Nuray
přečtené 148
Síla
2017,
Siri Pettersen
Jak jsme začali, tak jsme i skončili. Jelikož jsem zhltla všechny tři díly v podstatě během jednoho okamžiku - alespoň tak by se to určitě jevilo Hirce - trpím v tuto chvíli lehkou depresí z konce série. Do třetice všeho dobrého se čtenář seznamuje s dalším - třetím - světem. Světem Umbri. Slepých. Slepí se chovají v rozporu se zákonitostmi, které Hirka zná. V rozporu se zdravým rozumem. V rozporu s přežitím. Je ti zima? Svleč se a nedej to znát. Máš strach? Odzbroj se a nedej nic najevo. Jen tak u nás získáš uznání. Hirka a její "nová rodina" se pokouší o opětovné vydobytí někdejší slávy. O napravení starých křivd a uznání. Hirka se zároveň snaží neumřít a přijít na způsob, jak zachránit nejen sebe, Ymslandu, Rimeho, ale také Sílu. Tu, kterou nedokáže ovládnout. Bez níž ale svět jisto jistě zanikne. Rime má plné ruce práce se sjednocením rozpadajícího se světa. Kolkagga, Ravnhov, uprchlíci... To všichni musí spojit síly, aby zabránili tomu nejhoršímu - válce, která nemá v dějinách Ymslandy obdoby. Nový svět opět dodává nový náboj. Vidoucí, Skerri, Kes... Všichni lační po Síle a pomstě. A to už po tisíce let. Jak asi vypadá taková tisíce let zakořeněná nenávist? Touha po spravedlnosti a odplatě? Osobně trilogii doporučuji všem, kteří mají již něco načteno. Drobné mouchy, které ale najdeme asi všude, můžeme považovat spíše za Sulni. Ne všechno se točí kolem Hirky a ne všechno musíme nutně v našich životech zachránit. Jen mě mrzí, že Hirka a Rime nedostali trochu víc prostoru pro sebe.... celý text
Plíseň
2017,
Siri Pettersen
Plíseň. Je skutečná? Má zničující dopad na vše, co miluje? Hirka se ocitá v dalším světě, který prostě není ten pravý. Čtenář dostane facku nového prostředí, které ani trochu nepasuje do původní stavby příběhu. Ale proč vlastně ne? Ve světě Ódinových dětí, bezocasých, nachází naprosto nové věci, které si nedokázala ani představit. Mrtvý svět, zvířata, která létají a dělají příšerný rambajs. Zbraně, které nevypadají jako zbraně. Hirka zde nalézá nové přátele a nepřátele. Kdo je její přítel Kuro, se kterým sem přišla? Kdo jsou ti, kteří ji sledují a proč? Hraje tu někdo snad jinou mocenskou hru, která má svůj význam pro Ymslandu? Hirka se pokouší rozlišit, kdo je ten špatný a kdo ne. Zároveň se potýká s novým jazykem, který nikdy dřív neslyšela. Naštěstí však má pro jazyky nadání. Zároveň potkává člověka, který má určité tušení o "slepých". Naleznou snad společnými silami řešení, které zabrání šíření plísně v tomto světě a zároveň i invazi slepých do Ymslandy? Rimeho odhodlání žene jen jedno: slib, aby Hirku našel. Ale stojí to za to? Zvážil všechna rizika? Díky odhodlání otevřít havraní kruhy se ocitá na tenkém ledě a odhaluje tajemství, které zastírá jeho svět po celé generace. Vidoucí pro svět Aetlingů možná znamená víc, než se kdy domnívali. Bohužel na to, co Rime dokázal a co dělá, by se měl chovat daleko vyspěleji. Jeho výbušnost, netrpělivost a zuřivost by byla představitelná spíše u hlavní hrdinky. Jako Kolkagga by měl jednoznačně lépe ovládat své emoce a před svými činy vše pečlivě nejdříve rozvážit. Druhý díl nám přináší řadu nových otázek a čtenáři nejednou zamotá hlavu. Rozhodnutí o tom, kdo je ten špatný a kdo ten dobrý často mění. A i když mi zpočátku úplně toto nové prostředí nesedlo, nakonec jsem přesvědčená, že dodalo sérii nový spád. Navíc je pro velké finále ještě důležitější, než díl předchozí.... celý text
