Nuray komentáře u knih
Jak jsme začali, tak jsme i skončili.
Jelikož jsem zhltla všechny tři díly v podstatě během jednoho okamžiku - alespoň tak by se to určitě jevilo Hirce - trpím v tuto chvíli lehkou depresí z konce série.
Do třetice všeho dobrého se čtenář seznamuje s dalším - třetím - světem. Světem Umbri. Slepých.
Slepí se chovají v rozporu se zákonitostmi, které Hirka zná. V rozporu se zdravým rozumem. V rozporu s přežitím. Je ti zima? Svleč se a nedej to znát. Máš strach? Odzbroj se a nedej nic najevo. Jen tak u nás získáš uznání.
Hirka a její "nová rodina" se pokouší o opětovné vydobytí někdejší slávy. O napravení starých křivd a uznání.
Hirka se zároveň snaží neumřít a přijít na způsob, jak zachránit nejen sebe, Ymslandu, Rimeho, ale také Sílu. Tu, kterou nedokáže ovládnout. Bez níž ale svět jisto jistě zanikne.
Rime má plné ruce práce se sjednocením rozpadajícího se světa. Kolkagga, Ravnhov, uprchlíci... To všichni musí spojit síly, aby zabránili tomu nejhoršímu - válce, která nemá v dějinách Ymslandy obdoby.
Nový svět opět dodává nový náboj. Vidoucí, Skerri, Kes... Všichni lační po Síle a pomstě. A to už po tisíce let. Jak asi vypadá taková tisíce let zakořeněná nenávist? Touha po spravedlnosti a odplatě?
Osobně trilogii doporučuji všem, kteří mají
již něco načteno. Drobné mouchy, které ale najdeme asi všude, můžeme považovat spíše za Sulni. Ne všechno se točí kolem Hirky a ne všechno musíme nutně v našich životech zachránit.
Jen mě mrzí, že Hirka a Rime nedostali trochu víc prostoru pro sebe.
Plíseň. Je skutečná? Má zničující dopad na vše, co miluje?
Hirka se ocitá v dalším světě, který prostě není ten pravý. Čtenář dostane facku nového prostředí, které ani trochu nepasuje do původní stavby příběhu.
Ale proč vlastně ne?
Ve světě Ódinových dětí, bezocasých, nachází naprosto nové věci, které si nedokázala ani představit. Mrtvý svět, zvířata, která létají a dělají příšerný rambajs. Zbraně, které nevypadají jako zbraně. Hirka zde nalézá nové přátele a nepřátele. Kdo je její přítel Kuro, se kterým sem přišla? Kdo jsou ti, kteří ji sledují a proč? Hraje tu někdo snad jinou mocenskou hru, která má svůj význam pro Ymslandu?
Hirka se pokouší rozlišit, kdo je ten špatný a kdo ne. Zároveň se potýká s novým jazykem, který nikdy dřív neslyšela. Naštěstí však má pro jazyky nadání. Zároveň potkává člověka, který má určité tušení o "slepých". Naleznou snad společnými silami řešení, které zabrání šíření plísně v tomto světě a zároveň i invazi slepých do Ymslandy?
Rimeho odhodlání žene jen jedno: slib, aby Hirku našel. Ale stojí to za to? Zvážil všechna rizika? Díky odhodlání otevřít havraní kruhy se ocitá na tenkém ledě a odhaluje tajemství, které zastírá jeho svět po celé generace. Vidoucí pro svět Aetlingů možná znamená víc, než se kdy domnívali.
Bohužel na to, co Rime dokázal a co dělá, by se měl chovat daleko vyspěleji. Jeho výbušnost, netrpělivost a zuřivost by byla představitelná spíše u hlavní hrdinky. Jako Kolkagga by měl jednoznačně lépe ovládat své emoce a před svými činy vše pečlivě nejdříve rozvážit.
Druhý díl nám přináší řadu nových otázek a čtenáři nejednou zamotá hlavu. Rozhodnutí o tom, kdo je ten špatný a kdo ten dobrý často mění.
