Montezuma
přečtené 491
Bratři Karamazovi
2004,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
První dojem: dnes by to panáčkovi každý nakladatel zkrátil tak na cca 550 - 600 stran. A dobře by udělal! Dokážu si živě představit takového Hemingwaye, jak si nad těmi milostnými dialogy na 10 stran, které by šly proškrtat tak na 3, rve vlasy. Formálně je kniha, jako vždy u Dostojevského, dost chaos. Obsahově, jako vždy, kolos. Druhý dojem: pro člověka 19. století to musela být úplná Bible; nic víc podstatného se tehdy o světě dozvědět nešlo a navíc se tu řeší otázka nejdůležitější: lze (a jak) žít bez Boha? Mnohem více mě zasáhl příběh a především krásná životní filosofie otce Zosimy, než tolik propíraná a oslavovaná Legenda o velkém inkvizitorovi. Třetí dojem: nemám rád, není mi blízká ona "široká ruská duše". Ve skutečnosti je to totiž jen krycí název pro nedostatek racionálního myšlení a duchovní nevyzrálost. Potom to dopadne tak, že vás ti rusáčci sice přijdou spasit se slzami v očích - ale na tancích!... celý text
Do posledního dechu
2004,
Luis Buñuel
Kdosi prohlásil, že po přečtení této knihy došel k poznání o Buñuelovi coby fašistovi. No co na to říct. Lidé jsou různí a jejich názory leckdy značně výstřední. Já zase došel k poznání, že Buñuel byl přesně ten typ umělce, kterého lze brát vážně: střízlivý, vůči umění správně sardonický a pro samou metafyziku nikdy nezapomínající "na tu svou pozemskou zahrádku." A nikdo nebyl menší fašista než Buñuel! Lze spekulovat o tradičním latinském macho přístupu k ženám, no ale pokud se ty ženy jmenují Gala Dalí, tak vražda je samozřejmě málo. Buñuel byl vždy ten nejracionálnější "down to earth" chlapík ze surrealistické skupiny, mám rád jeho dnes už politicky nekorektní přístup k životu: dobré pití, dobré ženy, dobré kuřivo, ale hlavně se vyhnout vší falešnosti v životě i umění, pokud se tedy nenaskytne příležitost k nějakému tomu povedenému surrealistickému skandálku. Jenže jak prý řekl Breton Buñuelovi někdy kolem roku 1960: "Skandál už neexistuje". A to byl teprve ten opravdový konec umělců, kteří sami rozbořili hradby Církve-Státu a otevřeli dveře postmoderně a umění dvacátého století.... celý text
Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu
1990,
Pavel Tigrid
Ještě dnes si živě vybavuji ty pohledy v metru, když jsem tam četl Kapesního průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu...
Zatím dobrý: Mašínovi a největší příběh studené války
2004,
Jan Novák
Geniální. Čelist se mně vrátila do původní polohy až za hodně dlouhou dobu. Jedno je jisté: co člověk to názor a absolutní pravda, mrcha jedna, protéká mezi prsty jako voda. Takže: hrdinové nebo vrazi? Malá nápověda: kdyby bylo takových Mašínů více, co myslíte, plundrovali by Rusáci Československo coby svoji kolonii celých 40 let nebo ne?... celý text
Cesta do hlubin noci
1995,
Louis Ferdinand Céline (p)
Tato jedovatá květina francouzské literatury ve své době otrávila nejen tamní akademiky, kteří postrašeni její leptavou žíravostí, udělili Goncourtovu cenu jakémusi dnes zapomenutému šosáckému výtvoru, nýbrž naneštěstí i samotného velikána; všechen ten chytrý cynismus a vtipná misantropie za nimiž ovšem vnímavý čtenář rozpoznal zoufající si srdce, pronikli do Célinových žil a otrávili nadobro i jeho samotného. Všechno se najednou pomátlo, válečná traumata ožila, a on, veterán Velké války, zavelel celkem nevtipně k plynovým komorám.... celý text
Vnější tma
2011,
Cormac McCarthy
- Kampak máš dovopravdy namíříno? - Nikam, odvětil Holme. - Nikam. - Jo. - Možná tam nakonec dojdeš, pravil muž.