Temné a osamělé prokletí
2019,
Brigid Kemmerer
Další z variací na Krásku a zvíře. Docela mě to baví, navzdory tomu, že člověk ví, jak by to mělo dopadnout. Kniha je psána poutavě. Žádný velký cukrování čtenáře, prostě hezky šup do děje. Svižně a bez sladkých nudných řečiček kolem. Harper je jako vždy "obyčejná holka neobyčejně nadaná a všechno jí jde". Jasně že jo, vždyť je to pohádka. Mně to nevadí. Miluje svou rodinu, nakonec na ni ale přeci jen víceméně zapomene. Můžeme se domnívat, že je to kouzlem, které patří k zakletí, ale ve finále je přesvědčená, že je její domov TAM a ne v D.C. Přesto však Rhena ani nikoho jiného patrně nemiluje. Nebo ano? Greye mám ráda celou dobu až do posledních stránek a chvíle zjištění, co se chystá v dalších dílech. Konec knihy mě utvrdil v tom, že vlastně nechci číst další díly, protože mi to dle mého názoru úplně zhatí můj pohled na velitele, který mi přirostl k srdci. Na druhou stranu bych ráda věděla, jak to s říší dopadne. Jestli se to dozvím, je zatím ve hvězdách, tak jako jejich osud. Jestli jsme měli cítit někde nějakou chemii mezi ním a Harper nebo to mělo vyloženě vyznít jen jako domněnka Rhena, nevím. Rhen působí jako fajn chlapík už od začátku. Na druhou stranu - dokázal říši "zabezpečit" před vším možným a uvažovat dopředu jako starý pardál, ale Karis ho takhle jednoduše převálcuje, aniž by měl co k tomu říct? Nevím.... Možná mi tam chybělo trochu větší jiskření mezi hlavními hrdiny.... celý text
Věže Asperfellu
2021,
Jamie Thomas
Líbí se mi svět, který je v knize stvořen a celkově ten nápad. Kniha se četla (kromě začátku) poměrně snadno a rychle. Bavila mě. Nebavily mě moc dialogy, ty byly většinou dost dětinské a až se mi nehodily ke zbytku stylu v knize (příběh i kaše okolo jako by byl napsán zkušeným spisovatelem, kdežto dialogy mohlo napsat klidně malé dítě). A celkově postavy nebyly zrovna dvakrát důmyslně zpracované, ani jejich vztahy, které se mi zdály spíše na sílu do knihy vnucené. Jakmile došlo k velkému odhalení, bylo hned jasné, kdo, co, proč. Až jsem si říkala, kdo je vlastně tím záporákem? Přece to nebude tak snadné... A hle, ono jo. Ale stejně se mi to líbilo. Hezká myšlenka, svět, jsem zvědavá, jestli bude další díl... celý text
Prokletý rok
2020,
Kim Liggett
Konečně jedna z mála knih, u které jsem nemohla přestat. V práci koukám na hodinky, kdy se asi dostanu domů a večer je mi smutno, že jsem se kvůli dalším povinnostem nedostala ke knize. Čtení jedna báseň. Hrůzy světa, krása přírody, ošklivost lidské duše, její krása, vášeň, láska, vraždy, válka, odpuštění, sebeobětování, přátelství. Houževnatost, síla žen, marnivost žen, pýcha. Síla můžu, arogance, nadvláda, touha vlastnit. Vše skloubeno v jednu knihu, jeden velký příběh, u kterého si jen říkáte s každou další stránkou: Proč? Drobné nedostatky v příběhu a jeho (ne)logice si nechám tentokrát pro sebe, stejně jako tajemství Prokletého roku. A konec? Pecka!... celý text
Zlodějský tanec
2019,
Mary E. Pearson