A i když mi zpočátku úplně toto nové prostředí nesedlo, nakonec jsem přesvědčená, že dodalo sérii nový spád. Navíc je pro velké finále ještě důležitější, než díl předchozí.
Ódinovo dítě. Četla jsem ho poprvé před několika lety. Tehdy, to mi bylo ještě něco mezi -náct a -cet, mě příběh zaujal, avšak ne natolik, abych bezmezně toužila po dalších dílech (které ještě nebyly ani vydané). A tak jsem tuto trilogii nechala uspanou přinejmenším do té doby, než bude dopsaná.
Dnešním dnem se ocitám téměř na konci posledního dílu a hltám poslední stránky s očekáváním, jak to celé dopadne.
Ódinovo dítě je takové pomalé a střídmé uvedení čtenáře do světa Aetlingů. Do světa ocasatých lidí, ve kterém se ocitla jedna bezocasá. Ukousl jí ocas vlk?
Asociace k situacím, jež člověk zná i z našeho prostředí, nabývá nových rozměrů a Hirka musí překonávat samu sebe a přežít ve světě, který (ne)zná.
Spád příběhu je pozvolný, ale čtenáře vtáhne do děje od počátku. Při touze porozumět tomu, co se vlastně právě děje a především proč, otáčí stránky a hltá další a další kapitoly až...
... až nenasytně sahá po dalším dílu.
Inu, Hirka by občas potřebovala vyprášit kožich za to, jak se chová. To ale není nic v porovnání s Rimem, u kterého bych očekávala trochu racionality vzhledem k tomu, jak a kam se dokázal za svůj velice mladý život dostat.
Ilume. Získala něco svým chováním? Ztratila? Teď, po delší pauze od přečtení Ódinova dítěte, vlastně ani nevím. Čekala jsem trochu větší alibismus a intriky.
Ramoja by snad mohla dostat trochu víc příležitosti se ukázat a s tím, že znám i další knihy, musím podotknout, že je v příběhu její postava ... zbytečná, bohužel. Zasloužila by si mnohem víc prostoru a přesto by knížka nemusela nabobtnat o další stránky - některé bych klidně zcela vynechala.
Urd? Čtenář bude nejdřív nejspíš tápat. Překotné přeskakování mezi náhledy jednotlivých postav, které se mezi tím, než se k nim vrátí, dostaly zas někam dál, dělají z Urda zprvu nepochopitelnou postavu. Ale zdá se, že její úmysly nebudou úplně čisté. Otázkou zůstává, co je vlastně jeho motivem?
Rada si hřeje polívčičku na všem, co se právě děje. Hlavně ale zůstat u korýtka. Je krásné vidět, že tento motiv funguje všude úplně stejně. A vlastně jim to člověk v knize prakticky vůbec nevyčítá.
K dobru musím připsat fakt, že se zde člověk nesetká se zbytečně zdlouhavými popisy okolí, které má každý stejně už dávno ve svých vlastních představách vyobrazené.
Doporučuji sérii všemi deseti, ale asi spíše starším čtenářům. Nebo lépe řečeno - sečtělejším. Věřím, že mé např. dvanáctileté já (kdyby tehdy kniha existovala) by tolik nebavila.
Určitě doporučuji dát šanci i přesto, že zpočátku se může zdát poměrně nezáživná či zdlouhavá.
(SPOILER) Další z variací na Krásku a zvíře. Docela mě to baví, navzdory tomu, že člověk ví, jak by to mělo dopadnout.
Kniha je psána poutavě. Žádný velký cukrování čtenáře, prostě hezky šup do děje. Svižně a bez sladkých nudných řečiček kolem.
Harper je jako vždy "obyčejná holka neobyčejně nadaná a všechno jí jde". Jasně že jo, vždyť je to pohádka. Mně to nevadí. Miluje svou rodinu, nakonec na ni ale přeci jen víceméně zapomene. Můžeme se domnívat, že je to kouzlem, které patří k zakletí, ale ve finále je přesvědčená, že je její domov TAM a ne v D.C. Přesto však Rhena ani nikoho jiného patrně nemiluje. Nebo ano?
