Mona-Lisa
přečtené 504
Harry Potter a Kámen mudrců
2000,
J. K. Rowling (p)
Po sto padesáté a pořád stejně dobré, pořád v tobě odstavce jako tyto: Harry se stává chytačem. Ron je Harryho sekundant. "Jak to myslíš - všichni tři?" "Prosím tě, přece si nemyslíš, ze tě necháme jít samotného?" Pokec s Brumbálem na konci. ...vyvolávají husí kůži. Uf :-D Nejvíc dětský a nevinný díl ze všech. Nejvíc ho znáš nazpaměť. Nikdy nedostaneš ten dopis, nezjistíš jakou podobu ma tvůj patron ani nepoužiješ Relikvii smrti. Ale je fajn, si s každým čtením připomínat, že máš od 10 let někoho, s kým tyto věci díky nekonečném rereadingu prožiješ tisíckrát. Nebo i víckrát - if you wish. V těch deseti jsem na narozeniny dostala od tety nenápadnou knížku, kterou jsem přečetla ještě ten den a myslela, ze ten příběh je jenom můj a nikdo ho moc nezná . No, další rok vznikl první film, který jsem nesnášela, protože už jsem desetkrát přečetla i druhý díl a knížkám film nesahal ani po kotníky. Takže, zdravím všechny ty, kteří nesnáší filmy HP a milují knížky, protože patří k té generaci, která se první zamilovala do knížek, než ji stihli nějací experti pustit filmy.... celý text
Harry Potter a Ohnivý pohár
2001,
J. K. Rowling (p)
Tento díl mám spojený s kontrasty. Na jednu stranu euforie z mistrovství světa a dobrodružství okolo Ohnivého poháru. A na té druhé Voldemort a pozvolné rozpínání zla. Ta scéna na konci, jak Vy-víte-kdo vypočítává, kteří Smrtijedi se objeví a pak jim dává kartáč. Famózní! Nebo to, co se stane při spojení hůlek, scéna s Popletalem nebo rozdávání úkolů Brumbálem. Mně žádný z těch dílů nepřijde balastový, respektive žádnou ze stránek tam nevidím navíc. Tzn. že moje ideální představa je, aby postupně každému dílu přibývalo 100 stránek, třeba. Takže tu zbožnuju i hašteření okolo plesu, rozhádání trojice, Ritu Holoubkovou, SPOŽÚS, strach o Siriuse... Protože právě všechny tyto epizodky vytvoří ten pravý kontrast finálním dvěma kapitolám. Nejvíc tu miluju: hovory se Siriusem, Moodyho, kletby, které se nepromíjejí nebo procesy se Smrtijedy. A teď honem na můj nejoblíbenější 5.díl, který je nejvíc smáčený od slz, ze všech knížek, co jsem kdy v životě četla.... celý text
Harry Potter a princ dvojí krve
2005,
J. K. Rowling (p)
Šestý díl je pro mě odjakživa předehra k tomu, co vygraduje v epickém závěrečném díle. Tak jako Tajemná komnata - sám o sobě sebevědomě nevyčnívá, to ale neznamená, že v rámci celku, nemá své pevné místo. Lépe poznáváme Pána zla, budoucí paní Potter a s každým dalším čtením na mě vypadne nový střípek mezi řádky o Severusovi. Miluju na ni, že když jsem ji četla poprvé zmítal se mnou spravedlivý hněv jako s Harrym, ale po sedmém dílu se ti otevřou oči, hněv vysublimuje a zanechává krásné "aha- momenty" ať už v astronomické věži nebo u Hagridovy boudy. Jak jsem teď brečela u scény Severus - Harry- "Zbabělec"? Vůbec bych to do sebe neřekla. Sedmý díl přede mnou a už teď vím, že otočení polsední strany bude hořkosladké. Celou svou bytostí si přeju přečíst (z jejího pera/hlavy) o dospělosti a rodinném životě Harryho nebo dospívání Dvanácteráka, Tichošlápka a Náměsíčníka....Třeba někdy... celý text
Harry Potter a vězeň z Azkabanu
2001,
J. K. Rowling (p)
SIRIUS BLACK (Nejkratší recenze ever. Takhle by to před dvaceti lety napsalo mé 12leté já a kdo jsem abych ho zradila. Nejlepší díl ze všech? Dost možná)