Aha. Takže já četla autorčinu předchozí sérii před léty a doteklo mi to až teď, po přečtení komentáře pode mnou. A vůbec, ale vůbec nemám ponětí, o čem to vlastně bylo. Což mě přivádí na myšlenku, že to asi nebylo tak dobré, jako tato kniha. Nu což, autoři se přeci také vyvíjí a tak jim dejme další šanci. Kniha se mi moc líbila. Bylo to jedno velké dobrodružství a očekávání, co naleznu na další stránce. Romantická linka mi nepřebíjela příběh, což se mi hrozně líbilo. A jsem ráda, že ještě pořád narazím na knihu, která mě osloví i v mých letech a se kterou můžu putovat myšlenkami autorů a jejich vysněnými fantazy světy.... celý text
Kde zpívají raci
2020,
Delia Owens
Knížku jsem četla z důvodu, že jsem ji viděla v nějaké luštitelské výzvě a na podzim vyšla filmová adaptace. Ani jsem v podstatě nevěděla, do jakého žánru se pouštím. Jestli je příběh uvěřitelný či ne, na to si asi musí každý vytvořit obrázek sám. Já knihu přečetla během necelých 3 dnů a den na to si pustila i filmové zpracování. Líbí se mi styl, kterým je kniha napsaná. Občas se mi totiž stává, že už samotný překlad (možná i originál, to nevím) bývá katastrofální a nedá se to číst. Věřím, že čtenáře, kteří rádi u knih relaxují a nepřemýšlí nad logikou, bude kniha hodně bavit. Kyin život je čtivý a i když člověk nemá nějaká zvláštní očekávání od "akce", dokáže zaujmout na dlouhé hodiny. Většinu času jsem čekala, že přijde chvíle, kdy její otec překročí jisté meze. Překvapilo mě, že se to nestalo. Pro mě byl asi nejvíce nelogický počin, že nikoho z prchajících ani nenapadlo ji vzít s sebou. Cože? Ne, nesedí mi to. No, bez toho by příběh nemohl vzniknout. Na celé knize se mi asi nejvíc líbí příroda a musím říct, že jsem se i pár věcí i dozvěděla. Je hezké si představit, že obyčejná malá opuštěná holčička se dokáže naučit soběstačnosti a ještě se sama od sebe vzdělávat a dotáhnout to tak daleko. Vlastně má holka víc štěstí, než mnozí lidé. Ne každý dokáže nalézt to, co ho v životě baví a ještě se tím živit.... celý text
Rozetmění
2020,
Jay Kristoff
Tak jsem po mučivě dlouhé době přemáhání došla ke zdárnému konci. Knižní série je zajímavá. Styl psaní se odlišuje od ostatních. Poznámky pod čarou někomu vadí, někdo kvůli nim tuto sérii miluje. Mně ale vadí to uvadání, se kterým táto série končí. První díl byl takovým seznámením. Druhý díl byl plný akce. Třetí díl byl .... ... Já ani nevím, čím vlastně byl. Snahou k dokončení, snahou o oživení děje. Nějak se nemůžu rozhodnout, jestli vlastně nějaký kompletní děj můžu v sérii hledat. Jestli by prostě nebylo lepší, kdyby ta knížka měla 300 stran a měla přijatelnější spád. Ani netvrdím, že by zde bylo nějak moc květnatého popisu. Spíš je tu hodně zbytečností, kdy já zkrátka často zapomínala, kam mají vlastně hlavní postavy namířeno a proč. Někdy mi poměrně vadilo jejich smýšlení, které se k nim až tak nehodilo. Pasáže o bozích asi nechápu pořádně do teď. Dále asi nejsem nejotrlejší povahy, ale jak nemám ráda Ashlinn, tak jsem některé pasáže musela vyloženě přeskočit. No, série zajímavá, ale neuškodilo by jí ubrat na stránkách a přidat na ději. Nicméně díky za zajímavý nový svět, na pana Laskavého, Trica, Sida a Zatmění budu vzpomínat ráda. Ačkoliv Zatmění prošla kdovíproč za mě celkem nepochopitelnou proměnou "osobnosti", která z její podstaty nedává úplně smysl.... celý text
Nikdynoc
2019,
Jay Kristoff