Greye mám ráda celou dobu až do posledních stránek a chvíle zjištění, co se chystá v dalších dílech. Konec knihy mě utvrdil v tom, že vlastně nechci číst další díly, protože mi to dle mého názoru úplně zhatí můj pohled na velitele, který mi přirostl k srdci. Na druhou stranu bych ráda věděla, jak to s říší dopadne. Jestli se to dozvím, je zatím ve hvězdách, tak jako jejich osud.
Jestli jsme měli cítit někde nějakou chemii mezi ním a Harper nebo to mělo vyloženě vyznít jen jako domněnka Rhena, nevím.
Rhen působí jako fajn chlapík už od začátku. Na druhou stranu - dokázal říši "zabezpečit" před vším možným a uvažovat dopředu jako starý pardál, ale Karis ho takhle jednoduše převálcuje, aniž by měl co k tomu říct? Nevím....
Možná mi tam chybělo trochu větší jiskření mezi hlavními hrdiny.
Líbí se mi svět, který je v knize stvořen a celkově ten nápad. Kniha se četla (kromě začátku) poměrně snadno a rychle. Bavila mě.
Nebavily mě moc dialogy, ty byly většinou dost dětinské a až se mi nehodily ke zbytku stylu v knize (příběh i kaše okolo jako by byl napsán zkušeným spisovatelem, kdežto dialogy mohlo napsat klidně malé dítě). A celkově postavy nebyly zrovna dvakrát důmyslně zpracované, ani jejich vztahy, které se mi zdály spíše na sílu do knihy vnucené.
Jakmile došlo k velkému odhalení, bylo hned jasné, kdo, co, proč. Až jsem si říkala, kdo je vlastně tím záporákem? Přece to nebude tak snadné... A hle, ono jo.
Ale stejně se mi to líbilo. Hezká myšlenka, svět, jsem zvědavá, jestli bude další díl
Konečně jedna z mála knih, u které jsem nemohla přestat. V práci koukám na hodinky, kdy se asi dostanu domů a večer je mi smutno, že jsem se kvůli dalším povinnostem nedostala ke knize.
Čtení jedna báseň. Hrůzy světa, krása přírody, ošklivost lidské duše, její krása, vášeň, láska, vraždy, válka, odpuštění, sebeobětování, přátelství. Houževnatost, síla žen, marnivost žen, pýcha. Síla můžu, arogance, nadvláda, touha vlastnit. Vše skloubeno v jednu knihu, jeden velký příběh, u kterého si jen říkáte s každou další stránkou: Proč?
Drobné nedostatky v příběhu a jeho (ne)logice si nechám tentokrát pro sebe, stejně jako tajemství Prokletého roku.
A konec? Pecka!
Aha.
Takže já četla autorčinu předchozí sérii před léty a doteklo mi to až teď, po přečtení komentáře pode mnou. A vůbec, ale vůbec nemám ponětí, o čem to vlastně bylo. Což mě přivádí na myšlenku, že to asi nebylo tak dobré, jako tato kniha. Nu což, autoři se přeci také vyvíjí a tak jim dejme další šanci.
Kniha se mi moc líbila. Bylo to jedno velké dobrodružství a očekávání, co naleznu na další stránce. Romantická linka mi nepřebíjela příběh, což se mi hrozně líbilo. A jsem ráda, že ještě pořád narazím na knihu, která mě osloví i v mých letech a se kterou můžu putovat myšlenkami autorů a jejich vysněnými fantazy světy.
Knížku jsem četla z důvodu, že jsem ji viděla v nějaké luštitelské výzvě a na podzim vyšla filmová adaptace. Ani jsem v podstatě nevěděla, do jakého žánru se pouštím.
Jestli je příběh uvěřitelný či ne, na to si asi musí každý vytvořit obrázek sám. Já knihu přečetla během necelých 3 dnů a den na to si pustila i filmové zpracování.
