,
Kathrin Schmidt
Tato kniha je velice dobře napsaná a kombinace témat - návrat do svého těla a mysli po mrtvici plus bezmála čtyřicetileté manželství a vztahy vně i mimo něj, slibuje zajímavé čtení. Líbila se mi první třetina knihy, kdy se hrdinka probouzí, nerozlišuje mezi snem a realitou, sžívá se s afázií a vzpomíná si, kdo vlastně je. Od druhé třetiny pro mě kniha ztratila dynamiku a děj se začal táhnout. Jsem milovnicí momentů v literatuře i ve filmu, kdy se ‘nic neděje’, ale tvůrce před námi vytváří atmosférický obraz. Tady mám ale pocit, že se dívám na stejný záběr stále dokola. I když se děj chronologicky posouvá dopředu (postupující rekonvalescence a rozpomínání se na život před mrtvicí), je každá událost popsána podle stejného mustru, takže jsem měla pocit, že čtu ty samé pasáže pořád dokola. Mám před sebou posledních 60 stran a přemýšlím (omlouvám se autorce), že už si přečtu jen poslední kapitolu, protože od zbytku knihy nečekám žádnou eskalaci.... celý text
Rosemary má děťátko / Stepfordské paničky
1982,
Ira Levin
Oba příběhy protíná linka mužský-ženský svět a emancipace. Zajímavé je, že jsou ve vzájemném kontrastu. Zatímco v Rosemary má děťátko manžel buduje svoje kariéru a žije si svůj život ‘venku’, manželka pečuje o domov a nakonec se připravuje na mateřství. Ačkoli život v New Yorku 70 let skýtal pro ženy mnohem víc možností, než jinde ve světě, hlavní hrdinka inklinovala k tradiční roli. Manžel dítě nechtěl a byl by Rosemary i podporoval v kariéře, kdyby nějakou chtěla. V Stepfordských paničkách je manželka mnohem emancipovanější, než Rosemary, a snaží se vymanit z přežité role ženy v domácnosti. Její muž je na začátku pro, ale postupně se nechává ovlivnit místní komunitou a ‘mužským sdružením’. V prvním příběhu až mateřství (a pud sebezáchovy) paradoxně donutí Rosemary k tomu, aby se vzbouřila roli pasivní ženušky. V druhém příběhu se je hrdinka přemožena a nahrazena robotem.... celý text
Kobold
2011,
Radka Denemarková
Některé knihy jsou výzvou a Kobold patří k nim, v tom nejlepším slova smyslu. Je zde mnoho vrstev, které se vzájemně překrývají a jsem si jistá, že jsem na první přečtení neobjevila všechny. Literární jazyk v modré části je vesměs poetický, chvílemi vyplave na povrch drsný realismus a v neposlední řadě je zde mnoho skvělých filozofických myšlenek. V oranžové části se autorka drží spíš reality, i když i tady najdeme spoustu metafor. Na konci se obě části potkávají, jak v příběhu, tak na papíře. Je to přesně ta kniha, kterou když si přečtete s odstupem času a v další životní etapě, objevíte v ní nové věci. Nabízí se rčení; nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.... celý text