Poslední dobou nějak není čas na čtení. Při čtení podobně tlustých knih Vám pak chybí, když čtení přerušíte. Ale. Knížka je napsaná tak, že nezapomenete, co se tam vlastně děje. Dobře, než se dostanete k nějakému ději, trvá to.... no, polovinu knihy. Pak se táhne druhou polovinu popis toho, jak plyne život jednotlivých hrdinů. Posledních několik málo stránek jde do akce, aby se děj posunul dál. Líbí se Vám, že při čtení zapomenete na skutečnost a ponoříte se do záhad hory. A je Vám skoro jedno, že se celou dobu nic nového nedozvídáte. Řekněme, že jsem určitě četla knížky lepší. Poznámky pod čarou mě většinou spíš rušily. Autor se snaží být často za každou cenu vtipný a ne vždy mu to tak úplně vychází. Poznámky jsem kolikrát četla z donucení, že je to přeci součást knihy, ale většinou spíš jen tak mimoděk bez vnímání čteného textu. Suma sumárum: knížka je hezká, nepohorší a určitě je to dějově něco originálního. Ale podle dřívějších recenzí jsem očekávala nějaké oooobr boom, které se úplně nedělo. Asi stárnu ale, tak to bude spíš problém můj :-)... celý text
Dědictví krve
2021,
Amélie Wen Zhao
Předvídatelné oddechové čtení. Čtivě psané, neurazí, ale ani neoslní originalitou. Tam, kde čekáte, že někdo umře, tam doopravdy umře. Tam, kde čekáte špatné rozhodnutí hlavní hrdinky, tam přijde. Tam, kde čekáte nepochopitelné pubertální odmítání lásky, tam ho najdete. Rozhodně vás to nevyvede z míry, pokud jste již pár knih přečetli. Svou věkovou kategorii si kniha najde.... celý text
Dcera čarodějnice
2017,
Paula Brackston
Když se na to podívám objektivně, není kniha nikterak akční. Je to spíše takový deník, který popisuje život hlavní hrdinky. Ale. Díky čtivému stylu se čtenář, který touží po odpočinku, určitě nenudí. Podívá se do historie, a to nejen do dob upalování čarodejnic, ale také třeba do Londýna dob sériového vraha prostitutek. Ne, není to historická četba, nedozví se čtenář nic, co by ho obohatilo. Ale styl, jakým je příběh vedený, ho pohltí dost na to, aby ohodnotil knihu kladně. Druhé ale. Hlavní hrdinka je i přes svá staletí existence stále stejně hloupá a naivní. Dělá prakticky tytéž chyby. 3x v knize čteme dokola to samé, jen zasazené do jiného století. Padouch dělá taktéž neustále tu samou prapodivnou věc, díky které jej člověk jednoduše odhalí a jen nestačí zírat, že naše hrdinka nikoliv. Suma sumárum. Žádné zázraky, zvraty, taktiky či logiku zde nenajdeme, najdeme však milé pohotové čtivo na dlouhé zimní večery. Druhý díl už mává z police.... celý text
Robert Šlachta: Třicet let pod přísahou
2020,
Josef Klíma
Za mě velmi povedené dílo. Sice jsem se místy ztrácela, ale přesto ... pokud je pravda alespoň 30 % z toho, co pan Šlachta v rozhovorech popisuje, tak klobouček. Většina kauz, která je v knize zmíněna, se odehrávala, když jsem ještě o politiku neměla takový zájem, takže si ani příliš nepamatuji jejich mediální zpracování. Nicméně jsem ráda za "subjektivní" názor či náhled pana Šlachty, ať je to, jak je to. Díky, střípky skládačky zapadají a mě kniha opravdu neskutečně bavila, což jsem vůbec nečekala. Doporučuji každému, koho zajímá názor jiný než-li mediální.... celý text
Světla na obloze
2019,
Lisa Lueddecke
Tak jsem to konečně přelouskala. Kdybych byla mladším čtenářem, nejspíš bych knihu i doporučila. Nicméně pro mě celkem zklamání, nuda, nuda a nuda. Ale kousla jsem se a na posledních asi 50 stránkách mě to jakž takž i bavilo. Nic v knize příliš smysl nedává, všechno se děje náhodně. Hlavní hrdinka by bez štěstí nejspíš nepřežila prvních 10 stran. Ale ano, pro mladší čtenáře, co ještě nemají tolik načteno, to bude určitě fajn příběh :-)... celý text