Líbí se mi styl, kterým je kniha napsaná. Občas se mi totiž stává, že už samotný překlad (možná i originál, to nevím) bývá katastrofální a nedá se to číst. Věřím, že čtenáře, kteří rádi u knih relaxují a nepřemýšlí nad logikou, bude kniha hodně bavit.
Kyin život je čtivý a i když člověk nemá nějaká zvláštní očekávání od "akce", dokáže zaujmout na dlouhé hodiny. Většinu času jsem čekala, že přijde chvíle, kdy její otec překročí jisté meze. Překvapilo mě, že se to nestalo.
Pro mě byl asi nejvíce nelogický počin, že nikoho z prchajících ani nenapadlo ji vzít s sebou. Cože? Ne, nesedí mi to. No, bez toho by příběh nemohl vzniknout.
Na celé knize se mi asi nejvíc líbí příroda a musím říct, že jsem se i pár věcí i dozvěděla. Je hezké si představit, že obyčejná malá opuštěná holčička se dokáže naučit soběstačnosti a ještě se sama od sebe vzdělávat a dotáhnout to tak daleko.
Vlastně má holka víc štěstí, než mnozí lidé. Ne každý dokáže nalézt to, co ho v životě baví a ještě se tím živit.
Tak jsem po mučivě dlouhé době přemáhání došla ke zdárnému konci.
Knižní série je zajímavá. Styl psaní se odlišuje od ostatních. Poznámky pod čarou někomu vadí, někdo kvůli nim tuto sérii miluje. Mně ale vadí to uvadání, se kterým táto série končí.
První díl byl takovým seznámením.
Druhý díl byl plný akce.
Třetí díl byl ....
... Já ani nevím, čím vlastně byl. Snahou k dokončení, snahou o oživení děje. Nějak se nemůžu rozhodnout, jestli vlastně nějaký kompletní děj můžu v sérii hledat. Jestli by prostě nebylo lepší, kdyby ta knížka měla 300 stran a měla přijatelnější spád.
Ani netvrdím, že by zde bylo nějak moc květnatého popisu. Spíš je tu hodně zbytečností, kdy já zkrátka často zapomínala, kam mají vlastně hlavní postavy namířeno a proč. Někdy mi poměrně vadilo jejich smýšlení, které se k nim až tak nehodilo.
Pasáže o bozích asi nechápu pořádně do teď.
Dále asi nejsem nejotrlejší povahy, ale jak nemám ráda Ashlinn, tak jsem některé pasáže musela vyloženě přeskočit.
No, série zajímavá, ale neuškodilo by jí ubrat na stránkách a přidat na ději. Nicméně díky za zajímavý nový svět, na pana Laskavého, Trica, Sida a Zatmění budu vzpomínat ráda. Ačkoliv Zatmění prošla kdovíproč za mě celkem nepochopitelnou proměnou "osobnosti", která z její podstaty nedává úplně smysl.
Poslední dobou nějak není čas na čtení. Při čtení podobně tlustých knih Vám pak chybí, když čtení přerušíte.
Ale.
Knížka je napsaná tak, že nezapomenete, co se tam vlastně děje.
Dobře, než se dostanete k nějakému ději, trvá to.... no, polovinu knihy. Pak se táhne druhou polovinu popis toho, jak plyne život jednotlivých hrdinů.
Posledních několik málo stránek jde do akce, aby se děj posunul dál. Líbí se Vám, že při čtení zapomenete na skutečnost a ponoříte se do záhad hory. A je Vám skoro jedno, že se celou dobu nic nového nedozvídáte.
Řekněme, že jsem určitě četla knížky lepší. Poznámky pod čarou mě většinou spíš rušily. Autor se snaží být často za každou cenu vtipný a ne vždy mu to tak úplně vychází. Poznámky jsem kolikrát četla z donucení, že je to přeci součást knihy, ale většinou spíš jen tak mimoděk bez vnímání čteného textu.
