Natynebul
přečtené 61
Kouzla rodu Thornů
2021,
Margaret Rogerson
Na tuto knihu jsem se těšila, protože mám ráda YA a miluju fantasy, ovšem — řekněme to na přímo — byla jsem velmi zklamaná. V první řadě jsem se z “high fantasy” naučila na propracovanost světů a jejich reálnost. Při čtení Kouzel jsem netušila, kde vlastně jsem, autorka víceméně parazitovala na našem skutečném světě, ať už se to týče letopočtů, plynového osvětlení nebo způsobu oblékání, spojitosti ale nebyly nijak vysvětlené. Dále mi vadila spousta nepravděpodobností (Elizabeth bojuje, jako by byla Zaklínač z Kaer Morhen, přitom nikdy nedržela meč v ruce; tajnou chodbou vleze rovnou na schůzku svého budoucího milence a ředitelky), šťastných náhod (Silas potká Elizabeth v obrovském městě na pokraji sil; Elizabethin útěk ze sanatoria) a nesrozumitelných popisů (závěrečná “bitva”, ale obecně všechny bojové scény). Ukrást grimoár z mega hlídané veleknihovny je přece pohodička, být otupělý na fungování kouzel téměr bez vysvětlení taky… Fakt nemám ráda, když se věci moc daří. Nejvíc ale téhle knize chybí formální spisovatelské umění. Je nesrozumitelně, zatěžkaně napsaná a s výjimkou postav nevytváří téměř žádnou představu. Ale — to možná nemusí být chyba původního textu. Jestli mi totiž něco skutečně vadilo, byl to překlad Pavly Kubešové. Nejenom, že v knize neustále někdo něco “krákal” (“Nathaniel ji zvedl ze země a vzal ji do náruče. ‘Ten chlapec,’ zakrákala.”) a dále si za pomoci floskulí “balil svých pět švestek”, “krve by se v něm nedořezal” nebo se něco stalo “jako máchnutím kouzelného proutku” (což všechno spíš přisuzuju samotné autorce, i když idiomy byly jistě převedeny do svých šílených českých ekvivalentů), zároveň se objevovaly skutečné blbosti, které ničemu jinému než špatnému překladu přičíst nemůžu. Například: - “jestli si myslíte, že jsem kvůli svým dokonalým tvářím obětoval několik panen, mýlíte se” (tvářím?) - “narazila do zdi, až jí zachřestily zuby” (zachřestily?) - “zakroutila obočím” (zakroutila?) - “nalil si drink z křišťálové karafy” (skutečně drink?) - “pak převrátil oči navrch hlavy a omdlel.” (převrátil oči navrch hlavy?) To, že nakonec dávám vlastně vstřícné hodnocení, přisuzuji tomu, že se mi líbily grimoáry, dobře vykreslené tři hlavní postavy, otevřený konec a moc moc jsem ocenila celý faustovský koncept magie vznikající z vyvolání démona a propůjčení jeho moci výměnou za část života (nejpůsobivější tak pak pro mě byla scéna Silasova znovuvyvolání a jeho požadavku na vyšší cenu).... celý text
Faja
2017,
Petra Stehlíková
Je to hodně překombinovaný typ fantasy, v němž dějovou linku tvoří tisíce epizodek, který začínají čím dál tím víc omrzovat. Někdy mi přišlo, že to celé nedává smysl a osobně nesnáším, když hrdinka na všechno přijde JEN TAK. Třetí díl si ale dám, protože koncept světa, ve kterém se všechno odehrává, a jeho postav, je dobrý. Nejlepším příkladem je asi skupina pětadvaceti hot mužů, kteří žijí jednou nohou tam a druhou vedle a jejich zbraně jim vlastně ubližují.... celý text