Suma sumárum: knížka je hezká, nepohorší a určitě je to dějově něco originálního. Ale podle dřívějších recenzí jsem očekávala nějaké oooobr boom, které se úplně nedělo. Asi stárnu ale, tak to bude spíš problém můj :-)
Předvídatelné oddechové čtení.
Čtivě psané, neurazí, ale ani neoslní originalitou. Tam, kde čekáte, že někdo umře, tam doopravdy umře. Tam, kde čekáte špatné rozhodnutí hlavní hrdinky, tam přijde. Tam, kde čekáte nepochopitelné pubertální odmítání lásky, tam ho najdete.
Rozhodně vás to nevyvede z míry, pokud jste již pár knih přečetli. Svou věkovou kategorii si kniha najde.
Když se na to podívám objektivně, není kniha nikterak akční. Je to spíše takový deník, který popisuje život hlavní hrdinky.
Ale.
Díky čtivému stylu se čtenář, který touží po odpočinku, určitě nenudí. Podívá se do historie, a to nejen do dob upalování čarodejnic, ale také třeba do Londýna dob sériového vraha prostitutek. Ne, není to historická četba, nedozví se čtenář nic, co by ho obohatilo. Ale styl, jakým je příběh vedený, ho pohltí dost na to, aby ohodnotil knihu kladně.
Druhé ale.
Hlavní hrdinka je i přes svá staletí existence stále stejně hloupá a naivní. Dělá prakticky tytéž chyby. 3x v knize čteme dokola to samé, jen zasazené do jiného století. Padouch dělá taktéž neustále tu samou prapodivnou věc, díky které jej člověk jednoduše odhalí a jen nestačí zírat, že naše hrdinka nikoliv.
Suma sumárum.
Žádné zázraky, zvraty, taktiky či logiku zde nenajdeme, najdeme však milé pohotové čtivo na dlouhé zimní večery. Druhý díl už mává z police.
Za mě velmi povedené dílo.
Sice jsem se místy ztrácela, ale přesto ... pokud je pravda alespoň 30 % z toho, co pan Šlachta v rozhovorech popisuje, tak klobouček.
Většina kauz, která je v knize zmíněna, se odehrávala, když jsem ještě o politiku neměla takový zájem, takže si ani příliš nepamatuji jejich mediální zpracování. Nicméně jsem ráda za "subjektivní" názor či náhled pana Šlachty, ať je to, jak je to. Díky, střípky skládačky zapadají a mě kniha opravdu neskutečně bavila, což jsem vůbec nečekala. Doporučuji každému, koho zajímá názor jiný než-li mediální.
Tak jsem to konečně přelouskala.
Kdybych byla mladším čtenářem, nejspíš bych knihu i doporučila. Nicméně pro mě celkem zklamání, nuda, nuda a nuda. Ale kousla jsem se a na posledních asi 50 stránkách mě to jakž takž i bavilo.
Nic v knize příliš smysl nedává, všechno se děje náhodně. Hlavní hrdinka by bez štěstí nejspíš nepřežila prvních 10 stran.
Ale ano, pro mladší čtenáře, co ještě nemají tolik načteno, to bude určitě fajn příběh :-)
(SPOILER) Asi nebudu opakovat, co píší lidé pode mnou. Kniha je slabší, spousta nudných a zbytečných pasáží... Ale musím teda ještě navíc podotknout, že jsem se občas ztrácela, kdy je "před" a kdy "teď". K tomu mi žádné názvy kapitol, kdy je tam 333 p.N. nebo dvě stě něco, vůbec nepomáhají. A pár věcí se mi zdálo nesmyslných, nejasných.
Rennu si asi neoblíbí v tomto díle nikdo, snad už to dál bude lepší.
Suma sumárum je to ale pořád jedna z lepších fantasy :-)
Taktéž jsem čekala nějaké "wow". Pokud čekáte tak, jako já, budete zklamaní.
Kniha nebyla špatná, ale trvalo mi se začíst. Valnou část se nic neděje, opět (poslední dobou mám nějakou smůlu na výběr). Až během části samotného obřadu vdechla autorka knize dušičku. Maličkatou, rozvíjející se, která nese příslib zvratu, děje. Když v ten moment kniha skončí, takže si říkáte, že stačilo ji dostat na 50 stran a vyšlo by to na stejno.
Ale jako oddychová četba (i když mě hrozně vytáčelo chování postav) se to dá. Četla jsem horší :-)
Nuže. Jsem ráda, že mám příběh za sebou...
...jak jsem už psala, na prvních dvou dílech mě překvapilo, jak autorka dovede udržet pozornost čtenáře i přesto, že kniha postrádá nějakou větší akci. Posledního dílu jsem se bála, protože jsem potají nakoukla ještě v knihovně na poslední stránky někam ke konci a vůbec se mi nelíbilo, co mi z toho vyplynulo. Když už jsme u toho, ocenila bych rozvinutější příběh o zabijákovi a jeho životě poté.
Během čtení jsem se občas musela donutit se k tomu vrátit. Pohánělo mě vědomí, že vlastně chci vědět, jak to dopadne.
Bohužel, když jsme se konečně dostali k akci ke konci knihy, bylo vše příliš rychlé, na pár stránkách. Skoro bych řekla, že autorka mohla celou trilogii klidně rozepsat na 200 stran a ne na 1600 (nebo kolik). Po prvním díle jsem cítila nadšení, že si knihy pořídím. S druhým a třetím dílem toto nadšení upadlo.
Nicméně i přes konec, který se mi nelíbil, a zjištění, že se k příběhu už asi znovu nevrátím, nakonec trilogii hodnotím celkem kladně.
Tato autorka má schopnost udržet pozornost čtenáře i přes to, že se v knize nic moc neděje (dle mě).
Stejně jako v předchozím díle se spíš řeší milostný trojúhelník, teprve až zhruba za druhou polovinou knihy se začneme dozvídat něco, co slibuje pokračování a nějaký zvrat. Čekala jsem teda trochu jiné rozuzlení, ale dobrá. Mrzí mě, že v knize nebylo víc rozebráno cosi o jistých textech a hlavní hrdinka si k tomu za celou dobu našla čas kolikrát? Jednou, dvakrát? A ví toho o tom tolik?
Musím říct, že když jsem v knihovně nakoukla na konec třetího dílu, přemítala jsem, zda si ho vůbec půjčovat.
Vidím to akorát na další milostné pletky, ale snad se pletu tentokrát já. Jdu na to.
Kniha se četla sama. Od přečtení Šesti vran minulý rok je to první kniha, kterou bych si ráda v budoucnu koupila.
Čekala jsem od toho tedy nějakou větší dějovou linku, kde se dozvíme tajemství nového světa. Ale máloco je zde čtenáři vysvětleno. Většinu knihy je to jen romanťárna a nic se zde neděje, přesto má u mě všechny hvězdy, a to proto, že je kniha napsaná tak, že opravdu nenudí. A to na romanťárny nejsem. Předpokládám ale, že v druhém díle vezme příběh konečně nějaký spád, takže se moc těším.
Co knize ubírá je relativně vysoká míra překlepů, které mě zde vytrhovaly ze čtení.
Co k tomu říct.
Kdybych si bývala byla hned přečetla, že autorce bylo 16, nešla bych do toho. Jsem ráda, že jsem si to nepřečetla :-)
Je zajímavé zavzpomínat, když jsem já byla v tomto - i nižším - věku a snažila se psát. Gratuluji autorce k úspěchu v tomto směru.
Pokud očekáváte nějaké velké napětí a výraznou dějovou linku, pak na knihu ani nemyslete. Ale pokud Vám stačí se odreagovat a zjistit, co dokáže mladá česká autorka, pak směle do toho. Myslím, že autorka má do budoucna celkem potenciál a jsem zvědavá, zda se bude rozvíjet a jakým směrem. Určitě jdu do druhého dílu.